Granátníci v rakouské armádě

Autor: Ondřej Tupý / k. k. Unterlieutenant 🕔︎︎ 👁︎ 34.074

Lubomír Uhlíř

První návrh na zřízení granátníků v císařské armádě pochází z roku 1663. Ale až v roce 1670 bylo převzato od Benátské republiky 100 granátníků a minérů, kteří byli zařazeni do pluku Portia1. V následujících letech se granátníci objevují v dalších plucích a postupně měla každá pěší setnina přiděleno 8 granátníků. Zvyšování počtu granátníků souviselo i s rušením pikérů a rundtaršírů u pěchoty. V roce 1700 byli granátníci od fyzilírských setnin staženi a byla z nich vytvořena samostatná granátnická setnina u každého pěšího pluku. V roce 1711 pak byla u každého pluku vytvořena druhá granátnické setnina2.

Reklama

Za válek bývali granátníci vyčleňováni ze svých pluků a byly z nich vytvářeny kombinované formace - prapory až sbory (nikdy ale ne pluky). Po válce byli granátníci pravidelně navraceni ke svým kmenovým plukům. Vrhání ručních granátů sice vymizelo již koncem sedmileté války, granátníci ale existovali i nadále, nyní pouze jako elitní součásti3.

V roce 1769 byly zřízeny kombinované granátnické prapory jako stabilní součásti i pro dobu míru. Kombinovaný granátnický prapor (Combiniertes Grenadier-Bataillon) byl vytvořen ze 3 nebo 2 granátnických divizionů (tj. 6 nebo 4 setnin) různých pluků. Později se výjimečně vyskytovaly prapory složené z jiného počtu divizionů. Jednotlivé diviziony podléhaly jurisdikci svého kmenového pluku a byly od něj zásobovány výstrojí a proviantem. Velitele praporu jmenovala Dvorská válečná rada. Byl jím podplukovník, který nemusel náležet žádnému z pluků, z jejichž divizionů byl prapor vytvořen. Později ve funkcích velitelů praporů fungovali vyšší důstojníci ve všech třech hodnostních stupních. Výjimečně mohl být velitelem praporu setník ve funkci provizorního velitele. Teprve v roce 1790 bylo nařízeno, že velitelem praporu může být ustanoven jen důstojník některého z pluků, jehož diviziony vytvářely příslušný prapor. Důstojníci z jiných pluků ale dosluhovali až do roku 17944.

Kombinované granátnické prapory byly označovány jmény svých velitelů. Jednalo se o obdobu označování pěších pluků jménem majitele - granátnické prapory ovšem žádné majitele neměly. Jmény velitelů byly ostatně označovány již předchozí granátnické prapory, vytvářené za válek. Na rozdíl od všeobecného číslování formací, zaváděného v té době, nebyly kombinované granátnické prapory číslovány ani při svém vzniku, ani nikdy v budoucnu. Označování praporů jmény velitelů vedlo, zejména v retrospektivních podáních, k nepřehlednostem, obdobným označování pluků jmény majitelů. Proto se začalo používat i další specifikace pomocí čísel pluků, z jejichž divizionů byl prapor vytvořen, tj. trojicí či dvojicí čísel pluků5. Ve složení praporů docházelo během doby k četným změnám, neboť diviziony byly přesouvány mezi prapory navzájem. Přitom docházelo i ke změnám šestisetninových praporů na čtyřsetninové a naopak.

V roce 1769 bylo 59 pěších pluků, z toho 2 garnizónní, které granátníky neměly. Z 57 granátnických divizionů bylo sestaveno:

14 praporů po 3 divizionech (= 42 divizionů)

5 praporů po 2 divizionech (= 10 divizionů)

Reklama

--------------------

19 praporů celkem (= 52 divizionů)

Zbývajících 5 divizionů (pluků č. 13, 44, 48, 51 a 56) zůstalo zatím v rámci svých pluků. Do kombinovaných praporů byly zařazeny až v následujícím roce.

Prvé stabilní granátnické prapory byly vytvářeny na podkladu tehdejších garnison, do jednotlivých praporů ale byly zařazovány diviziony těch pluků, které se doplňovaly z téže provincie (korunní země). Do roku 1779 pak byly granátnické prapory postupně přesouvány do těch provincií, ze kterých se doplňovaly jejich kmenové pluky. Dislokovány byly zpravidla v hlavním městě provincie. Při vytváření kombinovaných granátnických praporů nebyly smíšeny diviziony německých a uherských pluků, což se praktikovalo i v budoucnosti. V letech 1770-1790 bylo provedeno několik změn struktury granátnických praporů.

