T-34 - Neslavný jmenovec slavného tanku

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 67.690

Když se řekne T-34 vybaví se každému střední tank, se kterým sovětská vojska prošla celou Velkou vlasteneckou válku a které tvořily páteř tankových jednotek mnoha států ještě dlouho po skončení Druhé světové války. Málo známým faktem je, že to nebyl první tank, který nesl takové označení.

Lehké tanky byly v třicátých letech poměrně na výsluní a používaly se k plnění rozmanitých úkolů, které předtím příslušely jezdectvu. Jejich předností byla nízká cena, tak není divu, že je měla ve výzbroji téměř každá armáda a vyrábělo se množství typů v poměrně značných počtech. V mnoha případech pak suplovaly i úlohy příslušející středním tankům. Nejinak tomu bylo i v Sovětském svazu.

Reklama


Jak je vidět neměl původní T-34 se svým mladším a slavnějším jmenovcem pranic společného

Tank z automobiky

Nejlehčí vozidla z kategorie lehkých tanků s bojovou hmotností pohybující se kolem 4 t byla určena k průzkumu. Protože průzkumné jednotky mají za úkol vyhledat čela protistojících jednotek a boji se mají vyhnout, nebyla požadována silná výzbroj. Většinou stačil kulomet, v lepším případě kanon malé ráže. Také pancéřování nemuselo být silné, nepředpokládalo se, že by průzkumné tanky narazily na jednotky vyzbrojené něčím silnějším než puškami nebo kulomety.

Naopak neobyčejný důraz se kladl na pohyblivost. Především Sovětský svaz požadoval vozidla obojživelná, schopná z chodu překračovat vodní toky, které v severojižním směru jeho území (i území uvažovaných protivníků) ve značném počtu protínají.

Zajímavé na T-34 je to, že nevznikl, jako většina jiných vozidel, na objednávku ozbrojených sil ve výrobním závodě na výrobu tanků, ale jako „soukromá“ iniciativa moskevského závodu ZiS (Zavod imeni Stalina), kde se do té doby vyráběly pouze nákladní automobily.

První zmínky o tanku T-34 pocházejí z roku 1934. Hlavním konstruktérem byl inženýr G. Michajlov. Při návrhu konstruktéři spolupracovali s Kirovským výrobním závodem č.185, kde byly také postaveny oba prototypy, protože infrastruktura závodu ZiS nebyla pro výrobu tanků zatím zařízena. Chybělo hlavně vybavení pro obrábění tlustých ocelových plátů.

Tank byl poměrně jednoduchý. Korbu i věž tvořily 10 mm silné pláty pancéřové oceli nanýtované na kostru z ocelových úhelníků. K pohonu sloužil benzínový automobilový motor AMO-3 s výkonem 45kW, který dokázal tanku udělit maximální rychlost 45 km/h. Motor byl umístěn vzadu a pomocí kardanova hřídele poháněl vpředu umístěnou převodovku a přes směrové spojky oba hnací turasy. Hmotnost tanku spočívala na čtyřech paprskových pojezdových kolech umístěných ve dvou společných vozících na každém boku, odpružených šikmo umístěnými vinutými pružinami. Napínací kola byla umístěna vzadu a zpět se pásy vracely přes dvě podpěrné kladky. Vlevo od převodovky seděl řidič/mechanik. Výhled vpřed mu zajišťoval nahoru odklápěný příklop se štěrbinovým průzorem.

Dvě varianty výzbroje

Výzbroj prvního prototypu tvořil kulomet DT ráže 7,62 mm s palebným průměrem 2600 nábojů, umístěný v jednoduché manuálně otáčené věži. Věž byla posunutá vpravo od osy vozidla. Zbraň, sloužící prakticky jen k obraně vozidla, ovládal velitel/střelec tanku.

Reklama

Druhý prototyp měl mít silnější výzbroj tvořenou automatickým kanonem ráže 20 mm se zásobou 330 nábojů. Z toho důvodu byla věž přepracována. Dostala jinou masku a v zadní části přibyl výklenek pro munici, který sloužil zároveň jako protiváha těžší zbraně. Ta však zatím nebyla k dispozici, tak byl prototyp vybaven pouze maketou a dovážen na příslušnou hmotnost. Zároveň byl pro nedostatek místa demontován reflektor pro osvětlování cílů původně namontovaný vlevo od kulometu. Z dostupných údajů také není dost dobře jasné jestli byla postavena dvě vozidla nebo druhý prototyp vznikl úpravou prvního.

