Záznam o poradě u Hitlera o Gdaňsku

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 20.379

23. května 1939

Místo: Pracovna vůdcova, nová říšská kancelář.
Službu mající adjutant: podplukovník R. Schmundt.
Účastníci: vůdce, polní maršál Göring, velkoadmirál Raeder, generálplukovník von Brauchitsch, generálplukovník Keitel, generálplukovník Milch, generál dělostřelectva Halder, generál Bodenschatz, kontradmirál Schniewindt, plukovník Jeschonnek, plukovník Warlimont, podplukovník Schmundt, kapitán Engel, korvetní kapitán Albrecht, kapitán von Below.
Předmět jednání: výklad o situaci a o politickém cíli.

Vůdce označuje za účel porady:
1. Vylíčení situace.
2. Jak pokročily úkoly, jež tato situace ukládá branné moci.
3. Ujasnění důsledků vyplývajících z daných úkolů.
4. Zajištění důvěrnosti veškerých rozhodnutí a prací z nich vyplývajících.

Reklama

Zachování tajemství je předpokladem úspěchu. V dalším jsou heslovitě uvedeny vůdcovy vývody:
Naši dnešní situaci musíme zkoumat ze dvou hledisek:
1. Skutečný vývoj od r. 1933 do r. 1939.
2. Trvale stabilizovaná situace Německa.

V letech 1933—1939 pokrok ve všech oblastech. Naše vojenská situace se silně zlepšila. Naše stanovisko a situace vůči ostatnímu světu se nezměnily. Německo bylo vyloučeno z kruhu velmocí. Rovnováha sil byla určena bez účasti Německa. Uplatňování životních nároků Německa a jeho opětná zařazení mezi velmoci ruší tuto rovnováhu. Veškeré nároky se hodnotí jako „vpád". Angličané se bojí hospodářského ohrožení víc než prosté hrozby mocí. Osmdesátimiliónová masa vyřešila ideové problémy. Hospodářské problémy se musí vyřešit také. Bez vytváření hospodářských předpokladů se neobejde žádný Němec.

K řešení problémů musí být odvaha. Nesmí platit zásada vyhýbat se řešení problémů tím, že bychom se přizpůsobili okolnostem. Spíše jde o to, přizpůsobit okolnosti požadavkům. Bez vpádu do cizích států či útoků na cizí vlastnictví není toto možné.

Životní prostor přiměřený velikosti státu je základem každé moci. Po nějakou dobu je možno smířit se se současným stavem, avšak později dojde stejně k řešení problémů. Zbývá volit mezi vzestupem nebo sestupem. Za 15 nebo 20 let bude řešení tak jako tak nezbytné. Déle se žádný německý státník nemůže této otázce vyhýbat. Toho času jsme co do nacionálního zanícení stejného smýšlení se dvěma jinými státy: Itálií a Japonskem. Dosavadního času bylo využito dobře. Všechny kroky byly správně zaměřeny k cíli.

Po šesti letech je situace tato:
Nacionálně politické sjednocení Němců je až na malé výjimky dovršeno. Dalších úspěchů nelze již dosíci bez krveprolití. Vytyčení hranic má vojenský význam.

Reklama

Polsko není žádný nový nepřítel. Polsko bude vždycky stát na straně našich protivníků. Přes přátelskou dohodu chovalo Polsko vždycky skrytý záměr využít proti nám každé příležitosti. Nejde o Gdaňsk. Nám jde o rozšíření životního prostoru na východě a o zajištění výživy a pak o vyřešení baltského problému. Opatření výživy je možné jen odtamtud, kde je slabé osídlení. Kromě zvyšování výnosů bude Německo co nejlépe využívat přebytků. V Evropě není žádné jiné možnosti.

Kolonie: varujeme se daru koloniálního majetku. V tom není řešení vyživovacího problému. Blokáda.

Nutí-li nás již osud k rozporům se Západem, je dobře mít větší prostor na Východě. Ve válce budeme mocí počítat s rekordními sklizněmi ještě méně než v míru.

