Bitva u Zenty roku 1697

Autor: radus 🕔︎︎ 👁︎ 47.062

Předehra

Vrchním velitelem rakouských vojsk v Uhrách byl v roce 1697 saský kurfiřt Friedrich August II. zvaný Silný. Jeho velitelské schopnosti však nebyly dostatečně na výši a pod vzrůstajícím náporem tureckých vojsk byly císařské jednotky rozptýlené a zatlačené do defenzívy. Hledaným východiskem z této svízelné situace mělo být jmenování prince Evžena Savojského poradcem vrchního velitele. Avšak ještě než stihl princ Evžen dorazit na své nové působiště do ležení v Koluthu, odjel Friedrich August do Polska, kde úspěšně kandidoval na uvolněný polský královský trůn. Princ Evžen byl proto 5. července 1697 ve svých čtyřiatřiceti letech císařem jmenován na uprázdněné místo vrchního velitele císařských vojsk v Uhrách.

Princ Evžen Savojský
Princ Evžen Savojský

Reklama

Když princ Evžen vykonal přehlídku, zjistil, že stav jeho vojska je více než žalostný. Pokladna zela prázdnotou, stav zásob byl nevalný a z předpokládaného počtu vojáků byla v ležení přítomna sotva polovina a ta ještě v dosti zuboženém stavu. Princ reagoval na tuto skutečnost zasláním důrazné žádosti o nápravu do Vídně. Po této žádosti mu byly odeslány zásoby i peníze na vyplacení žoldu. Dalším krokem byla snaha shromáždit všechny dostupné jednotky, což se mu podařilo a 2. září měl princ Evžen Savojský k dispozici armádu o síle 70 000 mužů.

Sultán Mustafa II.
Sultán Mustafa II.

Turecké vojsko, jemuž velel sám turecký sultán Mustafa II., se mezitím vydalo na pochod směrem k Petrovaradínu. Princ Evžen vydal okamžitě po tomto zjištění rozkaz k usilovnému pochodu k této strategické pevnosti, aby zabránil jejímu dobytí Turky. Podařilo se mu dorazit včas a zjistil, že sultán odklonil směr pochodu svých vojsk na směrem k Szegedinu a do Sedmihradska. Evžen Savojský reagoval opětovným rozkazem vojsku k rychlému pochodu a snažil se, aby turecká vojska dostihnul dříve než dosáhnou slabě bráněný Szegedin. Jeho úmyslem bylo přinutit Turky k rozhodující bitvě. V noci z 10. na 11. září ohlásila předsunutá hlídka, že Turci se nedaleko osady Zenta chystají překročit řeku Tisu. Ještě v noci vydal princ Evžen rozkaz k dalšímu pochodu a doufal, že se mu podaří dostihnout Turky dříve než ukončí přechod řeky. V dopoledních hodinách 11. září se od zajatého tureckého paši dozvěděl, že sultán spolu s jízdou a většinou dělostřelectva již řeku překročili po mostě z lodí postaveném za pomoci francouzských ženistů a v táboře zůstávají pouze pěšáci a jednotky určené k obraně předmostí. Turci usilovně budovali na předmostí obranné pozice, aby zabránily rakouským vojskům překročit řeku nejméně po dobu než se sultán s většinou své armády dostatečně odpoutá od svých pronásledovatelů. Pokud by se Turkům tento plán zdařil, získal by sultán velkou výhodu. Rakouská vojska neměla vybavení pro stavbu vlastního mostu a ztratila by naději na svedení rozhodné bitvy dříve než Turci dosáhnou hornatého Sedmihradska.

Princ Evžen se spolu se skupinou svých důstojníků vydal s ochranným doprovodem dragounů na průzkum situace u Zenty. Zjistil, že zajatec nelhal a turecké vojsko opravdu pozvolna překračuje řeku, čímž nabídlo rakouským vojákům jedinečnou příležitost k útoku. Tento útok by však musel přijít ještě týž den jinak Turci přechod přes řeku dokončí a odpoutají se od císařských. Princ Evžen vydal rozkazy k maximálnímu urychlení pochodu a sešikování do bojové sestavy ještě za pochodu. Doufal, že vojsko dorazí dříve než zapadne slunce.

Rozložení sil

Rakouská armáda disponovala asi 50 000 vojáky z toho 16 000 bylo jízdních. Vrchním velitelem veškerého jezdectva byl generál hrabě Bussy de Rabutin, vrchním velitelem dělostřelectva polní zbrojmistr Christoff von Borner, který disponoval asi 60 děly. Vrchní velení celé armády bylo v rukou prince Evžena Savojského.

