III. fáze - kamikaze u Iwodžimy

Autor: Fantan 🕔︎︎ 👁︎ 20.166

Japonci si uvědomovali, že dalšími operacemi se budou Američani přibližovat k Japonsku a tedy jejich dalším cílem po Taiwanu může být Iwodžima, či dokonce Okinawa. Jako optimální prostor nového umístění leteckých sil byl zvolen ostrov Kjúšú, jehož jižní pobřeží skýtalo možnost zásahu ve všech oblastech, které měly být chráněny.

Lepším řešením se ale zdálo připravit Američanům „druhý Pearl Harbour“ napadením invazní flotily v zátoce atolu Ulithi. Ke splnění úkolu je vytvořena 5. Kókú kantai pod velením admirála Kempei Teraoky, a jmenovitě určena 601. Kókútai, které velel kapitán Riici Sudžijama. Dnem 18. února 1945 je útočná jednotka připravena k akci. Teraoka ji pojmenovává Dai-ni Mitake butai, neboli letka kamikaze Mitake c. 2. Jejím velitelem je jmenován Iroši Murakawa. K dispozici má dvaatřicet letadel, které rozděluje do pěti skupin. Letouny určené pro sebevražedné útoky byly různých typů, převládají dvoumotorové Ginga. Jako doprovod měly sloužit Reiseny a Šindeny. Myšlenka útoku je ale 19. února 1945 opuštěna, neboť v tento den Američané přistávají na Iwodžimě. Cíl Mitake butai se tedy zákonitě mění. Ráno 25. února 1945 se všech pět skupin řadí na startovní ploše letecké základny Kafori a startuje směrem k Iwodžimě. Cestou doplňuje palivo na ostrově Hacijo.

Reklama

Po dlouhém letu se celé japonské uskupení objevuje u Iwodžimy, zahalené dýmem a výbuchy z pozemních bojů. Dohlednost je navíc omezena nízkými mraky. V 17.00 hod. útočí na letadlovou loď CV-3 SARATOGA šest kamikaze. Dva nalétají zprava. Jeden z nich dostává přímý zásah od protiletadlové obrany a hořící padá do moře těsně u pravoboku lodi. Jeho hořící trosky vlétly do hangárových vrat, kde zapálily vozík s municí. Nastalý výbuch splývá s druhou explozí - druhý kamikaze vybuchl těsně u čáry ponoru. Třetí a čtvrtý útočník jsou sestřeleni. Pátý z útočníků, kterému se podařilo prolétnout anténní soustavou nad ostrovem, exploduje na jednom z katapultů a téměř současně dopadá na palubní jeřáb šestý japonský letoun. Také jeho puma sklouzává do moře, kde vybuchuje.

Dva kamikaze míří na doprovodnou letadlovou loď CVE-94 LUNGA POINT. Jeden z nich je sestřelen protiletadlovou obranou, druhý však vybuchuje blízko čáry ponoru.

Chvíle nepozornosti posádky CVE-95 BISMARCK SEA umožňuje, aby na ni nalétli dva kamikaze. Oba exploduji téměř současně a síla této exploze je tak mohutná, ze rozkývá nejbližší plavidla. Jeden japonský letoun prorazí palubu a jeho puma vybuchuje uvnitř lodi, kde okamžitě vznikají rozsáhlé požáry. Druhy naráží na velitelský ostrov a ničí ho. Přitom umírá velitel lodi, kapitán J. L. Pratt.

Mezitím další z japonských letounů znovu zasahuje LUNGA POINT. Hoří výsadkové lodě LST-477 a 809. Zasažena je i rychlá transportní loď KEOKUK. Nakonec i doprovodné Reiseny následují své útočné předchůdce ve snaze přispět ke zničeni amerického výsadku. Již koordinovaná americká protiletadlová obrana je všechny sestřeluje.

Po ukončení japonského útoku se ze tří poškozených lodí vrací do bojové sestavy americké flotily jen LUNGA POINT. U SARATOGY ještě několik hodin po náletu ničí požár vnitřek lodi. Je zcela jasné, ze devastovaná loď musí do Pearl Harboru k opravě. Odplouvá bez 123 mrtvých a 196 zraněných námořníků. Na BISMARCK SEA nakonec přece jen přichází zdrcující exploze, která trhá záď lodi. Dvě hodiny po zásahu se letadlová loď potápí za série podvodních výbuchů, Spolu s ní mizí pod hladinou i 350 mrtvých amerických námořníků. První útok Niitaka butai skončil tedy pozoruhodným uspěchem.

Reklama

Japonci ze zpráv svých průzkumných letounů zjistili, že se americká flotila vrací od Iwodžimy zpět na Ulithi. Proto obnovili myšlenku napadnout tuto základnu. V průběhu čtyřiadvaceti hodin je na Kjúšú vytvořena nová jednotka, která má realizovat plán TAN - zničení Ulithi. Azusa tókubecu bútai je k akci připravena 10. března 1945. Tvoří ji čtyřiadvacet dvoumotorových bombardérů Ginga rozdělených do dvou útočných skupin. Té první velí poručík Naoto Kuromaru, druhé poručík Koecu Fukuda.