Obyvatelstvo neněmeckých území neslouží v ozbrojených silách a je k dispozici jako zdroj pracovních sil. Problém „Polska" nelze oddělit od rozporů se Západem. Polská vnitřní odolnost proti bolševismu je pochybná. Proto je i Polsko pochybnou bariérou proti Rusku.

Válečné štěstí na západě je při rychlém rozhodování nejisté, rovněž tak postoj Polska. Ruskému tlaku polský režim neodolá. Polsko vidí ve vítězství Německa nad Západem nebezpečí a pokusí se nám toto vítězství zmařit. Odpadá tedy otázka šetření Polska a zůstává rozhodnutí napadnout Polsko při nejbližší vhodné příležitosti.

V opakování Čech nelze věřit. Dojde k boji. Úkol zní izolovat Polsko. Zdaří-li se izolace, je to moment rozhodující. Proto si musí vůdce vyhradit právo konečného rozkazu k začátku úderu. Nesmí dojít k současnému střetnutí se Západem (Francií a Anglií). Není jisto, zdali v průběhu německo-polského střetnutí nedojde k válce se Západem. Pak stojí na prvním místě boj proti Anglii a Francii.

Boj s Polskem začínající naším útokem bude mít úspěch jen tehdy, zůstane-li Západ mimo hru. Nebude-li to možné, pak je lépe napadnout Západ a současně vyřídit Polsko. Izolovat Polsko je věcí obratné politiky.

Velmi závažnou otázkou je Japonsko. I když se dnes z různých důvodů dívá na společný postup s námi chladně, je přece jen ve vlastním zájmu Japonska vyrazit včas proti Rusku. Hospodářské vztahy k Rusku jsou možné jen tehdy, zlepší-li se vztahy politické. Ve zprávách v tisku se objevuje opatrnická zdrženlivost. Není vyloučeno, že Rusko ukáže nezájem na rozbití Polska. Půjde-li Rusko dále proti nám, může být náš vztah k Japonsku užší.

Spojenectví Francie - Anglie - Rusko proti svazku Německo - Itálie - Japonsko by pro mne bylo podnětem k napadení Anglie a Francie několika zničujícími údery.

Reklama

Vůdce pochybuje o možnosti mírového přátelského jednání s Anglií. Je nutno se na takové jednání připravit. Anglie vidí v našem vývoji základ hegemonie, která by Anglii oslabila. Proto je Anglie naším nepřítelem a nepřátelství s ní jde na život a na smrt.

Jak bude vypadat toto vzájemné vypořádání se? Anglie nemůže Německo vyřídit a srazit několika silnými údery. Pro Anglii je rozhodující posunout válečné jeviště co možná nejblíže k Porúří. Francouzskou krví se nebude šetřit, (Západní val!). O trvání našeho odporu rozhodne, zda udržíme Porúří.

Holandské a belgické základny musí být vojensky obsazeny. Na vyhlášení neutrality nemůže být brán zřetel. Chtějí-li Francie a Anglie ve válce nechat dojít k střetnutí Německa s Polskem, budou podporovat Holandsko a Belgii v jejich neutralitě a nechají je stavět opevnění, aby je nakonec získaly na svou stranu. Belgie a Holandsko, i když budou protestovat, nakonec tlaku podlehnou. Musíme proto, jestliže Anglie do polské války zasáhne, udeřit bleskově na Holandsko. V našem zájmu je získat novou obrannou linii na holandském území až k Zuiderskému jezeru. Válka s Anglií a Francií bude vedena na život a na smrt.

Myslet si, že se budeme moci vykoupit lacino, je nebezpečné; takové možnosti není. Mosty se pak musí spálit, a pak již nepůjde o právo či neprávo, ale o bytí či nebytí 80 miliónů lidí.

