Číslování pluků rakouské armády v letech 1769-1815

Autor: Ondřej Tupý / k. k. Unterlieutenant 🕔︎︎ 👁︎ 25.989

Výběr z literatury:

Anger, G., Illustrirte Geschichte der k. k. Armee I.-III. Wien 1886-1887.

Reklama

Bergmayr, I. F., Kriegs- und Marine - Verfassung des Kaiserthums Oesterriech. Wien 1842.

Die Kriegsmacht Oesterreichs I. - Der Organismus der österreichischen Kriegsmacht. Wien 1875.

Kählig, E. v. - Jedina, R. Rit. v., Österreich-Ungarn - Die Heere und Flotten der Gegenwart IV. Berlin (1898).

Kriege unter der Regierung des Kaisers Franz (Kriege gegen die Französische Revolution 1792-1797 I.-II., Krieg 1809 I.-IV., Befreiungskrieg 1813 und 1814 I.-V.). Wien 1905-1913.

Müller, F., Die kaiserl. königl. österreichische Armee seit Errichtung der stehenden Kriegsheere bis auf die neueste Zeit I.-II. Prag 1845.

Seaton, A. - Ottenfeld, R. v., Die österreichisch-ungarische Armee in der Zeit der Napoleonischen Kriege. Bonn 1979.

Reklama

Schreiber, G., Des Kaisers Reiterei - Österreichische Kavallerie in vier Jahrhunderten. Wien 1967.

Teuber, O. - Ottenfeld, R. v., Die österreichische Armee von 1700 bis 1867. Wien 1895.

Thürheim, A. Gr., Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k. k. Oesterreichischen Armee I.-II. Wien-Teschen 1880.

Wrede, A. Frh. v. - Semek, A., Geschichte der k.u.k. Wehrmacht I.-V. Wien 1898-1905.

 

Poznámky:

Interpretaci tohoto faktu jako vyjádření národního původu pluků je ovšem nutno brát s reservou. Stejně jako pozdější zemské přídomky, uváděné u pluků ve schematismech. Je třeba mít na zřeteli mnohonárodnostní charakter habsburské monarchie a lokální promísení jednotlivých národností.

Jižní a jihovýchodní části monarchie sousedící s Osmanskou říší či jejími vazaly, vytvářely zvláštní oblast, celkově označovanou jako Vojenská hranice. V detailu se jednalo o několik správních celků, jejichž jednotícím znakem bylo podřízení veškeré správy armádě. Vytvoření této instituce bylo důsledkem sousedství s "dědičným nepřítelem" (Erbfeind - rakouský vojenský termín pro Turky), který v pohraničních oblastech vyvolával situaci permanentního ohrožení. V oblasti Vojenské hranice byly stavěny zvláštní vojenské jednotky, pluky pěší i jezdecké, hraničářská vojska měla své dělostřelectvo a jednotku speciálního říčního loďstva (čajkistický prapor). Vedle vojenských úkolů byly součásti hraničářských jednotek pověřeny výkonem bezpečnostní služby ve svém teritoriu. Tyto jednotky byly označovány přídomkem "Gränitz", později "Gränz" či "Grenz", např. Gränz-Infanterie-Regiment, Gränz-Husaren-Regiment atd. Co do označování tvořily hraničářské pluky výjimku, neboť jméno území, ze kterého byly stavěny, tvořilo součást oficiálního názvu pluku.

Reklama

Garnizónní pluky byly vytvářeny z vojáků starších či pro zranění již neschopných řadové služby (ne z vojáků zcela neschopných služby, kteří byli umísťováni v některé z vojenských invalidoven). Za války tyto pluky nebyly součástí polních armád, ale vykonávaly pouze posádkovou či pevnostní službu jako v míru.

Z dob, kdy jméno majitele bylo jediným rozlišovacím znamením, pochází praxe zachovávat jméno majitele i v údobí případného interregna, tj. pokud po jistou dobu po úmrtí (vzdání se funkce apod.) předchozího majitele nebyl ještě jmenován majitel nový. Pluk byl označován jako "vacat + jméno předchozího majitele" (tj. jako pluk uprázdněný tímto majitelem).

