May, Wilfrid Reid

     
Příjmení:
Surname:
May May
Jméno:
Given Name:
Wilfrid Reid Wilfrid Reid
Jméno v originále:
Original Name:
Wilfrid Reid May
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
kapitán Captain
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
20.03.1896 Carberry, Manitoba /
20.03.1896 Carberry, Manitoba /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
21.06.1952 Provo, Utah
21.06.1952 Provo, Utah
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- -
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
stíhací eso (13 vítězství)
letecký průkopník
Fighter Ace (13 Claims)
A Pioneering Aviator
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
http://en.wikipedia.org/wiki/Wop_May
www.freemasonry.bcy.ca
URL : https://www.valka.cz/May-Wilfrid-Reid-t20213#233871 Verze : 0
     
Příjmení:
Surname:
May May
Jméno:
Given Name:
Wilfrid Reid Wilfrid Reid
Jméno v originále:
Original Name:
Wilfrid Reid May
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
http://en.wikipedia.org/wiki/Wop_May
www.freemasonry.bcy.ca
URL : https://www.valka.cz/May-Wilfrid-Reid-t20213#568418 Verze : 0
„Byla válka. Bránili jsme naši zemi. Měli jsme přísný kodex cti: nesestřelili jsme poškozeného protivníka a dodržovali jsme zásady čestného boje.“

W. R. May



Wilfrid Reid "Wop“ May, OBE, DFC (20. 4. 1896 – 21. 6. 1952), letecké eso I. sv .války a letecký průkopník, jenž sehrál významnou roli při osídlování kanadského západu.


Narodil se 20. 4. 1896 v městečku Carberry, v Manitobě. Jeho otec vlastnil firmu na výrobu povozů. Rodina se roku 1902 přestěhovala do Edmontonu.

Z té doby také také pocházela jeho přezdívka „Wop“. Během cesty totiž rodina navštívila rodinné přátele Lumsdenovi. Dvouleté holčičce Mary její rodiče řekli, aby Wilfrida pozdravila a když se o to pokusila, místo Wilfrid vyslovila „Woppie“, to se brzy zkrátilo na „Wop“ a tato přezdívka jej pak provázela po zbytek jeho života. Dokonce byla příčinou jistých nedorozumění. Lidé se často domnívali, že Wilfrid pochází z rodiny imigrantů (Wop znamená „Talián“, pozn. aut.).


Střední školu „Wop“ navštěvoval v Edmontonu a zde se také spřátelil s o dva roky starším Royem Brownem, aniž by tehdy tušil, jak dalekosáhlé důsledky to pro jeho život později bude mít. Bylo zajímavé, že se ti dva skamarádili, protože zatímco „Wop“ byl veselý otevřený mládenec, Brown jako jeho protiklad byl hloubavý intelektuál a silný introvert.

Po dokončení střední školy vstoupil „Wop“ 8. února 1916 do kanadské armády, konkrétně do 202 Edmonton Sportsman´s Battalion (202. prapor Edmontonských sportovců) Kanadských expedičních sil. Výcvik probíhal v Calgary, „Wop“ postupoval hodnostmi mužstva mezi poddůstojníky a dosáhl hodnosti Sergeant (četař). Prapor zůstal v Kanadě po celý rok 1916, přičemž „Wop“ většinu času působil jako instruktor střelby z kulometu. Prapor byl odeslán roku 1917 do Anglie, ale „Wop“ se v té době dostal na vlastní žádost do výběru vhodných kádrů pro výcvik pilotů Royal Flying Corps (Královský letecký sbor). Vyřazen z kanadské armády byl 24. 10. 1917.

Hned první let v životě mu mohl letecké řemeslo navždy znechutit. Na letišti Northolt v Londýně letěl na sedadle pozorovatele v letounu Bristol F. 2 Fighter, jehož pilot při přistání učinil chybu a dosedl shora na stojící RE-8. Obě letadla byla zničená, nikomu se však nic nestalo.