Otázka: krátká, či dlouhá válka?
Každá branná moc, popřípadě každé vedení státu má snahu, aby válka byla co nejkratší. Naše státní vedení se naproti tomu musí zaměřit na to, že válka potrvá deset až patnáct let. V dějinách tomu bylo vždycky tak, že se věřilo na krátkou válku. V r. 1914 vládlo ještě mínění, že dlouhé války nelze financovat. I dnes straší tento názor v mnohých hlavách. Každý stát však vydrží velmi dlouho, nenastane-li ihned nějaké podstatné oslabení (např. Porúří). Anglie má podobné slabiny.

Anglie ví, že prohrát válku znamená konec její světové moci. Anglie je hnací síla mezi protivníky Německa.

Její síla tkví v těchto bodech:
1. Brit je hrdý, statečný, houževnatý, schopný odporu a organizačně nadaný. Dovede těžit z každé nové události. Má sklon k dobrodružnosti a má odvahu nordické rasy. Německý průměr je však lepší.
2. Je to světová velmoc sama pro sebe. Již 300 let je neměnná. Roste přičiněním svých spojenců. Na její moc se musíme dívat nejenom jako na reálnou, ale i psychologicky celý svět obepínající. K tomu přistupuje nezměrné bohatství a s tím spojený kredit.
3. Je geopoliticky zajištěna a chráněna silnou námořní mocí a statečným letectvem.

Slabina Anglie:
Kdybychom byli měli za války o dvě pancéřové lodě a o dva křižníky víc a kdyby byla bitva u Skageraku začala zrána, bylo by bývalo britské loďstvo poraženo a Anglie by bývala nucena klesnout na kolena. Bylo by to znamenalo konec války. Dříve nestačilo porazit flotilu, bylo nutno vylodit se, aby Anglie byla poražena. Anglie se dovedla sama uživit. To dnes už není možné. V okamžiku, kdy by Anglii byl znemožněn dovoz, musela by kapitulovat. Dovoz potravin a paliv je závislý na ochraně flotilou. Letecký útok na Anglii v její mateřské zemi ji nedonutí v jednom dni ke kapitulaci. Bude-li však zničena její flotila, pak bude bezprostředně následovat kapitulace. Není pochyb o tom, že překvapivý přepad může vést k rychlému řešení, bylo by však zločinné, kdyby se vedení státu na takové překvapení spoléhalo.

Překvapení, jak učí zkušenost, může ztroskotat na:
1. Zradě osob z kruhů mimovojenských,
2. na prosté náhodě, která může celou akci odsoudit ke zhroucení,
3. na neschopnosti lidí,
4. na povětrnostních okolnostech.

Termín úderu musí být stanoven dávno předem. Po jeho uplynutí nelze však dlouho vyčkávat. Musí se počítat s tím, že povětrnostní okolnosti mohou znemožnit překvapující údery flotily a leteckých zbraní. Toto se musí považovat za základní nepříznivou okolnost.
1. Nadále platí zásada usilovat o to, abychom protivníku zasadili hned zpočátku ránu pokud možno zničující. Při tom ohledy na právo anebo smlouvy nehrají žádnou roli. To je možné jen tehdy, jestliže vinou Polska nebudeme vehnáni do války s Anglií.
2. Musíme připravovat dlouhou válku vedle překvapujícího přepadu a rozbití anglických možností na pevnině. Vojsko musí zaujmout takové pozice, které jsou důležité pro flotilu a pro letectvo. Podaří-li se obsadit Holandsko a Belgii a zajistit si je a dále porazit Francii, pak tím vytvoříme základnu pro úspěšnou válku proti Anglii. Letectvo pak může ze západní Francie převzít užší blokádu Anglie, kterou flotila ponorkami rozšíří.

Důsledky:
Anglie nebude moci bojovat na kontinentě a každodenní útoky letectva a válečného námořnictva přetnou veškeré její životní tepny. Čas rozhodne proti ní. Německo na pevnině nevykrvácí. Nezbytnost tohoto způsobu vedení války je prokázána první světovou válkou a zkušenostmi z ní.

