České geopolitické zajímavosti

Autor: ing. Vilém Vácha 🕔︎︎ 👁︎ 34.558
 

My chceme zůstat, co my jsme  Lucemburské velkovévodství

Reklama

Lucemburské velkovévodství, mnozí z Vás si možná vzpomenou na Lucemburskou dynastii, která vládla ve středověku u nás.

Co mě však upoutalo je jednak krása této země, pro které je Lucembursko nazýváno zeleným srdcem Evropy (celkem z Lucemburského státu 34% pokrývají lesy a 49% zemědělská půda), a to jak lesnatého kopcovitého severu Ösling (rozloha 828 km2 tj.32% státu), ale i úrodného rovinného jihu Gutland (rozloha 1758 km2 tj.68% státu), ale především schopnosti jejich obyvatel.

Tyto jejich schopnosti snad nejlépe vystihuje národní motto samotných Lucemburčanů, které zní: "Mir wölle bleiwen wat mir sin" což v češtině znamená „My chceme zůstat, co my jsme“. Rovněž tak nejstarší platné Lucemburské vyznamenání Ordre de la Couronne de Chene (Řád Dubové koruny) z roku 1841 a nejvyšší platné vyznamenání od roku 1890 Ordre du Lion d´Or (Nassavský domácí řád Zlatého lva) mají společné heslo „Je maintiendrai“ což v češtině znamená „vydržím“. Toto heslo a národní motto dobře vystihují státní systém a mentalitu obyvatel Lucemburska.

Lucemburčani vybudovali z Lucemburska v současnosti samostatný stát s nejvyšší životní úrovní ze států Evropské unie a nejvyšším hrubým domácím produktem na osobu ve světě a to vše, díky svému vysoce kvalitnímu právu, které vytvořili a vychází z jejich znalostí.

Lucemburský stát je vklíněn mezi Belgii, Francii a Německo. Oficiální název státu v lucemburštině je Groussherzogdem Lëtzebuerg a jeho dnešního rozloha je 2.586 km2 a v červnu 2000 mělo 435.389 obyvatel. Od svého vzniku hlavním městem Lucemburska až do dnešních dnů je Luxembourg. Po svém hlavním městě dostala země název.

Reklama

Lucembursko je dnes rozděleno na 3 distrikty (Diekirch, Grevenmacher a Luxembourg), které se dále člení na 12 kantonů (Capellen, Clervaux, Diekirch, Echternach, Esch-sur-Alzette, Grevenmacher, Luxembourg, Mersch, Redange, Remich, Vianden a Wiltz) a 118 obcí.

Distrikty a kantony z větší části kopírují krajinu Lucemburska.

A.) Distrikt Diekirch (1.157km2 a 53.300 obyvatel v roce 1990) na severu státu obsahuje celou oblast Ösling, který je vyplněn pohořím Ardeny. Zde v Öslingu se rozprostírají kantony Clervaux (302km2, 8.900 obyvatel v roce 1990), Vianden (54km2, v roce 2.700 obyvatel) a Wiltz (294km2, 10.000 obyvatel v roce 1990). Na pomezí Gutlandu a Öslingu se nachází kanton Diekirch (239km2, 21.400 obyvatel v roce 1990). Zbytek distriktu Diekirch vyplňuje severozápad Gutlandu, svým kantonem Redange (268km2, 10.300 obyvatel v roce 1990). Zbylé dva distrikty vyplňují již zmiňovaný Gutland.

B.) Distrikt Grevenmacher (525 km2 a 37.900 obyvatel v roce 1990) se rozprostírá na východě Gutlandu. Jihu tohoto distriktu tvoří oblast Moselle s množstvím vinic, kde se každoročně urodí výborné známé Moselské víno. V oblasti Moselle se nachází kanton Grevenmacher (211km2, 15.800 obyvatel v roce 1990) a Remich (128km2, 11.500 obyvatel v roce 1990). Zatímco sever tohoto distriktu Grevenmacher tvoří oblast Müllerthal, kterému sami Lucemburčani přezdívají pro malebné skály a rokle Malé Švýcarsko. V Müllerthalu se rozkládá kanton Echternach (186km2, v roce 10.600 obyvatel).

C.) Distrikt Luxembourg (904 km2 a 270.500 obyvatel v roce 1990) se rozprostírá na zbytku Gutlandu. Jeho jih tvoří industriální krajina s množstvím uhelných dolu a ocelářských podniků, této oblastí pro její charakteristické červené skaly se právě říká Rote Erde. V Rote Erde se nachází kanton Esch-sur-Alzette (243km2, 114.900 obyvatel v roce 1990). Zbytku distriktu Luxembourg, který se rozprostírá u hlavního města se říká Herz des Gutlandes tj.srdce Gutlandu. V srdci Gutlandu se nachází kanton Capellen (199km2, 25.800 obyvatel v roce 1990), Luxembourg (238km2, 113.800 obyvatel v roce 1990) a Mersch (224km2, 16.000 obyvatel v roce 1990).

Svou rozlohou a početnosti je tedy Lucembursko menší než Česká republika, ale ekonomiku má znatelně výkonnější než ona. Lucembursko má však i velice zajímavou historii, kterou má částečně společnou s Českým státem.

Lucembursko vzniklo v roce 963, kdy získal Siegfried pevnost Lucilinburhuc (dnes město Luxembourg) a vytvořil zde hrabství Lucemburské. Jeho prvním vládcem a hrabětem se stal již zmiňovaný Siegfried a vlád mu až do své smrti roku 998. Jeho dynastie Ardennes zde vládla až do roku 1136, kdy se ujala trůnu v Lucembursku spřízněná dynastie Namur. V roce 1247 se vlády v Lucembursku ujímá dynastie Limbourg, která se záhy přejmenovává na Lucemburskou.

V roce 1310 se hrabětem v Lucembursku stává Jan Lucemburský, který sňatkem s Eliškou Přemyslovnou se stal českým králem. Lucembursko se tak od roku 1310 stalo součástí českého státu, které mu věnem přinesl jeho král Jan Lucemburský. Jan Lucemburský je i dnes historicky populární postavou v Lucembursku a velmi vážen podobně jako jeho syn Karel IV. u nás.

Mnoho Lucemburčanů a Čechů se bok po boku účastnilo společných bitev za svého českého krále a lucemburského hraběte Jana Lucemburského, včetně jeho tří křížových výprav proti pohanským Prusům na Baltu, kteří ohrožovali křesťanství, a jeho poslední bitvy u Kresčaku, v které Jan Lucemburský padl dne 26.srpna 1346.

Dodnes studenti v hodinách dějepisu, jak v Lucembursku tak v České republice, se učí památná slova českého krále a lucemburského hraběte Jana Lucemburského: „Toť bohdá nebude, aby král český z boje utíkal“, které pronesl v bitvě u Kresčaku a kronikáři je zaznamenali.

