PSV na Jadranu 1914-1917

Diskuse

Schémata lodí, o nichž se budou následující příspěvky zmiňovat. Materiál souvisí a navazuje na článek Chráněný křižník ZENTA.
Lodě Rakousko - uherské (typové řady)
PSV na Jadranu 1914-1917 - Byl potopen 1.11.1918 v Pule. Zástupce typové řady moderních dreadnoughtů - RU mělo 4.

Byl potopen 1.11.1918 v Pule. Zástupce typové řady moderních dreadnoughtů - RU mělo 4.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37954 Verze : 0
Lodě italské
PSV na Jadranu 1914-1917 - Potopen sabotáží RU námořní rozvědky

Potopen sabotáží RU námořní rozvědky
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37956 Verze : 0
Lodě francouzské (2x) a německá (1x-Goeben)
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37957 Verze : 0
Předehra PSV.


Za Rakouska se sloužilo u válečného loďstva čtyři roky. Jižní hranici monarchie, tvořilo 2113,3 km pobřeží Jaderského moře, dnes území Itálie, Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, ovšem při započítání délky pobřeží nesčetných ostrovů a ostrůvků činila délka pobřeží více, než 6000 km. Kriegsmarine byla prvotně určena k její obraně, ovšem koncem 19. století se stupňuje zápas o ovládnutí světových trhů velmocemi a Rakousko Uhersko rozhodně nechtělo zůstat stranou. Aby si zabezpečilo přístup z Jadranu ke světovým námořním cestám, přistoupilo k posilování svého loďstva.


Od roku 1871 do roku 1897 vzrostl roční rozpočet na Kriegsmarine jen o 35%. Ještě v roce 1904 činil rozpočet flotily 62,5 milionu korun, ale již za 8 let, v roce 1912 dosáhl trojnásobku - 197,7 milionu. Proti Francii nebo Rusku jde sice o výdaj podstatně menší, ale přesto svědčí o velkém rozmachu a modernizaci námořnictva.


Na manévrech 1906 v Dalmácii vyslovil František Ferdinand d' Este myšlenku, že Kriegsmarine musí být budována tak, aby byla dostatečně silná nejen pro obranu, ale také pro útok! Namísto řadových lodí pro obranu pobřeží např. typu Monarch (5 600 tun, děla nejvýše 24 cm) se staví velké bitevní lodě "dreadnoughty" o výtlaku 14 000 - 20 000 tun s děly ráže 30,5 cm a posádkou až 1000 mužů. Takových bitevních lodí má být postaveno sedm, čtyři křižníky a 55 menších lodí.


Díky urychlenému rozvoji vlastních loděnic se Rakousko Uhersko v roce 1913 dostává ve stavbě lodí mezi první světovou desítku. Obchodní námořnictvo má tisíce lodí - velkých i malých parníků, plachetnic, pobřežních a rybářských člunů a bárek s celkovou tonáží 639 349 tun, jen námořní rybářství zaměstnává 20 000 lidí. Obchodní společnosti i soukromí rejdaři vlastní 157 námořních parníků nad 3000 tun (z toho 36 patří společnostem uherským).


V c. a k. námořnictvu je v roce 1914 162 bojových lodí (včetně 8 lodí dunajské flotily) kromě školních a dalších pomocných plavidel.


Rakousko-Uhersko má také jednu světovou prioritu - ve vývoji námořních torpéd! První typ vřetenovitého torpéda vyvinuli v letech 1864 - 1868 fregatní kapitán Luppis s ředitelem továrny ve Rjece ing. Whiteheadem. Mělo průměr 40,6 cm, délku 4 m, a lodní šroub, poháněný již stlačeným vzduchem mu uděloval rychlost 6 uzlů. V rakousko-uherském námořnictvu byl tento typ zaveden v r. 1868. O tři roky později začíná s výrobou těchto torpéd Velká Britanie a torpédo je oficiálně uznáno jako námořní zbraň. Ing. Whitehead nakonec na výrobě torpéd zbohatl - jeho továrna se stala v monarchii monopolním výrobcem torpéd, odpalovacích rour i kompresorů pro dodávku stlačeného vzduchu.


Události pokračují: 28. června 1914 srbský student Gavrilo Princip v bosenském Sarajevu spáchá atentát na následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d' Este a jeho "sedm kulí" se stane vhodnou záminkou k měření dosud nabytých sil velmocí i ... mocí.


Že jde o záminku, lze usuzovat z toho, že až 24. července 1914 odevzdává c. a k. velvyslanec v Bělehradě vládě Srbského království diplomatickou nótu - de facto velice urážlivé ultimátum, na něž již z principu nemůže Srbsko přistoupit. Za dva dny - v neděli 26. července 1914 vyhlašuje císař Franz Josef I. částečnou mobilizaci a za další dva dny poté podepisuje v Bad Ischlu manifest, jímž vyhlašuje válku Srbsku.


Lavina se uvolňuje. Carské Rusko, spojenec Srbska, vyhlašuje mobilizaci. Císařské Německo, které konečně má možnost uplatnit připravenou expanzi, jako spojenec Rakousko-Uherska vyhlašuje 1. srpna válku Rusku, následující den okupuje Lucembursko, 3. srpna vyhlašuje válku Francii a druhý den napadá neutrální Belgii. Týž den vyhlašuje Německu válku Velká Britanie a 6. srpna ohlašuje Rakousko, že je ve válečném stavu s Ruskem.


Do poloviny srpna vyhlašují Rakousku válku Černá Hora, Francie a Velká Británie, do konce srpna taky Japonsko. Na stranu Dohody se postupně přidají Itálie, USA, Rumunsko, Řecko, Kuba, Panama, Siam, Libérie, Čína, Brazílie a další země. V listopadu 1914 se k centrálním mocnostem (Německu a Rakousku-Uhersku) přidá Turecko a později i Bulharsko.


Ze zamýšleného snadného pokoření malého balkánského státečku se během dvou týdnů rozhořel celosvětový konflikt.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37959 Verze : 0
K.u. K. Kriegsmarine na Jadranu


S vyhlášením válečného stavu jsou zřízena v Terstu a Šibeniku oblastní námořní velitelství(Seebezirkskommando), která mají spolu s velitelstvím obrany v Pule a Kotoru na starosti místní obranu pobřeží.


K 27. červenci 1914 má rakousko-uherská flotila, které velí třiašedesátiletý admirál Anton Haus, dvě eskadry bitevních lodí (veliteli eskader jsou viceadmirál Njegovan a kontradmiral Löfler) rozdělených do čtyř divizí po třech lodích, celkem tedy 12 bitevních lodí. Pouze polovina z nich se však vyrovná moderním dreadnoughtům (tj. má pancíř silný až 280 mm a děla raze 30,5 cm) a jen tri z nich (vlajková loď Viribus Unitis, Tegetthoff a Prinz Eugen - čtvrtá - Szent Istvan, se ještě dostavuje) - dosahují tonáže 20 000 tun.


