Náhled do historie Kosova

Autor: Tomáš Vohník/chinook / chinook 🕔︎︎ 👁︎ 84.039

1. Historie kosovského konfliktu

(Část mé dosud nepublikované absolventské práce s názvem "Humanitární organizace a konflikty")

1.1 „Vlastnická práva“ na Kosovo

Kosovo si již po několik generací přivlastňují jak Albánci, tak i Srbové. Obě strany používají výkladu historie ke svému prospěchu, aby ospravedlnily své nároky na toto území. Obě strany za toto území neváhají prolévat krev. Obě strany zviditelňují především svojí verzi všeho a odsuzují to, co sem jim do ní nehodí. Je nutno sáhnout hluboko do citlivého místa tohoto „srdce Balkánu“. Musíme jít až ke kořenům, a pak teprve máme možnost lépe pochopit situaci, ke které na Kosovu došlo a vše, co se k tomu váže.

Reklama

 

První historicky dostatečně podložená zmínka o usídlení v oblasti ve středu Balkánu pochází z 2. století našeho letopočtu a jedná se o kmeny Ilyrů, Thráků a Keltů. A právě Albánci odvozují obecně svůj původ přímo od Ilyrů. Tvrdí, že jsou potomci tohoto národa a odůvodňují své „vlastnické právo“ na tuto oblast tím, že tu byli dříve. To je pravda, protože slovanské kmeny do této oblasti dorazily patrně asi o dvě až tři století později než Ilyrové. Zároveň se zde vynořuje spolu s tím také jistá teze, že se jedná pouze o úspěšnou manipulaci s dějinami a albánské kmeny mají svůj původ někde v oblastech na Kavkazu. S tímto názorem jsem se setkal v různých pramenech, nicméně se mi nepodařilo najít jakékoliv určité jméno někoho, kdo by tuto tezi potvrdil.

Pravdou však zůstává, že to byli Srbové, kdo o několik století později získává v oblasti dnešního Kosova celkovou převahu. Srbové tedy, také právem, považují Kosovo s množstvím historických památek a pozůstatků za kolébku svého národa a vlastní kultury. Také poukazují na to, že oblast byla jádrem srbského státu a centrem srbské pravoslavné církve - od roku 1346 v oblasti Metohie ([Metochie] - západní část Kosova) ve městě Peć (Pejë) navíc sídlil patriarcha.


Pravoslaví a islám

1.2 Kosovo pole - bod zlomu

Vlastní počátek současných rozporů a celého konfliktu by se mohl jevit v datu 28. června 1389, kdy došlo k bitvě na Kosově poli mezi Srbským královstvím a Osmanskou říší. Tato bitva sice skončila relativním patem, nicméně to, že Srbové ztratili svého knížete Lazara Hrebeljanoviče, díky čemuž nadále nebyli schopni vzdorovat nadále Osmanům, Turci na dobu trvající bezmála celých pět set let ovládli Balkánský poloostrov.

Okupací Osmanskou říší začíná dlouhá cesta, na jejímž konci nakonec se stali sobě navzájem nepřátelskými. Sice téměř po celou dobu okupace spolupracovali katoličtí Albánci se Srby při různých povstáních. Nutno však také zmínit, že Albánci, roztříštění a nejednotní, byli mnohem úrodnější půdou pro pokusy o islamizaci ze strany Osmanské říše, než Srbové. Vztahy mezi srbským a albánským obyvatelstvem se začínají nejvíce měnit a vyostřovat v průběhu 18. století. V této době začínají větší odchody srbských rodin z oblasti. Brzy jsou zde nahrazení novými přistěhovalci - severoalbánskými horaly - a začíná se radikálně měnit složení obyvatelstva. Navíc Albánci jsou již převážně islamizovaní a i toto má silný vliv na vztahy, které se ještě díky náboženským rozporům radikálně zhoršují.

1.3 Časy osamostatňování

Reklama

V letech 1876 - 1878 proběhla Srbsko-turecká válka, díky níž získalo Srbsko samostatnost. Mírová smlouva byla sepsána na Berlínském kongresu (13. červen - 13. červenec 1878), kde po jednáních nakonec byla uznána i ona samostatnost Srbska. V průběhu války však také došlo k rozsáhlým etnickým čistkám v nově dobytých územích Srbskem. Především v oblasti dnešního jižního Srbska. Mnoho Albánců bylo nuceno uprchnout pryč. Do Kosova.

V roce 1912 dochází k rozsáhlému povstáním Albánců. Srbská vojska ale využijí zmatku, vtrhávají do Kosova, a tím začínají „Balkánské války“ 1912 - 1913. Pro Albánce je výsledek vcelku pozitivní, neboť za pomoci Rakouska-Uherska a Itálie vzniká samostatný Albánský stát. Na druhou stranu ale oblast Kosova byla přisouzena Srbsku. A tak po konci první světové války, kdy se z něho okupační mocnosti R-U stáhnou, stává se Kosovo plnohodnotnou součástí Srbského státu. Na území začíná útlak a vyhánění muslimských Albánců.