V roce 1792 byla sestava kombinovaných granátnických praporů následná:

17 praporů po 3 divizionech (= 51 divizionů)

3 prapory po 2 divizionech (= 6 divizionů)

--------------------

20 praporů celkem (= 57 divizionů).

Z toho bylo 16 praporů vytvořeno granátníky z německých pluků a 4 prapory z uherských pluků. Ale ještě v roce 1792 byl prapor Rousseau (38, 55) rozšířen o granátnický divizion námezdného würzburského pluku a bylo tedy 18 šestisetninových praporů a 2 čtyřsetninové prapory. Würzburský divizion byl v roce 1794 z praporu Rousseau vyčleněn (würzburské námezdní jednotky byly v té době uvolněny z císařsko-královské armády a navráceny zpět) a struktura praporů byla stejná jako v roce 1792. V roce 1795 byl zrušen pěší pluk č. 48, čímž byl prapor Strasoldo (44, 48) zredukován na pouhý divizion. Bylo tedy:

17 praporů po 3 divizionech (= 51 divizionů)

2 prapory po 2 divizionech (= 4 diviziony)

Reklama

1 prapor s 1 divizionem (= 1 divizion)

--------------------

20 praporů celkem (= 56 divizionů).

Tento stav trval až do roku 1797.

Během první koaliční války byly z granátníků vytvořeny i vyšší organizační celky. Granátnické prapory, začleněné do armády arcivévody Karla, byly v roce 1796 zformovány do brigád. V roce 1797 byly z praporů italské armády vytvořeny 2 granátnické brigády Oranien a Brady.

Po míru v Campoformiu byly kombinované granátnické prapory rozpuštěny a granátnické diviziony navráceny ke svým kmenovým plukům. Na začátku druhé koaliční války byly kombinované granátnické prapory znovu zřízeny, ale s určením pouze pro dobu války.

Protože v letech 1798-1799 byly zřízeny 5 nových pěších pluků (č. 48, 60, 61, 62, 63), existovalo 63 řadových pěších pluků, z toho 2 garnizónní bez granátníků, celkem tedy bylo 61 granátnických divizionů. diviziony pluků č. 61 a 62 zůstaly po celou dobu války v sestavě svých pluků a ke zřizování kombinovaných praporů byly průběžně používány diviziony zbývajících 59 pluků. Na počátku války bylo v praporních sestavách 54 divizionů, které vytvářely 18 praporů (po 3 divizionech). Mimo praporní sestavu byly (kromě výše uvedených) diviziony pluků č. 17, 25, 27, 51 a 57. Koncem roku 1799 byl divizion pluku č. 37 zařazen zpět ke svému pluku, takže bylo:

17 praporů po 3 divizionech (= 51 divizionů)

1 prapor se 2 diviziony (= 2 diviziony)

--------------------

18 praporů celkem (= 53 divizionů).

V roce 1800 byly z dosud nezařazených divizionů pluků č. 17, 25, 27, 37, 51 a 57 sestaveny dva nové prapory po 3 divizionech, zatímco divizion pluku č. 63 byl navrácen ke svému pluku. Bylo tedy:

18 praporů po 3 divizionech (= 54 divizionů)

2 prapory po 2 divizionech (= 4 diviziony)

--------------------

20 praporů celkem (= 58 divizionů).

Prapory, nasazené na bojišti v Itálii byly v roce 1800 zformovány do dvou brigád následovně:

Brigáda Lattermann:

  • prapor Sciaffinati (26, 40, 59)
  • prapor Kleimayrn (13, 14, 43)
  • prapor Paar (24, 28, 45)
  • prapor Weber (10, 18, 36)
  • prapor Saint-Julien (17, 27, 57)

Brigáda Weidenfeld:

  • prapor Weissenwolf (11, 15, 47)
  • prapor Neny (8, 44, 46)
  • prapor Pers (32, 48, 53)
  • prapor Khewenhüller (4, 16, 23)
  • prapor Görschen (33, 52)
  • prapor Pertusy (19, 34, 39).

Po bitvě u Hohenlindenu byly početně velmi zeslabené prapory Eidler (3, 35, 50), Tegetthoff (20, 22, 29) a Eggerdess (21, 42, 54) sloučeny do 1 praporu o 9 divizionech a prapory Wouvermanns (9, 30, 58), Schulz (41, 49, 56) a De Ligne (38, 55) do 1 praporu o 8 divizionech. Celkový stav byl:

1 prapor s 9 diviziony (= 9 divizionů)

1 prapor s 8 diviziony (= 8 divizionů)

13 praporů po 3 divizionech (= 39 divizionů)

1 prapor se 2 diviziony (= 2 diviziony)

--------------------

16 praporů celkem (= 58 divizionů).

