Versaillská mírová smlouva (české znění) - Část III. - Politické klausule Evropské. Čl.31.- Čl.117. 1.díl

Autor: František Vach / Quatí 🕔︎︎ 👁︎ 18.091

Část III.
Politické klausule Evropské.

Čl.31.- Čl.117.

Oddíl I.

Belgie.

Čl.31.

Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, které stanovily před válkou právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí, svoluje Německo ke zrušení těchto smluv a zavazuje se od nynějška, že uzná a bude zachovávati veškeré úmluvy, ať jsou jakékoli, jež by uzavřely Čelné mocnosti spojené a sdružené nebo některé z nich s vládou belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily řečené smlouvy z roku 1839. Bylo-li by žádáno jeho výslovné přistoupení k těmto úmluvám nebo k některým z jejich ustanovení, Německo se od nynějška zavazuje, že tak učiní.

Čl.32.

Reklama

Německo uznává úplnou suverenitu Belgie nad celým sporným územím moresnetským (zvaným neutrální Moresnet).

Čl.33.

Německo se vzdává ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů na pruský Moresnet ležící na západ od silnice z Liége (Lutychu) do Cách; část cesty lemující toto území připadne Belgii.

Čl.34.

Německo se vzdává dále ve prospěch Belgie všech práv a právních titulů na území obsahující souhrn krajů (Kreise) eupenského a malmédyského.

Po šest měsíců po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, povede belgický úřad v Eupen a v Malmédy veřejně přístupné soupisy a obyvatelům řečených území bude volno písemně v nich vysloviti své přání, aby toto celé území nebo jeho část zůstala pod svrchovaností německou.

Věcí belgické vlády bude, aby výsledek tohoto hlasování lidu uvedla ve známost Společnosti národů, jejímuž rozhodnutí Belgie se zavazuje se podříditi.

Čl.35.

Komise, skládající se ze sedmi členů, z nichž bude jmenováno pět Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Německem a jeden Belgií, bude čtrnáct dní po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, utvořena, aby určila na místě samém novou hraniční čáru mezi Belgií a Německem, přihlížejíc k hospodářským poměrům a dopravním cestám.

Usnesení této komise budou se díti většinou hlasů a budou závazná pro interesované strany.

Čl.36.

Od chvíle, kdy se změna svrchovanosti na shora uvedených územích stane definitivní, nabudou němečtí příslušníci usazení na tomto území ipso facto a s konečnou platností státního občanství belgického a pozbudou občanství německého.

Reklama

Avšak příslušníci němečtí, kteří se snad usadili na tomto území po 1. srpnu 1914, budou moci nabýti státního občanství belgického jen se svolením vlády belgické.

Čl.37.

Po dvě léta od konečné změny svrchovanosti nad územím přiřčeným touto smlouvou Belgii budou němečtí příslušníci, kterým je přes 18 let a kteří jsou usazeni na tomto území, míti volnost optovati pro státní občanství německé.

Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dětí, kterým ještě není 18 let.

Osoby, které použily práva svrchu jim vyhrazeného, budou povinny do dvanácti měsíců přenésti své bydliště do Německa.

Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území Belgií nabytém. Budou směti odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu a nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek ani z vývozu ani z dovozu.

Čl.38.

Německá vláda vydá neprodleně vládě belgické archivy, knihy, plány, listiny a doklady všeho druhu týkající se správy občanské, vojenské, finanční, soudní neb jiné na území převedeném pod svrchovanost Belgie.

Vláda německá vrátí rovněž vládě belgické archivy a doklady jakéhokoliv druhu odvlečené za války německými úřady z veřejných správních úřadů belgických a zejména z ministerstva věcí zahraničních v Bruselu.

Čl.39.

Podíl a ráz finančních břemen Německa a Pruska, jež bude Belgii převzíti podle území jí postoupeného, bude určen podle článků 254 a 256 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Oddíl II.

Lucemburk.

Čl.40.

Reklama

Německo se vzdává, pokud jde o velkovévodství lucemburské, výhod všech ustanovení pojatých v jeho prospěch do smluv z 8. února 1842, 2. dubna 1847, 20. - 25. října 1865, 18. srpna 1866, 21. února a 11. května 1867, 10. května 1871, 11. června 1872, 11. listopadu 1902 i do kterékoli jiné úmluvy po těchto smlouvách.

Německo uznává, že velkovévodství lucemburské přestalo býti částí německého celního spolku dnem 1. ledna 1919, vzdává se veškerých práv na provozování železnic, souhlasí se zrušením stavu neutrality velkovévodství a předem přijímá všecky mezinárodní úpravy uzavřené mocnostmi spojenými a sdruženými o velkovévodství tomto.

Čl.41.

Německo se zavazuje, požádají-li ho o to Čelné mocnosti spojené a sdružené, že povolí velkovévodství lucemburskému výhody a práva vymíněná touto smlouvou ve prospěch řečených mocností nebo jejich příslušníků ve věcech hospodářských, dopravních a vzduchoplaveckých.

Oddíl III.

Levý břeh Rýna.

Čl.42.

