Válka královny Anny

V roce 1700 zemřel španělský král Karel II. a jmenoval svým nástupcem Filipa z Anjou , vnuka Ludvíka XIV. Z obav před možným budoucím spojením Francie a Španělska byla vtvořena Velká aliance (římský císař, Anglie, Nizozemí, později i Savojsko), která roku 1702 vyhlásila válku Francii a Španělsku a za španělského krále prohlásila arcivévodu Karla, bratra císaře Josefa I.

V Nové Anglii probíhaly boje podobně jako v předchozím konfliktu - indiáni kmene Abenaki útočili na pohraniční osady, v únoru 1704 byl zničen Deerfield. V červenci 1704 vojska kolonistů zničila francouzské vesnice Minas a Beaubassin v Akádii. V roce 1710 britská výprava dobyla pevnost Port Royal (jednalo se o třetí pokus – pevnost byla obléhána již v letech 1704 a 1707).

Na Newfoundlandu Francouzi zničili v roce 1704 Bonavistu, v roce 1708 dobyli i St. Johns, čímž získali kontrolu nad celým východním pobřežím ostrova.
Na jihu získali iniciativu Britové. V roce 1702 byla z Jižní Karolíny vyslána výprava, která měla dobýt St. Augustine ještě před příchodem francouzských posil. Smíšené vojsko 500 kolonistů a indiánů vypálilo město, ale pevnost se udržela. V roce 1704 další výprava zničila 13 ze 14 misií na severozápadě Floridy.

V roce 1711 byl při ústí řeky Sv. Vavřince odražen britský námořní útok na Quebec.

Válka skončila roku 1713 mírovou smlouvou uzavřenou v Utrechtu. Velká Británie získala Akádii (Nova Scotia), Newfoundland a pobřeží Hudsonova zálivu. Britové rovněž získali monopol na dovoz otroků do španělských kolonií.