Fighter World, RAAF Williamtown

Autor: Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔︎︎ 👁︎ 12.250

Je pár věcí, kvůli kterým je dobré mít někde nějaké známé. A platí to skutečně i z globálního hlediska. Alespoň mně se to tentokrát víc než jen vyplatilo...

Reklama

Nedaleko od Newcastlu, na druhém břehu Hunter River, leží velká letecká základna RAAF Williamtown. Není to jen základna australských F/A-18, krásných šedých Hornetů s klokánkem ve znaku. Je zde také letiště určené pro osobní dopravu. Ale to nejdůležitější je malé letecké muzeum v hangáru u vchodu. Hlavně sem měli jsme pro tentokrát zamířeno. Ne tedy jen na prohlídku exponátů, ta byla až na vzdáleném prvním místě, chtěli jsme se domluvit na předání části sbírky velkoformátových fotografií a dokumentace, které Jarda za svůj dlouhý život nashromáždil a chtěl je předat svému příteli, právě za účelem obohacení muzejní sbírky...

U vstupu do hangáru přivítal nás štíhlý kudrnatý usměvavý chlápek s bradkou. Představil se jako Mark a jak jsem se dozvěděl, je ve zdejším muzeu manažerem. Seznámením s Markem otevřely se mi coby návštěvníkovi muzea doposud netušené možnosti. Ale to bych předbíhal...

Co odpovědět na otázku, jestli mi nebude vadit, když si s Jardou zajdou na kafe? Jo,... hoši, pohoda. Když se mě chcete na pár hodin zbavit, dejte mě do hangáru nebo na letiště. To je pak zaručený... Muzeum je sice poměrně malé, ale vůbec mu to na kouzlu nijak neubírá. Který kluk by odmítl vyšplhat se a posadit do kabiny Mirage, Macchi, Vampiru nebo MiGu? Kdo by odolal pokušení vyzkoušet si, jak funguje rotační 20mm kanón Vulcan? Kdo by nechtěl podobným způsobem vyzkoušet kanóny DEFA nebo Hispano? Kdo by se s nadšením nechopil knyplu na simulátoru? Kdo, řekněte mi? Já teda zcela určitě ne! A to nemluvím o desítkách modelů, motorech, středisku letové kontroly, raketách, bombách, pumajzlích, obrazech a fotografiích, filmech a dokumentech, suvenýrech (sem si pak taky udělal radost, ten odznáček RAAF vypadal tuze přítulně...). Zde je vše navíc podkreslováno provozem na zdejším letišti. Za těch pár (desítek) minut odstartovaly snad čtyři dvojice Hornetů a dalších několik letadel. No,... fotil jsem, natáčel, slintal a tak... Jenže...

Když Mark s Jardou usoudili, ze mám už nakocháno do zásoby (to nikdy…), vzal mě usměvavý přítel Aussie do vedlejšího hangáru. Podotýkám, že uzavřeného pro veřejnost. Jseš Jardův kamarád, tak sem můžeš, to je jasný. No,... to se fakt vyplatilo! Za dveřmi se sice objevil vyloženě pracovní nepořádek restaurátorské dílny, na druhém konci však stálo něco, co mě udělalo nejšťastnějším Čechem na světě. Messerschmitt Bf-109G a dva, slovy DVA, Spitfiry!!! V současné době sice všechny tři procházejí postupnou rekonstrukcí a složitými úpravami, mě to však v tuto chvíli bylo jedno. Poprvé v životě jsem se setkal s Mesounem. Dokonce jsem si na něj mohl sáhnout! Mark mě pozoroval,... chvilku,... dvě chvilky,... pak vzal za překryt kabiny u Spitfira a „Chceš dovnitř“? Krve by se ve mě nedořezal! Splnil se mi celoživotní sen! Byl jsem ve Spitu! Uvnitř!!! Sám a jak dlouho jsem chtěl!!! Bombááááááááááááááá... Oslavil jsem to pak v letecký stravovně talířem vynikajících Fish and Chips. Naštěstí tam nebyla jediná kostička, nejspíš bych ji asi samým rozrušením spolknul... Chcete něco k pití? Coke? OK,… skleničky? Jasně,… jste přeci chlapi, že jo…

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více