Lewis, Cecil Arthur

     
Příjmení:
Surname:
Lewis Lewis
Jméno:
Given Name:
Cecil Arthur Cecil Arthur
Jméno v originále:
Original Name:
Cecil Arthur Lewis
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
major Squadron Leader
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
29.03.1898 Birkenhead, Cheshire /
29.03.1898 Birkenhead, Cheshire /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
27.01.1997 Westminster, Londýn /
27.01.1997 Westminster, London /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- velitel letky 152. perutě RAF - flight commander of No. 152 Squadron RAF
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- anglické stíhací eso 1. sv. v. s 8 sestřely [sražené do neřízeného pádu (7 sám, 1 sdílel)]
- spoluzakladatel BBC
- byl posledním žijícím anglickým leteckým esem 1. sv. v.
- english fighter ace of WW1 with 8 claims [driven out of control (7 solo, 1 shared)]
- co-founder of the BBC
- was last surviving british flying ace of the Great War
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Cecil_Arthur_Lewis
www.theinfolist.com
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Lewis-Cecil-Arthur-t62717#224719 Verze : 4
     
Příjmení:
Surname:
Lewis Lewis
Jméno:
Given Name:
Cecil Arthur Cecil Arthur
Jméno v originále:
Original Name:
Cecil Arthur Lewis
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Dulwich College
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR University College School
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Oundle School
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Dulwich College
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR University College School
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Oundle School
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.1916 poručík
DD.04.1917 nadporučík
DD.MM.RRRR kapitán
DD.MM.1939 poručík (RAF)
DD.MM.RRRR nadporučík
DD.MM.RRRR kapitán
DD.MM.RRRR major
DD.MM.1916 Second Lieutenant
DD.04.1917 Lieutenant
DD.MM.RRRR Captain
DD.MM.1939 Pilot Officer
DD.MM.RRRR Flying Officer
DD.MM.RRRR Flight Lieutenant
DD.MM.RRRR Squadron Leader
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.1915-DD.MM.RRRR královský letecký sbor
10.04.1916-DD.05.1916 9. peruť RFC (pilot)
DD.05.1916-DD.11.1916 3. peruť RFC (pilot)
DD.11.1916-20.03.1917 stažen z bojů
20.03.1917-13.07.1917 56. peruť RFC (pilot)
13.07.1917-DD.08.1917 hospitalizace
DD.08.1917-DD.10.1917 44. peruť RFC (pilot)
DD.10.1917-DD.05.1918 61. peruť RFC/RAF (pilot)
DD.05.1918-DD.MM.1918 152. peruť RAF (velitel letky)
DD.MM.1918-DD.MM.1939 demobilizace
DD.MM.1939-DD.MM.RRRR dobrovolné zálohy RAF
DD.MM.1915-DD.MM.RRRR Royal Flying Corps
10.04.1916-DD.05.1916 No. 9 Squadron RFC (pilot)
DD.05.1916-DD.11.1916 No. 3 Squadron RFC (pilot)
DD.11.1916-20.03.1917 withdraw from combat
20.03.1917-13.07.1917 No. 56 Squadron RFC (pilot)
13.07.1917-DD.08.1917 hospitalisation
DD.08.1917-DD.10.1917 No. 44 Squadron RFC (pilot)
DD.10.1917-DD.05.1918 No. 61 Squadron RFC/RAF (pilot)
DD.05.1918-DD.MM.1918 No. 152 Squadron RAF (flight commander)
DD.MM.1918-DD.MM.1939 demobilisation
DD.MM.1939-DD.MM.RRRR RAF Volunteer Reserve
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- letecký certifikát Královského aeroklubu č. 2205 (19.12.1915) - Royal Aero Club Aviator's Certificate No. 2205 (19.12.1915)
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Cecil_Arthur_Lewis
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Lewis-Cecil-Arthur-t62717#563917 Verze : 2
Captain Cecil Arthur Lewis


Britské stíhací eso I. sv. války, spoluzakladatael BBC, spisovatel, autor řady knih o stíhačích I. sv. války a jeden z nejvýznamnějších autorů letecké literatury tohoto období.



Narodil se 29. 3. 1898. Mladý Cecil byl od mládí uchvácen letectvím. Již ve třinácti letech měl pokoj plný modelů letadel. Byl také velmi inteligentní, studoval na prestižní vysoké škole Dulwich College, navštěvoval také univerzitní školu v Hampstead a v Oundle. Lewise ale začalo studium brzy nudit a začátek války chápal jako vysvobození.


