Doss Alto 1918

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 46.683

V průběhu I. sv. války, po vstupu Itálie do války v r. 1915, probíhaly i na italském bojišti tvrdé boje. Mezi zajatými zde příslušníky rakousko-uherské c.k. armády bylo nemalé  procento Čechů a Slováků.

Brzy se v některých zajateckých táborech dozvídali zajatí Češi a Slováci v rakouských uniformách informace o čs.zahraničním odboji a boji za svobodné Československo, o čemž dosud někteří z nich slyšeli jen kusé zprávy. Začínaly vznikat první organizace čs. zajatců. Nejznámější se stal „Československý dobrovolnický sbor“, který založil v lednu 1917 Jan Čapek na sokolských ideálech bratrství a boje za svobodnou vlast, v Santa Maria Capua Vetere (blízko Neapole). Tento sbor měl i organizační vojenskou strukturu. Pro počáteční nechuť italské vlády povolit formování bojových jednotek z čs. zajatců, o což Čapek a ČNR v čele s T. G. Masarykem usilovala, byl po dohodě s vedením ČNR (Česká národní rada, sídlo v Paříži), použit Československý dobrovolnický sbor jako pracovní jednotky, např. při opevňovacích pracích, či pracích v italských továrnách. Od ledna 1917 již také byli rakousko-uherští zajatci shromažďováni do zajateckých táborů podle své národnosti.

Reklama

V září 1917 skupina českých a jihoslovanských důstojníků rakousko-uherské armády předala tajně Italům plány rakouské obrany u Carzana, a při útoku Italů podle plánu otevřeli i částečně cestu italskému útoku. Útok se sice ne zcela zdařil, ale Italové ocenili tuto službu. Byli přijati do italské armády jako rozvědčíci, kde se velmi osvědčili.

Nakonec, především i díky jednání plk. M. R. Štefánika jménem ČNR, bylo dosaženo 21. 4. 1918 povolení k formování čs. vojska ze zajatců české a slovenské národnosti i v Itálii. Mimo jiné k rozhodnutí přispěly i velké bojové úspěchy čs. legionářů v Rusku a možnost existence čs. legie i ve Francii. Od dubna 1918 do konce října 1918 tak mohla vzniknout 6. a později ve druhé polovině r.1918 i 7. československá divize, které se skládaly z pěších pluků č. 31., 32., 33., 34., 35., 39. a dělostřeleckého pluku č. 6. Vznikl tak v Itálii Čs. armádní sbor o síle 20 000 mužů, kteří zasáhli nemalou měrou do bojů na italské frontě s cílem boje za svobodu Československa. Během tvrdých bojů především v oblasti Alp, jichž se Čechoslováci účastnili, padlo do konce války 355 mužů v boji. Dalších 55 mužů bylo popraveno rakousko-uherskou armádou poté, co byli zajati (bylo na ně nahlíženo Rakušany jako na zrádce rakousko-uherské monarchie). Čs. legionáři v Itálii se proslavili zejména v bojích na Piavě, na Montello, u Monte di Garda, ve Val Bella, Cima Tre Pezzi, Cima Cada, Passo Tomale, Monte Asolone aj. Nejvíce se však zřejmě jméno československého vojáka v Itálii v době I. sv. války proslavilo bojem na Doss´Alto dne 21. září 1918. Zkusme si tedy jeho průběh, i vzhledem k nastávajícímu výročí, připomenout.

Koncem srpna 1918 odrazil 33. čs. střelecký pluk rakouský útok na čs. pozice u Doss Cassina. 34. čs. střelecký pluk rakouský útok v oblasti Martella. Brzy byly pluky přesunuty v rámci 6. čs. divize do oblasti Doss´Alta, nacházejícího se nad Padovou, kde vystřídaly italské pluky. Tento vrchol pro svou strategickou pozici několikrát již během války změnil majitele. Na vrcholku Doss´Alta byl vybudován během předchozích bojů poloobloukový obranný tunel pro maximálně rotu vojáků, dále i několik kulometných hnízd. V obranném tunelu se však dalo těžko přežívat, byly zde velmi špatné podmínky. Nyní zde tedy obranu v těchto těžkých podmínkách převzala část 33. čs. střeleckého pluku. Jeho příslušníci si byli velmi dobře vědomi, že v této válce existuje pro ně pouze vítězství nebo smrt, jelikož v případě zajetí je čekala z rakouských rukou poprava. 6. čs. divize pod velením francouzského generála Grazianiho držela tak úsek fronty od Gardského jezera k řece Adiži s úkolem bránit 2 000 m vysoký úsek na masivu Altissimo. Klíčovým místem obrany byla právě kóta 703 – Doss´Alto.

Převzetí obrany na tomto úseku Čechoslováky neušlo pozornosti Rakušanů, jelikož samotná existence čs. vojska byla Rakousko-Uhersku trnem v oku, zejména z politických důvodů. Proto již z prestiže soustředilo rakouské velení do této oblasti silné dělostřelectvo a kromě dalších i úderné jednotky. Příslušníkům těchto úderných jednotek slíbilo rakouské velení za každého zajatého Čecha odměnu 1 000 korun.