Dnes na tomto bitevním poli stojí na jeho počest pomník ze začátku 20.století.

Reklama

V této bitvě byl zraněn i jeho syn Karel IV., který se nakonec uzdravil a stal se českým králem. Po zmíněné bitvě byla Karlova korunovace na římského-německého krále dne 26.listopadu 1346 v katedrále v Bonnu (bývalé hlavní město Spolkové republiky Německo).

Lucembursko v 14.století bylo znatelně větší než dnešní. Zaujímalo jak dnešní Lucembursko a současnou stejnojmennou provincii v Belgii, ale i další území jak v Belgii, Německu i Francii.

V roce 1354 povýšil císař a král Karel IV. Lucembursko na vévodství.

V letech 1355-1406 bylo součástí Lucemburska navíc i Brabantsko (dnes jih Nizozemí a území kolem Bruselu, hlavního města Belgie, sídla NATO a Evropské unie) a Limbursko (dnes severovýchod Belgie a jihovýchod Nizozemí v okolí města Maastricht, kde byla podepsána jedna z významných dohod o vzniku Evropské unie). V této době mělo Lucembursko největší územní rozlohu.

K ztrátě Lucemburska Českému státu došlo až v roce 1443, v souvislosti s vymřením rodu Lucemburků. Tehdy koupil Lucembursko od vnučky Karla IV. Elišky Zhořelecké burgundský vévoda Filip Dobrotivý. V roce 1477 se Lucembursko i s dalšími zeměmi (dnešní východní Francií, západem Německa, Belgií a Nizozemím) stalo majetkem Habsburků v rámci burgundského dědictví. Současně s tímto ziskem přešlo na Habsburky vyznamenání po burgundském vévodovi a to Řád zlatého rouna, který byl až do roku 1918 nejvyšším vyznamenáním Habsburské monarchie.

Znovu mělo společnou historii Lucembursko s námi od roku 1526, kdy se české země staly součástí Habsburské monarchie do roku 1555, kdy se Lucembursko stalo součástí Španělska, z důvodu že došlo k rozdělení Habsburků na španělskou a rakouskou větev.

V roce 1659 Pyrenejským mírem získává Francie jihozápad Lucemburska, konkrétně území okolo Montmédy, a jihovýchod Lucemburska, konkrétně území okolo Thionville. V lucemburské historii se této územní ztrátě jižních lucemburských území říká první dělení Lucemburska.

V roce 1684 dobyla francouzská armáda pod vedením maršála de Crequi město a pevnost Luxembourg. V letech 1684-1698 je celé Lucembursko součástí Francie. V té době významný stavitel fortifikačního umění Vauban přestavěl město a pevnost Luxembourg na svou dobu v mohutný a promyšlený fortifikační pevnostní systém. Pro svůj strategický význam se městu Luxembourg začalo v té době říkat Gibraltar severu. V roce 1698, v souladu s mírovou dohodou z Ryswik z roku 1697, francouzský král Ludvík XIV. vrátil Lucembursko Španělsku.

Zase mělo Lucembursko společnou historii s českými zeměmi od roku 1715, kdy ve Španělsku vymřeli Habsburkové. Tehdy se stalo spolu s Španělským (poté přejmenováno na Rakouským) Nizozemím (dnešní Belgie) součástí habsburské monarchie. Mnoho Čechů a Lucemburčanů v této době spolu bojovalo pod Habsburským praporem proti společným nepřátelům, ať to byla Francie, muslimské Turecko či někdo jiný.

V roce 1795 bylo Lucembursko i Rakouské Nizozemí okupováno Francií. Lucembursko bylo v letech 1795-1815 součástí Francie a město Luxembourg se stalo centrem departmentu Forets. V roce 1798 vypuklo v Lucembursku povstání, tzv. Kloppelkrieg, proti francouzské nadvládě.

Dne 09.06.1815 bylo Lucembursko Vídeňským kongresem obnoveno a povýšeno na velkovévodství. Obnovené Lucembursko bylo v rozsahu dnešního Lucemburska a dnešní belgické provincie Luxembourg, tj. již bez svého východního pohraničí, území na východ a sever od řeky Mosel, které před oddělením od Lucemburska tvořilo cca jeho 1/3 území a připadlo Prusku (dnes území hlavně v Německu a zbytek je v Belgii - část oblasti Eupen-Malmedy - belgický územní zisk od Německa v roce 1919) a bez svého územně velice nepatrného západního pohraničí, které se stalo přímo součástí (dnes Belgie) Spojeného Nizozemského království, které vzniklo v roce 1815 spojením dnešního Nizozemí a Belgie. V lucemburské historii oddělení těchto pohraničí se nazývá druhé dělení Lucemburska.

V letech 1815-1890 bylo Lucembursko v personální unii s Nizozemím, pod nadvládou jeho dynastie Orange-Nassau, konkrétně nizozemských králů a lucemburských velkovévodů Viléma I. (vládl v letech 1815-1840), Viléma II. (vládl v letech 1840-1849) a Viléma III. (vládl v letech 1849-1890).

Již 8. ledna 1817 byla nizozemským králem a lucemburským velkovévodou Vilém I. založena dodnes existující samostatná lucemburská armáda (les miliciens luxembourgeois), která se významnou měrou zasloužila za udržení existence Lucemburska v následujících letech.

V roce 1830 se od Spojeného Nizozemského království odtrhla Belgie za Belgické revoluce, která proběhla ve dnech 25.08.1830-20.12.1830. Toto bylo provázeno boji mezi Nizozemím a Belgií. Londýnským protokolem ze dne 26.6.1831 bylo nezávislé království Belgie mezinárodně uznáno. Teprve v roce 1833 uzavřelo Nizozemí s Belgií příměří. Přesto až do roku 1839 probíhaly dál boje mezi Belgií a Nizozemím o Lucembursko a Limbursko. V roce 1839 uznal definitivně Belgii nizozemský král a lucemburský velkovévoda Vilém I., mimo jiné za podmínky že si udrží vliv v Lucembursku.

Tyto boje mezi Nizozemím a Belgií skončily rozdělením vévodství Limburska v roce 1839, kdy jeho západní a jižní část, vše o rozloze 2.422 km2, připadla a byla přímo hned integrována do Belgie. Belgie v této získané časti zřídila svou stejnojmennou dnešní provincii Limburg s centrem ve městě Hasselt.

Východní a severní část Limburska, vše o rozloze 2.209 km2, připadla nizozemskému králi a byla v letech 1839-1866 samostatným vévodstvím Limbursko. Jeho vévodou byl nizozemský král a bylo v těchto letech 1839-1866 členem Německého spolku. V roce 1866 vévodství Limburg zaniklo a stalo se přímou integrální součástí Nizozemí a na jeho území vytvořilo Nizozemí svou dnešní stejnojmennou provincii Limburg s centrem ve městě Maastricht.