Levé křídlo:
Velitel polní zbrojmistr hrabě Guido Starhemberg
16 batalionů pěchoty
49 jezdeckých eskadron
20 děl

Reklama

Střed:
Velitel princ Evžen Savojský
21 batalionů pěchoty
20 děl

Pravé křídlo:
Velitel polní zbrojmistr hrabě Sigbert Heister
14 batalionů pěchoty
53 jezdeckých eskadron
14 děl


Turecká armáda o síle více než 80 000 mužů již osobně velel sultán Mustafa II. byla rozložena na obou březích Tisy. Obranu předmostí řídil velkovezír Elmas Mehmed.

Rozložení sil
Rozložení sil

Bitva

Bitva
Bitva

Během posledních příprav k útoku rakouských vojsk se pokoušela turecká děla z druhého břehu Tisy na vzdálenost asi dvou kilometrů bez výraznějšího úspěchu postřelovat nastupující útočné jednotky. Rušivý útok spahiů na koních byl bleskově odražen plukem dragounů. Rakouské pěší jednotky začaly obloukem obkličovat turecké předmostí. Ze vzdálenosti asi půl kilometru začala pálit rakouská děla na turecká postavení. V nastalém zmatku se někteří turečtí vojáci pokusili spasit útěkem přes most na druhý břeh řeky. Po zastavení palby děl nastoupila k útoku pěchota a za postupu pálila salvami proti Turkům. Jízdní jednotky zatím zůstávaly v záloze. Do zad levému křídlu postupující pěchoty se pokusilo zaútočit na 5 000 tureckých spahiů. Jejich úmysl byl včas odhalen a princ Evžen se osobně ujal velení nad jezdectvem a v čele eskadron dragounů a kyrysníků se vyřítil proti spahiům. Po krátké kruté řeži byli spahiové rozprášeni. Rakouské jezdectvo proniklo písčinou podél břehu Tisy na turecké předmostí a napadlo jeho obránce zezadu. Na předmostí se rozpoutala krutá bitva muže proti muži. Rakouští pěšáci s obtížemi zdolávají turecké obranné pozice a zatlačují statečně se bránící Turky směrem k řece. Sultán Mustafa se snaží z druhého břehu poslat posily, ale ty se nemohou dostat přes most, který je beznadějně ucpán vojáky prchajícími z předmostí. Mnoho Turků se ve snaze zachránit si život vrhá do Tisy, ale vzhledem k hloubce a proudu v těchto místech mnoho z nich utonulo. Rakouská vojska se se západem slunce probojovala přes most na druhý břeh a vtrhla do tábora, který předtím ve spěchu opustili turečtí vojáci i se sultánem.

Bitva
Bitva

Po bitvě

 

Na turecké straně padlo asi 30 000 vojáků z nichž se asi 10 000 utopilo v Tise. Mnoho tisíc dalších Turků padlo do zajetí. Velitel obrany předmostí velkovezír Elmas Mehmed zahynul v boji spolu se svými vojáky. Ztráty rakouského vojska byly v porovnání s Turky až nepoměrně nízké. Méně než 500 mrtvých a asi 1600 zraněných.

Rakušanům padla do rukou rovněž velmi bohatá kořist v podobě lodí z nichž byl postaven most a které byly naložené proviantem, velké množství zbraní a střelného prachu, vozy, osmdesát děl a rovněž sultánův osobní stan.

Dohra

Reklama

Bitva rozhodujícím způsobem ukončila válku, jež trvala od roku 1683. Po vítězství u Zenty se do konce roku 1697 podařilo od Turků vyčistit území v okolí Sarajeva, západní Banát a další Turky dříve obsazená území. Po celý rok 1698 pak probíhala mezi Turky a Rakouskem mírová jednání, která zakončila smlouva podepsaná 26. ledna 1699 v Karlovaci nedaleko Petrovaradína. V této smlouvě byly potvrzeny rakouské zisky území většiny Banátu, Sedmihradska, Chorvatska a Slavonie. Vítězstvím u Zenty roku 1697 byla na nejbližší období takřka paralyzována turecká vojenská síla a Rakousko získalo rozsáhlá území v Uhrách. Význam vítězství byl tak velký, že jméno Zenta dostalo i nově objevené souhvězdí a rovněž později v roce 1897 byl takto pojmenován rakousko-uherský křižník.

Použité zdroje:
RICHTER: Karel, Princ Evžen Savojský: Pán bitevních polí, Akcent, Třebíč 2000, ISBN 80-7268-120-6
kolektiv: Pod císařským praporem: Historie habsburské armády 1526–1918, Elka Press, Praha 2003, ISBN 80-902745-5-2
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Zenta
Obrázky:
en.wikipedia.org
www.zentarhiv.org.yu
aeiou.iicm.tugraz.at

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více