Flotila křižníků (velitel viceadmirál Fiedler) má šest lodí (největší Sankt Georg s výtlakem 7 300 tun a s českým kapitánem Bořivojem Radoněm), tři z nich jsou však dosti malé a zastaralé.


Dvě torpédové flotily, rozdělené do šesti divizí, mají v čele dva moderní lehké křižníky (Saida a Admiral Spaun) a jsou vybaveny 18 torpédoborci včetně nejmodernější třídy Tátra (850 tun, maximální rychlost 32,5 mil/hod.) a 28 většími torpédovými čluny (tzv. Hochseetorpedoboot, 200 tun).


Obrana pobřežních úseků (velitel kontraadmirál von Barry má tři stařičké monitory (Wien, Monarch a Budapest, 5600 tun) a dva staré křižníky, z nichž dvacet devět let starý Panther má jen 1530 tun a je ze všech rakouských křižníků nejpomalejší.


Místní obrana v Pule (velitel kontraadmirál von Chmelarz) je vybavena mnoha pomocnými loděmi, má 3 torpédoborce a 9 torpédových člunů. Terstské oblastní námořní velitelství (velitel kontraadmirál von Koudelka) má mj. k dispozici čtyři torpédové čluny; stejný počet torpédovek je přidělen spolu s torpédoborcem Magnet místní obraně ostrova Losinj. Velitelství obrany Kotorské zátoky v Hercegu Novem je přidělen malý 360 tunový torpédoborec Blitz se čtyřmi torpédovkami.


Celkem má rakousko-uherské válečné námořnictvo v době vypovězení války (podle oficiálního Ordre de Bataille - seznamu všech lodi, jejich velitelů atd., vydaného k 27. červenci 1914) 15 bitevních lodí, 12 křižníků (v tomto počtu ještě nejsou dva lehké průzkumné křižníky Novara a Helgoland, dokončované v loděnici, které spolu se Saidou jsou nejrychlejší z rakouské flotily křižníků), 24 torpédoborců různých velikosti, 81 torpédových člunů, 6 ponorek, 11 minolovek a 54 speciálních lodí - plovoucí skladiště, dílny, ubytovny, strážní lodě, tendry pro výlov min lodě poštovní, kurýrní, školní atd.


Mimo Jadran je lehký pancéřový křižník Kaiserin Elisabeth, který právě kotví na Dálném východě v přístavu Čching-tao, na malém, Němci pronajatém území čínské provincie Šan-tung; dostane rozkaz podílet se na obraně přístavu proti Japoncům a bude v listopadu 1914 v beznadějném postavení potopen vlastní posádkou.


Z bojových lodi kotví v Šibeniku v době vypuknutí války pouze řadové lodi Arpád a Monarch - později budou staženy do Puly - a starší torpédoborec Komet s torpédovkami c. 8 a 12. Ostatní lodě se tam v příštích dnech urychleně přesunou.


Velitelskou lodi 10. torpédové divize, určené k místní obraně přístavu a mořské oblasti Šibenik je Komet (360 tun, 8 děl ráže 4,7 cm) s velitelem korvetním kapitánem Otto Baumelem. Divize se dělí na 19. a 20. skupinu torpédových člunů (Torpedoboots-gruppe). 10. torpédová divize má za úkol vyhledávat a ničit miny, klást minová pole, střežit vnější uzavřený prostor, zajišťovat a doprovázet pobřežní transportní lodě a proplouvající ponorky, chránit velké bojové lodě před ponorkami a zásobovat signální a rádiové stanice na pobřeží i na ostrovech.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37960 Verze : 0
Ještě se neválčí


Svůj první bojový úkol dostává K.u.K Kriegsmarine ještě v průběhu mobilizace, před oficiálním vyhlášením války. Má pomoci říšskoněmeckým křižníkům Goeben (23 000 tun) a Breslau (4 550 tun). Bitevní křižník Goeben kotvil před vypuknutím války v Pule a Breslau v Drači.


Těsně před mobilizací vypluly do Středozemního moře a zakotvily před sicilským přístavem Messina. Po vypuknutí války nedostal velitel křižníků kontradmirál Souchon z říše žádné rozkazy, a tak vyplul v noci na 3. srpna na vlastní pěst k severoafrickým břehům. Cestou ho zastihla depeše o vyhlášení války Francii.
Ráno 4. srpna 1914 střílí Goeben na přístav Philippeville a Breslau bombarduje Bone. Poškozují obchodní lodě a přístavní stavby, zabíjejí několik desítek francouzských občanů. Pak přijímají depeši: "3. srpna uzavřeno spojenectví s Tureckem. Goeben a Breslau ihned odplout do Konstantinopolu. Admiralstaab." Obě lodě se tedy vracejí do Messiny doplnit uhlí. Tam je však mezitím zablokují britské křižníky.


Dne 5. srpna - následující den - přijímá rakouské vrchní velitelství depeši z německého generálního štábu, aby umožnilo unik Souchonových křižníků do bezpečí. Zároveň přichází do Puly Souchonova depeše: "Pokusím se, co nejdříve to bude možné, dostat Goeben a Breslau z Messiny. Britské křižníky stojí před Messinou, francouzské sily tu nejsou. Kdy vás mohu očekavat v blízkosti Messiny, abych mohl vyjet?" 6. srpna opakuje stejný dotaz Berlín. Tentýž den večer opouštějí německé křižníky Sicílii, sledovány zpovzdálí britskými loděmi.


Zprávu o tom dostává rakouský admiral Haus 7. srpna ráno z Námořní sekce vídeňského ministerstva války s naléhavou připomínkou: "... německý generální štáb prosí ještě jednou, aby r.-u. námořní síly vyjely vstříc nejméně k Brindisi."


Téhož dne v 9 hodin vysílá tedy Haus tři své největší bitevní lodě třídy Viribus Unitis a tři třídy Radetzky, křizníky Sankt Georg a Admiral Spaun, šest torpédoborců a třináct torpédových člunů na jihovýchod. Oba německé křižníky však zatím využily své rychlosti a za noci zmizely pronásledovatelům z dohledu. Rakouské lodě se proto 7. srpna navečer obracejí u albánského pobřeží zpět.


Goeben a Breslau, po doplnění uhlí z německého nákladního parníku, kotvícího na řeckém ostrově doplouvají do Dardanel a 16. srpna jsou i s posádkou začleněny do tureckého loďstva pod jmény Sultan Yavuz Selim (Goeben) a Midilli (Breslau).


V lednu 1918 najede ex-BresIau u DardaneI na čtyři miny a klesne ke dnu. Ex Goeben bude sice poškozen, ale po opravě poslouží Turecku až do r. 1963, kdy bude vyřazen z činné služby jako nejstarší (nejdéle aktivně sloužící) bitevní loď světa).


