GARNIZÓNNÍ A ŠTÁBNÍ JEDNOTKY

Autor: Ondřej Tupý / k. k. Unterlieutenant 🕔︎︎ 👁︎ 21.728

Lubomír Uhlíř


Garnizónní jednotky

Reklama

Za třicetileté války byly zřizovány formace pro posádkovou službu, tehdy většinou v síle setniny. Stálé garnizónní setniny byly stavěny v letech 1675-1748. Od roku 1756 byly k těmto službám určeny třetí prapory pěších pluků, pro něž byl až do roku 1769 užíván název garnizónní prapor (Garnisons-Bataillon). V letech 1760-1763 vedle nich existoval Rakouský garnizónní pluk (Österreichisches Garnisons-Regiment) v síle dvou praporů, konající posádkové služby v oblastech Dolních a Horních Rakous.

Až po sedmileté válce byly tvořeny stabilní garnizónní pluky. Byly vytvářeny vesměs z tzv. poloinvalidů (Halbinvaliden), tj. vojáků starších či pro zranění již neschopných řadové služby, zcela výjimečně z úplných invalidů (Invaliden), tedy vojáků již služby neschopných, kteří byli umísťováni v některé z vojenských invalidoven. Za války tyto pluky nebyly součástí polních armád, ale vykonávaly pouze posádkovou či pevnostní službu jako v míru. Protože garnizónní pluky neměly žádné majitele, byl pro ně již před rokem 1769 užíván systém parciálního číslování. První z nich byl založen v roce 1766 jako garnizónní pluk (Garnisons-Regiment), ale již v roce 1767, kdy byla vytvořena druhá formace tohoto typu, byl označován jako První garnizónní pluk resp. 1. garnizónní pluk (Erstes Garnisons-Regiment, 1. Garnisons-Regiment), zatímco nově vytvořená jednotka jako Druhý garnizónní pluk resp. 2. garnizónní pluk (Zweites Garnisons-Regiment, 2. Garnisons-Regiment). Třetí z nich byl založen v roce 1772 jako Nizozemský garnizónní prapor (Niederländisches Garnisons-Bataillon), a teprve od roku 1776 označován jako Třetí garnizónní pluk resp. 3. garnizónní pluk (Drittes Garnisons-Regiment, 3. Garnisons-Regiment). Ve skutečnosti se stále jednalo o jediný prapor, který byl ve schematismech nedůsledně uváděn buď pod výše uvedeným názvem, nebo jako Třetí garnizónní prapor resp. 3. garnizónní prapor (Drittes Garnisons-Bataillon, 3. Garnisons-Bataillon). Přitom ovšem neexistoval žádný první a druhý prapor, ale první a druhý pluk.

Od roku 1769 byly garnizónní pluky pojaty do systému celkového pěchotního číslování a nadále označovány jak pomocí staré, tak pomocí nové nomenklatury. Např. 1. garnizónní pluk, který obdržel číslo 5, byl vedle svého původního názvu označován též jako Infanterie-Regiment (od roku 1798 Linien-Infanterie-Regiment) Nr. 5. Tyto tři garnizónní pluky (ve skutečnosti dva pluky a jeden prapor) existovaly i na začátku koaličních válek. O jejich rušení v letech 1798-1808 bylo pojednáno v předchozím. Vedle nich existovala po krátkou dobu ještě další garnizónní formace - Mantovský prapor invalidů (Mantuaner-Invaliden-Bataillon), založený v roce 1796 a zrušený v roce 1797.

Po zrušení posledních garnizónních pluků (č. 5 a 6) v roce 1808 byly z jejich mužstva vytvořeny čtyři samostatné garnizónní prapory, opatřené pořadovými čísly 1-4, tj. garnizónní prapor č. 1 (Garnisons-Bataillon Nr. 1) atd. Prapory č. 1 a 2 byly postaveny z pluku č. 5, prapory č. 3 a 4 z pluku č. 6. V roce 1813 byly prapory č. 1 a 4 převedeny mezi štábní pěchotu. V roce 1814 bylo zřízeno dalších šest garnizónních praporů s čísly 5-10, ale prapory č. 6-10 byly zrušeny již koncem roku 1815, nadále tedy existovaly tři garnizónní prapory s čísly 2, 3 a 5. V roce 1816 pak byly navráceny formace, užívané ke službám štábní pěchoty, takže existovalo pět praporů s čísly 1-5 až do roku 1830.