V praporních sestavách nebyly zařazeny diviziony pluků č. 61, 62 a 63. Stav zůstal nezměněn až do roku 1801, kdy byl prapory rozpuštěny a granátnické diviziony navráceny ke svým kmenovým plukům.

V roce 1805 byly vytvořeny v rámci řadových pěších pluků granátnické prapory o 4 setninách6. Bývalí fyzilíři v granátnickém praporu byli označováni jako mladí granátníci (junge Grenadiere)7. Při ztrátách mužstva byli původní granátníci doplňováni z řad mladých granátníků, mladí granátníci rekruty. Granátnickému praporu velel vyšší důstojník. Za polního tažení bojovaly granátnické prapory buď v rámci svých pluků, nebo byli vyčleněny a byly z nich sestavovány brigády. Po uzavření prešpurského míru byli v roce 1806 mladí granátníci zrušeni a byla opět zavedena původní organizace s 1 granátnickým divizionem.

V roce 1809 existovalo po zrušení obou garnizónních pluků v předchozím roce 61 řadových pěších pluků. Na dobu války z nich byly zformovány kombinované granátnické prapory následovně:

19 praporů po 3 divizionech (= 57 divizionů)

2 prapory po 2 divizionech (= 4 diviziony)

--------------------

21 praporů celkem (= 61 divizionů).

Z nich bylo 17 nasazeno na bojišti v Německu, kde byly zformovány do II. rezervního sboru, označovaného rovněž jako granátnický sbor. Sbor sestával ze 2 divizí po 2 brigádách, brigáda ze 4 nebo 5 praporů. V detailu:

divize D'Aspre

Brigáda Hammer

  • prapor Mayblümel (8, 22, 60)
  • prapor Oklopsia (12, 20, 23)
  • prapor Bissigen (3, 50, 58)
  • prapor Kirchenbetter (34, 37, 48)

Brigáda Merville

  • prapor Brzežinsky (24, 30, 41)
  • prapor Puteany (14, 45, 59)
  • prapor Scovaud (4, 49, 63)
  • prapor Scharlach (31, 32, 51)

divize Prohaska

Brigáda Murray

  • prapor Leiningen (25, 35, 54)
  • prapor Portner (40, 44, 46)
  • prapor Georgy (17, 36, 42)
  • prapor Wieniavsky (10, 11, 47)

Brigáda Steyerer

  • prapor Demontant (7, 18, 21)
  • prapor Hahn (2, 33, 39)
  • prapor Berger (15, 28, 57)
  • prapor Hohenlohe (1, 29, 38)
  • prapor Legrand (9, 55, 56).

Prapory Leiningen a Demontant byly přiděleny k 5. sboru. Zbývající 4 prapory byly nasazeny v Itálii a Uhrách a sice:

  • prapor Chimani (13, 43)
  • prapor Sallomon (16, 26, 27) - přidělen 9. sboru
  • prapor Janusch (19, 52, 61)
  • prapor Mühlen (53, 62) - přidělen 9. sboru.

Všechny prapory byly zrušeny po válce koncem září 1809.

Začátkem prosince 1809 bylo nařízeno obnovení kombinovaných granátnických praporů s určením i pro dobu míru. Po předchozí redukci o 8 pluků bylo v té době 53 řadových pěších pluků, z jejichž granátníků bylo sestaveno:

15 praporů po 3 divizionech (= 45 divizionů)

4 prapory po 2 divizionech (= 8 divizionů)

--------------------

19 praporů celkem (= 53 divizionů).

Do Schwarzenbergova pomocného sboru v roce 1812 byly zařazeny jen dva kombinované granátnické prapory a to Brzežinsky (30, 41, 58) a Kirchenbetter (34, 37, 60).

V roce 1813 byla v rámci hlavní armády vytvořena granátnická divize Weissenwolf o 8 praporech:

  • prapor Portner (9, 24, 44)
  • prapor Fischer (11, 25, 54)
  • prapor Vignette (15, 28, 47)
  • prapor Oklopsia (17, 18, 21)
  • prapor Obermayer (30, 41, 58)
  • prapor Habinay (32, 39)
  • prapor Czarnotzay (34, 37, 60)
  • prapor Call (35, 36, 42).

V rakousko-bavorském sboru Wrede bylo v té době zařazeno celkem 7 kombinovaných granátnických praporů:

  • prapor Frisch (1, 12, 57)
  • prapor Lányi (2, 19, 33)
  • prapor De Best (3, 4, 63)
  • prapor Moese (7, 20, 56)
  • prapor Possmann (8, 22)
  • prapor Puteani (14, 49, 59)
  • prapor Hromada (19, 29, 40).