První akce rakousko-uherských válečných lodí měla tedy pouze demonstrativní charakter.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37961 Verze : 0
Začínají válečné akce


V souvislosti s vyhlášením blokády pobřeží Černé Hory (10. srpna 1914 ve 12 hodin ji oznámí křižník Szigetvar, opatřený bílou vlajkou, v přístavu Bar a o něco později v Ulcinji) brzo dojde k prvním bojovým střetnutím. Rakouské lodě začaly napadat téměř bezbranné černohorské pobřeží, ničit tamní radiostanice, skladiště a domy v přístavech a vést dělostřelecké boje z moře i z Kotorského zálivu s černohorskými bateriemi na svazích Lovčenu, vypínajícího se až do výše 1749 metrů nad Kotorem.


K Jadranu se stáhla francouzská flotila, vyslaná pařížským ministrem námořnictva s úkolem "úzce zablokovat výjezd z Adrie, přičemž je třeba být připraveni začít boj proti c. a k. flotile, bude-li proti Rakousko-Uhersku zahájeno nepřátelství". Tento rozkaz z 11. srpna 1914 pak o dva dny později vstupuje v platnost, když Francie a Velká Britanie vyhlašují válku i habsburské monarchii.


Ráno 16. srpna 1914 vtrhla flotila viceadmirála Boue de Lapeyrera do Jadranu. Toho rána zajišťuje blokádu Černé Hory lehký křižník Zenta (2300 tun, postaven v roce 1897) s torpédoborcem Ulanem. Náhle se od západu objevuji sloupce kouře, které se rychle blíží. Je to skupina velkých lodí, mezi nimi moderní dreadnoughty typu Danton (19318 tun) a Jean Bart (23470 tun). Poslední zpráva, kterou stačí Zenta vyslat do Kotoru, zni: "Sedmnáct nepřátelských jednotek útočí na Zentu!" Malý křižník manévruje u pobřeží, aby protivníkovi ztížil míření, rychlý Ulan se pokouší uprchnout. Zenta je brzy rozstřílena a její velitel dává zbytku posádky rozkaz opustit loď.


Francouzi se po tomto snadném vítězství obracejí k jihu, pouze křižník Jurien de la Graviere s jedním torpédoborcem ještě chvíli pronásledují druhou rakouskou loď. Ulanu se podaří ujet a v 10 hodin se s několika mrtvými na palubě vrací do boky Kotorské. Rakušané po této nemilé příhodě blokádu černohorského pobřeží po necelém týdnu jejího trvání vzdávají, "aby jednotky, kotvící v Kotorském zálivu, nebyly nadále nuceny vest akce proti nepřátelské přesile". Blokádu má nahradit minové pole před Barem a později hlídkování méně zranitelných ponorek.


V srpnu a záři pokračují Rakušané v útocích na černohorské pobřeží pouze menšími jednotkami 1. a 2. křižníkové divize. V noci na 17. září vysazují torpédovky č. 68 a 70 u albánského Shengjinu skupinu 32 agentu-diverzantů, aby shromáždili Albánce k boji v týlu Černohorců a pomohli obsadit horu Lovčen. Na jejím upatí však shodou okolnosti vysadil francouzský parník Henri Fraissinet 3 důstojníky a 140 mužů s osmi těžkými děly, určenými k posílení černohorských lovčenských baterií. V říjnu pak začne ostřelování Tivatu a dalších míst v boce Kotorské těmito děly - hned první den mají Rakušané 2 mrtvé a 16 raněných. Dělostřelecký souboj končí s příchodem zimy, kdy se ze zasněženého Lovčenu musí Francouzi i Černohorci stáhnout.


Téměř pravidelně pokračují nájezdy protivníka k dalmatským břehům. 1. září se například objevuje početná skupina francouzských plavidel opět na dohled před Kotorem. V zátoce je vyhlášen poplach, lodě jsou staženy dovnitř pod ochranu hor, torpédovky a torpédoborce zatopily pod kotli, těžké lodě dostaly rozkaz měnit v případě bombardování kotviště. Hydroplán E 21 s posádkou dvou mužů startuje na obhlídku - za 25 minut se "vyšplhá" do výše 1000 metrů.


Před bokou stoji pancéřový křižník Waldeck Rosseau, tři těžké křižníky typu Victor Hugo a dva velké moderní torpédoborce typu Bisson, od západu se blíží dvě bitevní lodě typu Jean Bart, pět Dantonů a pět typu Adrie, před nimi zajištění v podobě 17 menších torpédoborců. Asi osm mil od pobřeží se tato "přehlídka" francouzských sil v Jadranu otáčí bokem a zahajuje palbu na starou pevnost Prevlaka. Po dvaceti minutách je však palba zastavena, lodě odplouvají k Baru, berou tam pod ochranu parník Liamone a za tmy opouštějí Jadran.


Dne 9. září se francouzská flotila objevuje jako doprovod torpédoborce Bouclier, který veze domu černohorského korunního prince Danilu. Doprovodná loď Foudre vysazuje u pobřeží hydroplány určené k ochraně přístavu Bar.


Výpady pokračují. V listopadu se Francouzi vyloďují na několik hodin na ostrově Vis, žádají vydání signální stanice (velitel to po telegrafické konzultaci se Šibenikem odmítne), vybírají výkupné 21 000 korun a po zprávě, ze se blíží rakouské lodě, spěšně odplouvají s několika zajatými civilními občany. Tato rukojmí jsou odvezena na Maltu, ale zanedlouho se přes Marseille a Janov vrátí domů. Nájezdy do Jadranu, zpravidla kryté noční tmou, Ize těžko předvídat.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37962 Verze : 0
Ponorky ve Středomoří


Roste ponorková aktivita ve Středozemním moři. Zde je zmiňována proto, že německé i rakouské ponorky operují z Boky Kotorské, odkud Otranskou úžinou pronikají do Středozemního moře. U Dardanel probíhá významná námoří a pozemní operace, zahájená 19. února 1915 ostřelováním tureckých pevností, chránících vstup do Černého moře. Britská a francouzská flotila si tak chtěla otevřít námořní cestu do spojeneckého Ruska. Šestnáct bitevních lodí se 18. března pokusilo proniknout úžinami. Pokus skončil neúspěšně, britské bitevní lodě Irresistible, Ocean a francouzská Bouvert byly přitom potopeny. Později turecká ponorka s německou posádkou potopila britskou bitevní loď Goliath. Německé ponorky, operující ze základny v Kotoru, pak potopily ještě britské bitevní lodě Triumph a Majestic.


Počet lodí, potopený německými ponorkami ve Středozemí, rychle roste - je to důsledek tzv. první ponorkové války, trvající od února do května 1915. Výsledky nasazení ponorek mohly být ještě vyšší, nebýt chyby v rakouské organizaci: ponorky kotvily v Kotoru, ale náhradní díly a potřebná výstroj byla v hlavním arsenálu v Pule. Proto v případě poškození ponorky trvala oprava zbytečně dlouho.


