Římský kalendář jako základ kalendáře dnešního

Autor: Radim Kapavík / kapa 🕔︎︎ 👁︎ 51.133

V tomto článku se budu zabývat římským kalendářem ve vztahu ke kalendáři dnešnímu. Cílem není poskytnout vyčerpávající popis římského kalendáře, nýbrž pokusit se vysvětlit původ některých věcí, které považujeme za tak samozřejmé, že nad nimi jen těžko zapřemýšlíme - například proč rok začíná prvním lednem, proč se měsíce v mnoha světových jazycích nazývají tak, jak se nazývají, proč má únor 28 dní, proč má naopak červenec i srpen dní 31, přestože jsou v kalendáři hned za sebou, proč se přestupný den jednou za čtyři roky připojuje právě k únoru...

Hned v úvodu předesílám, že prameny se v některých podrobnostech ohledně římského kalendáře rozcházejí, jinde mlčí úplně. Vybíral jsem většinou verzi, která mi připadala pravděpodobnější či lépe zapadala do kontextu, nicméně na absolutní přesnost si tento s mírným nadhledem sepsaný článek nárok nedělá.

Reklama


Reprodukce malovaného nástěnného kalendáře Fasti Antiates Maiores z období pozdní římské republiky
Bauglir, CC BY-SA 4.0, commons.wikimedia.org

Začněme tedy římským kalendářem. Římský rok byl lunární (odvozený od cyklického střídání měsíčních fází) a měl původně 10 měsíců (tzv. Romulův rok). Dohromady čítal 304 dní, začínal na jaře a končil s příchodem zimy. Zima pak byla období, které Římané do standardního kalendáře nezapočítávali (neválčilo se). Původní římský kalendář vypadal tedy takto:

  • Martius (31 dní);
  • Aprilis (30);
  • Maius (31);
  • Iunis (30);
  • Quintilis (31);
  • Sextilis (30);
  • September (30);
  • October (31);
  • November (30);
  • December (30).


Avšak již druhý římský král, Numa Pompilius, kalendář pozměnil tím, že přidal na jeho konec dva měsíce, čímž pokryl "nezaplněné" zimní období. Potřeboval se však dostat na délku klasického lunárního roku, která činí 354 dní. Poslední dva měsíce by tedy musely mít každý pouze 25 dní, což se králi zdálo být "nesystémové". A tak od všech dosavadních měsíců s délkou 30 dní jeden den odebral, čímž získal šest dní navíc. Ty rozdělil mezi "své" dva nové měsíce, a reformovaný kalendář vypadal tedy takto:

  • Martius (31 dní);
  • Aprilis (29);
  • Maius (31);
  • Iunis (29);
  • Quintilis (31);
  • Sextilis (29);
  • September (29);
  • October (31);
  • November (29);
  • December (29);
  • Ianuaris (29);
  • Februaris (28).

Pokud jste četli a počítali dostatečně pozorně, jistě vám v měsíci ianuaris jeden den přebývá. Pro Římany byla totiž silnějším motivem jejich pověrčivost (odpor k sudým číslům) než touha mít přesný kalendář, a tak nový lunární rok zavedli údajně právě z tohoto důvodu raději o jeden den delší, tedy v délce 355 dní.

Nechme nyní na chvíli astronomie a počítání a přejděme ke slíbeným souvislostem s dnešním kalendářem. Na první pohled je vidět podobnost většiny latinských názvů měsíců s dnešními - nikoliv ovšem v češtině, nýbrž v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, samozřejmě italštině, ruštině, slovenštině a dalších světových jazycích. Stálo by proto za to vysvětlit, jak tyto názvy vznikly:

Reklama

Martius - pojmenován na počest římského boha Marta (1. pád Mars), mýtického prapředka Římanů. Není příliš známo, že Mars svou božskou kariéru začínal v pozici boha úrody a ochránce dobytka (proto po něm byl pojmenován první, a navíc jarní měsíc). V této funkci se však příliš neosvědčil - údajně během velkého hladomoru z roku 496 př. n. l. přijali Římané (na základě Sibyliných věšteb) bohyni Ceres (řeckého původu). Mars posléze dostal na starost resort vojenství, ve kterém se mu, jak známo, dařilo mnohem lépe.

