Italské ponorky a lodě na Dálném Východě 1940-45

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 33.511


Carlotto

V průběhu II. svět. války, i když s velmi limitovanými silami, Regia Marina Italiana byla zastoupena ve vodách Indického oceánu a v Pacifiku. Tato přítomnost se vztahovala zpětně až k Boxerskému povstání roku 1901 a zahrnovala dva dělové čluny umístěné v přístavu Tiensin, jménem Lepanto a Carlotto (1), spolu s jednotkami přidělenými na obranu italského obchodního zastoupení v Číně.

Reklama

Poté co Itálie vstoupila do války, Supermarina (Nejvyšší námořní velitelství) přikázalo některým jednotkám umístěným v Massawě v Eritrei přesun na Dálný východ. Tento přesun byl důsledkem velmi oprávněných obav z brzkého pádu Italské východní Afriky, což by Britům umožnilo tyto lodě zajmout. V únoru 1941, ještě dva měsíce před pádem Massawa, koloniální šalupa Eritrea (vyzbrojená čtyřmi děly ráže 120 mm, dvěma děly 40 mm a dva kulomety 13,2 mm) a ozbrojené loďě Ramb I a Ramb II vypluly do Kobe v Japonsku nebo alternativně do Šanghaje či Tientsinu.


Eritrea

Tyto dvě lodě Ramb, postavené jako banánové lodě, byly moderní a rychlé a byly přestavěny na pomocné křižníky instalací čtyř děl ráže 120 mm a několika protiletadlovými kulomety ráže 13,2 mm. Zatímco Eritrea a Ramb II dosáhly svého cíle bez konfrontace s britskými hlídkami, Ramb I byl méně šťastný a byl potopen britským křižníkem Leander poblíže Maledivských ostrovů v Indickém oceánu. Navzdory částečnému neúspěchu při přesunu, jednali italští diplomaté a vojenští atašé v Tokiu s japonskými představiteli o možnosti použití Ramb II jako korzárské lodi.


Ramb II

Nasazení této moderní a účinné lodi, která dostala nutné dovybavení v loděnici Kobe, potřebné pro operace proti britské námořní dopravě v Indickém oceánu. Díky silné opozici japonského námořnictva jak Ramb II tak i Eritrea nemohly opustit japonské přístavy až do 7. prosince 1941.

Až po oficiálním vyhlášení války Spojencům uvolnila japonská vláda loď Eritreu k použití jako zásobovací lodě pro oceánské ponorky, které připluly do přístavu Penang a Singapur po uplutí velké vzdálenosti z jejich základny v Bordeaux přivážejících nedostatkové zboží (2).


Koloniální šalupa Eritrea, s Capt. Seculin, Simeoni, Lt. Gian Formaggio a Capt. Zampini

Reklama

Některé italské obchodní lodě jako Conte Verde, které byly v japonských nebo čínských vodách v době vyhlášení války, byly používány nebo vlastněny Japonci, zatímco ostatní se pokusily prorazit blokádu a proniknout do přístavu Bordeaux. Tato základna (známá jako Betasom) byla používána 27 italskými ponorkami, které operovaly v Atlantiku a v Indickém oceánu mezi zářím 1940 a zářím 1943 proti Spojencům. Některé z těchto obchodních lodí uspěly při proniknutí blokádou a přivezly do Evropy množství nedostatkového zboží jako např. gumu, cín a chinin, zatímco ostatní byly přinuceny hledat úkryt v neutrálních přístavech. Italské námořnictvo se obdobně jako Němci snažilo použít ponorky k výměně zboží s Japonskem, bez ohledu na těžké ztráty a malý objem přepraveného zboží.


Smg. Cappellini

8. září 1943 ve 2:00 ráno místního času, byla loď Eritrea přeložena ze Singapuru do Sabangu k podpoře ponorky Cappellini, která právě dorazila po dlouhé a obtížné cestě s nákladem strategického materiálu do Tokia. Po obdržení zprávy o italské kapitulaci, změnila loď kurs na Colombo (na Cejlonu), zatímco ze Sumatry byl na ni okamžitě zahájen hon námořními a vzdušnými silami. (3).

Ostatní jednotky v tomto sektoru byly:

Ponorka Giuliani, velitel C.C. Mario Tei a ponorka Torelli, velitel T.V. Enrico Gropalli (4a), které byly v Singapuru a byly připraveny k vyplutí do Bordeaux. Ponorka Cappellini, velitel C.C. Walter Auconi, v přístavu Sabang byla připravena k návratu do Evropy. Ponorka Cagni, velitel C.C. Giuseppe Roselli-Lorenzini, připlula z Bordeaux a přesouvala se Indickým oceánem do Singapuru. (4b).


