Claudius, Tiberius Nero Germanicus

Tiberius Claudius Nero Germanicus


(1.8. 10 př.n.l. - 13.10. 54 n.l.)
URL : https://www.valka.cz/Claudius-Tiberius-Nero-Germanicus-t21343#81542 Verze : 0
Tiberius Claudius Nero pocházel ze starého patricijského rodu. Narodil se 1.srpna 10 př.n.l. v provincii Galii ve městě Lugdunu (Lyonu). Jeho otcem byl Drusus starší (Nero Drusus) matkou Antonie, dcera triumvira Marka Antonia.


Od narození byl handicapován těžkou chorobou, pravděpodobně dětskou obrnou. Historikové té doby hovoří o těžkém porodu. Antonie porodila Claudia koncem pánevním. MUDr. Ivan Lesný v knize Zpráva o nemocech mocných, dochází k závěru, že se jednalo o dětskou obrnu a to její dyskinetickou formu. Claudius totiž nebyl mentálně postižen a dožil se na svou dobu poměrně vysokého věku. Přes mínění svého okolí byl Claudius inteligentní a právě dyskinetická forma obrny se u postižených často vyznačuje nadprůměrným intelektem.


Claudiovo dětství bylo neradostné. Claudius měl nepřirozeně velkou hlavu, koktal, slintal, neovládal mimické svaly v obličeji. Zavalité tělo bylo neseno tenkýma nohama. Rodina se za něho proto styděla a držela ho stranou dvorského dění. Zprvu byl, po dosažení zletilosti, uznán nesvéprávným a byl dán pod kuratelu bývaléhé císařského podkoního, a když po několika letech konečně obdržel togu virilis, odznak dospělosti, byl tento ceremoniál, v aristokratických rodinách využíván k velkým slavnostem v širokém kruhu přátel, konán tajně a v noci. Sama matka Antonie se o Claudiovi vyjadřovala krutě a bezcitně. Hovořila o něm jako o zrůdě , která byla od přírody nedodělaná, pouze započatá.


Přesto se Claudiovi dostalo dobrého vzdělání. Mluvil řecky a jako jeden z posledních lidí se naučil jazyku Etrusků, jazyku dávno mrtvého národa. Přítelem a učitelem byl Claudiovi slavný římský historik Titus Livius, který v něm vzbudil zájem o historii. Claudiovou největší vášní bylo studium etruské civilizace. Sám podnikal archeologické výzkumy. Je velikou škodou, že se Claudiova díla nedochovala a o jejich existenci víme pouze zprostředkovaně od ostatních historiků té doby. Své poznatky o Etruscích shrnul Claudius v Etruských dějinách-Tyrrhéniku. Sepsal i historii Kartága a historii Augustova míru. Jako politicky ožehavé téma, mu bylo rodinou rozmluveno dílo o dějinách římské společnosti od smrti Caesarovi. Historik Plinius starší dokonce zařadil Claudia mezi stovku největších učenců své doby. Claudius byl bezesporu jedním z nejvzdělanějších římských císařů.
URL : https://www.valka.cz/Claudius-Tiberius-Nero-Germanicus-t21343#85136 Verze : 0
Claudius byl čtyřikrát ženat. První dva manželské svazky z mládí skončily brzo rozvodem. S první ženou Urgulanillou měl Claudius syna Drusa, který zemřel za poněkud bizarních okolností (neustále vyhazoval do vzduchu hrušku, až se mu ji nakonec podařilo chytit do úst tak nešťastně, že se udusil) a dceru Claudii, kterou odmítnul uznat za vlastní. S druhou ženou Aelií Paetinou zplodil dceru Antonii.


Valerii Messalinu, svoji třetí ženu, Claudius velmi miloval. Z tohoto manželství vzešly dvě děti, syn Britannicus a dcera Octavia, první manželka císaře Nerona. Messalina byla hypersexuální žena, která měla stovky milenců, od aristokratů, přes vojáky a praetoriány, až k otrokům. Nymfomanka Messalina bavila a pohoršovala svými výstřelky celý Řím. Jen Claudius o ničem nevěděl, nebo nechtěl vědět. V roce 48 se však Messalina, se svým nejnovějším milencem Gaiem Siliem, pokusila o převrat, kterým chtěla dosadit na trůn svého sedmiletého syna Britannika, za kterého by vládla jako regentka do doby jeho zletilosti. Puč ztroskotal, protože se jeho hlavní protagonisté věnovali místo politickým a mocenským jednáním, sexuálním orgiím. Spiklenci byli odhaleni Claudiovým propuštencem Narcissem. Všichni, včetně císařovny, byli popraveni.