Přihlásil se k RFC, avšak při přijímacím řízení musel lhát o svém věku, protože sbor přijímal až od 18 let, zatímco jemu bylo sotva 17. Létat se učil na Farmanu Longhorn a ihed projevil značné nadání - na první sólový let mohl odstartovat po pouhé půldruhé hodině strávené ve vzduchu s instruktorem. Výcvik pak pokračoval s letouny Avro 504, BE-2 a FE-2.


Lewis byl původně zařazen k 22.) squadroně, která odcházela v březnu 1916 na frontu. Lewis měl však v té době nalétáno pouhých 14 hodin a to bylo pro frontové nasazení málo. Proto se měl hlásit v No. 1 Aircraft Depot v St. Omer. Šlo o doplňovací jednotku, jejímž úkolem bylo přeletávat letadla z Anglie do Francie a zpět, prováděly se tu generální opravy, zkoušky nových zbraní a také testování kořistních letadel.


Lewis tu pod vedením zkušených pilotů začal zlepšovat pilotní umění na BE-2, ale také se seznámil s řadou jiných strojů, např. francouzské průzkumné i stíhací Morany a účastnil se také simulovaného souboje s kořistním Fokkerem E.


Do počátku dubna trávil ve vzduchu každý volný čas, jen aby počet nalétaných hodin zvýšil. 10. 4. byl v hodnosti poručíka (2nd Lieutenant) odeslán k 9. squadroně již s 50 hodinami na kontě. U této squadrony začal působit jako pilot průzkumných letounů BE - 2 a seznámil se zde také s rychlými jednomístnými Bristol Scout.


Zde také na BE-2 při fotografickém průzkumu zažil svůj první souboj ve vzduchu: "Nyní jsem pokračoval v letu, abych udělal poslední snímek, když seržant ztuhnul na sedačce, natáhl kulomet a ukázal za nás: ,Fokker!´ Otočil jsem se na sedadle a uviděl tenkou čáru jedoplošného letounu, který se blížil shora zezadu... Exponoval jsem poslední desku, když zahájil palbu... Odpověděli jsem palbou, která mne ohlušila; hlaveň kulometu Lewis jsem měl přímo nad hlavou... Seržant stiskl spoušť. Nic se nestalo. ,Zasekl se! Zasekl se!´křičel a horečně natahoval závěr, když se Fokker s rachotícím kulometem blížil. Otočil jsem starou BE-2c na záda, abych se dostal pod něj. v tu chvíli se ozvalo suché prasknutí a v malém větrném štítku, stopu před mým obličejem, se objevila dírka a pavučina prasklinek... Instinktivně jsem postavil letadlo na hlavu a střemhlav mířil domů. V tu chvíli tomu všemu nasadil korunu motor, ze kterého se ozvaly strašné nárazy. Celé letadlo se zmítalo, jako by se mělo rozpadnout. ,Vypni to! Vypni to!´ snažil se hluk překřičet seržant. ,Dostali jsme to do motoru!´Poslechl jsem jej, pokračoval jsem strmým sestupným letem a ostře zatáčel, abych Fokkeru ztížil zaměření. K našemu štěstí se rozhodl zanechat pronásledování..."


Počátkem května je převelen k 3. squadroně, kde operoval s letouny Morane-Saulnier LA a P.


V té době se RFC připravoval na podporu ofenzívy na Sommě, do té doby největší útočné operace britské armády. Lewis to vnímal velmi citlivě: "Baterie se hromadily noc co noc - na cestách to rachotilo, jak se děla přemisťovala na své pozice. Byl to ohromný pocit přípravy na velkou ofenzívu. Ve dne bylo ticho, na cestě ani noha. Jakmile nastal soumrak, vše zase začalo a pokračovalo to celou noc. Byli jsme ubytováni přímo na cestě a člověk měl fantastický pocit válečných příprav všeho, co to znamená. Když bylo vše na svém místě, začali jsme nacvičovat hlavní ostřelování, což zabralo asi týden, než se uskutečnila opravdová ofenzíva. Létali jsme kolem a dělali snímky a patřilo to k nejděsivějším akcím, které jsem kdy za války dělal."