Samotný elementární výcvik započal 27. 10. 1917 v RFC School of Instruction (škola instruktáže) na letišti Acton v Londýně. Prvním letounem, na němž se „Wop“ začal učit létat, byl starý Caudron G.III. Po 3 hodinách 29 minuty instruktáže šel „Wop“ na svůj první sólo let 17. listopadu 1917.

23. 12. 1917 byl „Wop“ převelen k 94. squadroně do Hendonu, aby se zde podrobil pokračovacímu výcviku, který zahrnoval: signalizování, letecké snímkování, techniky bombardování, technika střelby z kulometů Lewis a Vickers, základy vzdušného boje a létání ve skupině. Létalo se zde na strojích Avro 504, Sopwith Pup a Sopwith Camel. „Wop“ kurz ukončil 28. 2. 1918 a byl vyřazen v hodnosti 2nd Lieutenant (poručík), což byla standardní hodnost všech pilotů RFC. Jeho celkový nálet do té doby činil 55 hodin a 9 minut.

Nyní byl „Wop“ odeslán do Francie, nejprve k záložnímu středisku, odkud byli piloti přidělováni k jednotlivým perutím. May byl odeslán k 209. squadrona RAF, bývalé 9. squadroně RNAS. Jenže opět potvrdil svoji pověst „veselého chlapce“:

„Poslali pro mě řidiče a sluhu a my jsme vyrazili k naší squadroně, která byla dislokována v Bertangles, asi dvanáct mil na západ od Amiensu (tady se May mýlí, Bertangles je ve skutečnosti 6 mil na severně, pozn. aut.). Řidič byl dobrý chlap a cestou k jednotce jsem si udělali oslavu a přicestovali o dva nebo tři dny později. Když jsem se šel nakonec ohlásit u squadrony, napochodoval jsem před C.O. (Commander Officer – velící důstojník, pozn. aut.), Majora Butlera, který byl velmi rozčilený tímto incidentem a nechtěl si mě nechat u squadrony. Zařídil můj transfer zpět do pilotní rezervy. Já jsem kráčel ven z jeho kanceláře a ve služební místnosti jsem vrazil do mého starého školního kámoše, Roye Browna. Neměl jsem ponětí, že Roy je v RNAS a přirozeně jsem byl překvapený a šťastný, že ho vidím. Řekl jsem mu o svém problému, a on řekl, že uvidí, co by mohl udělat, aby to nahoře zařídil. Šel dovnitř za C.O. a dohodnul s ním, že si mě vezme do své letky…“

May se u jednotky hlásil 9. 4. a měl ohromné štěstí, protože pozdní nástup k jednotce mohl být kvalifikován jako dezerce a za to mohl skončit minimálně v trestním praporu. S vděčností vzpomínal, jak skvěle se k němu Roy choval:

Roy si mě vzal pod svá křídla a dal mi tak moc tréninku, jak jen mohl, včetně letecké střelby, jejíž výcvik byl v Anglii zkrácený. Také mě vzal přes zákopy, abych si zvykl na protiletadlovou palbu.“

Z Mayova letového deníku:

9/4/18 9. dubna hlášen nástup u 209. squadrony létající na Camelech s motory Bentley
11/4/18 Camel D3340 30 minut seznamování se strojem a s krajinou
12/4/18 Camel D3340 90 minut Balloon Patrol (ochranná hlídka u vlastních pozorovacích balonů, pozn. aut.), seznámení s orientačními body – dobrá viditelnost
13/4/18 Camel D3340 45 minut Line Patrol (hlídkový let podél zákopovové linie, pozn. aut.) s G. C. (?, možná jméno pilota, pozn. aut.). – viditelnost špatná
16/4/18 Camel D3340 30 minut střelba do terče
17/4/18 Camel D3340 60 minut střelba do terče
20/4/18 Camel D3326 60 minutes poprvé přes linie. Letka se utkala s trojplošníky - archie (nepřátelská protiletadlová palba) mírná. (…). Nedostal jsem se k útoku.
20/4/18 Camel D3326 105 minut žádné NL na hlídce nespatřeno – nic nepozorováno"


May dorazil k 209. squadroně s celkovým náletem 44 hodin, mezi 11. a 17. dubnem tedy zvýšil svůj počet nalétaných hodin o 4 h 15 minut, včetně hodiny a půl střelby na terč.