Poslední Claudiovou ženou se stala jeho vlastní neteř Iulie Agrippina mladší, které nedlouho předtím povolil návrat z vyhnanství, do kterého ji poslal Caligula. Tento, pro Claudia, osudný sňatek musel pro krvesmilný vztah posvědit zákonem senát. Agrippina měla Claudia zcela pod kontrolou a dotlačila ho k adopci svého syna L. Domitia Ahenobarba, po adopci Nerona. Nero byl Agrippinou protěžován jako dědic, proti vlastnímu synovi Claudiovu, Britanikovi. V roce 50 byl Agrippině udělen titul Augusta.


Za vlády císaře Augusta a císaře Tiberia nebyl Claudiovi svěřen žádný úřad. Pouze mu v zavěti odkázali peněžní částky, Augustus 800 000 sesterciů a Tiberius 2 000 000. Za vlády Tiberiovy se Claudius moudře vzdálil ode dvora a pobytem na svých statcích v Kampánii, se snažil vyhnout perzekucím. Ke dvoru se dostal až po nástupu Caliguly na trůn.


Caligula měl Claudia za dvorního šaška a nabízel mu hned několik " možností " uplatnění. Od kariéry dveřníka v plánovaném luxusním nevěstinci, ve kterém měly být hlavním lákadlem pro římské aristokraty Caligulovy sestry, až po konzulský úřad. Za ten si nechal Caligula od Claudia zaplatit 80 miliónů sesterciů, což Claudia zruinovalo. Není pochyb o tom, zvolení Claudia konzulem, byl jen další Caligulův vtípek, kterým chtěl podráždit senátory. Jak před nedůvěřívým Tiberiem, tak před řáděním nepříčetného Caliguly, Claudia zachránila jeho bezvýznamnost a pověst neškodného blázna, jehož ponižováním se Caligula skvěle bavil. Nikoho by v té době ani nenapadlo, že se Claudius zanedlouho stane římským císařem
URL : https://www.valka.cz/Claudius-Tiberius-Nero-Germanicus-t21343#85145 Verze : 0
Císař Caligula byl 24. ledna 41 zavražděn praetoriány. Spiklenci hodlali zlikvidovat i Claudia, tomu se však podařilo uniknout a skrýt se v císařském paláci. V nastalém zmatku, kdy se atentátníci nemohli dohodnout o dalším postupu, našli gardisté v paláci schovaného Claudia a provolali ho císařem. Claudius byl bratrem legendárního Germanika, vojáky zbožňovaného, a praetoriáni chtěli patrně zajistit, Claudiovým dosazením za císaře, kontinuitu iulsko-claudijské dynastie. A od Claudia očekávali vděčnost a peníze. Claudius slíbil každému praetoriánovi 15 000 sesterciů a následné hlasování senátu bylo už pouhou formalitou. Na císařský trůn usedl jako Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus.
Zpočátku vycházel Claudius se senátem dobře. V první řeči na senátní půdě, je oslovil uctivě Patres conscripti-otcové přísedící. Vyzval senát k větší aktivitě a slíbil, že jejich rozhodování bude svobodné a nebudou za ně postihováni. Senát byl ale už dlouhou dobu zvyklý na svoji bezvýznamnost a pasivitu a dobře si pamatoval jak dopadli senátoři, kteří se znelíbili Tiberiovi a Caligulovi. Proto se od senátu Claudius nedočkal žádné aktivity. Claudiovi se začal jevit senát zbytečným, navíc jeho vztah k němu se prudce zhoršil po vzpouře illyrských legií, kterou někteří senátoři podpořili. Toto spiknutí si vyžádalo první oběti z řad senátorů, kteří se postavili za vůdce vzbouřenců dalmatského legáta Camilla Scribonia.


Claudius začal budovat paralelní úřednické posty, do nichž dosazoval schopné, jemu oddané propuštěnce. Jakýmsi neoficiálním premiérem se stal Narcissus, na finance dohlížel Pallas, o spravedlonost pečoval Callistus. Claudius vytvořil i úřad "a studiis", ministerstvo školství.