Štábní jednotky

Reklama

Závěrem se ještě zmíníme o štábních jednotkách, k jejichž vytváření za napoleonských válek (stejně jako předtím za tureckých válek) byly částečně použity garnizónní formace.

Jednotky k osobní ochraně vyšších velitelů v poli se vyskytovaly již za třicetileté války. Tehdy byly ovšem výlučně vytvářeny z jízdy. První pěší štábní jednotka byla zřízena až za sedmileté války. V roce 1758 byl vytvořen pluk štábní pěchoty (Stabs-Infanterie-Regiment), zrušený po ukončení války. Další pluk štábní pěchoty existoval v letech 1778-1779 za války o bavorské nástupnictví. Majiteli obou výše zmíněných pluků byli šéfové generálního štábu (General-Quartiermeister), kteří v nich sice vykonávali práva majitelů, nicméně pluky podle nich pojmenovány nebyly. V pozdějších dobách zřizované štábní pluky již neměly žádné majitele.

Následující pluk byl založen v rámci příprav války s Osmanskou říší v říjnu 1787. K jeho formování byly použity dva prapory 2. garnizónního pluku a část mužstva 1. garnizónního pluku. Takto vytvořený pluk štábní pěchoty sestával ze tří praporů a od roku 1790 obdržel číslo 1 (Stabs-Infanterie-Regiment Nr. 1), protože v té době byl založen další štábní pluk. Pluk č. 1 byl zrušen počátkem roku 1791, mužstvo bylo navráceno ke 2. garnizónnímu pluku.

Pluk štábní pěchoty č. 2 (Stabs-Infanterie-Regiment Nr. 2) založený v březnu 1790, byl zformován částečně z poloinvalidů, částečně doplněn verbováním. Zrušen byl v říjnu téhož roku a byl z něj vytvořen jeden prapor a dva samostatné diviziony. Prapor označovaný též jako Německo-toskánský prapor štábní pěchoty (Deutsch-toscanisches Stabs-Infanterie-Bataillon) byl formálně ve službách velkovévody toskánského (bratra císaře). V roce 1801 byl navrácen do císařských služeb a rozdělen mezi řadové pěší pluky.

Další pluk štábní pěchoty vznikl v roce 1792. K jeho formování byly použity oba výše zmíněné divisiony. V roce 1799 byl rozšířen o ilyrské invalidy a byl v roce 1801 zrušen.

Za polního tažení roku 1805 byly zřízeny 2 diviziony štábní pěchoty, jeden pro armádu v Německu (Stabs-Infanterie-Division bei der Armee in Deutschland), druhý pro armádu v Itálii (Stabs-Infanterie-Division bei der Armee in Italien). Diviziony byly zformovány v září 1805 a rozpuštěny v březnu 1806.

V březnu 1809 byl z vojáků českého hraničního kordonu zřízen Divizion štábní pěchoty hlavního stanu (Stabs-Infanterie-Division des Hauptquartiers) a dále u každého z tehdejších 11 sborů (včetně 1. a 2. reservního sboru) po jedné setnině štábní pěchoty (Stabs-Infanterie-Compagnie), většinou též z mužstva hraničních kordonů. V lednu 1810 byly tyto jednotky zrušeny a mužstvo navráceno ke svým kmenovým útvarům.

V roce 1812 byl pro potřeby Schwarzenbergova pomocného sboru postaven Division štábní pěchoty č. 1 (Stabs-Infanterie-Division Nr. 1). K tomu bylo použito mužstvo garnizónního praporu č. 1. V roce 1813 byl zkompletován na prapor štábní pěchoty č. 1 (Stabs-Infanterie-Bataillon Nr. 1). Dále byl v témže roce vytvořen prapor štábní pěchoty č. 2 (Stabs-Infanterie-Bataillon Nr. 2) s použitím mužstva garnizónního praporu č. 4. Oba prapory byly zrušeny v roce 1816. Vedle nich existoval ještě v letech 1813-1815 oddíl štábní pěchoty dolnorakouské zeměbrany (Niederösterreichische Landwehr-Stabs-Infanterie-Abtheilung). Štábní jednotky byly vytvářeny v i následujících obdobích účelově pro dobu války, polním tažením v Itálii v roce 1821 počínaje a I. světovou válkou konče.