Lewis byl právě ve vzduchu, když 24. 6. 1916 začala největší dělostřelecká příprava, jakou do té doby viděl svět: "Byli jsme asi v 8000 stopách a měli jsme skutečně fantastický pohled, protože když začal uragán ostřelování, všechna děla, a bylo jich tam tisíce, vypálila najednou. Bylo to šílené. Slyšeli jste dunění děl přehlušující hluk letadla."


Lewis však dále vzpomínal, že právě od vlastních těžkých děl hrozilo téměř stejné nebezpečí jako od nepřátelské protivzdušné obrany: "Letěli jste podél fronty na hlídce a letadlo vymrštila vzhůru střela, která vylétla zespodu a minula vás o dvě nebo tři stopy; nebo vás to srazilo dolů, když vylétla nad vás. A tak to neustále pokračovalo, takže stroj se řítil a skákal, jako kdyby byla vichřice, ale zatím to byly střely. Neviděli jste je, protože letěly příliš rychle, a to bylo skutečně děsné… Když jsem se nakonec dostal z toho cloumání, pomyslel jsem si: ,Díky bohu, že jsem z toho vyvázl živý!´"



Lewis nikterak nepřeháněl - pozorovatel, který s ním zpravidla létal, zahynul s jiným pilotem, když jejich stroj ve vzduchu zasáhl vlastní granát z houfnice.


Dělostřelecká příprava trvala celý týden a tak při jiné příležitosti mohl Lewis zažít ještě horší zkušenost: "…Pak jsem se podíval znovu a zaostřil zrak a asi 100 yardů před sebou jsem uviděl část 9 palcové střely z houfnice přesně na vrcholu své dráhy - asi 8000 stop. Letěla vzhůru jako lobovaný tenisový míček a právě na vrcholu letěla dost pomalu. Byl to dost mohutný kus kovu, převrátil se, zase nabral rychlost a znovu se řítil zpět k zemi. Baterie zcela očividně střílela a my jsme si všimli dvou nebo tří střel. Pokud by vás zasáhly, pak byste je mohli rovnou následovat přímo dolů a vybuchnout jako ony."


Po sedmi dnech ostřelování konečně 1. 7. 1916 v 7.30 vyrazila britská pěchota do útoku. Sommský úsek fronty byl zvolen záměrně, protože fronta se tu již mnoho měsíců vůbec nepohnula a spojenecké velení se domnívalo, že německé jednotky dlouho ležící v zákopech, budou méně bojovné a jejich morálka bude nižší. Ve skutečnosti Němci využili dlouhodobého klidu v tomto úseku k vylepšení svých opevnění. Kryty a okopy byly vyztuženy a zpevněny železobetonem, takže ani dlouhé ostřelování nevyřadilo německé jednotky z boje. Britská pěchota tak narazila na rozhodný německý odpor a během první hodiny bojů ztratila na 30 000 mužů.


Zahájení pozemního útoku pro Lewise znamenalo změnu úkolů, protože místo snímkování a průzkumných letů ve prospěch dělostřelectva, nyní začalo letectvo plnit úkoly související s podporou pěchoty. Tato činnost sice byla před zahájením ofenzívy pečlivě nacvičována, avšak rychle se prokázalo, že praxe je jiná: "Měli jsme veškerou techniku pro kontaktní hlídky v perfektním stavu a klesali jsme do výšky 3000 stop, abychom zjistili, co se děje. Na podvozku jsme měli klakson - ohromný dvanácti voltový klakson - a já jsem ovládal tlačítko, kterým jsem namačkal zprávu, abych řekl pěchotě, že chceme vědět, kde jsou. Když uslyšeli, že na ně seshora houkáme, zapálili malé červené světlice, které nosili v kapsách. Podél celé linie, kde měl být člověk, tam se měla objevit světlice a my jsme měli zaznamenat tyto světlice do mapy. Jak snadné! Jedna věc byla to nacvičovat, ale jiná to věc byla to skutečně udělat, když jste pod palbou a obzvlášť, když to pro vás nevypadá zrovna dobře. Pak tedy rozhodně nezapálili nic a nemám jim to za zlé, protože by to ně najednou přitáhlo palbu nepřítele. Tak jsme klesali a hledali světlice, a našli jsme na celé frontě pouze dvě. Byli jsme hořce zklamáni, protože jsme doufali, že právě tím bychom mohli pěchotě pomoci, ale nebyli jsme schopni to udělat."