Podobně, jako Limbursko v roce 1839, bylo rozděleno Lucembursko.

Tyto boje o Lucembursko měly svou částečnou podobnost s rozpadem Československa, protože západní větší historickou část Lucemburska obývali a obývají Valoni, na rozdíl od východní vlastní historické části Lucemburska, kterou obývali a obývají Lucemburčani.

Valoni neměli zájem být součástí Lucemburska, ale přáli si být součástí Belgie, z důvodu, že celá jižní Belgie je obývaná Valony. Proto již v říjnu 1830 proklamovala vláda Belgie úplně celé Lucembursko za své území. Belgie skutečně ovládla Lucembursko, které si úplně celé chtěla ponechat a měla v něm svou oporu v místním odboji proti Nizozemcům.

V těchto letech 1830-1839 byl zápas o existenci Lucemburska. Ti, co chtěli spojení s Belgií, poslali své delegáty do Belgického kongresu. Oproti tomu Lucemburčani chtěli uchovat existenci Lucemburska. Na podporu holandského krále v letech 1815-1867, tedy v době, kdy Lucembursko bylo v letech 1815-1866 členem Německého spolku, bylo město LUXEMBOURG obsazeno pruským vojskem a potvrdilo jeho držení pro holandského krále.

Z tohoto důvodu došlo dne 19.dubna 1839 první Londýnskou dohodou k rozdělení Lucemburska. Belgie získala západní větší část Lucemburska o rozloze 4.441 km2. Tato západní část Lucemburska jako země úplně zanikla a byla plně zaintegrována do Belgického království. Belgie tak připravila Lucembursko v té době cca o 2/3 jejího území a 1/2 populace. V lucemburské historii se tato největší územní ztráta Lucemburska nazývá třetí dělení Lucemburska.

Belgie v této své získané západní větší části Lucemburska vytvořila svoji provincii Luxembourg s centrem ve městě Arlon (na mapě uvedeno Province de Luxembourg). Tato belgická provincie je dnes z 40% tvořena lesy, většinu jejího území vyplňuje pohoří Ardeny a v roce 2000 měla 240.281 obyvatel.

 

 

Belgická provincie Luxembourg se dnes člení na 10 okresů:

1.) Ourthe & Aisne,

2.) Val de Salm,

3.) Pays de Marche-en-Famenne,

4.) Pays de Houffalize-La-Roche-en Ardenne,

5.) Pays de Saint-Hubert,

6.) Pays de Bastogne,

7.) La Haute Lesse,

8.) Vallée de la Samois,

9.) La Gaume a

10.) Pays ďArlon.

Na základě první Londýnské dohody z 19.04.1839, vlastní Lucembursko bez této západní větší části, která připadla Belgii, o dnešní rozloze (na mapě označeno G.D.LUXEMBOURG) zůstalo zachováno dál jako země, ale v personální unii s Nizozemskem, s kterým však již nesousedilo z důvodu, že mezi ním a Nizozemskem byla Belgie. To, že Lucembursko přímo nesousedilo s Nizozemím, se projevilo pro Lucembursko jako velmi velká výhoda ve vyšší míře jeho dalšího autonomního rozvoje. Na rozdíl od nizozemské části Limburského vévodství nebylo vlastní velkovévodství Lucemburské pohlceno Nizozemím, ale uchovalo se jako samostatná země. Postupně se od této první Londýnské dohody z 19.04.1839 do konce personální unie s Nizozemskem dne 23.11.1890 vzájemná pouta mezi Nizozemím a Lucemburskem začala čím dál více uvolňovat.

Lucembursko se tak díky první Londýnské dohodě z 19.04.1839 stalo de facto nezávislým státem. Toto zformovaní Lucemburska, o dnešní rozloze na základě této první Londýnské dohody ze dne 19.dubna 1839, se zde v Lucembursku od té doby slaví jako výročí nezávislosti a vytvoření novodobé lucemburské identity, podobně jako vznik nezávislé České republiky 01.01.1993.

Takto etnicky homogennější vlastní Lucembursko se stabilizovalo, podobně jako Česká republika po zániku Československa.

To, že Lucembursko nesousedilo s Nizozemím, mu umožnilo, aby v roce 1842 Lucembursko vstoupilo s německými státy (pozdějším Německým císařstvím) do celní unie tzv.DEUTSCHER ZOLLVEREIN. Tímto činem si pojistilo Lucembursko vyšší míru svého samostatného rozhodování proti Nizozemí. Tato unie DEUTSCHER ZOLLVEREIN platila i po sjednocení Německa vznikem Německého císařství dne 18.01.1871 až do jejího vypovězení Lucemburskem v prosinci 1918.

Již v roce 1848 vzniklo v Lucembursku další pozitivum, kterým si Lucembursko pojistilo další vyšší míru nezávislosti na Nizozemí, a to samostatná měna lucemburský frank (po lucembursky frang), který se dělí na 100 centimů. Tuto měnu emitovala Mezinárodní lucemburská banka a Velkovévodství Lucemburské.

Rovněž dalším pozitivum bylo, že od roku 1852 začalo Lucembursko vydávat samostatně poštovní známky, čímž se po poštovní emisní stránce stalo samostatnou zemí.

V zimě 1866-1867 propukla tzv.lucemburská krize. Tato krize vznikla z důvodu, že od Nizozemí chtěl koupit Lucembursko francouzský císař Napoleon III. Napoleon III. chtěl Lucembursko přímo anektovat do Francie, což by znamenal zánik Lucemburska. Možný zánik Lucemburska vyvolal nespokojenost jak v Lucembursku tak v zahraničí.

Na obranu a záchranu Lucemburska se postavilo především bismarkovské Prusko. Z podnětu Pruska byla svolána ve dnech 7.-11.května 1867 Londýnská konference, kde byla dne 11.května 1867 podepsána druhá Londýnská dohoda, která potvrdila existenci Lucemburského velkovévodství.

Lucembursko bylo prohlášeno druhou Londýnskou dohodou za neutrální stát a uznáno jako samostatný mezinárodní subjekt práva, tj.stát, který má s Nizozemím pouze společného panovníka. Díky tomuto rozhodnutí byla potvrzena existence Lucemburska a zamezilo se zániku Lucemburska. Bez této iniciativy Pruska by Lucembursko, jako stát, dnes již neexistoval. Prusko tak vlastně zachránilo existenci Lucemburska.

