Slovensko a polská kampaň

Autor: Richard Aubrecht / Aubi 🕔︎︎ 👁︎ 58.398

V březnu 1939 se slovenská armáda musela v tzv. Malé válce bránit pronikání Maďarů na východní Slovensko. Než se poté stihla nějak zkonsolidovat, už byla zavlečena do nového konfliktu, do německého útoku na Polsko, kterého se účastnil Slovenský štát jako jediný německý spojenec. Politickou záminkou bylo obsazení části Oravy a Spiše Polskem v době Mnichovské krize a dalších území, které Slovensko ztratilo už v roce 1918, také se hodil fakt, že část polských politiků podporovala maďarské snahy o anexi celého Slovenska. Po tajných jednáních 20. a 21. července slovenská vláda poskytla Německu svou komunikační síť včetně některých letišť.

Předseda slovenské vlády dr. Tiso vydal 6. srpna rozkaz Ministerstvu národnej obrany vykonat opatření v souvislosti s plánovaným útokem - 23. srpna 1939 byl velitelem polsko-slovenské pohraniční oblasti jmenován generál Malár, 24. srpna byly všechny jednotky uvedeny do stavu válečné pohotovosti a zahájily přesun na sever. Na maďarských hranicích proto převzaly hlídkovou službu Hlinkovy gardy, čímž se pro útok na Polsko uvolnily další armádní jednotky. 26. srpna byly mobilizovány tři ročníky zálohy, 30. srpna dalších pět. Celkem bylo zmobilizováno 51 306 mužů. Vrchní velitelství slovenské polní armády bylo zřízeno ve Spišské Nové Vsi, 30 srpna se jednotky přesunuly k polským hranicím. Slovenský sektor byl částí úseku německé armádní skupiny „Jih“, přesněji její 14. armády pod velením generálplukovníka von Lista. Do ní patřilo dalších pět pěších, tři horské, dvě tankové a jedna letecká divize.

Reklama

Slovenská armáda měla krýt východní křídlo 14. armády, zabránit proniknutí Poláků na Slovensko a tím do týla útočníků. Slovenské vojsko, sdružené do armádní skupiny „Bernolák“, se skládalo z:

1. divize „Jánošík“, které velel plk. Antonín Pulanich, v sektoru Spišská Nová Ves - Prešov,
2. divize „Škultéty“, pod velením gen. Alexandra Čunderlíka, oblast Brezno nad Hronom – Poprad,
3. divize „Rázus“, pod velením gen. Augustina Malára, v oblasti východně od Vysokých Tater přímo u hranic. V čele této armádní skupiny stál ministr národní obrany generál Čatloš, který od se 1. září vzdal své ministerské funkce, aby jako člen vlády nemusel přijímat německé příkazy bez souhlasu Tisa.

Poláci o těchto přípravách věděli, proti hranicím se Slovenskem rozložili armádní skupinu „Karpaty“, ve které byly části polského 5. a 10. sboru a která se skládala převážně z pěších oddílů, měla jen nepočetné dělostřelectvo a žádné tanky.

1. září 1939 v 5:00 byl zahájen útok. Ihned a bez odporu byly obsazeny původně slovenské vesnice Javorina a Podspády. 1. divize obsadila Zakopané a postoupila asi 30 km na Nowy Twary, 9. září se ale vrátila na Slovensko. 3. divize se připojila k německému XVIII. horskému sboru a s ním pak zaútočila ve směru na Krosno a Sanok. Postoupili asi do hloubky 60 - 90 km, uskutečnilo se jen několik šarvátek s Poláky. 2. září dosáhlo čelo útočících jednotek linie Bielohorska dolina – Javorina – Turgov – Niedzice. Čtyři obrněné automobily s jezdeckou eskadronou pronikly 3. září až na hlavní náměstí v Tyliczi, ale narazily na silný odpor a musely ustoupit, protože jízda je nebyla schopna podporovat.