Aprilis - pojmenován buď podle latinského výrazu pro otevírání (zde jarních květů, přírody) - lat. aprilis, nebo (méně pravděpodobně) podle etruského výrazu pro bohyni Afroditu (řecká bohyně lásky a krásy) - etrusky Apru.

Maius - pojmenován pravděpodobně podle latinského výrazu pro zvětšený, zkrášlený - lat. mactus nebo (méně pravděpodobně) podle řecké bohyně úrodnosti jménem Maia (dle mého názoru nemá pojmenování zrovna měsíce května po bohyni úrodnosti příliš opodstatnění, navíc v době pravděpodobného vzniku názvů měsíců se Římané zřejmě řeckými bohy natolik nezabývali).

Iunis - pojmenován podle římské bohyně Iunony, patronky sňatků a žen.

Quintilis, Sextilis, September, October, November, December - snad Římanům došla fantazie, snad si chtěli kalendář zjednodušit, ale posledních šest z původních deseti měsíců nazvali prostě podle jejich pořadí v kalendáři.

Ianuaris - pojmenován podle boha Iana (1. pád Ianus), římského boha počátků a konců (proto bývá vyobrazován se dvěma tvářemi, dívaje se jak dopředu, tak dozadu). Symbolizuje konec starého a počátek nového, změnu, vývoj.

Februaris - pojmenovaný podle etruského boha Februa, boha smrti a očisty. Konec roku byl za starých časů věnován očistným rituálům.

K tomu, abych splnil první část toho, co jsem slíbil v úvodu, tedy vysvětlit vznik názvů měsíců dodnes mnoha světovými jazyky používaných, zbývá mi ještě vysvětlit změny jmen měsíců quintilis a sextilis - ale to si nechám na později, rád bych totiž postupoval chronologicky. Z výše uvedeného však vyplývá, proč zrovna únor má (dodnes) méně dní - byl prostě poslední a devětadvacátý den na něj už nezbyl (a vzato do důsledku, i ianuaris, předchůdce ledna, získal svůj devětadvacátý den "neprávem", jen proto, aby římský rok neměl sudý počet dnů).

Vraťme se tedy ke "kalendářní teorii". Jak jsem uvedl výše, měl římský kalendář po reformě 355 dní. Všichni ale víme, a staří Římané to věděli také, že solární (sluneční) rok má 365 a 1/4 dne a že příroda se řídí právě solárním rokem. Bylo by proto žádoucí, aby jakýkoliv kalendář odpovídal v delším časovém horizontu roku solárnímu, neboť lunární cykly nemají praktický význam. Toho se dosahovalo poměrně složitým vkládáním přestupných měsíců. Každé dva roky (tedy v době, kdy se kalendář opožďoval o 20 dní) se vložil přestupný měsíc o délce střídavě 22 a 23 dní. Čtyřletý cyklus tedy vypadal takto:

  • běžný rok (355 dní);
  • přestupný rok (377 dní);
  • běžný rok (355 dní);
  • přestupný rok (378 dní).
     

Výsledkem tohoto složitého systému korekce kalendáře bylo - že se kalendář předbíhal o jeden den ročně! (Komu nestačí moje tvrzení, nabízím matematické zdůvodnění: V průběhu čtyř let by běžný kalendář zaostával o 10,25 dní ročně, tedy celkem o 41 dní; dvojice přestupných měsíců však přidala čtyřletému cyklu 22 + 23 = 45 dní; za čtyři roky byl tedy kalendář čtyři dny napřed.)