Postupně však narůstala u Lucemburčanů touha po úplné nezávislosti jejich vlasti. Rok 1890 se stal definitivním zlomem v historii Lucemburska. Tento rok 1890 má v lucemburské historii podobný význam, jako u nás rok 1918, kdy země koruny české se rozešly s ostatními zeměmi Rakouska-Uherska, vydaly se na cestu samostatnosti a daly vzniknout Československu.

Tehdy vyvrcholily tyto touhy po úplné nezávislosti Lucemburska. Lucemburčani správné chápali, že prosperitu jim nejvíce zajistí úplná nezávislost jejich státu, nikoliv cizí nadvláda, což vedlo v tomto roce 1890 k osamostatnění Lucemburska od Nizozemí. Tato úplná nezávislost Lucemburska vznikla zánikem personální unie s Nizozemím, po úmrtí nizozemského krále a lucemburského velkovévody Viléma III. dne 23.11.1890.

K argumentaci použili Lucemburčani tehdejší platnou ústavu Lucemburska, která vylučovala, aby na lucemburský trůn v té době zasedla žena, protože Vilém III. nezanechal po sobě syna, ale dceru Vilemínu I., která se stala královnou Nizozemí.

Vilém III. v takto vzniklé situaci v Lucembursku musel již 10.dubna 1889 jmenovat svého příbuzného bývalého posledního Nassavského vévodu z let 1839-1866 Adolfa, nejstaršího člena z dynastie Nassau-Weilburg, svým regentem a nástupcem v Lucembursku a to v souladu s rodinnou dohodou rodů Nassau z 30.června 1783, která stanovila pro Lucembursko, že v případě že nebude-li mít jedna z větví rodu Nassau mužského potomka převezme moc druhá větev.

Takto se splnila touha Lucemburčanů po úplné nezávislosti jejich státu, když se lucemburského trůnu ujala dynastie Nassau-Weilburg, která v Lucembursku vládne dodnes. Prvním velkovévodou z této dynastie se stal již zmiňovaný Adolf dne 23.11.1890 a vládl Lucembursku až do své smrti 17.11.1905.

To, že to byla jen právní klička, aby Lucembursko dosáhlo úplné nezávislosti, jasně dokazuje, že v následujících letech na nezávislý lucemburský trůn zasedly ženy a bez problému kvůli tomu změnili Lucemburčani i dodnes platnou lucemburskou ústavu ze 17. října 1868.

Po Adolfovi vládli jeho syn Vilém IV. (vládl v letech 1905-1912), snacha Marie-Anna (jako regentka za svého muže Viléma IV. vládla v letech 1908-1912), vnučka Marie-Adélaide (vládla v letech 1912-1919), vnučka Charlotte (vládla v letech 1919-1964) a pravnuk Jan (vládl v letech 1964-2000). Dnešním panovníkem Lucemburska je od 7.října 2000 velkovévoda Jindřich, který tento úřad převzal po svém otci velkovévodovi Janovi.

V letech 1914-1918 za 1.světové války bylo Lucembursko okupováno Německem. Za zmínku možná stojí, že v této válce Lucemburčani i Češi bojovali proti Německu na stejné straně ve Francii. Slavná rota Nazdar, která byla složena z Čechů žijících ve Francii, vznikla již v 1.srpna1914. Rota Nazdar byla součástí praporu C 2.pochodového pluku 1.pluku cizinecké legie Marocké divize. V rámci tohoto praporu C, zde vedle roty Nazdar, byla i Polská rota složená z Poláku a Švýcarsko-Lucemburská rota složená ze švýcarských a lucemburských bojovníku. Všichni příslušníci pluku cizinecké legie byli dobrovolníci, odhodlaně bojující za své země.

Tato divize se proslavila především vítězstvím u Arassu dne 9.května 1915. Město Arass ve Francii je shodou okolností nedaleko od Kresčaku.

Zde u Arassu útočil proti nepřátelským německým pozicím prapor C v této sestavě: levé křídlo Švýcarsko-Lucemburská rota, střed Polská rota a pravé křídlo rota Nazdar. Prapor C byl následován prapory D, A, B. Vítězství bylo dosaženo za cenu obrovských ztrát praporu C. Prapor C ztratil všechny důstojníky a z 925 mužů zbyla jen třetina. Celkově tento pluk cizinecké legie Marokánské divize během této bitvy ztratil 50 důstojníků ze 75 a 1889 poddůstojníků a vojínů z 3822. Dnes je to pro někoho zapomenutá historie, ale je to jeden z okamžiků, kde Lucemburčani a Češi bojovali zase bok po boku proti společnému nepříteli.

Tyto oběti mimo jiné přispěly k tomu, že v roce 1918 byla ukončena německá okupace Lucemburska, které si udrželo nezávislost, a vzniklo Československo.

V letech 1918-1919, kdy dvě americké divize okupovaly Lucembursko, na konferenci ve Versailles vznesla Belgie svůj požadavek na anexi celého Lucemburského velkovévodství. V Lucembursku se proti tomu zvedla vlna odporu a referendum v Lucembursku roku 1919 jednoznačně ukázalo vůli Lucemburčanů zůstat nezávislým velkovévodstvím.

Dne 25.července 1921 podepsalo Lucembursko s Belgií smlouvu, na základě které mezi těmito dvěma státy v březnu 1922 vznikla BELGO-LUXEMBOURG ekonomická unie (BLEU). Od vzniku této unie bylo v Lucembursku vedle lucemburského franku zákonným platidlem i belgický frank. Tyto měny od 01.01.2002 v Belgii i Lucembursku v plném rozsahu nahradilo €uro.

Za 2.světové války za německé okupace Lucemburska BELGO-LUXEMBOURG ekonomická unie přestala platit a byla v roce 1947 obnovena. Tato ekonomická unie platí i dnes.

10.května 1940 Lucembursko obsadila Velkoněmecká říše. Velkoněmecká říše dne 30.08.1942 Lucembursko anektovala. Lucembursko přestalo existovat a na jeho území vznikla župa Velkoněmecké říše Moselland.

Za 2.světové války v emigraci v táboře Spojenců vznikly Lucemburské jednotky bojující za obnovu svého státu. Lucemburčani sloužili v britských Commandos, SAS, jednotkách Svobodné Francie, belgického dělostřelectva, brigády PIRON a U.S army. Opět Lucemburčani a Češi stáli na stejné straně proti společnému nepříteli.

Dokonce se mnozí z nich možná přímo osobně setkali u britských Commandos (3.roty a X.roty 10.commanda Velké Británie). Commanda byly za 2.světové války specialisté na vysoce účinnou likvidaci nepřátelské živé i technické síly. Lidově se tomu říká „odborníci na mokrou práci“.

Sám velkovévoda Jan za 2.světové války, kdy byl následníkem lucemburského trůnu, se přihlásil jako dobrovolník do britské armády a sloužil v její Irské gardě. Později působil velkovévoda Jan v lucemburské armádě, včetně jejího generálního štábu a dotáhl to na její nejvyšší hodnost plukovníka.

