Bitva u mysu Sao Vicente 14. 2. 1797

Když roku 1797 vstoupilo Španělsko po boku Francie do války proti Anglii, ožily opět francouzské plány na obsazení Anglie pomocí silného výsadku. Francie byla skutečná velmoc ohledně pozemní armády, aby však své převahy v pozemním boji mohla využít, bylo nejprve nutno překonat přirozenou překážku od věků chránící Anglii – průliv La Manche.

Tomu však zase bránilo silné anglické loďstvo, které pro jakoukoli invazní flotilu představovalo smrtelnou hrozbu. Samotná Francie nebyla schopná postavit loďstvo, jenž by bylo schopno ochránit flotilu dopravních plavidel. Po vstupu Španělska do války se náhle stala reálnou možnost vytvoření silné válečné eskadry, která by byla schopna vybojovat alespoň dočasnou převahu na moři.

Španělé proto měli odeslat svoji eskadru ze Středozemního moře do brestského přístavu, kde mělo dojít ke spojení a zformování francouzsko-španělského loďstva. Z téhož důvodu dostal admirál John Jervis, velitel anglické středomořské eskadry, rozkaz opustit Středozemní moře a odplout do Atlantiku. Zde pak 14. 2. 1797 jeho eskadra narazila na španělskou flotilu poblíž mysu sv. Vincenta (Sao Vicente) na jihu Portugalska.

Španělské loďstvo mělo výraznou převahu. Čítalo celkem 24 lodí rozdělených do dvou svazů. První skupině sedmi lodí velel admirál Bonaventura Moreno, v určitém odstupu jej sledovala hlavní skupina pod velením admirála Luíse de Córdoba. Proti Španělům plujícím po větru v poměrně volném tvaru se blížil Jervis s 15 řadovými loďmi seřazenými do linie. Třetí od konce plul se svým Captainem komodor Nelson a velel zadnímu voji. Jervis se odhodlal k odvážnému manévru – aby alespoň snížil nepřátelskou početní převahu, vplul se svojí kolonou mezi obě španělské formace. Jeho cílem bylo obě skupiny oddělit a zničit je postupně. Chtěl nejprve napadnout Córdobu, protože Morenova skupina by se nejprve musela obrátit a její plavbu na sever by zpomaloval vítr. Jervis doufal, že se s hlavními španělskými silami vypořádá dřív než Morenův oddíl dorazí.

Bitva u St. Vincent
zdroj obrázku: store.posterunlimited.com

Po řadě složitých manévrů nakonec anglická linie minula v protisměru plující Córdobovu formaci na pravoboku. V tomto okamžiku vydal Jervis rozkaz obrátit formaci širokým pravým obloukem o 180° a napadnout Španěly zezadu. Anglické lodi začaly provádět manévr, když v tom okamžiku Nelson pochopil, že celému záměru hrozí nezdar a anglická eskadra by se mohla ocitnout v nebezpečí. Córdoba totiž mohl provést tentýž manévr, který by jej přivedl blíž k Morenovi a společně by mohli anglické lodi sevřít ze dvou stran.

Zatímco tedy čelní anglické lodi obracely a pluly v kýlové brázdě španělských korábů, Nelson v rozporu s Jervisovými rozkazy ostře vybočil z linie a přeťal čelním španělským lodím kurz. Tím zcela rozbil jejich sestavu a zadržel ji, aby Jervis mohl španělské lodi dohonit a zaútočit na ně zezadu.

Jeho manévr byl nesmírně riskantní a odvážný. Ačkoli Jervis viděl, že Captain ignoruje původní plán a platný bojový pořádek, okamžitě pochopil správnost Nelsonovy akce. Ihned signalizoval kapitánu Collingwoodovi, jenž plul s lodí Excellent v linii za Nelsonem, aby jej podpořil. Collingwoodův manévr zopakovala i poslední loď ve formaci. Tři anglické lodi bez rozpaků zaútočily na čelo španělské sestavy. Captain sám zcela neohroženě začal ostřelovat španělskou vlajkovou loď Santísima Trinidad, se 130 děly největší loď té doby. Odpovědí mu byla smršť dělových koulí, která Captainu způsobila těžká poškození a zničila přední stěžeň, což mu zabránilo v dalším pronásledování španělské vlajkové lodi.

Nelson proto napadl jinou španělskou loď, osmdesátidělovou San Nicolas, podařilo se mu ji zahákovat a provést abordáž. Navzdory krupobití střel z mušket a pistolí Nelson osobně vedl své muže do zteče a po zuřivém boji Angličané ovládli nepřátelskou palubu. Agilní Nelson v tomto okamžiku spatřil těsně kolem boku San Nicolase proplouvat další nepřátelské plavidlo, tentokráte šlo o španělskou loď San José se 112 děly. Přímo z paluby San Nicolase španělskou loď zahákoval a i San José se mu podařilo obsadit. Od té doby se tomuto manévru říká „Nelsonův most“.

Nelson vede své muže do zteče v bitvě u St. Vincent
zdroj obrázku: www.remembernelson.com

Celkem Angličané ukořistili čtyři lodi. Zbytek otřesené španělské flotily se dal na útěk. Britské ztráty činily 73 padlých, asi 100 lehce a 227 těžce zraněných. Španělé ztratili 250 mrtvých, 550 raněných a 3000 zajatých.

Nelsonův zásah zajistil Angličanům velké vítězství. Někteří závistiví důstojníci však samozřejmě neopomněli admirálu Jervisovi připomenout, že Nelson porušil jeho nařízení. Jednomu z nich Jervis odpověděl: „Velice dobře jsem všechno viděl, Caldere, avšak buďte ujištěn, že i vám odpustím, podaří-li se vám někdy něco podobného.“

Rozprášená španělská flotila odplula do přístavu v Cádizu. Spojení španělského a francouzského loďstva bylo touto porážkou znemožněno a tak musela Francie upustit od plánů na vylodění v Anglii. Pro Angličany šlo tedy o úspěch značného strategického významu.

Prameny a použitá literatura:
Vladimír Truchanovskij: Osud admirála Nelsona, MF 1992
Edmund Kosiarz: Námorné bitky, Nakladateľstvo Pravda, 1984

Internet:
http://www.hms.org.uk/nelsonsnavystvinc.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Cape_St._Vincent_(1797)