Britská průzkumná letadla tak byla nucena operovat v co nejnižších výškách, aby pozorovatelé mohli rozeznat vlastní pěšáky od nepřítele podle uniforem, či podle toho, kdo na ně zahájí palbu. Jen tak bylo možné řídit palbu vlastního dělostřelectva. Taková činnost byla pochopitelně riskantní a ztráty narůstaly.


RFC přesto vybojoval první velké vítězství. 400 spojeneckých letadel, rozmístěných podél sommského úseku fronty, mělo početní převahu 3:1, což bylo tradiční množství potřebné k poražení bránících se jednotek. RFC se zaměřil především na ofenzivní akce: bombardování velitelství a komunikačních center, neustálý přísun čerstvých informací o nových cílech pro vlastní dělostřelectvo, údaje o sebemenších pohybech vojsk a v neposlední řadě také ničení všech pozorovacích balónů a letounů nepřítele a tedy jeho odříznutí od aktuálních zpráv z fronty.


Na druhou stranu stál tento agresivní přístup hodně sil. Jen v červenci ztratili Britové 100 letadel i s posádkami, což byly čtyřikrát větší ztráty než v předchozích měsících. Nicméně RFC už ze své strategie neustálé letecké ofenzívy nikdy neustoupil.


Nyní tedy musel generál von Below, velitel německé II. armády, uznat spojeneckou převahu: "S pomocí zaměřování ze vzduchu nepřítel neutralizoval naše dělostřelectvo a s maximální přesností dokázal zaměřit své zbraně na naše dělostřelecké zákopy; tyto informace získal díky nepřetržitému frontovému průzkumu a fotografování… Jejich mistrovství ve vzduchu bylo takové, že nepřátelská letadla vnutila našim jednotkám pocit beznaděje."


Němcům se přesto podařilo spojeneckou ofenzívu zastavit. Britský postup uvázl v rozstříleném terénu a husté palbě čerstvých německých záloh. Vyčerpaní Britové museli v září 1916 po ztrátě 160 000 mužů postup zastavit.


Lewis pokračoval v bojových letech až do listopadu. Přitom zažil svůj druhý boj ve vzduchu: "Byli jsme fotografovat. (...) Vysoko nad námi jsem spatřil německý dvojmístný letoun. (...) ,Poletíme tam nahoru a rozdáme se to s nimi?´ zakřičel jsem na Pipa. Nadšeně přitakal a začali jsme stoupat. Trvalo dlouho, než jsme se k nim nahoru dostali. Po celou dobu jsme se však Hunům drželi pod ocasními plochami, protože jsme jim nechtěli pokazit překvapení. Pip si připravil kulomet a skutečně jsme Huna překvapili dlouhou dávkou odzadu zespoda. Nezaváhal ani vteřinu, ostrou zatáčkou se otočil a střemhlav se vydal k domovu. Bylo to až příliš snadné! Stačilo se k němu přikrást, dostat se pod něj a zaplašit ho z oblohy. Vítězoslavně jsme se toulali nad frontou a vyhlíželi další kořist. Brzy jsme zpozorovali další dvoumístný stroj. Nebyl nad námi vysoko, ale podařilo se nám se k němu připlížit stejným způsobem jako k předchozímu. Pip zahájil palbu. Hun se ostře otočil a dostal se za naše kormidla. Překvapení jsme tentokrát byli my. (...) Nepočítali jsme s žádným odporem. Měli jsme kulomet Lewis... (...) Také jsme měli jen dva zásobníky střeliva po sto nábojích; první jsme vystříleli při předchozím střetnutí. Brzy jsme vyprázdnili i druhý, ale Huna naše palba nijak nezastrašila. Zůstali jsme zcela bezbranní a unikali jsme střemhlav, ale měl nás stále na mušce. (...) Postavil jsem letadlo na křídlo a na plný plyn se pustil dolů. (...) Zavřel jsem plyn a přiostřil klesání do ostré spirály. Hun nás již nemohl udržet v zaměřovači, protože Parasol padal jako pytel cementu. Dosáhl však morálního vítězství (a zatraceně málo ho dělilo od materiálního), takže se odpoutal. (...) Zamířili jsme k domovu a cítili se poněkud sklíčeně. (...) Hned po přistání jsme prohlédli letadlo. V křídlech byly stovky děr..."


