Brunel: Vzor Verneových inženýrů

Autor: Ondřej Fér 🕔︎︎ 👁︎ 23.998

 

Brunel: Vzor Verneových inženýrů

Inženýr Marc Isambard Brunel byl významný britský inženýr a francouzský royalista. Asi proto se oženil s dívkou se skutečně královským jménem – Sofii Kindgomovou. Syn narozený v roce 1806 po obou zdědil druhá jména. Na svět přišel pozdější inženýr Isambard Kingdom Brunel, po Churchilovi prý druhý nejvýznamnější Brit.

Reklama

Zatímco inženýr Marc Isambard Brunel pracoval na tunelu pod Temží, nadějný synek dokončoval technická studia ve Francii. Jako dvacetiletý se vrátil domů a vrhnul se do práce s elánem, nasazením a invencí, která mu zůstane na celý život. Nejprve to kromě spolupráce na tunelu pod Temží byl plán mostu přes Avon Gorge. První velká samostatná Brunelova práce se dočkala dokončení, ale až po smrti svého duchovního otce.

 

Ve věku páry

Isambard Kingdom Brunel mohl být předobrazem inženýra Cyruse Smithe z Tajuplného ostrova. Byl právě tím mužem, který z kuchyňských splašků dokáže vyrobit nitroglycerín. Nebyl jediný. Devatenácté století se právem nazývá věkem páry a páře Brunel propadnul. Velká Británie na počátku viktoriánské éry byla prvořadou světovou velmocí. Po Spojených státech se ještě proháněly tlupy Indiánů, Francie se sbírala z napoleonských válek a to ještě nevěděla, že ji čekají tři revoluce ve čtyřiceti letech a porážka ve válce s Pruskem. Německo neexistovalo. A Británie vládla nad vlnami. Tisíce obchodních lodí dopravovaly koloniální bohatství do nejprůmyslovější země světa, jejich bezpečnost zaručovalo největší a nejlepší námořnictvo světa. První britské parolodě se pachtily mezi Starým a Novým světem. V roce 1829 triumfovala nad konkurencí Stephensonova lokomotiva Raketa.

Mladého Isambarda Kingdoma Brunela fascinovaly možnosti, které pára nabízela. Ihned začal chrlit nápady na nové lokomotivy - nepříliš úspěšné, nutno říct. Přesto si gejzíru nápadů sedmadvacetiletého inženýra povšimli investoři a v roce 1833 mu nabídli místo hlavního inženýra na stavbě Velké západní železnice.

Ve své době šlo o ojedinělou stavbu. Půldruhého tisíce kilometrů dlouhá trať vedla rozdílnými terény Anglie, Walesu a Irska. Přestože stavbě mocní své doby příliš nepřáli, například yorský vévoda nemohl trať, lokomotivy ani Brunela ani vystát, se železnice dočkala dokončení.

Isambard Kingdom Brunel vydržel „na pevnině“ do roku 1837. Do té doby stačil navrhnout tunel mezi Bristolem a Chippenhamem, ve své době unikátní mainheadský most, stavět železnice v Itálii, Austrálii a v Indii. V jednatřiceti letech měl tedy inženýr kouřící čtyřicet doutníků denně a pracující s dělníky na stavbě zkušeností až až.

Pak ho uchvátilo moře.

 

Jen rakev je méně pohodlná

Reklama

George Bernard Shaw o své plavbě přes oceán na palubě parníku v první polovině devatenáctého století napsal, že nic horšího nezažil. Popsal cedulky, které pasažéry v první třídě nabádaly, aby neházeli jídlo cestujícím třetí třídy. O lůžcích prohlásil, že nic menšího a nepohodlnějšího ke spánku lidstvo nevyrobilo krom rakve. Byly to pionýrské časy transatlantické dopravy.

V roce 1819 přeplula Atlantik první loď poháněná parou. Sirius byl dlouhý 34 metrů a měl výtlak 320 tun. Cesta mu trvala 17 dní a po jejím skončení se Sirius stal prvním nositelem Modré stuhy, ocenění za nejrychlejší přeplutí Atlantiku z Británie do Ameriky. Začaly závody rejdařů. Vznikaly stále větší a rychlejší lodě. Brunel jim zcela propadl.

S vodou už měl své zkušenosti – postavil přece doky v Bristolu, Brentfordu, Milfordu a v Plymouthu. Teď se naplno vrhnul do stavby zámořských parníků, které mu přinesou největší slávu a také smrt.

 

Největší na světě

Great Western spustili na vodu v roce 1837. Dřevěná paroloď vybavená kromě koles i plným oplachtěním  ve své době patřil primát největší lodi na světě. První cestu z Bristolu do New Yorku zvládla za 15 dní. Great Western byl sice skromným, přesto ale praotcem pozdějších plovoucích paláců. Pasažéři už necestovali společně s dobytkem, kajuty poskytovaly relativní luxus. Great Western způsobil revoluci v námořní dopravě. Jako první totiž spoléhal na to, že výnosná je především doprava lidí, kteří jsou za luxus ochotní a schopní zaplatit horentní sumy.

I další Brunelův projekt, parník Great Britain byl po spuštění na vodu v roce 1843 největší loď na světě. Patří jí i další primát. Byla první celokovovou lodí, která se plavila přes Atlantik a také prvním plavidlem poháněným lodními šrouby. Jako první měla Great Britain ocelové záchrané čluny, jako první používala patentní log, kterým se určovala rychlost lodi. Její panenská plavba vedla v roce 1845 z Liverpoolu do New Yorku, v dalších třiceti letech se plavila do Austrálie, kam přepravila na 16 000 emigrantů, za krymské války přepravila z Malty k Sevastopolu 45 000 vojáků, při jedná plavbě v roce 1854 vezla i 30 koní.

