V těžkých dobách (16/20)

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 29.859

Další boje o Nové Zámky

Maďaři v ranních hodinách 19. 6. zaútočili svou 8. divizí z Dvorů n. Žitavou na Nové Zámky, s cílem konečného prolomení čs. obrany a tím zajištění dalšího postupu na Nitru. Podařilo se jim však pouze v menších bojích zatlačit předsunuté čs. hlídky do Nových Zámků. Následně se Maďaři jádrem sil (4 prapory a 6 dělostřeleckých baterií) této divize pokusili probít do S. Mederu (dnes Palárokovo), odkud chtěli zaútočit potom hlavním úderem znovu na Nové Zámky. Jejich postup byl však Čechoslováky zadržen již po přechodu řeky Nitry u B. Kesi (dnes Bánov).

Reklama

Mjr. Bonneau, jenž se svou vojenskou skupinou držel obranu Nových Zámků, se rozhodl zarazit maďarskou aktivitu vlastním rychlým protiútokem. Při něm jej měly podporovat i I. a III. prapor leg. 34. stř. pluku z Šuran, a 7. domobranecký prapor, který zrovna dorazil jako posila. Velení útoku svěřil mjr. Bonneau mjr. Jelínkovi (byl jmenován velitelem leg. 39. stř. pluku, dal se však k dispozici mjr. Bonnneau při obraně Nových Zámků). Jelínek byl velmi zkušený voják, do čs. vojska vstoupil již na podzim 1915 v Srbsku a brzy se během I. sv. války proslavil osobní statečností a velitelskými schopnostmi.

Mjr. Jelínek tedy s hlavní útočnou skupinou 19. 6. zaútočil na pozice nepřítele a podařilo se mu zatlačit jej během dne do B. Kesi (poměr v boji tu byl asi 1.200 čs. vojáků proti asi 2.000 maďarským vojákům). Následný den útok pokračoval, nyní konečně i za podpory letectva (francouzská letka pod vedením francouzského kpt. Lachmana), které do úseku dorazilo. Po tvrdém boji s houževnatě se bránícími Maďary, se podařilo jejich odpor zlomit. Maďarské jednotky poté ustoupily zpět přes řeku Nitru až do Běšeňova. Vytvořenou obrannou linii B. Kesa – Šurany převzaly dva prapory leg. 33. stř. pluku vyslané z Bratislavy, pod velením mjr. Fabiana. Se 7. domobraneckým praporem se stáhl mjr. Jelínek zpět do Nových Zámků. V očekávání dalšího maďarského úderu nařídil mjr. Bonneau vybudovat zatím, dokud byl čas, pečlivou obranu města.

…19. červen. Od sedmi hodin ráno střílel pancéřový vlak na nádraží, šrapnely a granáty lítaly až do města, kde obyvatelé byli poschováváni ve sklepích. Naše baterie jen slabě odpovídala. Z nevelké dálky je slyšet bubnová palba a štěkot kulometů a pušek. Jsme se Stráží svobody v záloze, v noci přijela posila, dva prapory naší domobrany z Itálie. Naši hoši se statečně drží proti mnohonásobné maďarské přesile. Hlídkujeme po městě, kde kromě vojska není nikoho na ulicích k spatření…

V noci Maďaři dvakráte útočili na naše pozice, ale bezvýsledně. Přivedeno několik raněných bolševiků, kteří jsou vyslýcháni. Proti nám prý stojí jedna celá divize, 3 baterie děl, a v záloze maďarský pluk č.22 s množstvím strojních pušek a jízda. V noci došla další naše posila. Nádraží úplně opuštěno a hodně rozstříleno. V bývalé restauraci je nyní jen hlavní velitelství. Před Novými Zámky je poměrný klid, na jak dlouho? Kdož to ví. Ranění jsou umístěni v reálném gymnáziu a čekají na odjezd…“(z deníku čs. námořníka F. Tápala – „Piráti svobody“, J. Marek)

Nepřítel se nehodlal smířit se svým neúspěchem u Nových Zámků a hodlal většinou své 8. divize znovu zaútočit od Dvorů n. Ž. na Nové Zámky.