Dělový člun Lepanto v Číně

Dělový člun Lepanto, velitel C.C. Morante, a dělový člun Carlotto,velitel T.V. De Leonardis, byly oba v Šanghaji, zatímco pomocný křižník Calitea II a Ramb II, velitel C.C. C. Mazzella, byly v Kobe na opravách. Poslední dvě uvedené jednotky se snažily 9. září nepadnout do rukou Japonců. Ponorka Cappellini se rozhodla bojoval nadále po boku Němců a Japonců jako součást Mussolinim nově vytvořené "Repubblica Sociale Italiana", ale poté co byla eskortována do Singapuru, byla obsazena. Navzdory slibům oddanosti kapitána, Commander Auconi, Admiral Hiroaka internoval loď a zajatou posádku nechal zavřít do zajateckého tábora. Giuliani a Torelli postihl stejný osud, když jejich posádky, mimo důstojníků, chtěly pokračovat v boji po boku svých starých spojenců. Zachránila se jedině Cagni, která po zprávě o příměří doplula do Durbanu v Jižní Africe a kapitulovala.

Navzdory hroznému chování Japonců, mnoho italských ponorek pokračovalo ještě několik měsíců v bojích v Indickém oceánu. Italské lodě byly přiděleny německému ponorkovému velitelství v Penangu a pokračovaly v operacích se smíšenýmí italsko-německými posádkami. Po německé kapitulaci 8. května 1945 pokračovalo kolem 20 námořníků v boji po boku Japonců. Torelli operovala v japonských vodách do 30. srpna 1945 a dokonce sestřelem amerického bombardéru B-25 Mitchell, dosáhl posledního úspěchu „japonské“ námořní lodě v druhé světové válce.

1: Minonoska Lepanto byla postavena roku 1927. Měla výtlak 1 040 tun, a rychlost 15 uzlů, vyzbrojena byla dvěma děly ráže 120 mm, (2x) 40 mm kanóny a 80 minami. Dělový člun Ermanno Carlotto byl postaven roku 1923. Měl výtlak 318 tun, rychlost 13, 5 uzlu a vyzbrojen dvěma děly ráže 76 mm a 4 kulomety.

2: První německou lodí, která prolomila spojeneckou blokádu byla Weserland (6 500 tun), pod velením Krage, který 28. prosince 1940 vyplul z Kobe s nákladem gumy, wolframu, plsti, rostlinného oleje, čaje, kávy a farmaceutických výrobků. Waserland přeplula Pacific, mys Horn, Atlantic a dorazila do Bordeaux 4. dubna 1941 po 98 dnech na moři. Po vypuknutí války 14 německých a 2 italské lodě byly zajištěny v Japonskcých přístavech Yokohama, Osaka a Sasebo a v Mandžuském přístavu Dairen.

3: Mezi roky 1942 a 1943 navrhly a vyrobily loděnice Tosi dvě velké transportní ponorky, Romolo a Remo, určené k dosažení Dálného východu. Tyto dvě ponorky (mezi 2 210 až 2 606 tunami) byly určené k přepravě 610 tun zboží na vzdálenost 12 000 km. Romolo a Remo byly jediné z původně plánovaných 12 jednotek, které byly postaveny. Byly potopeny při jejich první plavbě, jedna letadlem a druhá nepřátelskou ponorkou.

Reklama

4: V průběhu druhé půli května 1943 opustila první italská transportní ponorka Bordeaux následovaná několika dalšími. Jejich osud nebyl šťastný: dvě Tazzoli a Barbarigo, zmizeli v moři krátce o vyplutí, pravděpodobně potopeny spojeneckými letadly. Giuliani a Torelli, dosáhly 8. září Penang. Malaya byla obsazena Němci. Přes prohlášení posádek Japonci tyto lodě zabavili a přivlastnili si tak 355 tun válečného materiálu z Německa, což odpovídalo 55% z celkového nákladu na 6 italských lodích. Na druhé straně Němci nikdy neobdrželi 377 tun gumy a 184 tun plsti která byla naložena na italských ponorkách.

4a - 4b: Italské ponorky umístěné v přístavu Betasom, které zde prošly úpravami: Cappellini, Tazzoli, Finzi, Giuliani a Bagnolin, Barbarigo, a Torelli. Tazzoli a Barbarigo byly potopeny. Cappellini, která dorazila do Penangu 10. září 1943 byla obsazena německou posádkou a přejmenována na U. IT.24. Po 8. květnu 1945 byla tato jednotka přesunuta do Japonska a přejmenována na I. 503. Giuliani, která dorazila do Singapuru koncem léta 1943, byla obsazena německou posádkou a přejnemována na U.IT.23. Tato jednotka se smíšenou italsko-německou posádkou byly potopena v Malackém průlivu 144 britskou ponorkou Tallyho. Finzi, která v září 1943 byla stále v Bordeaux čekajíc na kompletní dokončení oprav, byla začleněna do německého námořnictva se jménem U.IT.21. Tato jednotky nebyla nikdy použita jako dopravní a byla potopena Němci v Bordeaux 25. srpna 1944, krátce před jeho obsazením Spojenci.

Pramen:
www.comandosupremo.com

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více