Letečtí kamikaze v akci

Autor: Fantan 🕔︎︎ 👁︎ 23.844

Útočné operace sebevražedných leteckých jednotek, ať již námořních kamikaze nebo armádních šinfu, Ize rozdělit do čtyř základních operačních oblastí, které odpovídaly postupu válečných operací, anebo ústupu Japonců. Byly to Filipíny, kde se sebevražedné jednotky zrodily, dále pak Tchaj-wan neboli Formosa, Iwodžima a Okinawa. Do oblasti jejich působnosti je možné počítat i samotné Japonsko.

Američané ve svých statistikách uvádějí první poškození svého plavidla japonským sebevražedným letounem již 27. května 1944. Tehdy poškodil japonský Reisen transportní loď SC 699, které dopadl těsně za zádí. Je s podivem, ze japonské statistiky o tomto útoku nic neříkají, ačkoliv zaznamenaly každý - i neúspěšný - start letadla k sebevražednému útoku. Zřejmě šlo o samostatnou akci některého ze zanícených pilotů. Z „předkamikazového období“. t.j. před 25. říjnem 1944, zaznamenávají obě statistiky, americká a japonská, úspěšné útoky již mezi 13. - 25. říjnem 1944.

Reklama

Dne 13. října 1944 se vydalo americké uskupení TF-38.4 pod velením kontradmirála Ralph E. Davidsona, v jehož sestavě byly letadlové lodě USS Enterprise, Franklin, Belleau Wood a San Jacinto, směrem k Tchaj-wanu. Měly zde napadnout letiště a další vojenská zařízení, používané japonskou 2. Koku kantai, které velel admirál Fukudome. Ten disponoval asi 200 armádních letadel, z nichž polovina byla stíhacích Hajabuza a Hajate. Zbytek tvořila letadla bombardovací a cvičná. Posilou jim byla stovka stíhacích Reisenů a deset létajících člunů námořního letectva, které přilétly z Kjúšú večer 11. října 1944. První boj s americkou flotilou proběhl již následující den ráno. Admirál Fukudome poslal proti Američanům 210 svých letadel. Díky radarům na amerických lodích byli útočící Japonci napadeni dříve, nežli se k americké flotile přiblížili. Americkým stíhačům se podařilo třetinu z japonských útočníků sestřelit a zbytek zahnat na útěk, takže americká plavidla nebyla napadena.

Přichází pátek 13. října 1944. V 06.44 hodin ráno startují z amerických letadlových lodí bombardovací Avengery a Helldivery, aby napadly tchajwanská letiště a komunikace. Japonský odpor je minimální, neboť jej paralyzuje značné množství stíhacích Hellcatů a Corsairů. Krátce po svém návratu na paluby letadlových lodí hlasí americké radary japonská letadla. Jsou to především dvoumotorové Hamaki nesoucí torpéda. Čyři z nich, letící těsně při hladině, podlétávají americké radary a blíží se k USS Franklin, plující v čele flotily. Neunikají ale dělostřelcům na palubě této letadlové lodi. Dva z japonských útočníků jsou zničeni jejich soustředěnou palbou podpořenou i útokem Hellcatů. Třetímu se podařilo vypustit torpédo dříve, nežli jej granáty z amerických „čtyřicítek“ rozstřílely na kusy. Samu loď zachraňuje prudký obrat při maximální rychlosti, který rozhází podpalubí. Důležité ale je, ze torpédo loď míjí. To se už z druhé strany blíži čtvrtá Hamaki. Vypouští své torpédo, které však mizí pod hladinou. Ani druhé nezasahuje cíl. Útočící bombardér se však velice rychle přibližuje ke kličkující letadlové lodi. Ta se brání účinnou palbou a manévrováním. Díky tomu uniká katastrofě. Hořící japonský bombardér se sklouzne po palubě letadlové lodi, kterou částečně „zamete“, mizí na levoboku v moři a po výbuchu se rychle potápí. Poškození letadlové lodi je minimální. Do moře je smeteno pět letadel a dvaadvacet námořníků, kteří se připletli do cesty japonskému letounu.

Dalším cílem japonských útoků byl lehký křižník USS Reno. Byl součástí druhého amerického uskupení TF-38.2, v němž byly také letadlové lodě USS Essex, Lexington, Langley, Princenton. Ty pod velením kontradmirála F. Shermanna přicházely na pomoc TF-38.1 při ničení japonských vojenských zařízení na Tchaj-wanu. Japonský útok toto uskupení zastihl ráno 14. října 1944. Útok provádí poměrně početná skupina torpédových Tenzanů. Jeden z nich míří na letadlovou loď USS Lexington, vedoucí loď uskupení. Ta se rychle letícímu letounu i jeho torpédům vyhýbá a střelbou jej nakonec zapaluje. Hořící Tenzan však narazí na pravý bok USS Reno, který se nestačil uhnout. Letoun zničil jeho přední dělostřelecké postavení protiletadlových „čtyřicítek“. Na chvíli se objevily plameny, ale po zásahu požárních čet rychle mizí. Zjištěné škody jsou hodnoceny jako nepatrné. Bylo popáleno šest mužů, dva dělostřelci byli zabiti. Po půl hodině mohlo stanoviště opět zahájit palbu.

Třetí útok v období před 25. říjnem 1944 je proveden proti TG-77.3, které pod velením kontradmirála R. S. Berkleye zaujímalo své pozice v prostoru zálivu Leyte v noci na 21. října 1944. Měl podpořit výsadkové operace, které zahajovaly vlastní americkou invazi na Filipíny. Asi v 06.10 hodin ráno byla zjištěna dvě letadla. O něco později bylo upřesněno, že nejde o letouny americké, ale japonské. To se však již Japonci řítili na americké lodě. Ty sice před nimi otevřely přehradu smrti ze svých protiletadlových zbraní, ale zasáhly pouze jednoho z útočících Reisenů. Ten explodoval a jeho trosky dopadly do moře. Druhý Reisen vybuchuje mezitím na boku bitevní lodi HMAS Australia. Hořící benzin se roztéká po palubě a zaplavuje palebná postavení na pravoboku. Výbuchy munice zabíjejí třicet námořníků a také kapitána Dechaineuxe, velícího důstojníka štábu australského válečného námořnictva, které se na těchto operacích spoluúčastnilo. Dalších čtyřiašedesát příslušníků posádky Australie je zraněno hlavně popálením. Za spolupráce ostatních lodí je požár uhašen. V noci pak odplouvá australská loď na ostrov Manus do opravy.

Prvními skutečnými oběťmi sebevrahů před jejich oficiálním vznikem je oceánská vlečná loď USS Sonoma a výsadková lod LCI-1065. Obě byly zničeny u Leyte dne 24. října 1944. Na Sonomu dopadla hořící Hamaki, ktera vybuchla a poškodila i vedle stojící rychlou transportní lod USS Augustus Thomas. LCI je potopena dvoumotorovým armádním bombardovacím letounem Ki-21, který vybuchl uprostřed lodi poté, co byl zasažen a hořel.

Tolik oficiální americká statistika o potopení lodí útoky letadel. Japonské statistiky začínají až potopením letadlové lodi St.Lo, k němuž došlo 25. října 1944 u Filipín letadlem, které pilotoval Jukio Seki, první z řady pilotů kamikaze.

Literatura: Novotný, Josef, Causa kamikaze, vydalo Naše Vojsko, Praha 1991

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více