Závažným handicapem T-34 bylo, že nebyl obojživelný. Tak se stalo, že ani jeden z prototypů nepřekročil fázi továrních zkoušek a do výroby se nedostal, protože Rudá armáda již v té době dostávala obojživelné T-37.

Jedno pozitivum však tato iniciativa závodu ZiS přeci jen měla. Dělníci a inženýři získali první zkušenosti s výrobou obrněných vozidel, které zúročili při plnění urgentních válečných objednávek po napadení Sovětského svazu.


Druhý prototyp T-34 měl být vyzbrojen 20mm kanonem, ale nesl jen maketu zbraně

Samohybné dělo T-34-1

Kirovský závod použil podvozek tanku ještě pro konstrukci samohybného kanonu. Na přední části korby měla být namontovaná krabicovitá nástavba s protitankovým kanonem M 1932 ráže 45 mm. Vzhledem ke zvýšení celkové hmotnosti bylo zesíleno zavěšení podvozku. Pojezdová kola měla proti původnímu provedení jiné rozteče, protože se těžiště posunulo značně vpřed a vozidlo mělo jiné rozložení hmotností.

To souviselo s jiným uspořádáním korby. Na rozdíl od tanku seděli oba členové osádky v přední části vozidla. Řidič vlevo a střelec vpravo. Protože i kanon byl vyosen vpravo došlo k úpravám motorového prostoru aby byl podvozek rovnoměrněji zatížen. Pro obranu bylo vozidlo vybaveno kulometem DT ráže 7,62 mm, který obsluhoval řidič. Od vozidla označeného T-34-1 existují pouze výkresy, tak není zatím jasné jestli byl postaven prototyp, nebo celá záležitost skončila ve výkresové fázi.

Foto: archiv
Prameny:
Chant Chris: Encyklopedie tanků ISBN 80-7191-226-3
Periodika: Nuts and bolts, Tankograd, Polygon

Zmatek nad zmatek

Zmatky v označování sovětské techniky nejsou ničím neobvyklým. Potíž totiž byla v tom, že označení tankům byla přidělována jednak ve výrobních závodech a potom nařízením rady ministrů při zařazení do výzbroje. Vzhledem k tomu, že výrobní závody pracovaly většinou nezávisle na sobě, stavěla se řada prototypů a čísla přibývala.

Úředníci ministerstva přidělovali typová čísla samozřejmě podle svého a na nějaká tovární značení nebrali vůbec ohled, takže není divu, že docházelo k duplicitám.

Jen u tanků patřících do „rodinyT-34 je možné, pod stejným číslem, kromě T-34, najít další vozidla, která spolu nemají pranic společného.
Prototypy středního tanku, které konstrukčně navazovaly na slavný T-34 nesly označení T-43. První byl vyzbrojen 76 mm kanonem F-34, měl silnější pancíř a zesílené zavěšení podvozkových kol, druhý měl větší věž a byl vyzbrojen kanonem ráže 85 mm. První byl vyroben v březnu 1943 druhý v roce 1944.

Ale už začátkem třicátých let po polygonech proháněly dva prototypy lehkých obojživelných tanků s kolopásovým podvozkem, také označených T-43. Jeden Kirovského výrobního závodu č. 185 a druhý z výrobního závodu č. 37. Tato drobná vozidla s hmotností kolem 4 t se, stejně jako jejich jmenovci, do výroby nedostala.

Reklama

Také označení nástupce tanku T-34, sériového T-44 s napříč uloženým motorem, který byl vyvíjen od roku 1943 se v historii vyskytlo už dříve. Stejné označení T-44 měl projekt tanku z roku 1940.

A v žádném případě se nejedná o nějakou historickou záležitost. T-90 zavedený do výzbroje současných tankových jednotek Ruské federace měl svého předchůdce. Byl jím prototyp protiletadlového tanku T-90 postavený v druhé polovině roku 1942 na podvozku lehkého tanku T-70.

 

Vyšlo v časopise ATM 2004/11

 

Tabulka TTD

Lehký tank T-34

Délka 3,60 m
Šířka 2,00 m
Výška po strop věže 1,85 m
Světlost 0,30 m
Bojová hmotnost 4,6 t
Max. rychlost (na silnici) 45 km/h
Dojezd (na silnici) 180 km
Stoupavost 67% (30°)
Brodivost 0,70 m
Motor AMO-3
Výkon 45 kW
Měrný výkon 13,04 HP/t
Měrný tlak 0,34 kg/cm2
Zásoba paliva 130 l
Výzbroj/palebný průměr kulomet DT 7,62 mm/2600 ks

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více