Německu jest zakázáno udržovati nebo budovati opevnění jak na levém břehu Rýna, tak na pravém na západ od čáry vedené 50 kilometrů na východ od této řeky.

Čl.43.

Rovněž je zakázáno v pásmu určeném článkem 42 udržovati nebo shromažďovati branné síly, ať trvale, ať dočasně, právě tak jako konati vojenské manévry jakéhokoli druhu a udržovati jakékoli věcné pomůcky k mobilisaci.

Čl.44.

Prohřešilo-li by se Německo jakýmkoli způsobem proti ustanovením článku 42 a 43, mělo by se za to, že se dopouští činu nepřátelského proti mocnostem, jež jsou signatáry této smlouvy, a že se snaží porušiti světový mír.

Oddíl IV.

Pánev Saarská.

Čl.45.

V náhradu za zničení uhelných dolů v severní Francii a ve prospěch celkových náhrad škod válečných, jež Německo jest dlužno, postupuje Německo Francii bez jakýchkoli břemen neb závazků úplné a neomezené vlastnictví uhelných dolů ležících v pánvi Saarské, ohraničené, jak stanoví článek 48, a to s výlučným právem těžby.

Čl.46.

Aby byla zajištěna práva a blahobyt obyvatelstva a aby byla zaručena Francii úplná volnost těžby v dolech, Německo souhlasí s ustanoveními hlavy I a II připojené přílohy.

Čl.47.

Aby byl v příhodné době stanoven konečný právní stav pánve Saarské se zřetelem na přání obyvatelstva, Francie a Německo souhlasí s ustanoveními hlavy III připojené přílohy.

Čl.48.

Hranice území pánve Saarské, jež je předmětem těchto ustanovení, budou určeny takto:

Na jihu a jihozápadě: hranici Francie, jak jest určena touto smlouvou.

Na severozápadě a na severu: čarou jdoucí po severní správní hranici kraje merzigského od bodu, kde se uchyluje od francouzské hranice, až k bodu, kde protíná správní hranici mezi obcí Saarhölzbachem a obcí Britten; jdoucí po této hranici obecní k jihu a dosahující správní hranice kantonu merzigského tak, že zahrnuje do území pánve Saarské kanton mettlašský mimo obec Britten; jdoucí po severní správní hranici kantonů merzigského a hanstadtského zahrnutých do řečeného území pánve Saarské, pak postupně po správní hranici oddělující kraj sarrelouiský, ottoweilerský a saintwendelský od krajů merzigského, trevírského a knížetství birkenfeldského až k bodu ležícímu asi 500 m na sever ode vsi Furschweileru (vrcholu Metzelbergu).

Na severovýchodě a na východě: od posledního bodu svrchu určeného až k bodu ležícímu asi 3 km 500 m na východoseverovýchod od Saint-Wendelu: čarou, jež bude určena na místě samém, jdoucí na východ od Furschweileru, na západ od Roschbergu, na východ od kot 418, 329 (na jih od Roschbergu), na západ od Leitersweileru, na severovýchod od koty 464, pak jdoucí k jihu po čáře horského hřebene až k jeho styčnému bodu se správní hranicí kraje kusselského;
odtud na jih hranicí kraje kusselského, pak hranicí kraje homburského k jihovýchodu až k bodu ležícímu asi 1000 metrů na západ od Dunzweileru;
odtud a až k bodu položenému asi 1 km na jih od Hornbachu:
čarou, jež bude stanovena na místě samém, procházející kotou 424 (asi 1000 metrů na jihovýchod od Dunzweileru), kotou 363 (Fuchsbergem), 322 (na jihozápad od Waldmohru), pak na východ od Jägersburgu a Erbachu, pak zahrnující Homburk, jdoucí přes koty 361 (asi 2 km 500 m na východoseverovýchod od města), 342 (asi 2 km na jihovýchod od města), 357 (Schreinersberg), 356, 350 (asi 1 km 500 m na jihovýchod od Schwarzenbachu) a jdoucí pak na východ od Einödu, na jihovýchod od kot 322 a 333, asi 2 km na východ od Webenheimu, 2 km na východ od Mimbachu, obcházející na východě vyvýšeninu, po níž vede silnice z Mimbachu do Böckweileru tak, že bude tato silnice zahrnuta v území Saarské, jdoucí bezprostředně na sever od rozvětvení silnic z Böckweileru a z Altheimu ležícího asi 2 km na sever od Altheimu, pak Ringweilerhofem, který nepatří k pánvi, a kotou 322, jež patří k ní, a spojující se opět s francouzskou hranicí na ohbí, které tvoří asi 1 km na jih od Hornbachu (viz mapu v rozměrech 1/100.000 přiloženou k této smlouvě pod čís.2).

Komise skládající se z pěti členů, z nichž jeden bude jmenován Francií, jeden Německem a tři Radou Společnosti národů, která zvolí příslušníky jiných mocností, bude zřízena do 14 dnů po tom, kdy nabude tato smlouva působnosti, aby určila na místě samém hraniční čáru tuto popsanou.