Protože byla námořní operace neúspěšná, následovala 25. dubna výsadková operace pěchoty na tureckém poloostrově Gallipoli a v srpnu v zálivu Anaforta, aby byly pobřežní baterie v prostoru Dardanel umlčeny z pevniny. Přesto, že dohodový výsadkový sbor disponoval silným dělostřelectvem (178 hlavní), byl donucen k vleklým zákopovým bojům. Po značných ztrátách byly proto koncem roku 1915 výsadková vojska z tureckého území stažena.


Vstup Itálie do války


Původní spojenec z Trojspolku - Itálie - nejdřív vyhlašuje neutralitu a začíná pošilhávat spíš po druhé straně, až nakonec skoro po roce - v neděli 23. května 1915 odevzdává italský velvyslanec ve Vídni rakouskému ministrovi Burianovi von Rajecz nótu, v níž italský král oznamuje, že "zítřkem počínaje má zato, že se nalézá ve válečném stavu s Rakousko Uherským císařstvím."


V květnu 1915 je mezi Itálií a Rakousko-Uherskem tento poměr námořních sil:
Bitevní lodě a pancéřové křižníky: Rakousko 18, Itálie 23; křižníky: Rakousko 7, Itálie 10; torpédové jednotky nad 200 tun: Rakousko 56, Itálie 61; ponorky: Rakousko 7, Itálie 13. Ovšem ne všechny italské lodě jsou rozmístěny na Jadranu.


(Údaje o tomto poměru sil jsou převzaty z publikace "Osterreich - Ungarns Seekrieg 1914-18". Rakouský "Marine Almanach" pro rok 1915 však - kromě ponorek - uvádí poněkud jiné stavy, svědčící ve prospěch Itálie: 18:31, 12:15 a 52:84; mezi torpédovými jednotkami má pak c. a k. námořnictvo navíc 24 lodí s tonáži rovných 200 tun.)


Kromě šesti divizí první a druhé eskadry má Itálie ještě tzv. Albánskou divizi s bitevní lodí Sardegna, dvěma pancéřovými a dvěma lehkými křižníky (vesměs zastaralé lodě, postavené v devatenáctém století) a se šesti moderními torpédovkami (z roku 1912 a 1913).


Rakouský admirál Anton Haus a italský princ Luigi di Savoia mají tedy v podstatě vyrovnané síly, bereme-li vsak v úvahu přítomnost britských a francouzských lodí, má Dohoda převahu. Avšak velení rakousko-uherského válečného námořnictva se cítí silnější morálně (Itálie je v jeho očích zrádcem) a navíc má kvalitnější děla (vesměs z plzeňské Škodovky) a lépe vycvičené posádky. Proto se hned v první den války odváží akce, která má demonstrovat sílu a odhodlanost k rozhořčenému boji.


Zdůvodnění tohoto rozhořčení vyjádří v roce 1933 ve své knize námořní kapitán Hans Hugo Sokol: "Válka s Itálií nabyla, ještě dřív než začala, pro Rakousko Uhersko čím dál tím víc charakter osobního účtování, spravedlivé odplaty za odpadnutí Itálie od Trojspolku. Francouzi byli vojenští protivníci, Italové byli nepřátelé!"


Vstup Itálie do války otevírá tedy na jihu Rakouska novou frontu a je v každém případě další hořkou pilulkou pro rakouskou a německou megalomanii v Evropě.


Vyhlášení italsko-rakouské války má snad největší vliv právě na situaci na Jadranu. Podle III. článku politické smlouvy, uzavřené mezi Velkou Britanii, Francii, Ruskem a Itálií, poskytuje nyní francouzská a britská flotila Itálii "účinnou a trvalou pomoc až do zničení rakousko-uherské flotily nebo až do uzavření míru". Za tím účelem byla mezi Britanii, Francii a Itálií uzavřena námořní dohoda. Podle ní přináleží francouzské flotile zabezpečování vodních cest ve Středomoří. Britské námořní síly jsou určeny částečně k podpoře italské jadranské flotily a částečně ke "zvláštním účelům".
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37963 Verze : 0
Napadení Ascony - první bojová akce italsko - rakouské války


Na svatodušní neděli 23. května 1915 v 19 hodin, tedy ještě za světla, vyplouvají z Puly tzv. jižní cestou jako výzvědný oddíl křižníky Szigetvar a Saida spolu s torpédovkami centrálního rakouského válečného přístavu. 0 půl hodiny později opustí přístav stará bitevní loď Habsburk (8300 tun, 35 děl různých kalibrů od 7 do 24 cm) a na volném moři zaujímá místo v čele operační sestavy celé flotily. Admirál Haus prý tuto zastaralou a pomalou loď postavil záměrně do čela proto, ze v případě najetí do minového pole nechtěl ztratit žádné z moderních plavidel.


Kolem dvacáté hodiny, za hustého šera, opouští zátoku v Pule hlavní část trestné výpravy: dreadnoughty Viribus Unitis (vlajková loď admirála House), Tegetthoff (vlajková loď viceadmirála Njegovana) a Prinz Eugen, dále čtyři "Erzherzogové" (Ferdinand Max, Friedrich, Karl a největší z. nich Franz Ferdinand), větší bitevní lodě Radetzky a Zrinyi a menší Babenberg s Arpadem, pancéřový křižník Sankt Georg a další a další. Kdyby se nad mořem nesetmělo, byla by to velkolepá přehlídka, jakou už Jadran dlouho nezažil. Nedaleko útesu Porer se hlavní část flotily spojuje s lehkými jednotkami, určenými k průzkumné činnosti a k hledáni min. Skupiny křižníků Sankt Georg a Novara vyrážejí rovnou na jihozápad k Rimini a k Ravenně. Hlavní část flotily pluje zvolna rychlosti 12 mil na jih k Anconě. Před skupinou pluje torpédoborec Csikos jako čelní loď průzkumu, za nim osm skupin torpédových člunů.


Dvacet pět minut po půlnoci zpozorovala hlídka na křižníku Szigetvar italský výzkumný řízený balon Citta di Ferrara, dobře viditelný v měsíčním světle. Křižník na něj zahájil palbu, přidal se i torpédoborec Velebit; ale balonu se podařilo uletět. Jsou to první výstřely, které padly na moři necelé půl hodiny od začátku válečného stavu s Itálií.


Ancona spí. Nikdo v přístavu netuší, že 25 mil na sever se formuje nepřítel k útoku. Od skupiny se oddělují bitevní loď Radetzky a křižník Saida, o něco později také skupina dreadnoughtu Zrinyi - pluji na svá místa určení. Směrem k přístavu vyplouvá torpédoborec Rjeka se čtyřmi velkými torpédovkami, aby prohledaly operační pole velkých lodí proti minám či jiným nástrahám. Torpédoborce Velebit a Csikos mají doplout nenápadně až k Anconě, Dinara zůstává se skupinou torpédovek jako hledač min u jádra bitevních lodí.