Každý z bombardérů nese 800 kg pum. A jelikož cíl je na hranici doletu těchto letadel, je každému jasné, že z útoku není návratu. Skupinu doplňuje pět průzkumných Saiunu. Start je ze základny námořního letectva Kanoja a ze základny Kamoike, v zálivu Kagošima se připojují ještě létající čluny Emily. Rozkaz k útoku přichází ráno 11. března 1945. Hodinu před startem přišel na základnu osobně Ugaki. Krátce pohovořil s účastníky útoku, následovalo nezbytné saké na rozloučenou a piloti se odebrali ke svým letounům. Průzkumné Saiuny hlásí, že na Ulithi kotví sedmnáct amerických letadlových lodí, tedy jádro amerického loďstva.

Dohoda předpokládala, ze posádky létajících člunů dovedou skupinu jako navigační vůdci až k ostrůvku Jap, ale kvůli problémům s motory byl ke startu připraven pouze jediný. Start byl ukončen v 08.50 hod. a již v 09.10 hod. skupina míjí mys Sada na jižním konci poloostrova Osumi. Během třiceti minut letu odpadá postupně šest bombardovacích Ginga pro poruchy motorů, takže k cíli se jich vydává jen devatenáct. Letí na nejúspornější režim, aby posádky měly jistotu, že vystačí s palivem. Po osmi hodinách letu bylo ve vzduchu již jen patnáct letadel. Ostatní se pro různé poruchy vrátila.

Asi dvě stě mil severně od ostrova Jap, který byl ještě v japonských rukách, zjistili letci americký konvoj plující na východ. Světelné signály z lodí žádaly o identifikaci. Japonci pochopitelně nereagovali a přidali plyn, aby byli co nejdříve z dohledu. Když míjeli ostrůvek Okinorori Šima, přišlo náhle prudké zhoršení počasí. Tmavé bouřkové mraky a silný déšť zcela znemožnily orientaci. V 18.10 hodin se odpoutávají průzkumné Saiuny a Emily, neboť jejich vedení je již zbytečné. Piloti bombardérů zůstávají sami. V bouřlivém počasí se snaží nalézt alespoň nějaký záchytný bod.

Náhle se objevivší ostrov správně identifikují jako Jap, k Ulithi mají ještě hodinu letu. Oddělují se čtyři letouny a snaží se na ostrově přistát, neboť mají prázdné nádrže. Přistání se jim nezdařilo. Zbylých jedenáct letadel upravuje kurs na východ, kde leží Ulithi. Po únavných dvanácti hodinách letu spatřují posádky pod sebou osvětlenou americkou námořní základnu. Ta nic netuší, protože Američané vědí, že japonské letadlové lodě již neexistují a že Japonci nemají letadlo, které by sem mohlo doletět. Hlídají především hladinu a to, co je pod ní. Kamikaze mají volnost k akci.

Splnit úkol je už ale nad jejich možnosti. Většina letadel má prázdné nádrže. A tak poručík Kuromaru, který se jako první spouští k útoku, končí vlastně volným pádem, nemaje paliva, které by mu umožnilo pád řídit. Dopadá na letadlovou lod CV-15 RANDOLPH, kde exploduje jeho puma. Prorazí palubu otvorem 30 x 18 metrů, 34 námořníků zabíjí a 125 zraňuje. Loď, respektive její posádka, měla štěstí, že většina námořníků byla na filmovém představení.

Výbuch ale probudil základnu. Světlomety a vystřelované světlice navádějí hlavně děl k hladině. Nikoho totiž ani nenapadlo, že by Japonci mohli útočit ze vzduchu. Všichni se domnívali, že do kotviště pronikla japonská miniponorka. Na obranu základny okamžitě vyjíždějí ponorkoví stíhači. Teprve letadla, bezmocně a nehlučně dopadající na mořskou hladinu kotviště, mění směr světlometů a hlavně děl. Ale na nebi už není na co střílet. Všechny japonské letouny již zmizely pod hladinou, která se ještě několikrát rozvlnila výbuchy pum.

Operace Tan, do které Japonci vkládali tolik nadějí, skončila fiaskem. Poškození RANDOLPHU bylo sice značné, ale protože z letounu již nemohl vytéci benzin, který zvyšoval účinnost japonských útoků, podařilo se požár zlikvidovat a loď opravit. Na druhý den přelétají nad Ulithi japonské průzkumné Saiuny a hlásí, že operace asi nedopadla dobře, neboť americké lodě tu kotví beze změny a žádná nechybí. Tato skutečnost nutí japonské velení k reorganizaci leteckých utočných jednotek. Protože námořnictvo mělo flotilu téměř zničenou, spoléhalo velení především na letectvo. Proto urychleně organizuje 10. Kókú kantai,mající v sestavě 11., 12., a 13. Kókutai. Jednotka přebrala základny i operační oblast 5. Kókú kantai.