Schéma označování pluků bylo následné:

1. císařsko-královský (označení užívané od r. 1745)

2. pěší (kyrysnický, dragounský, atd.) pluk

3. jméno majitele

4. číslo pluku.

Přirozeně s různými odchylkami, např. historické názvy, zaváděné u některých pluků po roce 1888, absence majitelů u pluků zřizovaných za I. světové války apod.

Je evidentní, že tento systém byl pouze výchozím a záhy došlo k narušení původní sekvence důstojenství. Stačilo k tomu prvé jmenování nového majitele s hodností odlišnou od předchozího, povýšení některého ze stávajících majitelů apod.

3. garnizónní pluk, založený v roce 1772 jako Niederländisches Garnisons-Bataillon, byl označován od roku 1776 jako Drittes Garnisons-Regiment. Ve skutečnosti se stále jednalo o jediný prapor a také se lze ve schematismech u něj setkat s označením 3. garnizónní prapor.

Termín se užíval neoficiálně i před rokem 1798, oficiálně pak až do roku 1873, kdy se stal nadbytečným po zrušení posledního hraničářského pluku.

Jako valonské pluky byly ve schematismech označovány pluky, doplňované z Rakouského Nizozemí. Pluk č. 63 byl postaven z kádru mužstva z tehdy již ztraceného území, doplňován byl ale z Haliče. Nicméně byl ve schematismech označován jako valonský až do roku 1816.

K jejich vytvoření byly použity následující formace armády bývalého Napoleonova Italského království: Reggimento dei Velliti della guardia reale, 1., 2.; Reggimento Volontarii, 1., 2., 3., 4.; Reggimento della Linea, Reggimento Coloniale.

Z dosavadních čtyř italských lehkých praporů.

V roce 1851 byly převedeny hraničářské pluky č. 14 až 17 mezi pluky řadové pod čísly 5, 6, 46 a 50, takže existovalo 62 pěších pluků s čísly 1 až 54 a 56 až 63. V roce 1852 byl pluk č. 63 přečíslován a obdržel čís. 55, čímž povstala sekvence od 1 do 62. Dále můžeme u pěchoty sledovat pouze nárůst - v roce 1860 byly zřízeny pluky č. 63 až 80 (jednalo se ale o změnu plukovní organizace ze čtyřpraporní na třípraporní), v roce 1871 byl ze zrušených hraničářských formací vytvořen Warasdiner Linien-Infanterie-Regiment neopatřený číslem (ale v témže roce opět zrušen), v roce 1883 byly založeny pluky č. 81 až 102 a v roce 1918 pluky č. 103 až 139 (ovšem přechodně již v průběhu I. světové války existovaly pluky až do čísla 108). Dále za I. světové války existovaly tzv. pochodové pluky - Marschregimenter, opatřené vlastními čísly (pochodové formace byly vytvářeny na úrovni setnina až brigáda). Vedle pluků se výjimečně objevovaly jednotky na nižší úrovni, opatřené čísly - čís. 1 až 20 měly kombinované pěší prapory, přechodné formace zřízené za války roku 1866.

Tehdy existovalo celkem 59 pěších pluků, ale u garnizónních pluků žádní granátníci nebyli.

V roce 1805 byly granátnické diviziony přechodně rozšířeny na granátnické prapory (vytvořením tzv. mladých granátníků), v roce 1806 pak opět zredukovány na diviziony, to vše se ale odehrávalo v rámci jednotlivých řadových pěších pluků.

Struktura kombinovaných granátnických praporů byla s menšími odchylkami zachována do roku 1818. Další změny byly provedeny v letech 1819, 1830 a 1832. Kombinované granátnické prapory existovaly do roku 1852. Poté byly rozpuštěny a granátníci navráceni ke svým kmenovým plukům. V roce 1860 byla kategorie granátníků definitivně zrušena.

Lehká pěchota bývá někdy vydávána za předchůdce myslivců. Platí to ve smyslu jejího určení, nikoliv ve smyslu přímého následovnictví. Mužstvo žádného zrušeného lehkého praporu nebylo zařazeno do mysliveckého pluku (č. 64), tou dobou zřizovaného.