Kolem půl jedné v noci spatřily přední hlídkové lodě ve tmě světla přístavu. Ancona je ještě mírově osvětlena. To ulehčuje torpédoborcům Velebit a Csikos jejich úlohu. Ve 3.35 hod začal přepad torpédoborec Velebit, který torpédem potopil italský parník, zakotvený u mola. Csikos napadá torpédem kořen mola, kde je umístěna pobřežní baterie. Pak obě lodi ostřelují z děl kasárna, telegrafní stanici, loděnici a železnici a přitom se vzdalují. Hlavní flotila se mezitím blíží od jihovýchodu a ve 4.10 hod zahajují palbu těžká lodní děla. Postupně, jak bitevní lodi ve vzdálenosti 5-7 km plují podél břehu, se zapojují do boje a bombardují pobřežní baterie, nádraží, vojenský tábor, elektrárnu, radiostanici, troje kasárna, loděnici, plynojem, maják, přístavní skladiště a zařízení. Zásahy dostaly pochopitelně i obytné domy, Ancona hoří.


Po páté hodině útok končí a útočníci se zvýšenou rychlostí vzdalují k Pule, protože podle hlášení leteckého průzkumu proti nim Italové vyslali 6 ponorek z Benátek. Dělostřelbou bylo zabito 68 lidí - z toho 30 vojáků a asi 150 lidí bylo zraněno. Materiální škody, ačkoli poměrně značné, neodpovídaly tomu, že se "nájezdu" zúčastnilo jádro flotily. Mnoho granátů dopadalo do moře, místo na cíle na pevnině. Při pozdějších analýzách se vyskytl i názor, že dělostřelci jiných než německých národností úmyslně mířili chybně. Italská odveta se zmohla jen na neúčinnou kulometnou palbu a výzkumný řízený balon Citta di Ferrara napadl bez úspěchu bitevní loď Zrynyi. Z větší vzdálenosti byl naopak ostřelován Habsburkem, Arpádem a Tegetthoffem, ale podařilo se mu bez úhony zmizet nad pevninou.


Skupina křižníku Admiral Spaun operovala severovýchodně od Garganského poloostrova (jižně od Šibeniku) a napadla palbou z děl železniční most přes ústí Sinarky, lokomotivy a čerpadla v Campomarino, semafor v Torre di Mileto a signální a další zařízení na ostrovech Tremiti. Bez konfliktu s jakoukoli obranou se 24. května dopoledne skupina vrátila do Šibeniku.


Skupina kolem křižníku Novara byla vyslána k Ravenně. Torpédoborec Scharfschütze vnikl u Porto Corsini do úzkého průlivu, kde napadl a zlikvidoval část pěchotní jednotky. Tři skryté italské dělostřelecké baterie nato zahájily prudkou palbu na křižník Novara a na jeho doprovodnou torpédovku TB 80. Ta dostala zásah do důstojnické jídelny a její trup utrpěl trhlinu. Křižník byl mnohokrát zasažen a poboření baterií zaplatil zabitím důstojníka a čtyři mužů, několik dalších bylo zraněno. Torpédoborec vyvázl bez úhony a doprovodil poškozenou torpédovku do přístavu.


Skupina křižníku Helgoland, operující v sousedství skupiny křižníku Admiral Spaun napadla přístavy Monfredonia a Vieste, kde zničila nádraží, mosty a budovy. Helgoland postřeloval pevnost a stanici v přístavu Barletta. Za svítání, ve 4.16 hod se od severozápadu objevily dva italské torpédoborce Aquilone a Turbine (oba o výtlaku 376 tun) a Helgoland po nich zahájil palbu na vzdálenost 6000 m. Aquilone odpovídal, ale zároveň změnil kurs k severovýchodu a během čtvrthodiny zmizel pomalému Helgolandu z dohledu. Turbine se otočil zpět k severozápadu a pokusil se prchnout též. Helgoland však uvědomil svoje podstatně větší (850 tun) a rychlejší torpédoborce, operující v Manfredonském zálivu, kudy Turbine unikal. Mnohem rychlejší a silnější rakouské lodě zabránily prorazit Turbině k Palagruži. Czepel zasáhl granátem kapitánskou kajutu, Lika zničil kotelnu a kormidelnu. Brzy nato posádky stáhla italskou vlajku a vzdala se. Z potápějícího se vraku bylo zachráněno 35 námořníků, 10 Italů zahynulo. Radost vítězných posádek torpédoborců ale netrvala dlouho.


Od severovýchodu se rychle blížily dvě italské bitevní lodě typu Vittorio Emanuele v doprovodu menšího křižníku, přivolané uniklým torpédoborcem Aquilone. Zahájily palbu na vzdálenost 9000 m, pro rakouské torpédoborce zcela mimo dostřel. Zachránila je ale jejich o 5-10 mil vyšší rychlost, díky níž se poměrně rychle dostaly z dostřelu. Stejně byl ale na Czepelu jeden námořník raněn těžce a dva lehce.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37964 Verze : 0
Blokáda rakousko-uherských přístavů


Italská vláda odpověděla 26. května - vyhlásila blokádu všech rakousko - uherských břehů od Monfalcone (severozápadně od Terstu) až po Kes a Glosës, naproti italskému Otrentu. Tím začal dlouholetý zápas o tuto bránu z Jaderského do Středozemního moře a naopak.


Benátský kontraadmirál Patri, který měl k dispozici pět starých pancéřových lodí - monitorů, určených k ochraně pobřeží, malý křižník Etruria, dvě divize torpédoborců a šest divizí torpédových člunů, dostal za úkol podporovat z moře nástup 3. polní armády na Terst. Vznikla zde ale poziční zákopová válka, se střídavými úspěchy obou stran probíhající v povodích řek Piava, Soča a Tagliamento.


Větší italské síly, jejichž úkolem bylo především blokování rakouského pobřeží a pohybu jeho lodí po Jadranu byly soustředěny v Brindisi pod velením viceadmirála Presbitera. Kotvily tam dreadnoughty Benedetto Brin a Regina Margherita, pancéřové křižníky Giuseppe Garibaldi, Varese, Francesco Ferruccio a Vettor Pisani, divize torpédoborců, torpédových člunů a ponorek. V den vyhlášení blokády jsou do Brindisi přiděleny anglické lehké křižníky Dublin, Dartmouth, starší Amethyst a Sapphire, francouzská flotila s vlajkovou lodí Marceau, torpédovými čluny a eskadrou malých torpédovek z Toulonu. Vyhledávání min má na starosti šest bývalých rybářských lodí z La Rochelle, přestavěných na malé minolovky instalací příslušného vybavení.


Jádro italské flotily pod velením kontraadmirálů Corsiho, Cantelliho a Caguiho kotví v Tarentu. Je zde skupina největších bitevních lodí, divize těžkých křižníků, torpédoborců, torpédovek a ponorek. Kotví zde dreadnoughty Giulio Cesare, Leonardo da Vinci (bude zde později také potopen), a Cote di Cavour - každá z nich má o 5 hlavní a o 2380 tun větší výtlak, než největší rakouské lodě, dále menší Dante Alighieri, Regina Elena, Vittorio Emanuele, Roma a Napoli.