Jak správně mjr. Bonneau očekával, přišel 20. 6. nový silný útok nepřítele na Nové Zámky. Obrana však byla dobře připravena a v pohotovosti, navíc skupině dorazil kolem 14:00 na pomoc ještě obrněný vlak na rozkaz gen. Mittelhausera, takže maďarský útok byl nakonec úspěšně odražen. Následně Bonneau odvážně se svou skupinou zahájil ihned protiútok s novou posilou, 2. domobraneckým praporem (300 mužů), a čs. obrněným vlakem. Když čs. obrněný vlak, který zahajoval protiútok, vjel na most a již byl skoro na druhé straně, byl palbou nepřítele poškozen výbuchem jeden z oblouků mostu zásahem jedné z náloží, jimiž byl most podminován. Vlak uvízl na nepřátelské straně mostu a byl zasypán další palbou nepřítele. Po této události zaváhaly i pěší jednotky, zda pokračovat v protiútoku bez jeho podpory. Nepřítel pálil z protějšího břehu a situace hrozila zhroucením celého útoku. Tehdy mjr. Jelínek, který zrovna dorazil na nádraží se spojovacím oddílem, strhl všechny svým osobním příkladem statečnosti. Požádal mjr. Bonneau, by mohl s domobraneckým praporem zaútočit, přebrodit řeku Nitru a uvolnit obrněný vlak na mostě. Bonneau souhlasil a Jelínek převzal osobní velení nad 2. rotou 2. domobraneckého praporu. V jejím čele pokračoval v protiútoku na silně otřesené ustupující maďarské jednotky. Pod dojmem tohoto příkladu rozvinuly rychle protiútok i ostatní jednotky skupiny. V 16:15 mjr. Jelínek s rotou, v jejímž čele stál, za nepřátelské palby vběhl do řeky Nitry a zahájil její překračování ve snaze dostat se s jednotkou na druhý břeh a k uvízlému vlaku co nejrychleji. Během přestřelky byl však těžce zraněn kulometnou střelbou nepřítele. Byl odnesen z bojiště na nádraží, kde jej již umírajícího vyznamenal osobně gen. Mittelhauser čs. válečným křížem za statečnost a následně povýšil na podplukovníka. Následně pplk. Jelínek na následky svého těžkého zranění z boje zemřel. Čechoslováci pokračovali mezitím za úmorného vedra (kolem 40C) dále v útoku proti velké přesile. Mezitím posádka uvíznutého vlaku vystřílela na nepřítele všechnu munici a její část, která přežila útok na jejich vlak, se po náspu úspěšně stáhla. Krvavý boj, mnohdy přímo muže proti muži, trval celý den až do večera. Maďaři, kteří měli silnou početní a palebnou převahu, byli nakonec zatlačeni až na linii Bajč – Dvory nad Žitavou, přičemž čs. jednotky se probily úspěšně na východní břeh řeky Nitry, kde zaujaly rychle obranu.

Reklama

Uvíznutý obrněný vlak na poškozeném mostě se podařilo následně uvolnit samostatné železniční rotě leg. 7. divize po dlouhé práci až příští den.

…20. červen. Ten, kdo prožil tento den u Nových Zámků, jistě na něj nezapomene do smrti. Odpoledne, asi o jedné hodině, přijel náš pancéřový vlak z Tóthmederu (dnes Palárikovo – pozn. Autor), aby prolomil maďarskou frontu. Na nádraží se připojila 1. rota 7. domobraneckého praporu a s nasazenými bodáky postupovala za pomalu jedoucím pancéřovým vlakem po trati. Sotva vlak ujel asi 150 metrů, druhý most přes řeku Nitru vyletěl do vzduchu, neboť byl podminován a zasažen bolševickým dělovým nábojem. Poslední vagón zůstal nahoře, ostatní spadly do řeky. Nastal nepopsatelný zmatek, a situace pro nás byla velmi hrozivá, neboť proti nám stála veliká bolševická převaha vojska s mnoha kulomety, podporovaná jejich pancéřovým vlakem, jejich dělostřelectvo přímo zasypávalo trať a okolí šrapnely a granáty. Naše 4. rota (4. námořní rota – pozn. autora) byla v záloze, když přišel rozkaz: Námořníci nastoupit a poklusem kupředu!

Byli jsme nuceni všichni naskákat do řeky Nitry a po pás ve vodě přejít na druhý břeh. Tam padl legionářský major Jiří Jelínek, který nám byl v čele. Byl odnesen do nádražní restaurace, kde byl vyznamenán čsl. válečným křížem a tam také skonal. Nasazeny bodáky a dán povel k útoku, ale asi po dvaceti metrech museli jsme všichni ulehnout pro přílišnou střelbu z maďarských kulometů a pušek. Na rovném poli nebyli jsme ničím chráněni, vedle mne byl raněn do hlavy námořník Mácha a volal o pomoc. Náboje nám docházely, stahovaly jsme se tedy, lezouce při zemi, zpět za hráz řeky a pod železniční viadukt. Tam, na chráněném místě, ležely desítky raněných i mrtvých kamarádů našich bojujících částí.