Dne 21. 4. 1918 May odstartoval v kokpitu Sopwithu Camel v. č. D3326 s nápisem „Lucy“ na svou další hlídku. V 10.45 se May zúčastnil urputného střetnutí mezi 209. squadronou a Jagdgeschwader I. V zuřivém souboji se mu podařilo poškodit jeden německý Fokker Dr. I, pilotovaný zřejmě Wolframem von Richthofen (příbuzenský vztah Wolframa a Manfreda von Richthofen není dnes zcela jasný, nejčastěji bývají uváděni jako bratranci, ale ve skutečnosti zřejmě nebyli spříznění tak blízko). Od Browna obdržel před bojem instrukci, aby se po jednom souboji oddělil a zamířil domů. Vzápětí si jej však všiml velitel JG I Manfred von Richthofen, který se snažil chránit svého příbuzného, a začal jej pronásledovat za spojenecké linie. May zoufale prchal a ve chvíli, když už to vypadalo, že bude sestřelen, byl Richthofen zaskočen zezadu Royem Brownem, jenž se snažil dávat na nezkušeného kamaráda pozor. Richthofen se vzápětí zřítil k zemi s kulkou v srdci.

May k tomuto souboji v únoru 1952 uvedl: "V dohledu jsem měl jeden stroj, jak jsem tak kroužil nahoře. Velmi pěkný stroj. Německé stroje byly v těch dnech velmi dekorativní. Zpozoroval jsem ho právě pod sebou, ale znovu jsem se podřídil mým instrukcím - nedostat se do žádného problému. Tento hoch se ukázal být synovcem Barona Richthofena. Dostal stejné instrukce jako já, a tak jsme se tam oba náhodou setkali. Podruhé, když se přiblížil, jsem se neubránil pokušení a napadl ho, ale minul jsem, a on sklesal dolů a kroužil hledajíc ochranu. Ocitl jsem se uprostřed kroužení, stroje přilétaly ze všech směrů. Oni pálili na mě, já střílel na ně…“

Zápis v palubním deníku: „21/4/18 Camel D3326 90 minut, napadeno 15 - 20 trojplošníků – nárokován jeden modrý. Několik za mým ocasem, vyšel jsem z boje s červeným trojplošníkem za ocasem, který mě následoval přes linie, držel se za mnou po celou dobu a poslal na mě několik salv, ale nezasáhl mě. Když jsme se dostali za linie, byl sestřelen kapitánem Brownem. Viděl jsem ho narazit do strany kopce. Vrátil jsem se s kapitánem. Potom jsme zjistili, že trojplošník (červený) byl slavného německý letce Barona Richthofena. Byl zabit.“

Ačkoliv současně s Brownem nárokovali sestřel také pozemní kulometčíci australské pěchoty, May sestřel potvrdil Brownovi. Brown se však zakrátko nervově zhroutil a putoval do nemocnice. May se nyní musel snažit sám.

Postupně sbíral zkušenosti a 15. května dosáhl prvního úspěchu, když sestřelil Albatros D. V. Hned následujícího dne přidal vítězství nad Fokkerem Dr.I. Během května byl povýšen na nadporučíka (Lieutenant). Esem se stal 1. července, když sestřelil další Fokkerův trojplošník a dosáhl tak již pátého vítězství. Srpen se pak stal jeho nejúspěšnějším měsícem, když během něj dosáhl pěti sestřelů. Za své úspěchy byl pak v září May povýšen do hodnosti Captain.