Největší rakouské lodě kotvily v Pule a byly tam sice bezpečné, ale také dosti bezmocné. V polovině června vyjely z Puly křižníky Novara a Admiral Spaun v doprovodu čtyř torpédoborců a čtyř torpédovek k průzkumu Benátského zálivu. Nepotkaly ani kajak.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37966 Verze : 0
Boje o Palagružu


10. července 1915 začal italský útok na ostrovy Velká a Malá Palagruža, souostroví, ležící na výhodném místě uprostřed Jadranu mezi Korčulou a Gargantským poloostrovem. Větší ostrov měří cca 1300 x 250 metrů, menší 400 x 130 metrů a jsou od sebe vzdáleny 200 - 300 m. Kdo ovládne Palagružu, může kontrolovat průjezd celým mořem.


10. července večer vyjela z Brindisi skupina křižníku Quatro, který se čtyřmi torpédovkami měl zajišťovat transport a vyložení předvoje. Pomocný křižník Citta di Palermo se sedmi torpédoborci a jednou torpédovkou přistál časně ráno u Velké Palagruži. Francouzské torpédoborce Commandant Riviére a Bouclier blokovaly nejbližší dalmatský ostrov Lastovo, další dva torpédoborce Magon a Bisson tam vysadily družstvo námořníků, kteří přerušili kabel, vedoucí na Palagružu.


Mezitím Italové vysadili na Velké Palagruži 94 mužů se dvěma 7 cm děly a další výzbrojí. Zřídili zde radiostanici, ve skalách vybudovali ochranné sruby a okopy a kolem souostroví začala hlídkovat ponorka. Šest rakouských strážců majáku, kteří se schovali před přesilou do jeskyní, bylo během dvou dnů objeveno a vzato do zajetí.


Rakušané se po opravě kabelu na Lastovu marně pokoušeli s Palagružou navázat spojení a když se jim to nepodařilo, vyslali na průzkum torpédoborec Tátra a hydroplán. Ten objevil nepřátelskou posádku a proto torpédoborec začal Velkou Palagružu ostřelovat. Podařilo se mu poškodit anténní stožár radiostanice a jednu z benzinových nádrží. Pak se ale dal na rychlý ústup před ponorkou, jejíž přiblížení ohlásil pilot hydroplánu.


Italové ale v mezičase chystali odvetu za Anconu - útok na přístav Dubrovnik. Skupina pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi pod velením kontraadmirála Trifari z Brindisi město napadla časně ráno 18. července 1915. Rakušané ovšem nespali - kontraadmirál Hansa vyslal z Kotorské boky kromě jiných lodí i ponorku U-4, která již ve 4.38 hod vypustila na Garibaldiho dvě torpéda, z nichž druhé loď zasáhlo a pancéřový křižník se ve třech minutách potopil. Zachránilo se 525 mužů včetně kontraadmirála, 53 námořníků utonulo. Tím prozatím oboustranně skončily operace velkých lodí a válečné akce zůstaly na torpédoborcích, ale zejména torpédovkách a ponorkách.


23. července 1915 vypluly torpédoborce Triglav a Lika s úkolem u pobřeží ostrovů Termiti najít a přestřihnout kabel, vedoucí na souostroví Palagruži a jeho konec zatáhnout daleko do moře. Odpoledne 27. července je v šibenickém přístavu vyhlášen bojový poplach. Se soumrakem vyplouvají moderní lehké křižníky Saida a Helgoland, sledovány šesti torpédoborci typu Tátra, velkými torpédovkami TB 80 a 81 a 10. torpédovou divizí menších torpédovek v čele s torpédoborcem Komet. Během noci připlují k italskému přístavu Vieste na špičce Garganského poloostrova, kde Helgoland ničí semafor a budovu radiostanice. Pak se skupina vrací a zaujímá hlídkovou polohu proti nebezpečí z Brindisi 10 mil jihovýchodně od souostroví Palagruži, které je takto odříznuto. Rakušané se domnívají, že posádka nepřítele má nejvýše 30 mužů a proto bude jednoduché získat ostrov zpět.


Lika a dalších pět torpédoborců (2x 10 cm, 6x 7 cm, 99 mužů posádka) pálí z děl na Velkou Palagružu a po dělostřelecké přípravě je vysazeno 104 mužů s úkolem dobýt ostrůvek. Výsadkové čluny po napadení kulometnou palbou hlásí 2 smrtelně a 8 těžce raněných. Během těžkého boje, do něhož se postupně zapojí i čtyři italské dělostřelecké baterie, které doposud mlčely se sice Rakušanům podaří dostat se do těsné blízkosti Italů, ale je jasné, že posádka ostrova je daleko silnější, než Rakušané odhadovali. Jeho dobytí a obsazení by si vyžádalo tolik obětí, že byl výsadek stažen. Lodě skupiny byly navíc dvakrát napadeny ponorkou, přičemž torpéda minula rakouské lodě jen tak tak. Po poledni 24. července se proto lodi vrací do Šibeniku a v dalších 14 dnech je Palagruža "znepokojována" jen malými loděmi a hydroplány.


Večer 16. srpna 1915 opět vyplouvá z Boky Kotorské flotila. Za křižníky Saidou a Helgolandem 1. torpédová flotila (12 torpédoborců, 10 velkých torpédovek), sledována jednotkami místní ochrany - 10. torpédovou divizí (torpédoborec Komet a 9 menších torpédovek) a následující ráno je opět napadena italsko-francouzsá posádka Velké Palagruži. Vše se odbyde jen palbou, k výsadku se Rakušané tentokrát neodhodlali - dobře věděli, že mohou zničit zařízení, ale vojáky schované v jeskyních dělostřelba neohrozí. Skutečně výsledkem vražedného bombardování byli jen 4 mrtví a tři zranění Italové. Protože však bylo celé zařízení ostrova zničeno, byla Palagruža následující večer vyklizena za početného nasazení italských, francouzských a anglických lodí vyklizena.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37967 Verze : 0
Průběh roku 1916


V listopadu 1915 posílil rakouskou flotilu nový dreadnought Szent István. Patří k třídě nejmohutnějších rakousko-uherských lodí, ale jeho pancíř není vyroben z kvalitní vítkovické oceli, ale ze stejně silné vrstvy oceli budapešťské provenience. Nekvalitní pancíř bude později příčinou jeho zániku.


Dohodové loďstvo si pro rok 1916 stanoví staronový úkol "zazátkování Adrie". Tento úkol plnilo již v roce 1915 vůči hladinovým válečným lodím, ale proti ponorkám se jí to nedařilo. Německé a rakouské ponorky pronikaly z Jadranu do Středozemního moře a tam torpédy ohrožovaly nejen válečné, ale zejména obchodní lodě států Dohody. V několika případech v boji o Dardanely závažným způsobem ovlivnily jeho výsledek. Maltská konference v březnu 1916 dostane jižní flotila se sídlem na Korfu a Maltě závazný úkol "držet rakousko-uherskou flotilu v šachu".