Za normálních podmínek měla Great Britain místo pro 252 pasažérů v první a druhé třídě a pro 130 lidí ve třetí třídě.

Poslední lodí, kterou Isambard Kingdom Brunel postavil, byl parník Great Eastern, spuštěný na vodu v roce 1858.

 

Loď zvaná Leviathan

Reklama

Great Eastern byl skutečné monstrum.  Opět celokovová loď byla dlouhá ve své době neuvěřitelných 211 metrů. O půl století mladší proslulá Mauretania byla jen o dvacet metrů delší. Výtlak 19 000 tun Great Easternu na dlouhá desetiletí zaručil titul největší lodě světa. V době spuštění na vodu byly lodě konkurence zhruba pětkrát menší. 36 metrů širokou loď poháněl parní stroj spřažený jak s dvěma kolesy, tak s lodním šroubem. Kromě toho měl Great Eastern šest a půl tisíce čtverečních metrů plachet. Mohl přepravit 4 000 lidí – stejný počet se na loď vměstnal až o 80 let později – byla jí slavná Queen Mary s výtlakem 81 000 tun. Nebyl by to Brunel, kdyby Great Eastern nevybavil další technickou novinkou – dvojitým dnem.

Great Easternu se od počátku říkalo Leviathan podle biblické příšery. Loď od samého počátku pronásledovala smůla. Loděnice jen s obtížemi zvládala stavbu obří lodě, dodávky se zpožďovaly. Brunel dělal co mohl. Pracoval osmnáct hodin denně, spal na pohovce ve své kanceláři. V roce 1857 byl Great Eastern připraven ke spuštění na vodu. Brunel ale podcenil velikost trupu. Až po vybagrování speciálního kanálu a při mimořádně vysokém přílivu se loď 30. ledna 1858 svezla na hladinu. Rozmačkala přitom pět přístavních dělníků. Great Eastern se pohupoval v přístavu. Práce se zastavily, protože došly peníze. Nakonec nedokončený trup koupila společnost Great Ship a v září 1859 se Great Eastern dočkal dokončení.

Už zkušební plavba smůlou pronásledované lodě skončila neštěstím, když explodoval jeden z ventilátorů lodních kotlů. Zahynul jeden muž posádky. Isambarda Kingdoma Brunela, přepracovaného a štvaného katastrofami, stíhajícími jeho mistrovské dílo, zemřel 15. října 1859 ve třiapadesáti letech.

Život jeho lodi ještě ani zdaleka nekončil. Na svou panenskou plavbu se vydala v červnu 1860. V New Yorku ji sice přivítaly slavnostní dělové salvy, ekonomicky ale cesta skončila katastrofou. Na lodi, které už zůstala pověst smolaře, necestovalo ani sto lidí. Aby se finanční propadák napravil, vozil Great Eastern Američany na krátké vyhlídkové plavby. Na první plavbu se přihlásilo 2000 lidí, posádka ale čekala jen desetinu a tak 1800 pasažérů strávilo cestu v neuklizených a nepřipravených kajutách a bez jídla.

Smůla pokračovala. Na čtvrté plavbě přes Atlantik se Great Eastern málem potopil v bouři, v září 1862 najel na skaliska. Nakonec ho majitel prodal společnosti, která kladla podmořský kabel mezi Starým a Novým světem. Luxusní zařízení kabin zmizelo a místo čtyř tisíc pasažérů největší loď své doby vezla tisíce kilometrů kabelu.

V roce 1885 sloužil Great Eastern už jen jako plovoucí billboard. O tři roky později ho sešrotovali.

 

Zmrtvýchvstání

Great Britain sloužila jako pasažérská loď, přepravovala emigranty i vojáky. Pětadvacetkrát ji poškodila bouře, skaliska nebo srážka s jinou lodí, nezahynul ale jediný člověk a loď se vždy udržela na hladině. v sedmdesátých letech 19. století už ale bylo jasné, že kdysi vrchol techniky je zralý na vyřazení. Nakonec skončila jako vlnolam v Port Stanley na Falklandách. Unikátní loď tu beznadějně chátrala až do přelomu století, kdy ji koupilo válečné námořnictvo a změnilo ji na sklad uhlí. Great Britain v roce 1914 poskytla uhlí i bitevním křižníkům Invincible a Inflexible, které o pár dní později zmasakrovaly německou eskadru admirála hraběte von Spee a potopily křižníky Scharnhorst, Gneisenau, Nürnberg a Leipzig.

V roce 1937 se trup Great Eastern po navrtání potopil na pláži u Port Stanley.

V šedesátých letech si na Great Britain vzpomněla skupina nadšenců a iniciovala sbírku, z jejíhož výnosu se Great Britain měla vrátit jako muzeum do Bristolu, kde byla postavena. V roce 1970 loď pontony vyzvedly na hladinu a po dvou měsících se Great Britain vrátila do doku, kde ji před 127 lety postavili. Dnes je první transatlantik muzeem a vzdělávacím centrem, připomínajícím nejen pohnutou historii, jejíž byla součástí, ale také mistrovství megalomanského inženýra Isambarda Kingdoma Brunela.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více