Odešel další z veteránů RAF

V pátek dopoledne, cestou do zasněžených Krkonoš, zastihla mě krutá zpráva. Ve čtvrtek 5. ledna 2006 opustil naše řady další z bývalých RAFáků, pan plukovník JUDr. Lubomír Úlehla. Jak už to tak bývá, přišlo to jako blesk z čistého nebe... 

Ještě před měsícem přáli jsme mu k úctyhodnému životnímu jubileu. Skromně a s úsměvem přijímal gratulace a podepisoval fotografie a knížky. Domlouval si další z mnoha besed o historii našeho letectva, neboť již dlouhá léta působil jako jakýsi nepsaný mluvčí našich veteránů. Přáli jsme si krásné vánoce a mnoho štěstí do nového roku. Pana plukovníka však krátce po jeho začátku štěstí opustilo. Příroda usoudila, že těch dlouhých devadesát let, jež dopřála tomuto statečnému muži, již bylo dost. Nebylo,... vůbec nebylo...

Ztratili jsme vynikajícího člověka. Ztratili jsme posledního z přímých účastníků prvního náletu slavné 311. československé bombardovací perutě RAF. Ztratili jsme jednoho z mála letců, kteří v době 2. světové války bojovali na africké frontě v řadách Letectva Svobodné Francie (FAFL). Ztratili jsme muže, jež až do posledních chvil žil a obhajoval ideály Masarykovy první republiky. Ztratili jsme vypravěče, který vždy ochotně a s nadšením dokázal dlouhé hodiny hovořit o našem letectvu, pilotech a letcích, o Francii, Anglii i Africe. Ztratili jsme přítele...

Životní osudy tohoto rytíře nebes si můžete přečíst v sérii článků :

Lubomír Úlehla I. – Předválečné období a útěk do Polska

Lubomír Úlehla II. – Přes Polsko do Legie

Lubomír Úlehla III. - S příchutí šampaňského a zmatků

Lubomír Úlehla IV. - Třistajedenáctka

Lubomír Úlehla V. - Vzpomínka na Afriku