Metoda, kterou začala Dohoda uplatňovat již od srpna 1915, je zdánlivě podivná. Otrantskou úžinou proplouvají malé rybářské parníčky - v r. 1916 jejich počet stoupl již na 200 - a vlečou za sebou rybářské sítě, sahající asi 20 m pod vodu. Jsou na nich zavěšeny dotykové miny jako past na proplouvající ponorky. V boji proti ponorkám jsou zapojeny i italské torpédoborce, hlídkové a torpédové čluny, francouzské dělové čluny, italské hydroplány ze základen v Brindisi, Valoně a v Otrantu a francouzské letouny z Korfu, radiové a další pobřežní stanice. Je to však úkol nad dané možnosti - ponorky centrálních mocností budou nadále pronikat střeženou úžinou a počet jejich obětí dále poroste.


Hladinové lodi rakouské flotily provádějí doprovody odjíždějících a přijíždějících ponorek a drobné výpady proti nepřátelským cílům v jižní oblasti Jadranu. Většinou to "odnášejí" malé rybářské a obchodní lodě, na které cestou narazí. Původně plánovaná podpora "rozhodujícího útoku na Benátky", který naplánoval v Tyrolích "c. a k. Výsost generálplukovník arcivévoda Eugen" se nakonec scvrkne na vyhledávací činnost, kladení min a letecký průzkum v Terstském zálivu.


Námořní miny - nejúčinnější zbraň námořní války vůbec, byly používány všemi válčícími státy. Plnily úkoly obranné, když minová pole chránila přístupy do přístavů, i útočné, když nastraženy čekaly na nepřátelské lodě. Vznášely se zakotveny na dlouhých řetězech, které je v ideálním případě držely v úrovni ponoru větších lodí. Mořské proudy, bouře a další vlivy je často z jejich kotev utrhly, nebo prostě jen posunuly jinam. Jejich kladení, odstraňování a přemisťování zabíralo většinu kapacity menších bojových plavidel.


Během 4 let války měly miny "na svědomí" 29% ztrát, stejně jako výbuchy na palubě, srážky, ztroskotání atd. Ponorky jako druhé nejúspěšnější potopily 14% - a to jsou započítány jen válečné lodě a to jen bitevní lodě, křižníky, torpédoborce a ponorky, (u obchodních a transportních lodí by bilance byla nepochybně jiná). Dělostřelba způsobila jen 13% ztrát.


Dohodové loďstvo se rovněž nepouští do velkých akcí. Italské námořnictvo "drželo smutek" za jeden ze svých největších a nejmodernějších dreadnoughtů Leonardo da Vinci (22380 tun, 13 děl ráže 30,5 cm a 38 děl menších ráží, postaven v r.1911) který 8. srpna 1916 explodoval nedaleko mola v Tarentu, když od požáru v kotelně se vzňal sklad munice. Zahynulo přitom 203 námořníků. Jednalo se o sabotáž, naplánovanou a provedenou zpravodajským oddělením K.u K. Kriegsmarine v Zurychu. Kromě této akce se také podílela na sabotáži, která zničila vlajkovou loď velitele 2. eskadry viceadmirála Presbitera Benedetto Brin (14970 tun, 4 kanony ráže 30,5 cm, 40 dalších od 4,7 cm do 20 cm). Také požární katastrofy v Janově a Rivarole, exploze dynamitu v Cengio a další obdobné akce byly námořní rozvědce připisovány.


Tento rok byl významným předělem také tím, že dne 21. listopadu zemřel rakousko-uherský císař František Josef I., který nepřetržitě vládl od 2. prosince 1848, tedy téměř 70 let.. Na jeho místo nastupuje synovec následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, zastřeleného v Sarajevu, devětadvacetiletý (nar. 17. srpna 1887) arcivévoda Karel Franz Josef, s dynastickým jménem Karel I.


V prosinci nastupuje do úřadu nový ministr zahraničí hrabě Czernin a z podnětu amerického prezidenta Wilsona dochází k první oficiální nabídce mírového jednání. Jakkoli jsou válčící strany již hospodářsky hodně vyčerpány, v zemích začíná být problémem výživa obyvatelstva a nový rakousko-uherský císař i další politici tvrdí, že jsou mírovým jednáním nakloněni, nijak se do jejich zahájení nehrnou. Ruský car dokonce výslovně odmítne o míru jednat a tím si vykoleduje pozdější zbavení trůnu únorovou revolucí 1917.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37968 Verze : 0
1917


Válka na všech frontách pokračuje svým téměř neměnným rytmem spolehlivě pracujícího "mlýnku na maso". Ve Francii se bojuje na Sommě, na ruské frontě a v Rumunsku probíhají místní nevýznamné, i když krvavé boje, stejně jako na italské frontě.


Námořní válka byla poznamenána tím, že centrální mocnosti od 1. února vyhlásily neomezenou ponorkovou válku. Obě strany také začnou používat maskovaných "pirátských" lodí - jsou to obchodní lodě, vyzbrojené děly. Dohoda je zařadí mezi bojové prostředky (jako "lodě Q") protože jsou velice úspěšné proti ponorkám. Torpéda jsou drahá a ještě ne dosti spolehlivá zbraň, ponorka jich také nese málo. Proto kapitáni ponorek používali k útokům na obchodní lodě palubního děla. Lodě Q vypadaly (a také původně byly) obyčejné obchodní lodě, nesly ale obvykle 2 děla ráže 102 mm, nebo i větší spolu s kulomety. Zbraně byly skryty a teprve při napadení vynořenou ponorkou posádka odkryla maskování a soustředěnou palbou ponorku potopila. Němci tyto lodě používali přímo k potápění obchodních parníků Dohody.


Vyhlášení neomezené ponorkové války má pro rakouské loďstvo na Jadranu nečekaný následek. Na poradu do Berlína byl pozván velitel rakouské flotily a šéf námořní sekce ministerstva války velkoadmirál Anton Haus. Cestou do Německa v nevytopeném vagoně nastydl, dostal zápal plic a několik dní po návratu ve věku 66 let na palubě své vlajkové lodi Viribus Unitis zemřel. Jeho nástupcem ve funkci velitele loďstva byl jmenován devětapadesátiletý viceadmirál Maxmilian Negovjan, dosud velící I. eskadře bitevních lodí a po smrti Hausova zástupce 28. dubna 1917 se stává i šéfem námořní sekce ministerstva války.