Při expanzi římského impéria se mohl dokonce porovnávat s císaři Augustem a Traianem. Na konci své vlády nechal Caligula zavraždit mauretánského krále a na tomto území, formálně už římském, vypuklo povstání. Vojevůdce Suetonius Paullinus ho v letech 41-42 potlačil, a tak, konečně i de facto, vznikly dvě nové římské provincie Mauretania Tingitana a Mauretania Caesariensis (pobřežní pásy území dnešního Maroka a Alžírska). Středozemní moře se tak konečne stalo pro Římany jejich mořem (Mare nostrum-Naše moře).


V roce 41 vojevůdce P. Gabinius Secundus neúspěšně bojuje proti germánským Chaukům na pobřeží Severního moře. Téhož roku nechá Claudius opevnit systéměm hrazených táborů, dunajskou hranici. K Alpským svahům jsou budovány silnice pro rychlý přesun vojsk. Mezi roky 41 až 45 Claudius definitivně včleňuje do římské říše provincie Raetii a Noricum (přibližně území Švýcarska a Rakouska). V roce 47 velitel rýnských legií Cn. Domitius Corbulo poráží Frísy a usazuje je na Dolním Rýně. Claudius poté nařizuje stáhnout římské vojáky za Rýn. Hranice byla zabezpečena. Na počest novomanželky Agrippiny, je její rodiště Oppidum Ubiorum, osídleno veterány a přejmenováno na Colonii Agrippina (Kolín nad Rýnem).


Invazi do Británie řídí sám Claudius. V roce 43 se, jako předvoj vyloďuje poblíž masívu Thanet (v dnešním hrabství Kent) s 24 000 legionáři z II., IX., XIV., a XX. legie, vojevůdce Aulus Plautius a postupuje do centra uzemí kmene Catavellaunů krále Cunobelina. V bitvě u řeky Medway porazil Aulus Plautius vojsko vedené Cunobelinovými syny Togodumnem a Caractatem. Proslulá statečnost keltských válečníků nestačila na disciplinované legionáře. Při dobytí Londinia (Londýn) je Togodumnus zabit a jeho bojovníci rozprášeni. Poté se Aulus Plautius, přesně podle Claudiových rozkazů, vydává na hlavní město Catavellaunů Camulodunum (Colchester), kde vyčkává na příchod posill v čele se samotným Claudiem. Claudius s sebou přivezl do Británie i několik slonů a velké zásoby. Camulodunum nakonec padlo bez většího odporu a Caractatus prchá do Walesu. Mnoho významných kmenových vůdců, mezi nimi i král Prasugatus, se stalo římskými spojenci a formálně vládli dál svým územím. Aulus Plautis se stáva vojenským velitelem provincie Britannie se správním sídlem Camulodunem. V bojích se pod Plautiovým velením vyznamenal zejména legát II. legie a budoucí císař Titus Flavius Vespasianus. V roce 50 je Caractatus zradou zajat a poslán do Říma . Claudius se k němu zachoval velkoryse, vyměřil mu menší penzi a nechal ho dožít v Římě. Po návratu z tažení slaví císař Claudius v Římě triumf a obdrží cognomen Britannicus.


K impériu byla v roce 47 přičleněna i provincie Thrákie (přibližně území Bulharska).


Postavení provincií se za Claudiovy centralistické vlády zlepšilo a významní provinciálové, zejména členové městských rad, jsou Římu loajální. V roce 48 vydává Claudius zákon, kterým umožňuje svobodným obyvatelům Galie zastávat v Římě úřady a potenciálně se dostat i do senátu. Římský senát se tak z čistě římské a italské instituce stává, za Claudia a poté i za dalších císařů, formálním reprezentantem celého římského impéria. Claudius obnovil cenzorský úřad a sám jej zastával v létech 47-48. V roce 47 měla Římská říše 5 984 000 svobodných římských občanů.


Nelze nevzpomenout ani Claudiových stavitelských úspěchů. Nechá postavit mnohé veřejné budovy a silnice a nový aquadukt nesoucí jeho jméno. Přístav Ostia v ústí Tiberu už kapacitou nestačí expandujícímu impériu, a proto dal Claudius severně od Ostie vybudovat nový přístav s majákem na obelisku dovezeném z Egypta.