Střelba z maďarské strany neustávala, zvláště z železničního domku na trati, kde na střeše byly umístěny jejich kulomety. Za této nepopsatelné vřavy se pomalu začalo stmívati a střelba ochabovala. Maďarský postup byl zastaven. Nové Zámky zůstaly v našich rukou. Ustoupili jsme až do města, jen legionáři měli obsazeno předmostí, kde byly zřizovány překážky z ostnatého drátu.

Za úplné již tmy nás několik došlo do nádražní čekárny, která byla plna raněných a mrtvých a tři ošetřující lékaři měli plné ruce práce, elektrické světlo nesvítilo – svítilo se svíčkami. V deset hodin večer vrátil jsem se sám do kasáren, ale tam nikdo nebyl, až asi za hodinu přišlo celkem 24 mužů z celé roty. Bez oběda a bez večeře, promáčení, polomrtví ulehli jsme na slámu prostřenou na zemi. Tak nám 20. červen zůstane všem v živé paměti. Do našich kasáren během noci se vrátila ještě část námořníků, takže je nás nyní 42 a když jsme odjížděli z Bratislavy, bylo nás celkem 155…“ (z deníku čs. námořníka F. Tápala – „Piráti svobody“, J. Marek)

…Obeť majora Jelínka nebola marná. Útok Čechoslovákov pokračoval zúrive cez odpor nepriateľa posilňovaného mnohými guľometmi a mocnou delostrieľbou. Straty boly veľmi značné, ale postupovalo se neustále. Major Dřímal v čele 2. domobraneckého prápora, námorníckej roty a prápora Stráže Slobody postupoval pozdlž trati; rota ženistov vyrazila z mlyna a utočila tiež. O 6. hodine večer major Jirsa vyrazil s 3./7., 5./39., Ia3/99. rotou a dobyl útokem továrňu na kože po prudkom boji, muž proti mužovi.

Major Rejholec, ktorý sa na nešťastie opozdil, následkom omylu spôsobeného pri odovzdávaní rozkazu vyrazil u Nyárhidského mostu o 7. hodine večernej, pritiahol sa o 2 km k maďarským čiaram, obrátil na útok jeden prápor a jednu bateriu 8 centimentrových kanónov a zmocnil sa ich munície.

Boj sa zastavil až okolo 9. hodiny večernej. Českosloveské prápory zvíťazily a ukoristily 7 guľometov. Všetky oddiele držaly sa hrdinsky.

Za svitu dňa 21. júna pozerali sme na ústup červenej 8. divízie maďarskej, ktorá poznajúc svoju porážku, ustúpila za rieku Žitavu medzi osady Bajč a Dvory nad Žitavou a zaujala obranné postavenie…“ (Vzpomínka francouzského pplk. Boneaua – „Z bojov o južné Slovensko (Spomienky účastníkov)“)

Pod dojmem úspěšného boje, rozhodl se mjr. Bonneau pokračovat v útoku, než nepřítel stihne přisunout další posily a vybudovat si účinnou obranu. Proto již 22. 6. zaútočil v 15:00 7. domobranecký prapor ze skupiny mjr. Rejholce za podpory čs. obrněného vlaku rychle na jižní křídlo obrany nepřítele u Bajče, přičemž byla ještě předtím pozornost nepřítele odvedena náznakem útoku u Dvorů n. Ž.

Maďarský prapor (posílený 2 dělostřeleckými bateriemi) bránil před útokem jmenovaného 7. domobraneckého praporu Bajč odhodlaně. Proti československému útoku zde také měl připravenou obranu s několika kulometnými hnízdy. Po přebrodění kanálů Žitavy vnikla odvážným útokem rota por. Kováříka tohoto praporu do obce. Během silné palby byl por. Kovářík těžce zraněn. Útok byl proveden bez průzkumu, na nějž nebyl před potřebou rychlého útoku čas. Mezitím druhá rota praporu postupovala s podporou obrněného vlaku v rojnici od Nových Zámků. Během boje utrpěla citelné ztráty, ale podařilo se jí dobýt most, následně nádraží a docílit spojení s Kováříkovou rotou. Obě roty následně vytlačili Maďary z Bajče a ti ustoupili směrem k Farkaši (dnes Vlkanovo). Skupina mjr. Bonneau zde tak mohla navázat dotyk s čs. obranou Komárna.