V listopadu byl Lewis z fronty stažen pro oční onemocnění a celkové vyčerpání. Za svoji dosavadní činnost byl vyznamenán Military Cross, citace k jeho udělení byla uveřejněna v příloze London Gazette 14. 11. 1916: " Za očividné umění a udatnost. Odvedl skvělou práci při snímkování, spolupráci s dělostřelectvem a při kontaktních hlídkách. Jednou zaútočil velmi nízko a napadl kolonu koňských povozů, způsobil jí ztráty a povozy rozprášil."


Sám k tomu poznamenal: "Teď, když napětí povolilo, jsem teprve cítil, jak jsem vycukaný a nepoužitelný. Osm měsíců ve Francii, čtyři měsíce v bitvě na Sommě, tři sta padesát hodin ve vzduchu a stále ještě naživu! Průměrná životnost pilota se v roce 1916 počítala na tři týdny..."


Lewis se nyní zabýval testováním nových typů letadel, ale 20. 3. 1917 se hlásil u nově formované 56. squadrony. Zde se seznámil s novými stíhacími stroji - SE-5. Šlo o výlučnou jednotku. Byli zde soustřeďováni buď velice inteligentní mladí muži, absolventi nejlepších škol nebo mimořádně zkušení letci. Jednotka byla také první a po jistou dobu jedinou squadronou, vyzbrojenou novými SE-5, z nichž se později vyvinuly vynikající SE-5a.


Squadrona se na frontu přesunula 7. 4. 1917 a do první bojové akce letěla 22. 4. V dubnu byl také Lewis povýšen na poručíka. Cecil pak 5. května sestřelil Albatros D.III a získal tak první sestřel. O dva dny později získal hned dva sestřely v jednom dni. Dopoledne sundal německou dvousedadlovku a večer se zúčastnil smolné akce, v níž squadrona utrpěla porážku a ztratila Alberta Balla, své největší eso. Sám Lewis v tomto souboji participoval na sestřelu dalšího Albatrosu D.III. Když 23. 5. poslal k zemi další dvousedadlovku Albatros, šlo už o jeho páté vítězství a tak se mohl začít počítat mezi letecká esa. Svého posledního úspěchu dosáhl 17. 6. a opět přemohl Albatros D.III. Celkově docílil během šesti týdnů 8 potvrzených vítězství (všechna klasifikována jako OOC - Out of control; šlo o letouny sražené do neřízené pádu) a 1 nepotvrzeného. V té době se spolu s Rhys-Davidsem dělil o třetí příčku nejúspěšnějších pilotů squadrony, o jediný sestřel před ním byl Crowe a o dva Hoidge.


Squadrona jako celek tedy dosáhla značných úspěchů, avšak byla to draze zaplacená sláva, jak o tom svědčí Lewisova vzpomínka: "Každý den někdo padl. Jeden den byl můj nejlepší přítel tady, další den u oběda už scházel. Tak to probíhalo pořád. Lidé na to reagovali. Nemůžete žít takovým životem a být úplně lhostejní. Ve vzduchu třeba byl člověk chladnokrevný, protože tam se muselo bojovat, jako by nebylo nic než vy a vaše kulomety. Neměli jste nikoho po boku, nikoho, kdo by vás povzbudil nebo se o vás postaral, když budete zasaženi. Člověk byl sám. Bojoval sám a umíral sám."


O hektičnosti bojů svědčí také několik zápisů z Lewisova letového deníku: "5/5/17. Ofensivní hlídka. Dvanáct tisíc stop. Hoidge, Melville a já na dobrovolné patrole. Nad Douai těžký Archie (přezdívka protiletadlového dělostřelectva, pozn. aut.). Melvilla jsme ztratili v mraku, pak napadení pěticí červených stíhaček. Vyklidili jsme pole, když jim přišlo pomoci dalších sedm. Dva proti dvanácti není ,bon´. Stoupali jsme na západ a oni na východ, potom jsme je znova napadli, když se k nám přidalo pět Tripehoundů (přezdívka letounů Sopwith Triplane, pozn. aut.) a bylo to sedm ku dvanácti. Myslím, že jsem jednoho dostal, a Hoidge sundal také jednoho. Oba sestřely wing potvrdil."