V roce 52 zasáhl Claudius do sporu mezi Židy a Samaritány, kteří napadají židovské karavany. Samaritáni i správce Judey, stranící Samaritánům, jsou potrestáni. Naopak po nepokojích v římské čtvrti Transtiberii, kde si Židé stěžují na členy nové agresivní sekty Chréstů, nechá vypovědět z města jak Židy, tak první křesťany.


Claudius byl jedním z nejlepších císařů. Nemůžeme ale nepřipomenout, kromě jeho obžerství a sklonu k alkoholu, i nevypočitatelnou, prudkou povahu se záchvaty krutosti. Během jeho vlády byly ať už oprávněně nebo z vykonstruovaných důvodů popraveny stovky senátorů a jezdců.
Císař Claudius zemřel 13. října roku 54. S největší pravděpodobností ho otrávila jeho žena Agrippina. Osudným se mu stala jeho milovaná omáčka s houbami. Agrippina dosáhla svého, císařem se stal její syn Nero.


Zdroje: editor Zdeněk Volný - Toulky minulostí světa, díl III. - Zlatá éra - starověký Řím
Jan Burian, Pavel Oliva - Civilizace starověkého středomoří
Bob Stewart, John Matthews - Keltští vojevůdci
Ivan Lesný - Zpráva o nemocech mocných
URL : https://www.valka.cz/Claudius-Tiberius-Nero-Germanicus-t21343#85156 Verze : 0
Prehľad titulov a poct, ktorými bol poctený od roku 41 do roku 54:
Tribún ľudu I. – XIIII.
Imperátor I. – XXVII.
Konzul I. – V. / prvý konzulát 37 /


Ďalej : Augustus (41), Otec vlasti (42), Najvyšší kňaz (41), Britanicus (46), Censor (47, 48).
URL : https://www.valka.cz/Claudius-Tiberius-Nero-Germanicus-t21343#91728 Verze : 0
Písemné zprávy: Gaius Suetonius, Cassius Dio (pozdější zdroj, asi o sto let - méně věrohodný)


Proč Británie?
1. stížnosti obchodníků o nulové bezpečnosti
2. snaha Claudia o získání triumfu
3. od Caesara se nikdo o dobytí Británie nepokusil


Plán invaze schválen r. 43, pověřený velitel Aulus Plautius si vybírá 4 legie: II. Augusta, IX. Hispania, XIV. Gemina Marcia Victrix, XX. Valeria Victrix (celkem 25 000 mužů) a silné pomocné sbory (auxilia), tvořené převážně jezdci a specialisty na překonávání vodních toků a rašelinišť především z germánského kmene Batavů (kteří dokázali přeplavat vodní tok dokonce ve zbroji) = promyšlený výběr a složení vojska o celkové síle asi 50 000 mužů. Sám Claudius se nechtěl účastnit všech bojů, jen toho rozhodujícího vítězného.


Po vylodění Plautius založil tři opevněné přístavy jako přípravu k hlavnímu vylodění císaře. Po zlomení odporu nepřítele přijímal Claudius 16 dnů podřízené kmenové náčelníky. Mezitím vojsko stavělo další pevnosti. Archeologicky jsou prozkoumány např. v Hodvillu a v Richborrow - výzkumy ukázaly, že Římané neměli moc času na výstavbu standardních pravidelných fortifikací (jako v kontinentální Evropě), např. v Hodvillu využili starého keltského opevnění, které vylepšili. O chvatu při výstavbě svědčí i některé fortifikační prvky používané pouze u pochodových táborů. Dobyté Camolodunum se stalo základnou XX. legie.
Roku 47 nastoupil nový guvernér Publius Scaepula, jenž v roce 49 zahájil intenzivní výstavbu pevností napříč Anglií od jihozápadního po severovýchodní konec. Ne všichni Keltové byli ochotni trpět Římany, proto proběhlo několik bitev. Ze Scaepulovy pevnostní linie se do současnosti nedochovalo téměř nic, pouze u Nottinghamu jsou i laikovi patrné základy menšího kastelu.


Zdroj: archiv autora - poznámky (souhrn) z vědeckých přednášek:
doc. PhDr. Jaroslav Tejral, DrSc. - Archeologický ústav AV ČR Brno
doc. PhDr. Eliška Kazdová, CSc. - Katedra archeologie FF MU Brno
PhDr. Jarmila Bednaříková, CSc. - Ústav klasických studií FF MU Brno
URL : https://www.valka.cz/Claudius-Tiberius-Nero-Germanicus-t21343#188206 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více