Reklama

Spisovatel Censorinus, který se zabýval mimo jiné matematikou, ve svém díle nabízí způsob jak korigovat i tuto nepřesnost - v podstatě předpokládá v ještě delší periodě pravidelné vynechání jednoho přestupného měsíce. Jeho dílo však pochází až ze třetího století našeho letopočtu, kdy Římané už tři sta let používali reformovaný juliánský kalendář (viz dále), a bylo v podstatě pouze šedivou teorií - kdežto, jak známo, zelený je strom života. Římané se totiž ve skutečnosti neřídili ani systémem přestupných měsíců popsaným výše, neboť správné vkládání přestupných měsíců měl na starosti pontifex maximus (nejvyšší římský kněz) a ten mnohdy měsíce vkládal (či opomíjel vkládat) spíše z politických než z astronomických důvodů - mohl tím totiž příhodně prodloužit, případně neprodloužit, funkční období magistrátů daného roku. Římský kalendář tak nutně nemusel korespondovat s ročním obdobím...

Nás však bude zajímat spíše to, kam se přestupné měsíce vkládaly - ano, bylo to do februaru, tedy února. Je to logické, uvážíme-li, že únor byl původně posledním měsícem roku. Měsíc navíc se tedy vložil na konec kalendáře. (I když ani to není tak úplně pravda, neboť intercalaris [tak se přestupný měsíc nazýval; z lat. vložený] se vkládal mezi 23. a 24. februaris. Proč zrovna sem, nepodařilo se mi v pramenech nalézt. Domnívám se ale, že účelem bylo, aby svátky a rituály spojené s koncem roku, které byly v kalendáři umístěny na konci februaru, zůstaly na konci roku i v případě, že jde o rok s vloženým měsícem.)

Je na čase podívat se na problém počátku římského kalendářního roku. Jak už bylo řečeno, původně měl římský rok deset měsíců a pak "bezprizorní" zimní období. Je tedy logické, že kalendářní rok v této době začínal martiem a končil decembrem. Když byly přidány další dva měsíce, považovaly se za pokračování roku a jeho počátek tedy s největší pravděpodobností zůstal v martiu. Během dějin římské republiky se však datum nástupu volených magistrátů do úřadu několikrát přesunovalo - a to se dá považovat za přesunování samotného počátku roku, neboť Římané až do konce republiky určovali rok jmény obou mužů, kteří v něm zastávali konsulát ("... za konsulátu toho a toho"); počítání ad urbi condita, tedy "od založení Města", které také existovalo, prosadil do obecného užívání až Augustus - není divu, konsulové už se tou dobou stali jen loutkami v jeho rukou a nemělo by smyslu podle nich pojmenovávat jednotlivé roky. Den nástupu nových konsulů byl postupně měněn takto:

  • 463 př.n.l. - 1. srpna;
  • 450 př.n.l. - 15. května;
  • 423 př.n.l. - 13. prosince;
  • 391 př.n.l. - 1. července;
  • 218 př.n.l. - 15. březen;
  • 153 př.n.l. - 1. ledna.

Poslední datum považujeme za začátek roku dodnes. Výše uvedená tabulka ukazuje, že je to v podstatě náhoda... (Nepodařilo se mi objevit důvody těchto přesunů data nástupu magistrátů. Snad mohly souviset s okamžitými potřebami či politickou situací.)

Jak jsem se již zmínil, správné vkládání přestupných měsíců do kalendáře bylo díky systému spíše výjimkou než pravidlem. Přesto ale římský kalendářní rok po většinu času aspoň zhruba odpovídal roku solárnímu. Prokazatelně došlo ke dvěma totálním zhroucením tohoto systému, což nevylučuje možnost, že k něčemu podobnému docházelo i dříve (totálním zhroucením systému se rozumí stav, kdy například leden připadá na léto, obětní slavnosti za bohatou úrodu právě dozrávajícího vína na nejtužší zimu atd.). Bylo to během druhé punské války a po ní (dá se předpokládat, že odpovědní Římané měli v tuto dobu spoustu mnohem zásadnějších starostí než udržovat v pořádku kalendář). V roce 191 př. n. l. byl proto přijat speciální zákon (Lex Acilia - Římané měli ve zvyku pojmenovávat své zákony podle jejich autorů) na úpravu kalendáře. Podrobnosti nejsou známy, ale zdá se mi pravděpodobné, že šlo jednak o jednorázovou úpravu, která vrátila kalendář do správné pozice, a jednak o nějaká opatření k jeho dlouhodobé stabilitě. Nicméně v první polovině 1. stol. př. n. l. se problémy začaly objevovat znovu, vyvrcholily pak v období Caesarova pontifikátu (po roce 63 př. n. l.).