Již 9.září 1944 osvobodila 5.divize americké armády Redange a 10.září 1944 hlavní město Luxembourg. V následujícím období, v září 1944 až únor 1945, je celé Lucemburské velkovévodství osvobozeno a obnoveno. Na konci těchto bojů v Lucembursku ve dnech 16.prosince 1944 až 18.ledna 1945 proběhla slavná bitva v Ardenách tj.na území severního Lucemburska a východní Belgie.

Lucemburská armáda se podílela na dobytí a poválečné okupaci západu Německa. Za zajímavost stojí možná zmínit následující událost. V Lucemburčany okupovaném území Německa, oblasti Saary, lucemburská armáda ukořistila dne 26.08.1946 v Kastel nad Saarou tělesné pozůstatky českého krále a lucemburského hraběte Jana Lucemburského, který zde byl tenkrát pohřben. Následně zajistila jeho přenesení a pohřbení v katedrále Panny Marie v Luxembourgu, kde je pohřben dodnes.

Dne 01.01.1948 vstoupila v platnost dodnes platná hospodářská unie BENELUX mezi Belgii, Nizozemím a Lucemburskem.

V průběhu Korejské války 1950-1953 byla jedna rota lucemburské armády vyslána do Koreje a byla součástí jednotek OSN, které bojovaly proti severokorejským a čínským komunistům.

V roce 1951 se Luxembourg stal sídlem Evropského společenství uhlí a oceli.

Dne 25.03.1957 podepsalo Lucembursko Římské smlouvy a stalo se tak jedním ze zakládajících členů Evropského hospodářského společenství. Toto společenství se později transformovalo do dnešní Evropské unie.

Dnešní ekonomika Lucemburska je vysoce výkonná. V letech 1974-1975 postihla Lucembursko ekonomická krize, způsobená orientací lucemburské ekonomiky na těžký průmysl, v mnohém podobná dnešním problémům českého průmyslu. Do této krize lucemburská ekonomika měla svůj základ v těžkém průmyslu, především v ocelářství a dolech, podobně jako v České republice. Základy tohoto průmyslu vznikly v Lucembursku, stejně jako v českých zemích, v 2.polovině 19.století.

Vznik těžkého průmyslu v Lucembursku se datuje objevením velkých ložisek železné rudy v roce 1841 v Minette na jihu Lucemburska v oblasti Rote Erde. Od té doby a zvláště po vybudování první železnice v Lucembursku v roce 1859 a po vynalezení metody v roce 1884 na odstranění nečistot z rudy, nastal masivní rozvoj ocelářství v Lucembursku v oblasti Rote Erde a umožnil tak, že základem Lucemburské ekonomiky byl z větší části těžký průmysl až do zmiňované krize v letech 1974-1975.

Toto nasměrování na těžký průmysl v 2.polovině 19. století bylo pro většinu zemí výhodné, neboť v této době těžký průmysl tvořil hlavní část příjmu jednotlivých ekonomik a umožňoval ekonomický růst těchto zemí. Touto krizí však bylo ukázáno, že hlavní zdroje příjmu ekonomik se v 3.třetině 20.století přesunuly z těžkého průmyslu do jiných oblastí lidské činnosti.

Lucembursko opustilo do té doby svůj hlavní zdroj příjmů, tj.těžký průmysl, který se postupně jako zdroj příjmů snižoval a začalo se specializovat na HIGH-TECH obory, ale především na sektor finančních služeb. Tyto změny se mohou provést pouze jako důsledek, který následuje po zavedení lepších právních předpisů než mají ostatní státy, protože kapitál jde jen tam, kde má nejvýhodnější podmínky.

Toto si Lucembursko uvědomilo a přistoupilo během této ekonomické krize k zásadní reformě právních předpisů. Tvůrci těchto právních předpisů v Lucembursku je vytvořili v duchu liberálního chápání tržní ekonomiky. To, že liberální chápaní ekonomiky je klíč k bohatství státu a jeho populace krásně ukazují následná léta rozvoje Lucemburska po zavedení právních předpisů vycházejících právě z tohoto chápání. Lucembursko si při této právní reformě nechalo jen kvalitní zákony z minulosti, které jsou v souladu s liberální ekonomií, jako např.Napoleonův zákoník, zákon o společnostech z roku 1915 (vznikl pod vlivem kvalitního prusko-německého práva), zákon z 31.07.1929 „HOLDING 29“ atd. Tyto právní předpisy doplnilo po této krizi 1974-1975 dalšími právními předpisy v oblasti obchodního, daňového a dalšího práva, takže zde vzniklo výkonné a jasné právní prostředí, které umožňuje usazení kapitálu v daném ekonomickém systému. Tyto nové zákony v duchu liberální tržní ekonomiky se tak staly zdrojem novodobého bohatství Lucemburska.

Pro celkové objektivní porovnání ekonomického vývoje Lucemburska od krize 1974-1975 mohou snad nejlépe sloužit následující zveřejněné informace z informačních zdrojů, na jedné straně České národní banky, Českého statistického úřadu, Ministerstva financí České republiky a na druhé straně z obdobných institucí Velkovévodství Lucemburského a Evropské unie.

Daňový systém pro svoji přehlednost a dobrou kontrolovatelnost umožňuje Lucemburskému velkovévodství skoro 100% výběr daní a dalších plateb, při nízkých nákladech na výběr daní, na rozdíl od myšlenkově zastaralejší daňové soustavy České republiky, která má nižší úspěšnost.

K 31.březnu 2001 dosáhly daňové nedoplatky v České republice výši 99,2 mld. Kč. Z toho 91,7 mld. Kč představují nedoplatky na daních nové daňové soustavy platné od 1. ledna 1993 a 7,5 mld. Kč na daních staré daňové soustavy platné do 31. prosince 1992.

Pro porovnání v roce 2000 měl rozpočet České republiky příjmy 584,45 miliard Kč tj.680,54 miliard Lucemburských franků (dále jen LUF) a výdaje 622,65 miliard Kč tj.725,02 miliard LUF. Zatímco rozpočet velkovévodství Lucemburského měl příjmy 194,2 miliard LUF a výdaje 194,1 miliard LUF. Přepočítáme-li příjmovou složku rozpočet na porovnatelnou jednotku, tj. třeba početnost populace, pak přepočítaný příjem státního rozpočtu na jednoho obyvatele u České republiky je 64.813,33 LUF a u Lucemburska 446.037,91 LUF. Z toho lze usoudit, že modernější lucemburská daňová soustava byla v roce 2000 o 588,19% výkonnější než česká.