Vše se obrací v roce 1941, kdy se Jugoslávie rozpadá. Část Kosova je přičleněna k Albánii obsazené fašisty a další i s Makedonií k Bulharsku. Pro Albánce je toto osvobození, ale pro slovanské obyvatele je to cesta do porobení a útlaku.


Kosovsko-albánské hraniční hory

Ke konci roku 1944 přichází Josip Broz Tito s armádou. To však Albánci považují za okupaci. Následné povstání je ale krvavě potlačeno. Kosovu však byl přisouzen jistý autonomní statut v rámci Srbska a Kosovským Albáncům přiznána práva. V roce 1968 je tvrdě potlačena demonstrace o přiznání statutu republiky, ale od té doby tlak klesá a po získání řady pravomocí, dříve náležející pouze Bělehradu, dosahuje v roce 1974 faktického zrovnoprávnění s Jugoslávskými republikami.

Nutno ale poznamenat, že pro albánské obyvatelstvo to nebylo tak velkým vítězstvím, jak by se dalo očekávat. Kosovo, orientované především na těžký průmysl, se dostává na pokraj krize. Vše vrcholí řadou tvrdě potlačených demonstrací za kosovskou republiku, které začaly v Prištině 11. 3. 1981. Na téměř rok a půl je vyhlášen stav nouze v zemi.

Když se koncem 80. let dostává k moci Slobodan Miloševič, vsází na nacionalistické nálady a v roce 1989 provádí úpravy v srbské ústavě s cílem připojit Kosovo, Černou horu a Vojvodinu k Srbsku. Na to ale albánští poslanci na Kosovu reagují 2. 7. 1990 vyhlášením vzniku Kosovské republiky, načež je o pár dní později parlament rozehnán.

Reklama

Nová ústava z 28. 9. 1990 definuje Srbsko „suverénní, integrální a jednotný stát“ a zbavuje Kosovo posledních zbytků autonomie. Pro Albánce to znamená nástup teroru a persekucí - masové propouštění z práce, zrušení albánského tisku a televize a fyzické násilí.

19. 10. 1990 byla na základě referenda vyhlášena nezávislá Republika Kosovo. V květnu dva roky poté proběhly tajné prezidentské volby a volby do parlamentu. Prezidentem byl zvolen Ibrahim Rugova. Na potlačení však Miloševičova vláda nemá, z důvodů bojů v Chorvatsku a poté i Bosně, dostatečné množství sil a tak, ve snaze o udržení klidu, byly nasazeny desítky tisíc policistů a vojáků, přičemž další více než polovinu tohoto počtu tvořila policie v záloze složená z Kosovských Srbů. Albánci bojkotují srbskou infrastrukturu a budují svoji síť škol, úřadů a nemocnic a vzniká doslova stát ve státě.

1.4 Kosovská válka

Na přelomu let 1996 - 97 dochází k tvorbě prvních partyzánských ozbrojených skupin kosovských Albánců a vzniká tzv. UÇK (Ushtria çlirimtare e Kosovës - Kosovská osvobozenecká armáda). Ta má silnou podporu především albánského venkovského obyvatelstva a rychle se rozrůstá, stejně jako její útoky na policejní vozidla, stanice a tábory pro srbské uprchlíky z Chorvatska a Bosny. Koncem června zahajuje Srbská armáda, koordinovaná s policií, s útoky na pozice UÇK. V souvislosti s tím začínají na dobytých územích etnické čistky - ničení budov a institucí, vyhránění a masakry civilního obyvatelstva. Na 40 000 lidí uprchlo ze země.


Hroby nad Gjilan

9. srpna 1998 předložila kontaktní skupina složená z představitelů velmocí plán řešení kosovské otázky. Obě strany však návrh odmítly. Následně však na ultimátum USA a kontaktní skupiny Bělehrad stahuje na podzim většinu svých vojsk.

Počátkem roku je objeven masový hrob u vesnice Račak a počátkem února následují jednání na zámku Rambouillet, kde Američané předložili návrh dohody, která předpokládala obsazení Kosova jednotkami NATO. Jakmile ale mezinárodní pozorovatelé opustí zemi, Srbové znovu a s nezmenšenou silou zaútočí. Vojáci, ale hlavně především příslušníci polovojenských skupin, vyhánějí obyvatelstvo a jejich domy houfně rabují a zapalují. Miloševič odmítá uposlechnout žádosti států a organizací včetně OSN, a tak NATO přistupuje k poslednímu kroku a kolem osmé hodiny večer 24. 3. 1999 zahajuje letecké nálety na vojenské cíle srbských sil.

Odpověď přichází ve formě přitvrzení represálií vůči civilnímu obyvatelstvu. NATO odpovídá tím, že od 28. března došlo k druhé fázi bombardování; zatímco dosud byly napadány pouze vojenské cíle, nyní přibyly i cíle civilní, které byly součástí infrastruktury: rafinérie, mosty, vládní budovy, továrny, elektrárny, zásobníky nafty a plynu. Počty uprchlíků jsou odhadovány na půl milionu.