Následně Čechoslováci zaútočili 23. 6. ve směru na Dvory n. Ž. z pozic od Nových Zámků a B. Kesi. Z B. Kesi dva čs. prapory leg. 33. stř. pluku, pod velením mjr. Fabiana, postupovaly přes Bešeňov, ve snaze poutat tím na sebe připravené zálohy nepřítele a tím ulehčit postup hlavnímu úderu. Ten vedl z Bajče mjr. Rejholec. Východně od Bajče došlo v malém lesíku k dalšímu boji 7. domobraneckého praporu s maďarskými jednotkami. V tvrdém boji muže proti muži nakonec Čechoslováci zvítězili a pokračovali v postupu dále na Farkaš.

Reklama

Došlo k tuhému boji u Dvorů n. Ž. Zde se silnou obranu nepřítele nakonec nepodařilo čs. jednotkám prorazit a to i přes velké nasazení jejich příslušníků. U B. Kesi zase Maďaři zaútočili přesilou na čs. obranu, kterou vytlačili až k řece Nitře. Následně změnili směr útoku na Farkaš, kde postupoval se svou skupinou mjr. Rejholec od Bajče. Ten se snažil bránit proti silnému maďarskému útoku, ale nakonec musel bojem krok za krokem ustoupit zpět do Bajče. Další postup maďarského protiútoku pomohl zastavit až čs. obrněný vlak, jenž zrovna dorazil.

Následný den 24. 6. vešlo v platnost uzavřené příměří. V těžkých a krvavých bojích u Nových Zámků Čechoslováci bojovali tehdy statečně doslova o každou píď země. V těchto bojích o tento úsek padlo v řadách zúčastněných jednotek (legionářských, domácích i dobrovolnických) 130 vojáků a dalších nejméně 300 jich bylo zraněno. Během bojů šel často svým jednotkám osobním příkladem velitel skupiny, francouzský mjr. Bonneau, čímž přispíval k udržení vysoké bojové morálky. Velkou měrou se jistě o vysokou bojeschopnost jednotek, které zde musely stále bojovat proti přesile, kdy na každého čs. vojáka připadala v průměru přesila až 3 maďarských vojáků a na každé čs. dělo vycházelo průměrně 5 děl maďarských, zasloužili i ostatní důstojníci, kteří často útočili osobně v řadách svých jednotek.

V den ukončení konfliktu, kdy vstoupilo v platnost dohodnuté příměří, 24. 6., konal se nástup části jednotek na náměstí v Nových Zámcích, kde osobně velitel skupiny mjr. Bonneau poděkoval všem svým jednotkám za jejich statečnost a nasazení. Jednotky, které se účastnily bojů o Nové Zámky sloučil zde oficiálně v nový pluk, kterému dal čestný název „Nové Zámky“ (vzhledem k reorganizaci čs. armády bohužel následně brzy rozpuštěn):

Vojáci! Na pamät spoločného boja a spoločného víťazstva vtorim z Vás čestný pluk „Nové Zámky“. Vaše činy náležia historii… Každý Čechoslovák, ktorému poviete, že ste bojovali u Nových Zámkoch, musí pred Vámi klobúk zdvihnúť…

V bojích se mimo dalších jednotek vyznamenal i I. prapor I. pluku Stráže Svobody. V bojích 7. - 23. 6. padlo v jeho řadách 19 mužů, další desítky byly zraněny. Mnoho příslušníků tohoto praporu bylo i vyznamenáno čs. válečným křížem, včetně velitel praporu Vladimíra Müllera. Jak později velitel skupiny, francouzský mjr. Bonneau vzpomínal – „…v bojích dne 17. a 18. června vyznamenali se zvláště námořníci, Sokoli a DTJ mjr. Müllera (z praporu Stráže Svobody) a ženisti….“.

Podobná slavnostní shormáždění probíhala tehdy po ukončení konfliktu i u ostatních skupin na západním slovenském úseku.

V den příměří bylo již dobojováno i u Komárna. Od 19. 6. zde převzal velení francouský pplk. Costier. Obranu Komárna tvořily tehdy 2 prapory a 2 dělostřelecké baterie. Dohled nad pořádkem ve městě svěřil Costier těm oddílům domácího vojska, jejichž příslušníci odtud vesměs pocházeli. Předtím ještě v době průběhu bojů o Nové Zámky vyslal pplk. Costier dvě roty, posílené několika děly, do Bagoty, k navázání dotyku s bojující skupinou mjr. Bonneau. Tyto dvě roty po krátkém boji u S. Ďaly s malými jednotkami nepřítele dobyly 23. 6. Bagotu. Zde byla držena tato pozice až do následného dne, kdy boje skončily.