 

Reklama

 

Prameny a literatura:

1. MACEK, Pavel - UHLÍŘ, Lubomír, Dějiny policie a četnictva I. Habsburská monarchie 1526-1918. Praha, 1997.

2. MÜLLER, Franz, Die kaiserl. königl. österreichische Armee seit Errichtung der stehenden Kriegsheere bis auf die neueste Zeit I.-II. Prag, 1845.

3. Schematismy rakouské a rakousko-uherské armády. Wien, 1790-1918.

4. TEUBER, Oscar - OTTENFELD, Rudolf von, Die österreichische Armee von 1700 bis 1867. Wien, 1895.

5. THÜRHEIM, Andreas Graf, Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k. k. Oesterreichischen Armee I.-II. Wien-Teschen, 1880.

6. UHLÍŘ, Lubomír, Číslování pluků rakouské armády v letech 1769-1815. Bulletin Československé napoleonské společnosti, č. 11/2000, s. 42-46.

7. UHLÍŘ, Lubomír, K číslování pluků v rakouské armádě (rukopis). 1997.

8. UHLÍŘ, Lubomír, K rakouské oficiální terminologii v polovině 19. století. In: Sborník k 200. výročí založení brněnského měšťanského střeleckého sboru. Brno, 2000, s. 151-160.

9. UHLÍŘ, Lubomír, Rakouské a rakousko-uherské armádní schematismy jako pomocník genealoga. In: Genealogické a heraldické informace 1998. Ročenka Moravské genealogické a heraldické společnosti. Brno, 1999, s. 48-59.

10. Vlček, Jan, Napoleonův vliv na proměny rakouského orla. Bulletin Československé napoleonské společnosti, č. 9, 1999, s. 20-22.

11. WREDE, Alphons Freiherr von - SEMEK, Anton, Geschichte der k. u. k. Wehrmacht I.-V. Wien, 1898-1905.

12. ZITTERHOFER, Die Heeres- und Truppengeschichten Österreich-Ungarns. Österreichische Militär-Zeitschrift, Nr. 2/1907, s. 1449-1470.

Výběr z plukovních dějin:

13. BARTELS, Gustav von, Aus der Geschichte des Khevenhüller-Regimentes 1691-1918. Graz, 1932.

14. BARTELS, Gustav von, Das Khevenhüller-Regiment vor dem Weltkriege 1691-1914. Klagenfurt, 1933.

15. BERAN, Julius, Die Geschichte des k. u. k. Infanterie-Regimentes Freiherr von Merkl Nr. 55. Wien, 1899.

16. Finke, Edmund, K. (u.) k. Hoch- und Deutschmeister. Graz-Stuttgart, 1978.

17. HÖDL, Rudolf von, Geschichte des k. und k. Infanterieregiments Nr. 29 auf immerwährende Zeiten Gideon Freiherr von Laudon. Temesvár, 1906.

18. HUBKA VON CZERNCZITZ, Gustav von, Geschichte des k. und k. Infanterie-Regiments Graf von Lacy Nr. 22. Zara, 1902.

19. NAHLIK, Johann Edler von, Geschichte des kais. kön. 55. Linien-Infanterie-Regimentes Baron Bianchi. Brünn, 1863.

20. NETOLICZKA, August, Geschichte des k. k. 9. Linien-Infanterie-Regimentes Graf Hartmann Klarstein im Doppelfeldzug 1866. Prag, 1870.

21. PIZZIGHELLI, Cajetan, Geschichte des k. u. k. Infanterie-Regiments Nr. 1 Kaiser Franz Joseph 1716-1881. Troppau, 1881.

Internet:

http://www.kuk-wehrmacht.de/regtgesch.html

http://www.kaunitz-rietberg.novy-jicin.cz/militaria.htm

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více