Reggimento cacciatori della guardia reale 1., 2., 3., 4.; Reggimento fanteria leggiera.

V roce 1849 bylo vytvořeno 13 nových praporů s čísly 13 až 25, v roce 1859 pak 7 praporů s čísly 26 až 32. K přechodnému zvýšení došlo před válkou roku 1866, kdy byly vytvořeny tzv. kombinované myslivecké prapory s čísly 33 až 37, po válce ale byly rozpuštěny. Naopak byl po válce vytvořen z bývalého dobrovolnického sboru nový myslivecký prapor č. 33. K poslednímu rozmnožení polních myslivců došlo v roce 1880, kdy byly založeny prapory č. 34 až 40, což byl nejvyšší počet, kterého bylo dosaženo. Následující léta přinesly redukce. V roce 1883 byly zrušeny prapory č. 24 a 33 až 39, přičemž prapor č. 40 obdržel uprázdněné číslo 24 (mužstvo zrušených praporů bylo zařazováno mezi nově vytvářené pěší pluky). Dále v roce 1890 byly zrušeny prapory č. 15 a 26, konečně v roce 1893 prapory č. 3, 14, 18 a 27 (redukce byly prováděny ve prospěch tehdy rozšiřovaného pluku tyrolských myslivců). Přitom nedošlo k přečíslování praporů, takže po roce 1893 bylo celkem 26 praporů s čísly 1 až 32, kde čísla 3, 12, 15, 18, 26 a 27 nebyla obsazena. Až v letech 1914-1915 bylo postaveno 6 nových praporů, takže pak bylo 32 praporů polních myslivců s průběžným číslováním.

V roce 1830 byl znovu zřízen prapor č. 6. Naopak byl v roce 1844 garnizónní prapor č. 1 změněn na prapor bukovinského hraničního kordonu č. 2, takže nyní existovaly garnizónní prapory č. 2 až 6. V roce 1853 byl z praporů č. 5 a 6 znovu vytvořen prapor č. 1. Všechny 4 prapory garnizónní pěchoty byly definitivně zrušeny v roce 1855.

Již za třicetileté války si vytvářeli vyšší velitelé k ochraně své osoby a svých štábů zvláštní jednotky (Leibgarde-Compagnien), tehdy pouze jízdní. Štábní jednotky byly vytvářeny i v dalších obdobích, vždy účelově na dobu války. Za sedmileté války byl vytvořen pluk štábní pěchoty a pluk štábních dragounů, další pluk štábní pěchoty existoval za války o bavorské následnictví.

Štábní jednotky byly vytvářeny za polního tažení roku 1821 v Itálii a dále za válečných let 1848-1849, čísla u nich ale použita nebyla. V období krymské války 1853-1856 byly pro vojska v Haliči a Sedmihradsku vytvořeny 2 prapory a 2 oddíly štábní pěchoty. Prapory číslovány nebyly (byly označeny příslušností k armádě jako Stabs-Infanterie-Bataillon der III. Armee, resp. IV. Armee), oddíly ano (Stabs-Infanterie-Abtheilung Nr. 1, ev. Nr. 2). Za války roku 1859 existovaly prapory štábní pěchoty s čísly 1 až 3. Štábní jednotky, vytvářené za války roku 1866 a za okupace Bosny a Hercegoviny číslovány nebyly.

Bývalí rakouští hraničáři byli transformováni na ilyrské myslivce (Chasseurs d'Illyrie), v roce 1812 z nich byly zformovány tři chorvatské pluky (první z bývalých hraničářských pluků č. 1 a 2, druhý z pluků č. 3 a 4 a třetí z pluků č. 10 a 11), opatřené pořadovými čísly. Jako francouzští vojáci se tito hraničáři zúčastnili Napoleonova tažení do Ruska v roce 1812.