"7/5/17. Střetnutí se třemi stíhači východně od Cambrai. Jednoho jsem sestřelil. Meintjes na něj zaútočil, ale zaseknul se mu kulomet, tak jsem ho převzal a dodělal. Potom jsem vystřelil na dvousedadlovku na naší straně linií, ale nemohl jsem k ní vystoupat. Letěl jsem k Lensu, nad Douai uviděl dvousedadlovku a shora na ni zaútočil, ostatní následovali. Vyřídil jsem ji. Jeden FE-2d mi ji potom potvrdil, viděl ji dopadnout a hořet. Poškádlili jsme tři dvojsedadlovky, které zdrhaly na východ, a vrátili se. Hezký den!"


Jenže situace se zatím změnila. Německé letectvo od konce května začalo podnikat denní nálety těžkých bombardérů Gotha na anglická města. Jejich snaha vyvrcholila 13. června kdy formace německých těžkých bombardérů bombardovala samotný Londýn. Nálet měl za následek 162 mrtvých a 432 zraněných. Britské obyvatelstvo zachvátila bezmála panika a vláda se vzniklou situací musela okamžitě zabývat. Na obranu ostrova byla 20. června z fronty do Calais stažena 66. squadrona vyzbrojená stíhačkami Sopwith Pup a z Francie se do Anglie přemístila elitní 56. squadrona se stroji SE-5, a to jednak kvůli jejím schopnostem a také proto, aby její pověst uklidnila hysterickou veřejnost.

Obě squadrony zahájily patrolování podél kanálu po obou jeho březích ve snaze zamezit německým náletům. Bohužel jejich nepřítomnost na frontě byla silně pociťována posádkami průzkumných letadel, které nyní nad frontou musely vykonávat svoje povinnosti s výrazně menší ochranou než doposud. 6. 7. proto byly obě squadrony opět odeslány zpět na frontu a jejich místa zaujaly jiné zkušené jednotky, nyní již trvale převelené k obraně anglických ostrovů.


Lewis se spolu se squadronou nyní přesunul do oblasti Dunkerque. Zanedlouho sem také přibyla francouzská elitní skupina Les Cigognes, v čele s Guynemerem, svým největším esem. Bylo rozhodnuto na letiště "Čápů" odeslat jednoho pilota s SE-5, aby se francouzští piloti seznámili s jeho siluetou a nedošlo pak ve vzduchu k nějakému tragickému nedorozumění. Volba padla na Lewise, jenž pak s Guynemerem podstoupil cvičný souboj a dle vlastních slov byl "znovu těžce bit."


Krátce nato byl Lewis při "hlídce za úsvitu" raněn ve vzdušném souboji: "...daleko na východě se objevila nepřátelská patrola tří rudých letounů, které se vydaly čenichat nad frontu. Zpozorovali jsme je a vrhli se dolů jako jestřábi, ale buď to byla nějaká holátka na průzkumu, nebo návnada, která nás měla vylákat nad hunské území, protože na nic nečekali, obrátili a utíkali sestupným letem směrem ke své Otčině. Hnal jsem se dolů s ostatními a přezkoušel jsem kulomety. Vickers se zasekl a musel jsem sundat rukavici, abych mohl závadu odstranit. Časně ráno je ve výšce 11 000 stop pořádná zima. Ztratil jsem cit v ruce. Dýchal jsem do dlaně, plácal se do stehna, krčil se v kabině, abych se trochu zahřál, a stále se pokoušel kulomet opravit. Viděl jsem, že Hunové utíkají, takže jsem nenásledoval hlídku až dolů, ale zůstal jsem asi 1000 stop nad ostatními. Doufal jsem, že závadu odstraním, zatímco ostatní se znovu formovali a stoupali ke mně. Nevyhnutelně se ze mě stal opozdilec... (...) Pak jsem zdálky zaslechl přerývané štěkání kulometné palby... (...) Přepad ze slunce! Trhané proudy střel mířily na mne. Bezúspěšně jsem se pokusil vzhlédnout, ale sluneční záře mi vypalovala oči. Hvízdající střely se stopovkou mi provrtávaly křídla a náhle mne do zad sekl doběla rozžhavený kousek kovu. Prudce jsem přitáhl, vyšlápnul a uvedl bleskově SE-5 do vývrtky, pak jsem stáhl plyn, zorientoval se a ohlédl. Byl to jeden z nejnovějších stíhacích letounů Pfalz. SE-5 se mu nemohla rovnat. Moje náhlá vývrtka Huna zjevně zmátla. Když viděl padat zdánlivě neřízený stroj, usoudil, že mě dostal, a nepronásledoval mne. Vyrovnal letadlo a sledoval můj pád k zemi. Když jsem byl o 1000 stop níž, u své hlídky, a přestal jsem hrát mrtvého, pustil se za mnou. Nyní bychom jej s ostatními letouny naší hlídky snadno dostali, ale tohle rojení sršňů se mu pranic nelíbilo, takže se prudce odpoutal a a díky lepší stoupavosti se dostal vysoko nad nás a zmizel na východě."