Rakouský útok začal kolem ráno v 4.00 h dne 21. září 1918 silnou dvouhodinovou dělostřeleckou palbou do československých pozic, nejvíce na kótu 703. Dělostřelba poškodila protipěchotní překážky a přerušila telefonní spojení, takže obránci Doss´ Alta ztratili spojení s velením. Ještě před skončením dělostřelby zahájily rakouské jednotky silný útok na Doss´ Alto ze tří směrů. Obránci nemohli dát ani jiným způsobem vědět velení svou situaci, neboť signální rakety byly zvlhlé. Čechoslováci pochopili, že jsou sami a budou se muset v tomto boji proti značné nepřátelské přesile spolehnout jen sami na sebe. I přes odhodlanou obranu se nedařilo příval několikanásobné přesily zastavit. Došlo k zuřivému boji na bodáky a nože. Nebylo však možné valící se přesile dlouhodobě ve vykopaných pozicích vzdorovat. Obránci se tedy zabarikádovali v obranném tunelu, do jehož vchodu umístili kulomet. To se již rakouské úderné jednotky zmocnily zákopů na pozici. Situace hrstky obránců byla zoufalá…

Hlášení rakouského 10. armádního velitelství v Trientu dokládá pohled na boj očima rakouské strany: „…Navzdory zuřivé obraně československých legionářů pokračovaly statečné úderné oddíly neohroženě vstříc svému úkolu… V nastalých bojích muže proti muži došlo bohužel ke ztrátě dvou vynikajících důstojníků,… jakož i většího počtu udatných mužů…“

Samotný velitel rakouského úderného oddílu podal následující hlášení: „…Češi bránili se zoufale, jeden jejich důstojník, který padl do zajetí, se zastřelil, ostatní byli pobíjeni šavlemi a bodáky a jen pět jich padlo do zajetí. Ti byli 22. září oběšeni u Arka. Když věšeli prvního, jeho provaz se dobře dvakrát přetrhnul…

Reklama

Rakušané se snažili za každou cenu dobýt čs. pozice, probojovat se do obranných pozic v tunelu, kdy si byli jisti svým vítězstvím díky silné převaze. Obránci se však nevzdávali, bojovali dál. Rakouským vojákům se nepodařilo prorazit ani při použití plamenometu. Následně se pokoušeli dostat obránce ven z jejich pozic plynovými granáty. V tunelu zažívali obránci pravé peklo, přesto se nevzdávali.

Teprve odpoledne přišla pomoc. Tím se Rakušané dostali do palby ze dvou stran a byli nuceni ustupovat. Posily 33. a 34. čs. stř. pluku přešly do částečného útoku k osvobození obránců tunelu a Rakušané se dali na panický útěk směrem na Rivu. Ve večerních hodinách byl tak boj skončen, přičemž strategická pozice na Doss´ Altu byla ubráněna.

V této bitvě o Doss´ Alto padlo 7 čs. legionářů, 31 jich bylo zraněno, 4 byli zajati a následně Rakušany popraveni v Arcu. Rakouské ztráty byly několikanásobně vyšší.

Rakouské velení tento útok nechápalo jen jako útok na pozici nepřítele, ale zároveň i jako trestnou výpravu proti Čechoslovákům. Nic z toho se rakouské straně nepodařilo, i přes silnou přesilu, jež měla.

Tento boj vstoupil do povědomí jako největší vystoupení čs. legie v Itálii. I vojensky významnější boje však čs. legionáři v Itálii podstoupili, např. na Monte Val di Bella či na Cima Tre Pezzi. Doss´ Alto se však stalo symbolem především díky poměru sil a hrdinství jeho obránců i v takřka beznadějné situaci, v obtížném terénu. Italský tisk na předních stránkách oslavoval úspěch Čechoslováků v boji na Doss Altu. 6. československé divizi přicházelo množství pozdravných a blahopřejných telegramů k danému úspěchu od představitelů italské vlády, armády a veřejnosti. Zpráva vrchního velitele italské armády ze dne 22. září 1918 uvádí: „Neochvějné oddíly 6. československé divize, které hájily pozici na výšině 703, se bránily s obdivuhodnou chrabrostí…“

Za měsíc nato vzniká 28. 10. 1918 Československá republika, což čs. legionáři v Itálii s nadšením oslavili. Splnil se tak smysl jejich boje. První jednotky čs. legie v Itálii se tak počaly do osvobozené vlasti, která velmi jejich bojové zkušenosti v té době potřebovala, vracet v průběhu prosince 1918. Spolu s čs. legionáři z Francie, domácí čs. armádou a domobraneckými formacemi, bojovali potom čs. legionáři z Itálie ještě v r. 1919 na Slovensku při obraně republiky s bolševickými vojsky Maďarské republiky rad.

Hlavní použité prameny:
Archiv autora
V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918 (Praha 1927)
Hanzal Vojtěch - Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku (Praha 1928)
Juza Josef – Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou (Rychnov nad Kněžnou 1998)
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka – Českoslovenští legionáři (1914-1920) (Praha 1996)
Pleský Metoděj – Bratr generál, Památce Stanislava Čečka (Praha 1931)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více