V roce 1838 byl vytvořen další samostatný prapor (Ilyrsko-banátský), který byl v roce 1845 doplněn na pluk č. 18. Následující období přinášela pouze redukce. V roce 1851 byly zrušeny pluky č. 14, 15, 16 a 17 (pluk č. 18 dostal uprázdněné číslo 14), dále byl v témže roce čajkistický prapor změněn na pěší (Titelský). Poslední postupná redukce, vedoucí k likvidaci hraničářských formací byla provedena za dualismu. V roce 1871 byly zrušeny pluky č. 5 a 6 (zařazeny do Varaždínského řadového pěšího pluku), v roce 1872 pluky č. 12 (rozdělen mezi pěší pluky č. 29 a 61), č. 13 (zařazen k pěšímu pluku č. 43), č. 14 (rozdělen mezi pěší pluky č. 29, 43 a 61) a Titelský prapor. Konečně v roce 1873 byly zrušeny pluky č. 1 až 4 a 10 (zařazeny k pěšímu pluku č. 79), č. 7 a 8 (zařazeny k pěšímu pluku č. 78), č. 9 (zařazen k pěšímu pluku č. 70) a č. 11 (zařazen k pěšímu pluku č. 16). Institut Vojenské hranice pak byl zrušen v roce 1880.

Hraniční kordony vykonávaly službu v oblastech mimo Vojenskou hranici. Jejich úkoly byly různé - od chytání dezertérů až po potírání pašování. Protože žádná jiná pohraniční oblast nebyly z bezpečnostního hlediska tak riziková jako Vojenská hranice, nebyl systém kordonů tak důsledný a neuzavíral všeobecně veškeré hranice.

V roce 1832 byly zrušeny oddíly č. 3 a 4. V roce 1835 byl z oddílů č. 1 a 2 vytvořen tzv. kombinovaný haličský vojenský hraniční kordon, který zanikl v roce 1835, když byl změněn na 1. prapor bukovinského kordonu. 2. bukovinský prapor byl vytvořen v témže roce z 1. garnizónního praporu. Oba bukovinské prapory byly zrušeny v roce 1855; tím zanikl poslední vojenský hraniční kordon vůbec.

Po zrušení bylo jeho mužstvo použito k formování lehkých praporů č. 5 a 15.

Prapory byly označeny následovně: 1. Scharfschützen-Bataillon, 2. Bataillon der niederösterreichischen Landstände, 3. Jäger-Bataillon (k němu byla přidělena Handlungs-Scharfschützen-Compagnie).

Bylo započato i s formováním 3. praporu, nebyl ale zkompletován a jeho mužstvo bylo rozděleno mezi oba zbývající prapory.

S číslováním se můžeme setkat i u některých dobrovolnických formací v pozdějších letech. V letech 1848-1849 existovaly Croatische Landes-Aufgebots-Bataillone s čísly 1 až 10, dále Syrmische Aufgebots-Bataillone, Kikidaer Aufgebots-Bataillone a Bácser Aufgebots-Bataillone (ve všech případech s čísly 1 a 2). V letech 1848-1849/1850 existovaly vídeňské dobrovolnické prapory s čísly 1 až 3 (1. z nich byl v roce 1849 změněn na prapor polních myslivců č. 24, ostatní dva v následujícím roce rozpuštěny). V letech 1848-1850 existoval štýrský dobrovolnický sbor s prapory s čísly 1 až 3. V roce 1859 byl vytvořen uherský dobrovolnický sbor s prapory s čísly 1 až 6 a dobrovolnický sbor srbské Vojvodiny a Temešského banátu s čísly 1 a 2. Dále v roce 1859 existoval vídeňský dobrovolnický myslivecký sbor s prapory č. 1 až 3 (po válce z něj byly postaveny prapory polních myslivců č. 31 a 32). Podobně v téže době existoval moravský dobrovolnický myslivecký sbor s prapory č. 1 a 2 (mužstvo bylo použito po válce k formování praporu polních myslivců č. 30). Konečně za války roku 1866 byly zřízeny vídeňské dobrovolnické prapory s čísly 1 až 4 (po válce z nich byl zformován prapor polních myslivců č. 33).

Např. v Tyrolsku existovaly v roce 1740 mj. 4 pluky zemské milice, označované jako Erstes, ..., Viertes Land-Miliz-Regiment.