5. září se velitelství rozhodlo vytvořit pohyblivou motorizovanou jednotku „Kalinčiak“, které měl velet podplukovník Ján Imro. Tvořily ji jezdecká eskadrona, rota cyklistů a motorizovaná jednotka s rotou 13 LT vz.35, rotou šesti OA vz. 30 a rota šesti protitankových kanonů vz.37. 7. září se přesunula do Brezova, kde se spojila s kombinovanou rotou útočné vozby 2. divize, takže dohromady teď měla 19 tanků. Společně s 2. divizí se pak přesunula z oblasti Poprad – Brezov do oblasti Stropkov – Svídník, 8. září překročili hranici, do bojů už ale nezasáhli. Slovenská pěchota dosáhla linie asi Kamenica – Bludca – Zalesie – Krynica – Zdroj – Tylicz – Javorki – Biala Woda, polský odpor byl malý, nebylo vůbec nutné použít obrněné jednotky. Ještě 16. září byla 2. divize poslána vyčistit a zajistit území mezi městy Sanok a Dukla, divizi proto posílilo dalších šest OA vz.30, tyto automobily se pak 21. září vrátily ke své původní jednotce. Celá motorizovaná jednotka se pak vrátila 1. října, kdy tažení skončilo, na Slovensko.

Co se týče pěchoty, ztráty na slovenské straně byly 18 mrtvých, 46 zraněných, 11 pohřešovaných. Po stažení z Polska byly slovenské jednotky demobilizovány. Jednotky se zúčastnily velké přehlídky v Zakopaném a slovenští a němečtí vojáci byli v Popradu, Spišské Nové Vsi a dalších městech dekorováni slovenskými řády, které pro tuto příležitost slovenská armáda 11. září zavedla, Slovenským vojenským křížem a pamětní medailí „Orava - Javorina“. Hitler za tuto výpomoc při dobývání Polska poslal Tisovi děkovný telegram a udělil Slovákům tři Železné kříže, z toho jeden Čatlošovi.

Němci operovali i z některých slovenských letišť, z Malacek, které ale patřily do tzv. Schutzzone, tedy pruhu kolem hranic s protektorátem, který okupoval Wehrmacht, a z Spišské Nové Vsi a Piešťan. Boje se s třemi letkami účastnilo i slovenské letectvo, tato skupina dostala krycí název „Ľalia“. Letovy Š-328 slovenské 16. pozorovací letky prováděly průzkumné lety nad frontou bombardovaly komunikace v polském týlu, rozhazovaly letáky a zabezpečovaly kurýrní službu. Přestože slovenské stíhací letectvo mělo také zajišťovat ochranu zázemí před polskými letouny, hned v prvních dnech války byly přelety polských pozorovacích letadel nad slovenským územím běžné.

Reklama

Teprve 6. září se podařilo úspěšně zasáhnout a jeden pozorovací Lublin byl sestřelen rotníkem Hanovcem. 39. a 45. stíhací letka pak začátkem dalšího týdne války dostaly za úkol eskortovat při náletech německé Stuky, při tom byla jedna Avie B-534 sestřelena protiletadlovou obranou. Pilot ale přežil a podařilo se mu vyhnout zajetí. O další letoun, z celkem dvou zničených, přišli už dříve při nouzovém přistání. 17. září také Slováci doprovázeli německý nálet na letiště u Tarnopolu, jehož protiletadlovou obranu vedl československý legion generála Lva Prchaly. Ten den však do války vstoupil i Sovětský svaz a nálet byl předčasně ukončen, aby se německá letadla nedostala do styku s Rusy. Ke střetu Slováků a československých vojáků v Polsku tak nedošlo.

Účastí na polském tažení si Slovensko získalo zpět Javorinu, jinak si také vysloužilo určitou pověst u svého německého spojence, a to přestože většina bojů se slovenskou účastí měla spíše rozměry šarvátek.

Poznámka:
Vím, že v této práci se najdou nepřesnosti - určitě v názvech polských měst a obcí, protože mé pracovní poznámky se ukázaly skoro nečitelné. Proto, máte-li připomínku, kontaktujte mě a já s tím zkusím něco udělat.

Literatura:
Androvič, Š: Slovensko a letectvo vo vojne proti Polsku – 1939, HPM - Historie a plastikové modelářství, č. 7 a 8/2002, ročník XII;
Kliment, Charles K: Slovenská armáda 1939-1945. 2., vyd., Naše vojsko, Praha 2003;
Sehnal, Jiří, Rajlich, Jiří: Slovenští letci za druhé světové války, HPM - Historie a plastikové modelářství, č. 5/1991, ročník I.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více