V roce 1814 byly znovu zřízeny čtyři italské pluky a z jejich granátnických divizionů byly v roce 1815 vytvořeny prapory Piret (13, 38) a Veyder (23, 43), takže bylo:

15 praporů po 3 divizionech (= 45 divizionů)

6 praporů po 2 divizionech (= 12 divizionů)

--------------------

21 praporů celkem (= 57 divizionů).

Poslední důsledek napoleonských válek se u kombinovaných granátnických praporů projevil až v roce 1817. Až v tomto roce byl totiž granátnický divizion řadového pěšího pluku č. 45 (znovuzřízeného již v roce 1816) zařazen do kombinovaného granátnického praporu Berzini (23, 43, 45) - předtím se jednalo o prapor Veyder (23, 43). Stav granátnických praporů pak byl:

16 praporů po 3 divizionech (= 48 divizionů)

5 praporů po 2 divizionech (= 10 divizionů)

--------------------

21 praporů celkem (= 58 divizionů)

a zůstal nezměněn do roku 1818.

Kombinované granátnické prapory existovaly až do roku 1852, kdy byly definitivně rozpuštěny a granátnické diviziony byly navráceny ke svým kmenovým plukům8. Stav pluku byl normován na čtyři prapory po jedné granátnické a pěti fyzilírských setninách, proto byl stav granátníků zdvojnásoben. Granátnické setniny mohly být v případě potřeby slučovány do granátnického praporu v rámci pluku, což bylo realizováno např. za války roku 1859. Definitivně byli granátníci zrušeni v roce 1860. Označení granátník pak bylo ponecháno pouze pro bývalé granátníky a dále pro délesloužící mužstvo, od roku 1867 pouze pro délesloužící poddůstojníky, pro mužstvo byl používán název veterán. Toto bylo zrušeno v roce 1869 a označení granátník z armády zcela vymizelo9.

Poznámky

1 Pluk byl založen v roce 1664 a zrušen v roce 1679.

2 Setnina byla vytvořena převodem od fyzilírů. Předtím bylo 16 fyzilírských a 1 granátnická setnina, potom 15 fyzilírských a 2 granátnické setniny.

3 Ke granátníkům nebyli zařazováni nováčci, ale osvědčení fyzilíři, granátníci pobírali ke svému žoldu granátnický příplatek (Grenadierzulage) atd.

Prakticky se tedy až do roce 1794 mohly u kombinovaného granátnického praporu vyskytovat až 4 egalizační kombinace výložek a knoflíků, potom pouze 3 nebo 2 (podle počtu zařazených divizionů).

5 S tímto označováním se lze setkat např. ve schematismech, běžně pak v historických pojednáních.

6 V roce 1805 se každý řadový pěší pluk (s výjimkou garnizónních) skládal ze 3 fyzilírských praporů (označovaných jako Feld-Bataillon, tj. polní prapor) po 6 setninách a granátnického divizionu. Organizační statut z téhož roku stanovil rozdělení pluku do 4 fyzilírských a 1 granátnického praporu, každý prapor po 4 setninách. Podle volby velitele pluku byl z každého dosavadního fyzilírského praporu vyčleněn 1 divizion. Ze dvou těchto divizionů byl vytvořen nový čtvrtý fyzilírský prapor Třetí divizion spolu s původním granátnickým divizionem vytvářel nový granátnický prapor.

7 Mladí granátníci nepobírali granátnický příplatek k žoldu, nenosili granátnické medvědice, ale fyzilírské helmy, měli však ve výzbroji granátnické šavle.

8 Mimo jiné byly tehdy zrušeny medvědice a granátníci měli jako pokrývku hlavy čáko.

9 Granátníci byli nadále jen v některých měšťanských ozbrojených sborech.

Literatura a prameny:
Anger, G.: Illustrirte Geschichte der k.k. Armee I.-III. Wien 1886-1887.
Bergmayr, I. F.: Kriegs-und Marine-Verfassung des Kaiserthums Oesterriech. Wien 1842.
Horsetzky, A. v.: Kriegsgeschichtliche Übersicht der wichtigsten Feldzüge seit 1792. Wien (1913).
Kählig, E. v. - Jedina, R. Rit. v.: Österreich-Ungarn - Die Heere und Flotten der Gegenwart IV. Berlin (1898-1902).
Müller, F.: Die kaiserl. königl. österreichische Armee seit Errichtung der stehenden Kriegsheere bis auf die neueste Zeit I.-II. Prag 1845.
Thürheim, A. G.: Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k.k. Oesterreichischen Armee I.-II. Wien-Teschen 1880.
Wrede, A. Frh. v. - Semek, A.: Geschichte der k.u.k. Wehrmacht I.-V. Wien 1898-1905.
Schematismy rakouské armády 1790-1852.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více