Lucemburská daňová soustava nesnižuje životní úroveň, ale naopak ji zvedá. V roce 1980 měl lucemburský rozpočet příjmy 48,2 miliard LUF a výdaje 48,9 miliard LUF, tj. od roku 1980 do roku 2000 se příjem lucemburského státu zvětšil o 302,90%.

Dalším ukazatelem pozitivním pro Lucembursko je vývoj míry inflace. Míra inflace je vždy ovlivněna ekonomicko-sociální situací vývoje hospodářství, který má základ v jakostní kvalitě právních předpisů dané země. Tento vývoj názorně ukazují níže uvedená data vývoje míry inflace:

I.) V roce 1996 byla v Lucembursku 1,4% a v České republice 8,8%.

II.) V roce 1997 byla v Lucembursku 1,4% a v České republice 8,5%.

III.) V roce 1998 byla v Lucembursku 1,0% a v České republice 10,7%.

IV.) V roce 1999 byla v Lucembursku 1,0% a v České republice 2,1%.

V.) V roce 2000 byla v Lucembursku 3,2% a v České republice 3,9%.

VI.) Celkově v letech 1996 až 2000 byla v Lucembursku 8,0% a v České republice v témž období 34%, tj.růst inflace má Česká republika za toto období o 325% vyšší než Lucembursko.

Vraťme se však ke státnímu rozpočtu. V roce 1999 měl Lucemburský státní rozpočet příjem 180,0 miliard LUF a výdaje 179,8 miliard LUF. Příjem lucemburského státního rozpočtu vzrostl v roce 2000 oproti roku 1999 jak v nominální hodnotě o 7,9%, ale i v reálné hodnotě o 4,7%.

Pro porovnání - státní rozpočet České republiky měl v roce 1999 příjem 567,3 miliard Kč a 596,9 miliard výdaje. Příjem českého státního rozpočtu vzrostl v roce 2000 oproti roku 1999 o 3,0% v nominální hodnotě, ale v reálné hodnotě měl pokles o 0,9%.

Z toho vyplývá, že příjem rozpočtu České republiky oproti Lucemburskému státnímu rozpočtu nemá schopnost růstu, protože roste pouze v nominální hodnotě, ale nikoliv v reálné hodnotě. To také způsobuje, že příjem českého rozpočtu již není schopen vykrýt výdaje státu, protože v posledních letech jsou výdaje České republiky vyšší, než její příjmy v roce 1999 (to bylo o 5,2%) a v roce 2000 (to bylo o 6,5%). Tento stav se projevuje jako zvedající trend procentického růstu výdajů nad příjmy u českého rozpočtu, na rozdíl od Lucemburska, které má víceméně vyrovnané příjmy s výdaji.

Zvednutí reálného příjmu státního rozpočtu velkovévodství Lucemburského je umožněno nikoliv zvedáním daňového zatížení, ale naopak snižováním daňového zatížení. Např. neexistuje v Lucembursku pramenná daň z úroku u vkladu, to způsobuje, že v lucemburském bankovním sektoru je obrovské množství vkladu v bankách, které tím pádem mají velkou přirozenou likviditu a následně roztáčí oběh zvětšujícího se množství reálného finančního majetku v ekonomice.

Protože mezi akumulací peněz a dalšího majetku, jak fyzických a právnických osob a zdaněním a jinými platbami ve prospěch státu (soc.pojištění, cla, poplatky atd.) existuje nepřímá úměra, čím vyšší zdanění a zmatenější daňový systém, tím je výběr finančních prostředků v objemu menší.

Toto si Lucembursko uvědomuje. Proto šlo cestou výkonného daňového systému v duchu liberální ekonomie, která mu umožňuje mít vysoké příjmy jak státu, tak fyzických a právnických osob a nejvyšší životní úroveň v Evropské unii a jednu z nejvyšších na světě. Tato vysoká životní úroveň roztáčí spirálu rostoucího bohatství a s tím souvisejícího růstu majetkového základu pro výpočet daně, proto je příjem státního rozpočtu Lucemburska rok od roku vyšší jak v nominální, tak reálné hodnotě. Dále umožňuje, že příjmy jsou vyrovnané s výdaji a celý lucemburský systém je výkonnější než ostatní státy.

Lucembursko se tak dostalo z této krize let 1974-1975 poměrně snadněji než jiné státy. Shrnu-li to, Lucembursko velice snadno našlo cestu z této krize zavedením kvalitnějších právních předpisů, které platí v Lucembursku i dnes. Tato strategie pro vznik bohatství se Lucembursku bohatě vyplatila.

Tyto kvalitní právní předpisy umožnily vzestup životní úrovně současné populace Lucemburska. I tyto důvody vedly mimo jiné k rozhodnutí Evropské unie zde soustředit některé své důležité ústřední instituce.

Čtvrť Kirchberg ve městě Luxembourg je dnes sídlem mnoha ústředních institucí Evropské unie, a to pro svou politickou a sociální stabilitu lucemburské společnosti. Za své středisko si ho vybraly instituce Evropské unie: Evropská investiční banka, Evropský soudní dvůr, Evropský dvůr auditorů, sekretariát Evropského parlamentu, Evropský statistický úřad, účetní dvůr, úřadovny Evropské monetární unie a další instituce Evropské unie. Pokud je Brusel střediskem politiky a Strasbourg parlamentu Evropské unie, tak o Lucembursku lze říci, že je finančním mozkem Evropské unie. V lucemburském Schengenu se rovněž odehrál podpis 1.Schengenské dohody (dne 14.07.1985) a 2.Schengenské dohody (dne 19.06.1990), která výrazně posílila integraci Evropské unie.

Důkazem úspěchů Lucemburské ekonomiky je mimo jiné zavedení jednotné měny Evropské unie - €uro. Jedině Lucembursko splnilo všechna náročná kriteria již při těchto zahajovacích rozhovorech o vzniku této měny, v rámci připravované hospodářské a měnové unie na nejvyšším zasedání Evropské unie v Maastrichtu v prosinci 1991. Tam byl také později podepsán komplex smluv, které novelizovaly a doplňovaly zakládající akty Společenství, nesoucí název Smlouva o Evropské unii, běžně označovaná jako Maastrichtská smlouva.

Toto je rovněž důkazem vysoké hodnoty lucemburské ekonomiky. €uro zavedli bez problému v Lucembursku k 01.01.1999 v paritě s belgickým a lucemburským frankem a bez problému zde k 31.12.2001 zrušili belgický a lucemburský frank.

Jen pro ilustraci těchto úspěchů lze říci, že dnes má Lucembursko nejvyšší hrubý domácí produkt na osobu ve světě, v kterém dokonce předstihlo i Švýcarsko. V roce 1999 bylo dosaženo následujících ekonomických úspěchů v Lucembursku.:

1.) V Lucembursku byl průměrný roční příjem obyvatele 45.000 $ (US). Pro porovnání v České republice byl průměrný roční příjem jednoho obyvatele 4.850 $ (US).