Ze světové války plynou pro nynější vedení války tyto závažné závěry:
1. Kdybychom byli na počátku světové války měli silnější válečné loďstvo nebo vojensky obsadili přístavy Kanálu, byla by válka dopadla jinak.
2. Letecky nelze porazit žádnou zem. Není možno napadnout všechny objekty najednou a několikaminutový rozdíl může útočníka zatlačit do obrany.
3. Důležité je bezohledné nasazení všech prostředků.
4. Jakmile zaujme pozemní vojsko za spolupráce s letectvem a válečným námořnictvem nejdůležitější pozice, pak již průmysl nestačí krýt obrovskou spotřebu materiálu v pěchotních bitvách; ke slovu přichází letectvo a válečné námořnictvo.

Musíme připravit plánovitý útok. To prostudovat je nejdůležitějším úkolem. Cílem zůstává stále dostat Anglii na kolena. Každá zbraň může mít pro bitvu rozhodující účin jen potud, pokud ji nemá také nepřítel. To platí o plynech, ponorkách a o letectvu. Pro letectvo to platilo např. tak dlouho, pokud anglická flotila neměla protileteckou obranu. To se již v letech 1940 a 1941 nestane. Proti Polsku např. budou účinné tanky, protože polská armáda nemá proti nim obrany. Tam, kde se již nedá spoléhat na rozhodující účin zbraní, musí se použít překvapujícího a geniálního úderu. To je program útoku.

Tento program nutí:
1. ke správnému posuzování zbraní a jejich účinku:
např. a) válečná loď či mateřská letadlová loď. Co je nebezpečnější v jednotlivých případech a co z hlediska celku. Letadlová loď je lepší obranou průvodního loďstva.
b) Je letecký útok na továrnu důležitější než útok na bitevní loď? V čem spočívají úzké výrobní profily?
2. K rychlé pohotovosti pěchoty. K útoku na sousední státy vyrazí vojska přímo z kasáren.
3. Ke studiu protivníkových slabin.

Tyto studie nesmí být přenechány generálním štábům. Jejich tajnost není pak zaručena. Proto se vůdce rozhodl nařídit zřízení malého studijního štábu při vrchním velení branné moci (OKW) , kde budou zástupci všech tří zbraní a od případu k případu také tři vrchní velitelé, případně šéfové generálních Štábů. Tento štáb musí vůdce neustále informovat o situaci každé chvíle. Tento studijní štáb přejímá stoprocentní psychologickou přípravu operací a z toho nutně plynoucích příprav technických a organizačních. Jaký cíl sledují jednotlivá nařízení, po tom mimo štáb nikomu nic není. Nechť se zbrojení protivníků rozrůstá jakkoli, musí jednoho dne dospět krajní meze jejich možností. Naše možnosti budou vždycky větší. Francouzské ročníky nováčků čítají 120 000 mužů. My k válce donuceni nebudeme, neobejdeme se však bez ní.

Udržet tajemství je rozhodující pro úspěch. I vůči Itálii a Japonsku musí naše cíle zůstat tajemstvím, Itálii přísluší prorazit Maginotovu linii, a to se musí prostudovat. Vůdce považuje průnik touto linií za možný.

Společná práce (sdružování) jednotlivých částí branné moci za účelem studia celkového problému je důležité.

Účel :
1. Studium celkového problému.
2. Studium postupu.
3. Studium potřebných prostředků.
4. Studium nutného výcviku.

Ve štábu musí být mužové s velkou představivostí a nejlepšími odbornými vědomostmi stejně jako důstojníci střízlivého a skeptického založení. Pracovní zásada:
1. Nikdo nebude seznámen s ničím, co nemusí vědět.
2. Nikdo se nesmí dovědět víc, než nutně musí vědět.
3. Kdy se to dotyčný musí dovědět? Nikdo nesmí vědět nic až do chvíle, kdy to vědět bude muset.

Na dotaz polního maršála Göringa určuje vůdce, že:
a) jednotlivé druhy zbraní určí, co se bude stavět,
b) na programu stavby lodí se nebude nic měnit,
c) program postupu zbrojení se zaměří na r. 1943, případně 1944.

Literatura:
Antonín Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více