V tomtéž měsíci pak přidal další tři vítězství, čímž své bojové konto uzavřel. Počet jeho vítězství se zastavil na čísle 13. Z tohoto počtu bylo 9 stíhaček (1 x Albatros D.V, 2 x Fokker Dr.I a 6 x Fokker D.VII) a čtyři dvoumístné pozorovací letouny.

Poslední sestřel získal 21. 9. 1918, sám byl však ve stejném souboji sestřelen a jeho přemožitelem se stal s největší pravděpodobností Lt. Fridrich Noltenius (21. sestřelů). Ačkoliv May musel nouzově přistát, Nolteniovi nebyl jeho sestřel oficiálně uznán.

Po skončení války se May domů do Kanady vracel jako nositel Distinguished Flying Cross. Citace byla zveřejněna v London Gazette 3. 12. 1918: „Nadporučík. (resp. kapitán) Wilfred Reid May. (FRANCIE)
Tento důstojník uskutečnil četné ofenzivní hlídky a hloubkové bombardovací útoky, ukazujíce se při všech příležitostech jakožto smělý a odvážný pilot. Má na účtu sedm nepřátelských strojů; dva z nich zničil při jednom letu. Jeho nadšení a pohrdání osobním nebezpečím je hodno nejvyšší chvály."


Bohužel nevím, ke kterému datu mu byl DFC udělen. Sedm sestřelů měl k 12. srpnu, avšak zmiňované dva sestřely během jediného boje (v rozmezí pěti minut, oba byly dvoumístné pozorovací stroje) dosáhl až během srpna a byla to jeho 9. a 10. vítězství.

May byl z RAF propuštěn 8. 5. 1919 a vrátil se do Edmontonu, kde si založil malou leteckou společnost. Účastnil se leteckých show, rozvážel poštu, ale zejména se věnoval průkopnickým letům k osamělým usedlostem na severu Kanady. V té době získal přezdívku „Bush Pilot“. Proslul hlavně letem s kolegou V. Hornerem do Fort Vermilionu, 960 km severně od Edmontonu v roce 1929. Letěli navzdory silnému větru, sněhovým vánicím a teplotám –30 °C, aby do kraje dopravili léčiva proti epidemii záškrtu. Tento let v té době proslul jako „závod se smrtí“.

O tři roky později (v únoru 1932) se účastnil prvního pokusu v kanadských dějinách o dopadení uprchlého trestance v pustině pomocí letadla. Trestanec A. Johnson, stíhaný za vraždu důstojníka kanadské policie, se ztratil v v pustině u Potkaní řeky a kanadská jízdní policie po něm marně pátrala. May pročesával kraj ze vzduchu a nakonec ve sněhu stopy „Šíleného trapera“ jak Johnsonovi v té době přezdíval tisk, našel. Ukázalo se, že Johnson postupoval po zamrzlé řece a svoje stopy ukrýval mezi stopy stáda jelenů karibu. Večer však z řeky sešel, aby si postavil tábor. May k němu ihned navedl policisty, v následující přestřelce byl Johnson zabit, ale předtím ještě stačil těžce ranit jednoho policejních důstojníků. May přistál hned vedle raněného, naložil ho do letadla a odvezl k nejbližšímu (125 mil vzdálenému) lékaři, který raněnému důstojníkovi zachránil život.

Roku 1935 se May stal hlavním testovacím pilotem Canadian Airways.

Když vypukla II. sv. válka, stal se „Wop“ May generálním ředitelem 2. školy leteckých pozorovatelů v Edmontonu. Právě přes Edmonton vedla jedna z tras, po nichž byly přelétávány letouny z USA do SSSR. Mnoho z nich se zřítilo nebo nouzově přistálo v kanadské pustině kvůli ztrátám orientace, technickým závadám i chybám v pilotáži. Většinou nebylo možné v blízkosti nehod přistát, dopravní piloti přitom nebyli nijak speciálně školeni v přežití a mnohdy museli strávit v pustině řadu dní, než k nim pronikly záchranné týmy.