2.) V Lucembursku byla nezaměstnanost 2,7%. Pro porovnání v České republice byla nezaměstnanost 9,4% s ročním růstem 2,1%.

3.) Hrubý domácí produkt (dále HDP) dle směnné relace Lucemburska byl 670,8 miliard LUF, tj.14,7 miliard $ (US), což je 34.200 $ (US) na osobu, a to při ročním růstu 7,5%. Lucembursko tak mělo nejvyšší HDP na osobu na světe. Zatímco Česká republika měla hrubý domácí produkt: 1.390,6 miliard Kč tj.36,29 miliardy $ (US), tj. 3.457 $ (US) na obyvatele a to při ročním poklesu 0,8%.

4.) Přičemž zemědělství tvořilo v Lucembursku 0,8% HDP, průmysl 22% HDP a služby 77,2% HDP. Zatímco v České republice tvořilo zemědělství 6% HDP, průmysl 61% HDP a služby 33% HDP.

5.) V roce 1997 měla Česká republika HDP 1.447,7 miliardy Kč, tj.celkově v období 1997-1999 měla Česká republika nominální pokles HDP dle směnné relace o 4,0%, v případě započtení sumární inflace Kč za roky 1997-1999 o 21,3% je tento propad v reálné hodnotě ještě vyšší, a to o 25,3%. V roce 1997 mělo Lucembursko HDP 594,2 miliard LUF, tj.celkově v období 1997-1999 mělo Lucembursko vzrůst HDP o 19,8 %, v případě započtení za roky 1997-1999 sumární inflace LUF 3,4% je zde stále růst v reálné hodnotě o 16,4%.

6.) V případě porovnávání dle koupěschopnosti byl v letech 1995-1997 průměrný HDP dle koupěschopnosti na jednoho obyvatele v Lucembursku 31.842 $ (US) a v České republice 11.762 $ (US).

B.) Novější porovnaní dle parity kupní sily bylo HDP na jednu osobu  13.600 USD (rok 1999), 14.300 USD (rok 2000) a 15.300 USD (rok 2001). HDP dle směného kurzu vykázalo 5.500 USD (rok 1999), 5.300 USD (rok 2000), 4.900 USD (rok 2001).

Koncem roku 2000 byla nezaměstnanost 8,8 %.

Inflace v roce 2000 byla 3,9%.

 

Určitý pozitivní trend v České republice po vzoru ekonomik, které akumulují kapitál, lze vystopovat v platném zákoně č.72/2000 ve znění č.453/2001 Sb., který pak pomáhá stabilizovat ekonomiku České republiky podobně jako to, ale masivněji umí dělat Lucembursko.

 

Vysoký podíl služeb v Lucembursku je díky vysoce výkonnému pojišťovnictví, bankovnímu a finačnímu sektoru. Bankovní a finační sektor je obratně řízen Lucemburským měnovým úřadem, který dotváří podnikatelskou atraktivitu Lucemburska. Lucembursko je pro tuto svoji atraktivitu požehnáním pro podnikatelský sektor a následně pro jeho zaměstnance. Dnešní denní obraty bank, pojišťoven, investičních fondů a dalších podnikatelských subjektů v Lucemburském velkovévodství jsou vyšší než obraty v České republice.

Lucembursko je v současnosti v důsledku svých výborných právních předpisů sedmým největším bankovním centrem současného světa, a to za velice krátkou dobu. Toto výborné právo sem přilákalo obrovské množství kapitálu, takže je dnes Lucemburská akciová burza centrálním trhem Eurobonů. Lucemburská akciová burza má mnoho těchto významných členů, což již samo o sobě dokazuje potencionál Lucemburska:

AOT STOCK SPECIALIST B.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

ARTESIA SECURITIES S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

BONNEWIJN, RENWART, VAN GOETHEM ET CIE. (BENELUX CROSS MEMBER)

CLC BOURSE S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

COMPAGNIE FINANCIERE ET BOURSIERE LUXEMBOURGEOISE S.A. - COFIBOL

CREDIT SUISSE ASSET MANAGEMENT FUND SERVICE (LUXEMBOURG) S.A.

DE MOFFARTS, ROLIN JACQUEMYNS S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

DEGROOF SECURITIES S.A.(BENELUX CROSS MEMBER)

DELTA LLOYD SECURITIES N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

DIERICKX, LEYS & CIE N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

EDOUARD DE GRAAFF & CO B.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

FOYER ASSET MANAGEMENT, COMPAGNIE LUXEMBOURGEOISE S.A.

IMG HOLLAND INVESTMENT MANAGEMENT GROUP N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

KBC SECURITIES N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

KBW WESSELIUS EFFECTENBANK N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

LELEUX ASSOCIATED BROKERS (BENELUX CROSS MEMBER)

MERRILL LYNCH (LUXEMBOURG) S.A.R.L.

PETERCAM (LUXEMBOURG) S.A.

PETERCAM S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

PROBROKERAGE B.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

REALBANK S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

ROSEEUW A. & CO N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

TIMBER HILL EUROPE AG (BENELUX CROSS MEMBER)

TOP TRADE S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

UBS FUND SERVICES (LUXEMBOURG) S.A.

VAN DER MOOLEN EFFECTEN SPECIALIST B.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

VAN DER MOOLEN OBLIGATIES BV (BENELUX CROSS MEMBER)

VAN MOER, SANTERRE & CO S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

VAN MOER, SANTERRE LUXEMBOURG S.A.

VERMEULEN RAEMDONCK S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

ABN AMRO BANK (LUXEMBOURG) S.A.

AMERICAN EXPRESS BANK (LUXEMBOURG) S.A.

ARTESIA BANK LUXEMBOURG S.A.

BANCA INTESA INTERNATIONAL S.A.

BANK DE MAERTELAERE N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

BANK INSINGER DE BEAUFORT N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

BANK OF BERMUDA (LUXEMBOURG) S.A.

BANK OF NEW YORK (LUXEMBOURG) S.A. (THE)

BANK OF TOKYO-MITSUBISHI (LUXEMBOURG) S.A. (THE)

BANKPYME (SUCC.LUX)

BANQUE CENTRALE RAIFFEISEN S.C.

BANQUE DE LUXEMBOURG S.A.

BANQUE DEGROOF LUXEMBOURG S.A.

BANQUE DELEN & DE SCHAETZEN N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

BANQUE DEWAAY S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

BANQUE DEWAAY S.A. (SUCCURSALE DE LUXEMBOURG)

BANQUE ET CAISSE D'EPARGNE DE L'ETAT, LUXEMBOURG

BANQUE GENERALE DU LUXEMBOURG S.A.