V oněch částech naznačené čáry, v kterých se nekryje se správními hranicemi, bude se komise snažiti přiblížit se naznačené čáře, přihlížejíc v mezích možnosti k místním hospodářským zájmům a platným hranicím obecním.

Usnesení této komise bude se díti většinou hlasů a budou závazná pro interesované strany.

Čl.49.

Německo se vzdává ve prospěch Společnosti národů, která bude pokládána v tomto směru za fideikomisárního vlastníka, vlády nad územím svrchu označeným.

Na konci lhůty patnácti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, obyvatelstvo tohoto území bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost si přeje býti postaveno.

Čl.50.

Klausule, podle kterých bude provedeno postoupení dolů pánve Saarské, jakož i opatření určená k zajištění zřetele na právo a blaho obyvatelstva a spolu i vlády nad tímto územím, rovněž i podmínky, za kterých dojde k svrchu řečenému plebiscitu, jsou určeny v připojené příloze, jež bude považována za integrující část této smlouvy, a již Německo výslovně schvaluje.

Příloha

V souhlasu s ustanoveními článků 45 - 50 této smlouvy byly podmínky, podle kterých bude uskutečněno postoupení dolů pánve Saarské Německem Francii, jakož i opatření určená k zajištění zřetele na práva a blaho obyvatelstva a spolu i vlády nad územím, i podmínky, za kterých toto obyvatelstvo bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost si přeje býti postaveno, stanoveny takto:

Hlava prvá.

O postoupených důlních vlastnictvích a těžbě z nich.

§ 1.

Ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, nabude stát francouzský plného a neomezeného vlastnictví k veškerým uhelným ložiskům, rozkládajícím se v hranicích pánve Saarské, jak jsou zevrubně vyznačeny v článku 48 jmenované smlouvy.

Stát francouzský bude oprávněn těžiti nebo netěžiti ve jmenovaných dolech nebo postoupiti právo těžiti v nich osobám třetím, aniž bude povinen domáhati se jakéhokoli předchozího svolení nebo splniti jakékoli formality.

Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se horních zákonů a nařízení německých, dole uvedených, k zajištění vymezení svých práv.

§ 2.

Vlastnické právo státu francouzského bude se vztahovati na ložiska volná a ještě nepropůjčená stejně jako na ložiska již propůjčená, ať jest nynějším jich vlastníkem kdokoliv, bez rozdílu, zda náležejí státu pruskému, bavorskému, jiným státům nebo korporacím, společnostem či osobám soukromým, ať se v nich těží či nikoliv, a ať právo těžby, odloučené od práva vlastníků povrchu, se uznávalo či nikoliv.

§ 3.

Pokud jde o doly, v kterých se těží, bude se převod vlastnictví na stát francouzský vztahovati na všechna příslušenství jmenovaných dolů, zejména na jejich zařízení a materiál těžní, jak na povrchu tak pod zemí, jejich fárací materiál, závody k přeměně uhlí v elektrickou energii, koks a vedlejší výrobky, dílny, cesty dopravní, elektrické vedení, zařízení k čerpání a rozvádění vody, pozemky a budovy, jako kanceláře, domy ředitelské, zřízenecké a dělnické, školy, nemocnice a dispensáře, *) jejich sklady a zásoby jakéhokoli druhu, archivy a plány a vůbec vše, k čemu vlastníci dolů nebo těžaři mají právo vlastnické nebo požívací vzhledem k těžbě v dolech a jejich příslušenství.

Převod se bude vztahovati též na neuhrazené pohledávky za produkty dodané před tím, než se stát francouzský uvázal v držbu, a po podepsání této smlouvy i na kauce odběratelů, jejichž práva budou zaručena státem francouzským.

§ 4.

Stát francouzský převezme majetek volný a prostý všech dluhů a břemen. Práva však vztahující se na požitky starobní a invalidní, kterých nabyli anebo na něž získali nárok zaměstnanci dolů a jejich pobočných závodů v den, kdy tato smlouva nabývá působnosti, nebudou dotčena. Naproti tomu Německo musí vydati státu francouzskému matematické reservy rent, na něž jmenovaní zřízenci mají právo.

§ 5.

Hodnota majetku takto postoupeného státu francouzskému bude určena komisí reparační, ustanovenou článkem 233 Části VIII (Náhrady škod) této smlouvy.

Tato hodnota se připíše ku prospěchu Německa na účtě náhrad.

Německo bude povinno odškodniti vlastníky nebo zájemníky, ať je to kdokoliv.

§ 6.

Na německých železnicích a průplavech nebude stanoven žádný tarif, který by mohl škoditi přímým nebo nepřímým rozlišováním přepravě personálu, produktů dolů a jejich vedlejších závodů, nebo materiálu potřebného k těžbě. Tyto transporty budou požívati veškerých práv a výhrad, jež by mezinárodní úmluvy o železnicích zaručovaly podobným výrobkům původu francouzského.

§ 7.

Materiál a personál potřebný k odklízení a přepravě produktů dolů a jejich vedlejších závodů, jakož i k přepravě dělníků a zřízenců bude opatřen správou železnic pánve Saarské.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více