Zajímavé je, že právě Gaius Iulius Caesar, který měl od roku 63 př. n. l. z titulu své funkce vkládání přestupných měsíců na starosti a svou povinnost vykonával tak nedbale, že období let 63 - 46 př. n. l. se začalo říkat "zmatené roky", nakonec přišel s reformou, která problém definitivně vyřešila. Bylo by podle mého názoru zjednodušené tvrdit, že Caesar svůj nový kalendář (nazvaný posléze juliánský) nechal vytvořit jen proto, aby se zbavil jedné ze svých povinností. Spíše se v určitý okamžik s energií sobě vlastní vrhl na další problém, který Římanům sice občas znepříjemňoval život, ale dosud ho nikdo nebyl ochoten řešit. Jako perličku uvedu ještě, že poslední římský rok před tím, než začal platit juliánský kalendář (tedy rok 46 př. n. l.), měl plných 445 dnů, neboť Caesar do něj postupně navkládal 4 přestupné měsíce (jeden tradičně do februaru, tři zbývající mezi november a december).

Od roku 45 př. n. l. se Římané tedy začali řídit pravděpodobně tímto kalendářem:

  • Ianuaris (31);
  • Februaris (29);
  • Martius (31);
  • Aprilis (30);
  • Maius (31);
  • Iunis (30);
  • Quintilis (31);
  • Sextilis (30);
  • September (31);
  • October (30);
  • November (31);
  • December (30).

(rozložení delších a kratších měsíců není zcela jisté - tato "symetrická" verze je nejpravděpodobnější, ostatními možnostmi se není nutné na tomto místě zabývat).

Februaris zůstal tradičně kratším měsícem a Caesar mu dal možnost jednou za čtyři roky stát se "plnohodnotným" měsícem se třiceti dny. Toto řešení tzv. přestupného roku se používá dodnes.

Při příležitosti zavedení reformovaného kalendáře navrhl jeden z Caesarových přátel přejmenovat sedmý měsíc (quintilis) na iulius, na počest tvůrce tohoto kalendáře. Nechtěl tím odstranit rozpor v názvu a pořadí měsíce (to by musel přejmenovat i všechny následující), ale quintilis byl vybrán proto, že se v něm Caesar roku 100 či 101 př. n. l. narodil. Podobně jeho nástupce, první římský císař Augustus, ochotně přejmenoval (samozřejmě také na návrh jednoho ze svých přátel) osmý měsíc (sextilis) na augustus. Tím jsem splatil dluh, který jsem nechal otevřený o hodný kus výše - nyní již známe původ názvů všech měsíců.

Zbývá vysvětlit poslední drobnost - a to jak se do kalendáře dostala anomálie v podobě dvou jedenatřicetidenních měsíců za sebou. Jsou to právě dva posledně zmiňované - iulius a augustus (všimněte si, že v uvedeném juliánském kalendáři se anomálie nevyskytuje). Upřímně řečeno, ověřeným vysvětlením sloužit nemůžu. Podle zajímavější verze ji způsobila také politika, a sice že Augustus nemohl dopustit, aby "jeho" měsíc byl kratší než měsíc "Caesarův". Proto prý odebral jeden den věčnému otloukánku februaru a přidal ho ke "svému" měsíci. Aby zachoval aspoň částečnou symetrii, posunul počty dnů následujících měsíců do pořadí, v jakém je známe dnes. Toto vysvětlení má však několik trhlin. Celá rošáda se dny se zdá být zbytečně složitá, navíc toto vysvětlení vychází z úvah jistého učence Sacrobosca ze 13. století (!), jehož další podobné úvahy o římském kalendáři se ukázaly být téměř určitě chybnými, a konečně Augustus se (ještě jako Gaius Octavianus) narodil v měsíci septembru, co mu tedy bránilo, záleželo-li mu tolik na tom, aby "jeho" měsíc nebyl kratší než iulius, pojmenovat po sobě právě september, který 31 dnů v juliánském kalendáři má?