V Haliči byly postaveny pouze některé dobrovolnické formace.

Viz přehled praporů zeměbrany.

V rámci řadové pěchoty existovaly do roku 1852. Poté byla zeměbrana zcela zrušena a objevila se znovu až za dualismu, tentokrát v rozsahu celé monarchie (výjimku činila později Bosna a Hercegovina).

Speciálně u jízdy bývají tato čísla označována jako hodnostní - Rangs-Nummer.

Viz tabulku číslování jízdních pluků.

V roce 1860 došlo k rozmnožení kyrysnických pluků, když mezi ně byly zařazeny dosavadní dragounské pluky č. 1, 2, 3 a 6, nyní s čísly 9 až 12. V roce 1867 bylo všech 12 kyrysnických pluků změněno na dragounské a kategorie kyrysníků zanikla.

V roce 1797 byly založeny ještě 3 samostatné eskadrony štábních dragounů.

V roce 1851 byl dosavadní švališerský pluk č. 4 změněn na dragounský č. 7 a v roce 1854 byl založen nový dragounský pluk č. 8. V roce 1860 byla provedena velká redukce dragounů. Pluky č. 4 a 8 byly zrušeny a č. 1, 2, 3 a 6 změněny na kyrysnické (č. 9 až 12). V kategorii dragounů zůstaly pouze dosavadní pluky č. 5 a 7, nyní s čísly 1 a 2. V roce 1867 naopak byly mezi dragouny zařazeny všechny kyrysnické pluky se zachováním svých čísel (1 až 12), oba stávající dragounské pluky obdržely čísla 13 a 14. V roce 1873 byl dragounský pluk č. 10 změněn na husarský č. 15, ale současně hulánský pluk č. 9 na dragounský č. 10. Jako poslední byl založen v roce 1891 dragounský pluk č. 15.

Švališerské pluky existovaly do roku 1851, kdy byla tato kategorie zrušena. Pluky č. 1, 2, 3, 5, 6 a 7 byly změněny na hulánské s čísly 6 až 11, pluk č. 4 na dragounský č. 7.

Švališerské pluky existovaly do roku 1851, kdy byla tato kategorie zrušena. Pluky č. 1, 2, 3, 5, 6 a 7 byly změněny na hulánské s čísly 6 až 11, pluk č. 4 na dragounský č. 7.

V roce 1851 v souvislosti s rušením švališerů došlo ke značnému nárůstu hulánských pluků. Mezi hulány byl zařazen husarský pluk (bez čísla) a dále švališerské pluky č. 1, 2, 3, 5, 6 a 7 - jako hulánské pluky byly opatřeny čísly 5 až 11. Dále byl v roce 1854 založen nový hulánský pluk č. 12. Konečně byl v roce 1860 založen dobrovolnický hulánský pluk, který byl v roce 1862 zařazen mezi řadové hulánské pluky s číslem 13. V roce 1873 byli huláni částečně zredukováni, pluk č. 9 byl změněn na dragounský č. 10 a pluk č. 10 na husarský č. 16. Nadále existovalo 11 hulánských pluků s čísly 1 až 8 a 11 až 13.

5 pluků polního dělostřelectva existovalo do roku 1850, kdy byla provedena rozsáhlá reorganizace polního dělostřelectva. Po ní následovalo několik dalších (poslední v průběhu I. světové války), ale pro jejich rozsáhlost je zde nemůžeme ani naznačit.

Distrikty garnizónního dělostřelectva byly zrušeny v roce 1851.

Tyrolští myslivci pocházejí z napoleonských válek. Polní podmaršál rytíř Fenner vytvořil v roce 1813 dobrovolnický myslivecký sbor, který byl k v roce 1816 změněn na pluk tyrolských myslivců (Tyroler-Jäger-Regiment). Pluk během doby enormně vzrůstal, takže z původních 4 nakonec čítal 16 praporů. Toto monstrum v síle divize bylo roku 1895 rozděleno na 4 pluky s pořadovými čísly 1 až 4. Každý z těchto pluků byl označován jako tyrolský pluk císařských myslivců (Tyroler Kaiser-Jäger-Regiment).

 

 


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více