(pokračování příště)

Pavel J. Kuthan – souborná studie „V těžkých dobách…“, 2004
pavelkuthan@seznam.cz

Výběr z hlavních použitých pramenů:
Osobní archiv autora
Vojenský historický archiv Praha – fond „Boje na Slovensku I. – skupina „Schöbl“, fond „Boje na Slovensku I. – Východní slovenská skupina“
Corvinus Library – Hungarian history, Hunyadi Ocs. Mk. - www.hungarian-history.hu, 1996-1999
Vojenský jubilejní kalendář 1918-1938, Praha 1938
Country studies – Hungary, Czech republic, www.country-studies.com
Hungarian Soviet republic, Answers.com Fast facts - www.answers.com/topic/hungarian-soviet-republic
Z bojov o južné Slovensko (Spomienky účastníkov). nakl. A. Szomolányi, Nové Zámky 1934
The Albert and Vera Weisbord Archives - www.weisbord.org, fond „The Third International Under Lenin“
Čada Václav - 28. říjen 1918 skutečnost, sny a iluze. Mladá Fronta+Naše vojsko 1988
Bandholtz Harry Hill – An Undiplomatic Diary. Simon Publications, 2001
Boháč Jaroslav - Kronika československé legie ve Francii – Rota Nazdar 1914-1916. Praha 1938
Dérer Ivan - Slovensko v prevrate a po ňom. Bratislava 1924
Fidler Jiří - Generálové legionáři. Jota Military, Brno 1999
Gašpar Ján - Po stopách bojů československého vojska a legionářů v okolí Košic v roce 1919. Český spolek na Slovensku, Košice 2001
Gräfe Karl-Heinz – Von der Asternrevolution zur Räterepublik: Ungarn 1918/1919. Utopie, 2004
Hanzal Vojtěch - Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku. Vlastní náklad, Praha 1928
Hlavičková Zora, Lainová Radka, Straka Michal - Diktatury v rukavičkách?. Triton, 2003.
Hrdina Arnošt - Z dějin československé armády II. - Boje o Slovensko. www.minimuzeum.com
Ježek Zdeněk - Boj o Slovensko v letech 1918 – 1919. Vlastní náklad, Praha 1928
Jósika-Herczeg Imre de - Hungary after a thousand years. American Hungarian Daily, New York, 1934
Junek Jiří - Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919. OM VM, V. Mýto 2002
Juza Josef - Čs. legionáři okresu Rychnov n. Kn. 1914-1921. OÚ RnK, Rychnov n. Kněžnou 1998.
Kavena Karel - Dějiny dělostřeleckého pluku 1. Děl. pluk 1., 1937
Marek Jindřich - Piráti svobody. Svět křídel, Cheb 2002
Olivová Věra - Dějiny první republiky. Karolinum, Praha 2000
Peroutka Ferdinand - Budování státu 1918-1919. Praha 1991
Pichlík Karel, Klípa B., Zabloudilová J. - Českoslovenští legionáři 1914-1920. Mladá Fronta, Praha 1996
Pokorná A., Hofman P., Stehlík E. - Československá armáda 1918-1938. Impuls, Praha 1991
Pospíšilová Jaroslava - Českoslovenští legionáři z okresu Hradec Králové 1914-1920. MVČ HK, H.Králové 2000
Pražák R. a kolektiv - Dějiny Maďarska. Brno 1993
Preininger Ladislav - Československá legie ve Francii 1914-1918. Praha 1928.
Prokš Petr - Politikové a vznik republiky. Prospektrum, Praha 1998
Ryšavý Jaroslav - Kronika II. pluku Stráže Svobody České Budějovice. Litera, Praha 1947
Štvrtecký Štefan - V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918. Praha 1927
Vachek Josef - Pamätnik pomníka padlých v bojoch o Nové Zámky na Slovensku v r. 1919. Odbor PPPBNZ, Nové Zámky 1922
Vondráček Karel - Boje na východním Slovensku v květnu a červnu 1919. Bratislava 1936.
Zapletal Řehoř - Druhý čs. pěší pluk dobrovolnický. VA RČS, Praha 1928

 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více