A ještě jeden nechtěný následek má eskalace války na moři. V odpověď na potopení své lodi dne 4. února 1917 USA přerušují diplomatické styky s Německem a zanedlouho bude následovat jejich vstup do války.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37969 Verze : 0
Konfrontace


V noci na 15. května 1917 podnikne skupina lehkých válečných lodí po delší přestávce opět výpad do Otranské úžiny. Neplánovaně z toho vyjde největší námořní střetnutí na Jadranu.


Skupiny lehkých křižníků Novara, Saida a Helgoland (typ Scout, výtlak 3500 tun, r.v. 1912-1913), měly v ranních hodinách po spojení poblíž Kap Linguetta (dnes albánský Kep i Glosës) provést průzkum bojem u Kapu Radoni (nyní Kep i Rodonit) a na stanici Castel Nuovo (nyní Herceg Novi). Na jejich podporu vyjely ponorky, připraveny byly torpédoborce Varasdiner, Budapest a křižník Sankt George se svými podpůrnými plavidly.


Torpédoborce Czepel a Balaton vyjely také již 14. května večer. Před svítáním napadly a zapálily italský parníček Verita, plující mezi Albánií a Itálií, poškozují parník Cariocco a poškozují malý torpédoborec Borea (376 tun), který se poté potápí.


Křižník Saida napadl v téže době skupinku rybářských parníčků a z potápějících se lodí vytáhl a zajal 12 námořníků. vzápětí křižník Novara objevil dalších 12 rybářských plavidel. Proti jeho 10 cm dělům byly bezmocné. Do rozbřesku jich 10 potopil, nebo těžce poškodil a 35 rybářů zajal.


V 6.40 hod se na obzoru objevují nepřátelské lodě. Je to nedávno na vodu spuštěný velký italský torpédoborec Carlo Mirabello (1500 tun) a tři menší francouzské torpédoborce Cimeterre (731 tun), Commandant Riviere (766 tun) a Bisson (800 tun), každý se dvěma děly 10 cm. Rakouské křižníky, které doposud operovaly každý zvlášť, se spojují do skupiny a v 7.17 hod dojde na vzdálenost 8 km ke krátké přestřelce. Křižníky se vydaly na zpáteční cestu do Boky Kotorské, ale cestou byly bez výsledku napadeny hydroplány.


Nepřátelské torpédoborce se mezitím stáhly z dostřelu, než kolem 9.00 hod přispěchaly posily: dva lehké britské křižníky třídy Liverpool (4800 tun), lépe vyzbrojené, než rakouské lodě), jeden italský křižník třídy Quatro (3270 tun) a dva velmi rychlé torpédoborce třídy Indemito. Teď už je jisté, že k bitvě dojde.
V 9,30 hod zahájily nepřátelské lodě, disponující silnějšími děly s větším dostřelem palbu na hranici dostřelu rakouských děl. Kapitán Horthy, velící Novaře se ujal velení celé skupiny a nařídil spustit vyvíječe umělé mlhy, pod jejíž ochranou se hodlá přiblížit k nepříteli tak, aby byla účinná i palba z rakouských 10 cm děl. Skutečně se mu povedlo přiblížit se až na 4500 m, což se však stalo jeho lodím osudné, protože mezitím se na bojiště dostavil také britský lehký křižník Dartmouth.


V 9.50 hod dostává Helgoland první zásah, byl zabit jeden muž a na lodi vypukl požár. Dartmouth teď přenesl palbu na Novaru. Je zabit korvetní kapitán Szuborits a jeden z granátů zraňuje kapitána Horthyho do nohou. Boj řídil dál z nosítek, dokud neztratil vědomí a velení po něm přebral poručík dělostřelectva Witkovsky.
Aby Novaře ulehčil, zahajuje Helgoland palbu po Dartmouthu, v 10.40 hod je však znova zasažen - hoří velitelská věž a námořníci musí munici, ohroženou plameny a hrozící výbuchem, vyházet do moře. Ani ne po 10 minutách vybuchuje granát na přední věži Saidy. Novara dostala těžký zásah do strojovny a signalizuje Helgolandu, že může plout už jen krátkou dobu, protože má přerušen přívod vody do kotlů.


Útok pěti rakouských hydroplánů, přivolaných z Kotoru, alespoň zahnal nepřátelskou ponorku, když v její nebezpečné blízkosti vybuchla svržená puma. Situace rakouských lodí je kritická, když najednou protivník v 11.05 hod přerušuje palbu a odjíždí k jihovýchodu. Novara se zastavuje a Saida ji bere do vleku. Vlekoucímu rakouskému konvoji však hrozí další nebezpečí - od Brindisi přijíždí italský lehký křižník Marsala (3575 tun, 6 děl 15 cm) a torpédoborce Carlo Alberto Racchia, Indomito, Impavito a Insidioso (1500, resp. 686 tun). Ale také od severu se z Boky Kotorské blíží posila: křižník Sankt Georg (32 děl) a torpédoborce Tátra a Varasdiner se čtyřmi torpédovkami. Padne už ale jen pár výstřelů, po nichž se silnější nepřítel nepochopitelně otáčí a odjíždí k jihu.


Kolem poledne se poškozené rakouské lodě, pod ochranou skupiny vyslané z Kotoru, belhají zpět do domovského přístavu.


Jedno z největších (možná největší) námořních střetnutí, které začalo "vražděním neviňátek" - neozbrojených rybářských parníčků a v případě, že by je lodi Dohody "dotáhly do konce" mohlo skončit pro rakouské loďstvo značným fiaskem, takto skončilo vlastně remízou. Na nerozhodnosti velitelů dohodových lodí vydělal kapitán Novary Miklós Horthy de Nagybányia, jehož bitva proslavila a pravděpodobně tím odstartovala jeho nadcházející strmě stoupající kariéru.
Důsledkem bitvy bylo přemístění britských lehkých křižníků Weymouth a Newcastle z Benátek do Brindisi, kde je rovněž posílila divize italských torpédoborců třídy Guglielmo Pepe.


Zde musím skončit vyprávění o dění na Jadranu. Čerpal jsem z knihy "TB 11 se nevrací" autorů Dušana Tomáška a Miloslava Moulise, vydalo NV 1984.
Tato publikace ale popisuje hlavně přípravu a provedení zběhnutí pozdějšího italského legionáře Bohumila Brkla, předtím velitele zadního torpédometu na torpédovce č.11, který s dalšími devíti námořníky slovanského původu dne 5. října 1917 zajal zbytek posádky včetně velitele a s touto válečnou lodí odplul ze Šibeniku do italského přístavu Ancona.


Pro potřeby orientace v dění na Jadranu byl tento příběh vedlejší, ale samozřejmě po datu zběhnutí se už knížka věnuje dalším osudům bývalého námořníka Brkla a o Jadranu se z ní nic nedozvíme.


Děkuji za pozornost.
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#37970 Verze : 0
Několikrát je v tomto příspěvku zmiňován přístav a pevnost Pula. Něco o Pule začínám vytvářet tady:
forum.valka.cz
URL : https://www.valka.cz/PSV-na-Jadranu-1914-1917-t11742#117837 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více