Na sklonku své služby u 30. sbolp "Ostravského" byl v roce 1982 zachycen i tento Mig-15bis SB č. 3137,
kterému pozemní personál na let podvěsil přídavné nádrže po 400 l.

IV. Zbarvení, kamufláže

Příchod „patnáctek“ předznamenal éru „celostříbrných“ strojů v našem letectvu. Letouny byly ponechány v barvě materiálu bez jakékoliv kamufláže. Na konci 50. tých let se testoval nátěr v podobě nepravidelných polí hnědé a zelené barvy na vrchních plochách na jednom Migu-15SB, ale tato úprava nepřekročila stádium zkoušek. Stroje určené k letům v malých výškách ve verzích „SB“, „bis SB“ a „bis R“ tak sloužily po celou dobu bez maskovacího nátěru. Jediným zpestřením „fádního“ finiše byly později černé „chodníčky“ umístěné na horní straně u kořene křídel v místě, kde se pohyboval pozemní personál při údržbě strojů. Některé jednotky používaly barevné rozdělení strojů u svých jednotlivých letek. Barvou letky byla většinou natírána špička SOP. Navíc např. u 30. sbolp nesly stroje velitelského roje modrou náběžnou hranu celé SOP.

Přesto se však dostalo na několik zajímavých zbarvení. Jedna z „patnáctek“ velitelského roje 1. sld v Českých Budějovicích byla opatřena z vrchní strany trupu a křídel výrazným červeným nátěrem pro účely předvádění stroje na veřejnosti (označení EP-02). U 11. slp v Žatci zase létala akrobatická trojice „patnáctek“ (č. 3214, 3233 a 3234), které byly opatřeny po obou stranách trupu červenými blesky protaženými z bočního pohledu na aerodynamické plůtky na křídlech. Mimo předváděcích strojů se objevily zajímavé „antikamufláže“ na letounech určených jako cíle při cvičení vzdušných soubojů fotokulometem. Je znám Mig-15, který nesl po svém povrchu „šachovnici“ v podobě modrých kostek, jiný patřící k 22. slp byl od přídě po záď pomalován šikmými tlustými pruhy stejné barvy.

Označení jednotlivých strojů vycházelo nejdříve ze zavedeného poválečného standardu, kde každá letka měla vlastní kombinaci dvou písmen od níž bylo pomlčkou odděleno číslo stroje.
Např. již zmiňovaný stroj s kódem EP-02 značil druhý letoun velitelského roje 1. sld v Českých Budějovicích a náležel tak zástupci velitele 1. sld. Stíhací pluk měl v 50. tých letech při plném tabulkovém počtu 4 letky + velitelský roj, což obnášelo 5 různých kombinací písmen u každé jednotky. Toto taktické označení nosily „patnáctky“ bez výjimky v černé barvě na přídi. Tento stav platil do roku 1957, kdy bylo rozhodnuto o změně systému. Tehdy bylo, zřejmě v rámci částečné unifikace značení strojů východního bloku, zavedeno rozlišování letadel čtyřčíselnou kombinací, která vycházela zpravidla přímo z posledních čtyř číslic výrobního seriálu stroje. Pravidlo o použití posledních čtyř čísel výrobního seriálu však nebylo vždy striktně dodrženo, ať již úmyslně, nebo omylem. Tento systém „přežil“ na československých a českých letounech dodnes a je velmi nepravděpodobné, že by byl v dohledné době nahrazen jiným. „Patnáctky“ nosily číslo, opět bez výjimky, na zadní části trupu mezi kořenem křídla a brzdícími štíty.

Dva pluky létající s Migy-15 používaly na svých letounech oficiální znak jednotky. 30. sbolp „Ostravský“ navazoval nepřímo na tradice 3. bilp v SSSR, který na jaře 1945 bojoval se stroji Il-2m3 právě v Ostravské operaci. Na přídích Migů se proto objevil erb města Ostravy – bílý vzpínající se kůň na zeleno-modrém pozadí. Tento znak byl u pluku velmi rozšířen a létala s ním drtivá většina „patnáctek.“ Zcela odlišný znak používal 6. sbolp, v kterém měl stylizovanou letící černou raketu spolu s malým kruhem na modro-oranžovém pozadí. Zajímavé přitom bylo, že barva kruhu umístěného pod raketou, odlišovala jednotlivé letky. Použití tohoto emblému je doloženo na více strojích, pravděpodobně však nebyl použit u všech letounů.

„Lidové tvořivosti“ jinak 50. - 80. léta příliš nepřála, takže většina strojů létala bez jakýchkoliv odlišností k zavedenému standardu od počátku až do svého definitivního vyřazení.

Označování jednotlivých letek a jednotek s Migy-15 do roku 1957:

(uvedena jsou mně známá označení)

Vysvětlivky:

(+) - kód platil pravděpodobně pro celou jednotku
(++) - jednotka disponovala pouze velitelským rojem

Lafeta se zbraněmi z Migu-15 na servisním vozíku. Vpředu je umístěn mohutný 37 mm kanón N-37, vzadu je to dvojice 23 mm kanónů NR-23. Celá tato sestava se dala z přídě trupu svěsit až na zem, takže zbrojíři měli snadný přístup k údržbě všech zbraní.

V. Takticko-technická data