Lewis se vrátil na letiště o ohledal sebe i letadlo: "... trup byl řádně rozstřílený, v podélníku zely dvě ošklivé díry a jedno lanko ovládání výškovky bylo přeseknuté, ale zachránilo mne zdvojené řízení. Přivolal jsem přítele a svlékl se. Záda jsem měl ocejchovaná dlouhou červenou brázdou. Šest palců dlouhý škrábanec. Nic víc. Kdybych se však nekrčil před zimou a seděl vzpřímeně, střela by se nespokojila se sklouznutím po povrchu, ale prošla by ramenem, potrhala vše, co by měla v cestě, a zastavila se v srdci. O vlásek!"


Lewis byl kvůli zranění 13. 7. 1917 vyřazen ze stavu 56. squadrony. Po vyléčení se v srpnu hlásil u 44. squadrony, která s letouny Sopwith Camel působila v systému PVO Anglie. Zde zůstal pouhé dva měsíce a potom byl v říjnu 1917 převelen k 61. squadroně, které v Anglii plnila totožné úkoly, avšak byla vyzbrojena Cecilovi důvěrně známými letouny SE-5a. Lewis se u této jednotky hlásil již jako novopečený kapitán, na něhož byl povýšen v září. Zůstal zde pak až do května roku 1918, bohužel však při lovu německých bombardérů neměl štěstí a žádný úspěch nezaznamenal. Jeho zkušenosti (zejména z nočních letů) však nezůstaly opomenuty. Později byl jmenován velitelem letky u 152. squadrony nočních stíhačů, vyzbrojené letouny Sopwith Camel, s níž se pak v říjnu 1918 vrátil do Francie. Na frontové nasazení však již bylo pozdě a 11. listopadu válka skončila.


Lewis byl na konci války považován za jednoho z nejzkušenějších a nejschopnějších pilotů. Podle svých odhadů během války létal s 53 typy letadel. Ihned po jejím skončení se proto snažil uplatnit v letectví. V silné konkurenci mnoha jiných válečných pilotů propuštěných po demobilizaci ze služby obstál a získal místo pilota u firmy Vickers.


Několik měsíců se živil předváděcími lety pro Vickerse. Když pak roku 1919 společnost prodala několik dopravních letadel do Číny, odešel Lewis do Pekingu, aby učil čínské piloty coby letecký instruktor. V roce 1921 se vrátil do Anglie, kde se stal jedním ze čtyř mužů, kteří společně 18. října 1922 založili rádio BBC.


Pracoval zde čtyři roky, pak však kvůli vnitřním neshodám tuto práci opustil. Během uplynulé doby však získal cenné kontakty především v uměleckých kruzích, zejména se spřátelil se světoznámým spisovatelem a nositelem Nobelovy ceny za literaturu G. B. Shawem. Inspirován lidmi z těchto uměleckých kruhů se začal věnovat psaní.


V roce 1936 vyšla jeho prvotina, Sagittarius Rising (česky vyšla roku 1999 pod názvem Ve znamení střelce), kniha o letcích I. sv. války. Rychle se stala klasikou tohoto žánru a dnes je považována za jedny z nejlepších memoárů letců Velké války. Kniha byla dokonce tak úspěšná, že se stala volnou předlohou filmu Aces High (u nás běžel pod názvem Stíhači na start).


V té době o Lewisovi řekl G. B. Shaw: "Tento princ pilotů měl kouzelný život v každém smyslu slova; spojuje v sobě myslitele, mistra slov i kus básníka."


Roku 1938 obdrželi Shaw s Lewisem a spisovateli Ianmem Dalrymplem a W. P. Lipscombem společně Oscara (cenu americké filmové akademie) za jejich scénář k filmovému zpracování Pygmalionu.