Tím došlo k tomuto novému operačnímu rozdělení:

1. Kókú kantai - Tchaj-wan s 300 letadly

3. Kókú kantai - východní pobřeží Japonska s 800 letadly

5. Kókú kantai - západní pobřeží Japonska s 600 letadly

Reklama

10. Kókú kantai -jižní pobřeží Japonska se 400 letadly

Celkem bylo k dispozici 2 100 letadel, která měla odolat početní převaze mnohem kvalitnějších amerických strojů. Po zkušenostech z bojů na Filipínách požaduje hlavní velitelství námořního letectva ke zničení amerických lodí nasazení jednotek kamikaze jako základního bojového prostředku. Proto také jsou 5. a 10. Kókú kantai vyčleněny k organizování a provádění těchto útoků.

Američané se objevují u Iwodžimy 16. března 1945 a o dva dny později startují z palub jejich letadlových lodí stovky letadel a napadají japonská letiště a přístavy na jižním pobřeží ostrova Kjúšú. Japonský vzdušný průzkum toto mohutné uskupení amerických letadel zjistil ještě nad oceánem a japonské velení se domnívalo, že má ideální šanci zničit americkou flotilu. Je to práce pro jednotky kamikaze.

Skupina padesáti letadel 5. Kókú kantai se vydává k cíli, kterým je americké uskupení TF 38 a jeho letadlové lodě. Letadla byla poslána viceadmirálem Mitscherem bombardovat Kjúšú. A tak zatímco Američané ničili Kjúšú, objevují se nad jejich letadlovými loděmi první kamikaze. Pronikají protileteckou obranou a z několika směrů dopadají na CV-11 INTREPID. Další zásah dostává CV-19 WASP. Na obou lodích tyto útoky stály 102 životů a 269 zraněných. Od dalších útoků odradilo kamikaze rychle se zhoršující počasí.

Jejich další útok přišel následujícího dne, tedy 19. března 1945. První útočnou vlnu tvořilo pětačtyřicet kamikaze a útok byl zahájen v době snídaně. Hlavním cílem byla tentokráte CV-13 FRANKLIN. První byl zasažen zadní výtah a poškozen byl i velitelský ostrov. Druhý zásah byl mnohem horší, neboť postihl letadlo, které bylo plně naloženo pumami a pojíždělo ke katapultu. Síla exploze, která nastala, zasáhla i okolostojící letadla a celá paluba byla náhle plná plamenů. V žáru vybuchuje půlpalcová munice, náboje do dvacetimilimetrových kanónů, ale i rakety Tiny Tin, zavěšené na Corsairech, které způsobily největší škody.

Hořící benzín pronikl poškozenou palubou a k explozím na palubě se připojily i výbuchy v podpalubí. V 09.52 hod. otřese lodí grandiózní výbuch, když na loď dopadá z mraků se vynořivší Suisei. Loď se halí do kouře a plamenů, které rozrážejí dva výbuchy, když explodují sklady munice. Cely den bojují o loď záchranné čety. Navečer se sice daří požáry uhasit, ale letadlová loď je zcela neschopna další bojové činnosti. Je proto odeslána do Spojených států k opravě. Do moře je pochováno 772 mrtvých a 300 námořníků je odesláno do nemocnic. Američané neztrácejí jen své letadlové lodě. Z náletu na Japonsko se nevrací asi 116 letadel, na které zde čekaly japonské Reiseny a Šindeny, organizované známým Minoru Gendou do malých skupin, jimž nálety neuškodily a tak byly připraveny bojovat.

Další japonský útok přišel 21.března 1945. Tehdy vzdušný průzkum zjistil americké námořní uskupení asi 500 kilometrů jihovýchodně od Kjúšú. Admirál Matome Ugaki nařídil, aby zaútočily raketové Ohky. Útočnou skupinu organizoval kapitán Motoharu Okamura, velitel raketových Ohk. Tvořilo ji osmnáct Hamaki, z nichž šestnáct neslo Ohky. Dva letouny tvořily navigačně spojovací skupinu. Ochranu zajišťovalo padesát Reisenů a Šindenů. Velitelem celé této jednotky byl kapitán Goro Nonaka. Jako prvni startují břichaté Hamaki. Hodiny na Kanoje ukazují 11.35 hodin. Díky poruchám na motorech se daří odstartovat pouze třiceti stihačům. Asi po dvou hodinách letu jsou japonská letadla 80 km od cíle, ale než se mohla dostat do akce, objevují se americké Hellcaty a Wildcaty, které sem poslaly americké radary. Rychle rozbíjejí japonskou formaci a začínají sestřelovat jednu Hamaki za druhou. V průběhu dvaceti minut je jich patnáct sestřeleno. Pouze tři se ukryly v blízkých mracích. Tím ale získaly jen patnáctiminutový odklad svého konce. Spolu s bombardéry je sestřeleno i patnáct ochranných stíhačů. a zbytek je natolik poškozen, že se většinou rozbíjí při přistání. Místo slavného debutu postihl Ohky dokonalý debakl, což japonské velení šokuje .

Literatura: Novotný, Josef, Causa kamikaze, vydalo Naše Vojsko, Praha 1991

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více