BANQUE PRIVEE EDMOND DE ROTHSCHILD LUXEMBOURG S.A.

BANQUE PUILAETCO (LUXEMBOURG) S.A.

BANQUE SAFRA-LUXEMBOURG S.A.

BNP PARIBAS LUXEMBOURG S.A.

CHASE MANHATTAN BANK LUXEMBOURG S.A.

CITIBANK INTERNATIONAL PLC ( succursale de Luxembourg)

COMMERZBANK INTERNATIONAL S.A.

CREDIT AGRICOLE INDOSUEZ LUXEMBOURG S.A.

CREDIT EUROPEEN S.A.

CREDIT LYONNAIS LUXEMBOURG S.A.

DANSKE BANK INTERNATIONAL S.A.

DE LAET, POSWICK & CO S.C.S. (BENELUX CROSS MEMBER)

DEUTSCHE BANK AG (AMSTERDAM BRANCH) (BENELUX CROSS MEMBER)

DEUTSCHE BANK AG LONDON

DEUTSCHE BANK LUXEMBOURG S.A.

DEXIA - BANQUE INTERNATIONALE A LUXEMBOURG S.A.

DEXIA BANK (BENELUX CROSS MEMBER)

DEXIA DIRECT BANK S.A.

DG BANK LUXEMBOURG S.A.

DRESDNER BANK LUXEMBOURG S.A.

F. VAN LANSCHOT BANKIERS N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

FIDEURAM BANK (LUXEMBOURG) S.A.

FIMAT INTERNATIONAL BANQUE S.A. (UK BRANCH) (BENELUX CROSS MEMBER)

FORTIS BANK NEDERLAND N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

FORTIS BANQUE S.A. (BENELUX CROSS MEMBER)

HSBC TRINKAUS & BURKHARDT (INTERNATIONAL) SA

HYPOVEREINSBANK LUXEMBOURG S.A.

IMI BANK (LUXEMBOURG) S.A.

KAUPTHING BANK LUXEMBOURG S.A.

KEMPEN & CO N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

KREDIETBANK S.A. LUXEMBOURGEOISE

LANDESBANK LUXEMBURG INTERNATIONAL S.A.

LLOYDS TSB BANK PLC

MIZUHO TRUST & BANKING (LUXEMBOURG) S.A.

NIKKO BANK (LUXEMBOURG) S.A. (THE)

NOMURA BANK (LUXEMBOURG) S.A.

RABO SECURITIES N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

SAL. OPPENHEIM JR & CIE LUXEMBOURG S.A.

SANPAOLO BANK S.A.

SOCIETE EUROPEENNE DE BANQUE S.A.

SOCIETE GENERALE BANK & TRUST S.A.

STATE STREET BANK LUXEMBOURG S.A.

SUMITOMO TRUST AND BANKING (LUXEMBOURG) S.A.

SVENSKA HANDELSBANKEN LUXEMBOURG S.A.

UBS (LUXEMBOURG) S.A.

VAN DER HOOP EFFEKTENBANK N.V. (BENELUX CROSS MEMBER)

WESTLB INTERNATIONAL S.A.

 

Rozsah tohoto dynamického růstu bohatství v Lucembursku rovněž krásně ukazují následující údaje o podnikatelských subjektech a jejich majetku (aktiva) v Lucembursku:

A) Pojišťovny:

a) V roce 1980 to bylo 42 pojišťoven s objemem pojistného 3,6 miliardy LUF,

b) v roce 1990 to bylo 55 pojišťoven s objemem pojistného 11,9 miliardy LUF,

c) ale v roce 1998 to bylo 93 pojišťoven s objemem pojistného 204,2 miliardy LUF.

B) Holdingové společnosti:

a) V roce 1980 to bylo 5.118 holdingových společností s celkovou sumou kapitálu 262,4 miliard LUF,

b) v roce 1990 to bylo 8.653 holdingových společností s celkovou sumou kapitálu 914,9 miliard LUF,

c) ale v roce 1998 je to již 13.879 holdingových společností s celkovou sumou kapitálu 1.258,5 miliard LUF.

C) Investiční fondy:

a) V roce 1980 to bylo 76 investičních fondů s celkovou sumou aktiv 118,5 miliard LUF,

b) v roce 1990 je to již 805 investičních fondů a s celkovou sumou aktiv ve výši 2.914,3 miliard LUF,

c) ale v roce 1999 1.630 investičních fondů a s celkovou sumou aktiv ve výši 29.657,8 miliard LUF.

D) Banky:

a) V roce 1960 bylo v Lucembursku jen 17 bank, které měly 1.321 pracovníků a celkovou sumu aktiv pouze 23,0 miliard LUF,

b) v roce 1970 to bylo 37 bank, které měly 3.756 pracovníků a celkovou sumu aktiv 236,0 miliard LUF,

c) v roce 1980 to bylo 111 bank, které měly 7.600 pracovníků a celkovou sumu aktiv 3.917,0 miliard LUF,

d) v roce 1990 to bylo 117 bank, které měly 16.335 pracovníků, ale celkovou sumu aktiv 12.480,0 miliard LUF,

e) ale v roce 1999 již 210 bank, které měly jenom 21.197 pracovníků, ale zato celková suma aktiv těchto bank byla ve výši 24.141,8 miliard LUF, to znamená, že na jednoho obyvatele Lucemburska připadalo 55.448.805,55 LUF. To krásně ukazuje, že majetek roste rychleji než potřeba lidské práce, tj.akumulace majetku jde cestou především využití myšlenkového potenciálu než cestou kvantity.

f) Pro porovnání k 31. 12. 1999 působilo v České republice 42 bank a poboček zahraničních bank. Banky v České republice k 31.12.1999 měly 48.955 pracovníků. Celkem byla suma aktiv bankovního sektoru v České republice k 31.12.1999 2.533,778 miliard Kč, tj.2.965,6 miliard LUF, tj. na jednoho obyvatele České republiky je to 282.438,09 LUF. Celkově má Česká republika oproti Lucembursku více zaměstnanců v bankovním sektoru, ale přitom má její bankovní sektor menší aktiva. Dále z toho vyplývá, že aktiva bankovního sektoru na jednoho obyvatele příslušného státu jsou o 19.532,2% vyšší v Lucembursku než v České republice, což je ještě astronomičtější rozdíl.

Lucembursko se tak během této nedávné doby, tj.od ekonomické krize 1974-1975 do současnosti, stalo jedním z nejbohatších států nejen Evropy, ale i světa.

Toto je krásným důkazem toho, že myšlenkový potencionál v oblasti znalostí aplikace liberální ekonomie do právních předpisů je klíč k úspěchu.

Hrad Vianden v Lucembursku, rodiště českého krále a lucemburského hraběte Jana Lucemburského.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více