(Předpokládám, že teď vás napadá otázka, proč po sobě tedy Augustus pojmenoval sextilis. Je to proto, že v něm zemřela Kleopatra. Na první pohled možná zvláštní důvod, nicméně její sebevraždou skončila občanská válka v Římě a Augustus se [tehdy ovšem stále ještě jako Gaius Octavianus] stal jediným vládcem Říma a, jak se později ukázalo, zakladatelem císařství; dalšími důvody pro výběr zrovna tohoto měsíce jsou ty, že Augustus v něm dosáhl svého prvního konsulátu, vybojoval většinu svých vítězství, oslavil tři triumfy... Sextilis byl prostě jeho šťastným měsícem; podpůrným důvodem mohlo být i to, že sextilis následoval po iuliu, stejně jako Augustus byl následníkem Caesarovým; to, že právě v tomto měsíci Augustus nakonec roku 14 n. l. zemřel, je pouze hříčka osudu.)

Nyní, když jsem úspěšně zpochybnil vysvětlení, které jsem o pár řádek před tím sám nabídl, nezbývá než přiznat, že lepší vysvětlení neexistuje. Jedinou alternativou je, že kalendář v takovéto podobě sestavil - ovšem z nepochopitelných důvodů - už Caesar.

Mimochodem, v tradici přejmenovávání měsíců po právě panujících císařích se někteří z nich pokusili pokračovat. Rozumně ji přerušil hned Augustův následník Tiberius. Jeho nástupce Caligula však přejmenoval september na germanicus (jeho skutečné rodové jméno), Nero se do přejmenování pustil s ještě větší vervou, když změnil aprilis na neroneus, maius na claudius (jedno z jeho rodových jmen) a iunius (červen) na germanicus (druhé z jeho rodových jmen). Domitianus pro změnu přejmenoval na germanicus september, zatímco october skromně nazval domitianus. Antoninus Pius přejmenoval zase september na antoninus a november na faustina (jméno jeho ženy), také Tacitus stihl za dobu své sedmiměsíční vlády přejmenovat měsíc september podle sebe. Šampionem v tomto oboru se pak stal Commodus, který dosáhl absolutního rekordu přejmenováním všech dvanácti měsíců podle svých (původních i přijatých) jmen. Pro zajímavost uvádím, jak také mohl vypadat rok: amazonius, invictus, felix, pius, lucius, aelius, aurelius, commodus, augustus, herculeus, romanus, exsuperatorius (povšimněte si, že měsíc augustus, který se zde jako jediný opakuje z původního kalendáře, není osmý, nýbrž devátý; Commodus tím taktně dává najevo, že tento augustus odkazuje na "Augustus" v jeho jméně, nikoliv na prvního římského císaře).

Jak jste pravděpodobně pochopili z opakovaného výskytu některých měsíců v předchozím výčtu (hlavně september byl velmi oblíbenou obětí ješitnosti jednotlivých císařů), tato nová pojmenování zřídkakdy přečkala smrt svého autora. Jestli vám připadá, že zmiňovaní inovátoři mají něco společného, bude to nejspíš to, že všichni (snad s výjimkou Antonina Pia) patří mezi ty římské císaře, obecně považované za příklady panovníků nehodných následování, ne-li přímo šílenců.

Snad jsem tedy tímto článkem odpověděl na několik zajímavých otázek, které většinu z nás nikdy ani nenapadlo si položit.

Zdroje informací o římském kalendáři:
www.wikipedia.org
www.kleio.cz

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více