Zároveň byly provedeny pokusy o další kola jednání na základě ujednání z Rambouillet s dodatkem celistvosti Svazové republiky Jugoslávie, a že správu Kosova převezme OSN. 3. června schválil dohodu srbský parlament, o sedm dní později ukončilo NATO nálety a během dalších 10 dní vyklidila srbská vojska území Kosova společně většinou militantních polovojenských skupin.

 

10. června rada bezpečnosti schvaluje rezolucí 1244 UNMIK dočasnou správou území pod mandátem OSN a povoluje vstup mezinárodních jednotek KFOR do Kosova.

2. Situace krátce po válce

Poté, co skončila válka, byla situace na celé Kosovu dosti nepřehledná. Začínal podzim a všude, po odchodu srbských vojsk a ozbrojených skupin Srbů, kteří měli také nezanedbatelný podíl na vyvražďování Albánců, panoval zmatek. Dva - tři dny poté, co začalo rozmístění vojenských jednotek KFOR (12. června 1999) se začali vracet první uprchlíci ze zahraničí - především z Albánie a Makedonie. Počty navrátivších se nedlouho převýšily počet 50 000 lidí denně. Během 14 dnů již bylo zpět v Kosovu více než 415 000 a do konce července téhož roku již více než 740 000, z celkového předpokládaného počtu lidí uprchlých ze země.


Kosovské memento

Kosovo samo o sobě bylo dosti silně zdevastováno. A to po všech stránkách. Takřka 30 % domů na tomto území bylo neobyvatelných, více než polovina zemědělské úrody byla totálně zničena. Také telekomunikační síť byla vyřazena z provozu. Docházelo k rozsáhlým krádežím, a to jak veřejného, tak i soukromého majetku. Nesmíme také zapomenout na množství zaminovaných území, nevybuchlé munice, atp. Ekonomika ustrnula na mrtvém bodu. K tomu notně přispívala masivní nezaměstnanost, způsobená také tím, že většina firem a státních institucí zkrachovala. Výroba, pokud nějaká zbyla, byla poněkud zaostalá. Výrobní prostředky zastaralé. Po konci války se kvůli odchodů Srbů vylidnila i státní správa a s úředníky byly přesunuty i mnohé archivy a také velký počet dokumentů.

Paradoxní také bylo, že na mnohých místech - především ve východní části Kosova - nastaly největší problémy v soužití až po válce. Například v multietnickém městě Gjilan v celém průběhu války až do jejího konce byl podle údajů OSCE registrován pouze jeden vypálený dům. Oproti tomu už k datu 30. září 1999 udává ta samá organizace přibližně na 200 vypálených domů. Co se týče poměru, tak podíl srbských i albánských domů byl celkem vyrovnaný. Nutno ale také poukázat na to, že toto neplatí v absolutním měřítku. Příkladem je třeba vesnice Zhegrë (AOR Gjilan). Ta byla během války z poloviny srovnána se zemí. Z přibližného počtu 500 domů jich bylo zničeno 361, z toho 119 totálně - tj. kategorie 5 dle hodnocení UNHCR - určeno k demolici. A násilí bylo aplikováno i Albánci proti Albáncům. UNHCR ve svém dokumentu poukazuje na 5 skupin uvnitř albánského etnika, které jsou, respektive byly nejvíce ohroženy svou vlastní národnostní menšinou. Jednalo se především o osoby/rodiny smíšeného etnického původu; osoby, které byly spojovány, nebo byly spojovány se Srbskou vládou po roce 1990; osoby které se odmítly přidat, nebo dezertovaly z UČK; osoby otevřeně kritické k bývalé UČK, nebo bývalé „Prozatímní vlády Kosova“, nebo byly členové a přívrženci politických stran, které s nimi nejsou propojeny; osoby které odmítly dodržovat zákony a nařízení UČK a bývalé „Prozatímní vlády Kosova“.


Pracovna charity

Takováto byla situace v době končení konfliktu a do ní přicházely první humanitární organizace. Po příchodu prvních „vlaštovek“ - především součásti struktur Spojených národů, které do oblasti přicházení společně s rozmisťujícími se jednotkami KFOR, nastává během prvních měsíců doslova „boom“ humanitárních organizací v Kosovu. Během dvou až tří měsíců je na místě registrováno přes 250.

Další fotografie z mého pobytu v Kosovu 2006 lze nalezt v galerii.

Zdroje:
SUZ MVČR - 15 LET JSOU UPRCHLÍCI U NÁS - SBORNÍK PRACÍ VYCHÁZEJÍCÍCH Z DAT ZA OBDOBÍ 1990 - 2004, SUZ MVČR 2006
Kubias , Petr -Bakalářská práce humanitární pomoc ČKCH v Kosovu - Hradec Králové 2001
UNHCR´s background note on ethnic Albanian, March 2000
EPAV,The Kosovo refugee cisis: EPAV february 2000 - pre-publication edition; strana IX
https://en.wikipedia.org/wiki/Serbia
https://en.wikipedia.org/wiki/Treaty_of_Berlin%2C_1878

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více