Další Lewisovu uměleckou dráhu však přerval začátek druhé světové války. Okamžitě se znovu hlásil do služby. Stal se instruktorem na letounech Tiger Moth a později sloužil na Sicílii, v Egyptě, Řecku a Itálii. Dosáhl hodnosti Squadron Leader.


Po válce si Lewis zakoupil malé osobní letadélko Miles Gemini a v roce 1947 s ním přeletěl do Jižní Afriky, kde se pokoušel farmařit. Jeho farma však neměla úspěch a tak se po třech letech opět vrátil do Anglie, kde se stal reportérem deníku Daily Mail. Tuto práci vykonával až do své penze. Po jejím nastoupení se přestěhoval na řecký Korfu, kde žil až do devadesátých let. Tento pozoruhodný muž zemřel v Londýně 27. ledna 1997, do neuvěřitelné stovky mu chyběly pouhé dva měsíce.


Ve své knize Sagittarius Rising zanechal tuto krutou vzpomínku na dobu I. sv. války: "Žili jsme okamžikem ... někdy jsme žertem plánovali své životy po válce. Nemělo to ale žádný význam. Byl to sen, neskutečný jako nebe… Byli jsme cvičeni k jedinému účelu - k zabíjení. Měli jsme jedinou naději - žít."


Bibliografie Cecila Lewise:

Sagittarius Rising (1936)
Challenge to the Night (1939)
Pathfinders (1943)
Yesterday’s evening (1946)
Farewell to wings (1964)
Turn Right for Corfu (1972)
Never Look Back - an attempt at autobiography (1974)
A Way to Be (1977)
Gemini to Joburg (1984): The True Story of a Flight Over Africa
Sagittarius Surviving (1991),
All my Yesterdays: an Autobiography (1993),
So Long Ago, So Far Away: A Memory of Old Peking (1998)



Zdroje:


N. Steel a P. Hart: Rachot v oblacích, nakl. Beta-Dobrovský Ševčík, Plzeň 2003, ISBN 80-7306-074-4


E. a J. Lawsonovi: První letecká válka, nakl. JOTA, Brno 1997, ISBN 80-7217-035-X


Lewis, Cecil Arthur: Ve znamení střelce, nakl. Point blank, Praha 1999, ISBN 80-902778-0-2


Internet:
www.theaerodrome.com
http://www.answers.com/topic/cecil-arthur-lewis
www.152hyderabad.co.uk
http://www.oundlesociety.org/CecilLewis.asp
www.avia-hobby.ru
URL : https://www.valka.cz/Lewis-Cecil-Arthur-t62717#224395 Verze : 4

Diskuse

Ahoj všichni, před řadou let jsem přeložil knihu Cecila Lewise Sagittarius Rising do českého jazyka a vydal ji pod názvem Ve znamení Střelce. Letos jsem prodal zbytek nákladu firmě Levné knihy a kniha je k dostání za 49,-Kč. Je tedy levnější, ale pořád stejně dobrá. Přeji všem zájemcům o létání ev. první světovou válku pěkné počtení. Pokud mi budete chtít napsat připomínky k překladu, tak mi napište na radek_uhlir@volny.cz. Ještě bych někdy rád něco o létání přeložil, tak to bude pro mě cenná zpětná vazba.
URL : https://www.valka.cz/Lewis-Cecil-Arthur-t62717#236958 Verze : 0
Možná jste si všimli, že "Ve zanmenení střelce" nebylo v seznamu použité literatury, když jsem psal Lewisův životopis. Poněkud ostudné, já vím, ale prostě jsem tuuhle knihu nedokázal sehnat, ačkoliv jsem poctivě obcházel antikvariáty. Jediná knihovna, která ji vlastní, je v Praze, což je z Brna trochu z ruky. Díky předchozímu příspěvku, jsem ji však z Levných knih dokázal sehnat a mohu jedině potvrdit příznivé reference! Je vážně skvělá, takový Velký cirkus z WWI. Díky ní jsem doplnil několik věcí v Lewisově životopise.


Do zdrojů je tedy možno přidat:


Lewis, Cecil Arthur: Ve znamení střelce, nakl. Point blank, Praha 1999, ISBN 80-902778-0-2
URL : https://www.valka.cz/Lewis-Cecil-Arthur-t62717#239414 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více