„Wop“ May reagoval pružně, letadla jeho školy se aktivně zapojovala do pátrání, ale bylo jasné, že to nestačí. „Wop“ May se rozhodl vycvičit speciální tým záchranářů, který by k havarovaným letadlům seskakoval padákem. Stanovil tvrdé přijímací podmínky – z 20 000 uchazečů bylo vybráno 12 mužů. Byla vyžadována značná fyzická zdatnost, věk 22-30 let, hmotnost 67 – 83 kg a zkušenosti z buše. 15týdenní kurz zahrnoval kromě standardního paravýcviku také seskoky do lesů, lékařské kurzy, nácvik přežití apod. Vojenské letectvo bylo ohromeno a po skončení války celou jednotku kompletně převzalo jako záchranářskou jednotku „Search and Rescue“.

V roce 1947 předal brigádní generál Dale Gaffney z USAAF Medaili svobody s bronzovou palmou. V citaci bylo uvedeno:

„Pan Wilfrid Reid May, kanadský civilista, prokázal cenné služby vojenskému letectvu armády Spojených států mezi lednem 1942 a lednem 1946. Pan May, působící ve funkci ředitele školy leteckých pozorovatelů na Edmontonském městském letišti a později jako oblastní manažer kanadských pacifických aerolinií, dobrovolně zapůjčil personál a zařízení jeho školy, aby zabezpečil okamžité doručení letadel na Aleuty a Aljašku. On pojal myšlenku záchranné vzdušné záchranné jednotky pro záchranu letců v lesnaté pustině, a po vytvoření a vycvičení parašutistické jednotky zřídil záchrannou službu bez rozdílu jak z Američanů tak z Kanaďanů, čímž zachránil životy mnoha našich letců. Ve svém konání naplnil nejlepší tradice Kanadského Dominia.“


Kromě zmíněného DFC a Medal of Freedom with Bronze Palm byl také od roku 1934 nositelem Order of British Empire za jeho přínos při zpřístupňování severu Kanady a McKee Trophy (1929) za zásluhy o rozvoj kanadského letectva.


V červnu z 1952, "Wop" a jeho syn Denny odjeli na dovolenou do USA, k obrovským vodopádům v Montaně, do národních parků v Yellowstone a Wyomingu, k Salt Lake City a Timpanagos Cave v Utahu.

Denny May na tuto dovolenou neměl nikdy zapomenout: „21. června jsme zamířili k Provo, na parkoviště u Timpanagos Cave a vyrazili jsme příkrou cestou vzhůru. Asi v polovině cesty můj otec řekl: "Já už nemohu jít dále, ty pokračuj a podívej se na jeskyně a já půjdu zpět k autu". Vyrazil jsem a on mě zavolal zpět a povídá: "Vyfoť mě, abych ukázal lidem,
jak jsem se dostal daleko".
Zamířil jsem vzhůru po cestě, a u východu z jeskyní, jsem našel mého otce ležet mrtvého. Byl stižen mrtvicí, ale ušel celou cestu až na vrchol…“



Po „Wopu“ Mayovi zůstala pojmenována řada míst na kanadském severu např. Wopmay River. 6. října 2004 NASA dala kráteru na Marsu také jméno Wopmay, aby vzdala poctu velkému muži kanadského letectví. Řada velkých kanadských letců z druhé světové války se vyznala, že to byl právě příklad slavného „bushpilota“, jenž je přivedl k letectvu.



Prameny a použitá literatura:
https://www.wopmay.com/index.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Wop_May
https://canadianmilitarybiography.ca/?page_id=17
https://www.theaerodrome.com/aces/canada/may.php
Revi č. 19
URL : https://www.valka.cz/May-Wilfrid-Reid-t20213#249080 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více