kpt. i m. Antonín HALBICH

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 24.091

Narodil se 3.května 1897 v Jaroměři, kde také vychodil obecnou a měšťanskou školu. V letech 1911-1915 navštěvoval obchodní akademii v Hradci Králové, kterou ukončil s uspokojivým prospěchem 26.června 1915 (mimo jiné nejlepších studijních výsledků získával v dějepise, dále se učil také například cizím řečem – angličtině ad.). Již v průběhu studia na Obchodní akademii byl odveden do c. k. armády, proto hned po maturitě nastoupil jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku č. 53  v Chorvatsku. Zde také v lednu 1916 absolvoval školu pro důstojníky v záloze rakousko-uherské armády. Na jaře 1916 odjel s 8.polním praporem 53.pluku do pole. V únoru 1917 dostal, již v hodnosti praporčíka,  z bojových pozic jednotky dovolenou, kterou z většiny trávil doma, v Jaroměři, kde jej také jeho blízcí viděli naposledy. V květnu se nacházel u stíhacího (úderného) oddílu na ruské frontě, kde se účastnil akcí proti ruské armádě. V červnu téhož roku zde byl při jednom z bojů zajat.

Reklama

Mezitím proběhla slavná bitva Československé střelecké brigády u Zborova 2.7.1917, kdy Čechoslováci v ruské armádě na straně Spojenců měli možnost vystoupit poprvé jako organická jednotka, proti armádě habsburské monarchie.

Již 8.července 1917 Antonín Halbich vstoupil ze zajateckého tábora, kdy po úspěchu Čechoslováků v bitvě u Zborova byl povolen další nábor Čechů a Slováků mezi zajatci, do československých legií. Po zjištění jeho kvalit absolvoval v září důstojnický kurz při 2.čs. divizi v Borispole u Kyjeva. Zde také přednášel taktiku úderných jednotek rakousko-uherské armády, v jejímž rámci údernický kurz absolvoval. Nyní se zkušenostmi boje údernických jednotek seznamoval československé a ruské důstojníky. I jeho inspirativní výklady jistě napomohly tomu, že komise pro budování československých jednotek na Rusi rozhodla začátkem září 1917 pro postavení úderné roty i v rámci naší armády na Rusi. Předběžně byla stanovena i jejich organizace a určeni první velitelé. Do připravovaných úderných rot měli být přijímáni pouze odhodlaní dobrovolníci zvláště vybráni. Příslušníci jednotlivých  úderných rot měli být označeni viditelně lebkou se zkříženými hnáty na červeném podkladě. První velitelé, včetně Halbicha, absolvovali hned kurz, jenž trval od 28.10.1917 do 17.12.1917. Halbich, již v hodnosti podporučíka legií, byl jmenován velitelem 4.čety 3.úderné roty 7.střeleckého pluku čs. vojska na Rusi.

Již 10.ledna 1918 vznikl sloučením těchto samostatných úderných rot 1. samostatný úderný prapor, jenž byl od 4.5.1918 podřízen přímo veliteli 2.divize. Úderný prapor si v průběhu bojů, kdy se velmi vyznamenal, rychle získal respekt a statut elity. Jako takový byl nasazován na kritické úseky bojů. Jeho roty byly začleňovány do jednotlivých bojových skupin, které zajišťovaly průjezd legionářských vlaků po transsibiřské magistrále do Vladivostoku. 3.rotě 1.samostatného úderného praporu, do níž byl zařazen i Antonín Halbich, velel kapitán.Žák. Tato rota byla zprvu určena coby ochrana štábu celého československého armádního sboru během přesunu. Již však v létě 1918 byla přiřazena k tzv. Čeljabinské skupině, jíž velel plukovník Sergej Vojcechovskij. To již rotě velel po povýšení a převelení kapitána Žáka poručík Dvořák.

Brzy se rozhořely, po provokacích a událostí kolem tzv. Čeljabinského incidentu, boje mezi čs.legionáři a sovětskou mocí. Do nejtěžších bojů byl nasazován většinou i 1.úderný prapor.

Z počátku v průběhu bojů s internacionálními jednotkami bolševiků se Halbichovi zranění vyhýbala, i přes to, že svým příkladem vždy strhával ostatní. 18.června 1918 v boji u Troicka byl však zraněn, brzy byl však zpět v řadách roty.  Byl ostatními velmi ceněn pro svou statečnost a taktickou rozvahu. Dle ostatních příslušníků roty byl velmi pracovitý, a mimo svého mimořádného talentu ve strategii se neustále snažil zdokonalovat výcvik  ostatních úderníků.  Sestavil pro příslušníky úderného praporu i příručku o ručních granátech všech známých typů i s nákresy. Z angličtiny přeložil návody k obsluze amerických kulometů. Byl uznávaný i pro své zbrojířské schopnosti, kdy často ostatní úderníky učil ovládat ukořistěné zbraně.

12.srpna 1918 padl při dobývání vesnice Baltim na přístupovém směru k Jekatěrinburku poručík Dvořák.  Do funkce velitele roty byl jmenován podporučík Halbich.

6.září v boji o železniční uzel Kuzino, nedaleko Utkinského závodu byl Halbich při útocích v zuřivých bojích dvakrát raněn. Držel se však dále v boji. Vzápětí byl zraněn potřetí – smrtelně. Spolu s Halbichem v tomto boji ztratila 3.rota dalších 15 úderníků, a dalších 17 bylo zraněno. Přestože 3.rota vyšla z boje vítězně, přec tyto ztráty byly pro ní velmi citelné…

Reklama

Srdce všech bude vždy krvácet vzpomene-li Halbichovy smrti. Smrti člověka čistého srdce a heroické povahy, vzoru tak moderního vojáka, jakých již v našem úderném praporu není. Kdyby u nás doma věděli, že člověk tak vysoké kvality padl za vlast, jistě by všechny ulice a uličky jeho rodného města v hlubokém smutku ozdobili černými prapory.“ – napsal kapitán Žák,první velitel roty 12.9.1918.

Hlavní použité prameny:
Hanák Vítězslav – Koncept projevu k oslavám 28. 10. v Jaroměři (chybí rok konání)
Medek Rudolf, Vaněk O., Holeček V. – Za svobodu I.,II., III., IV. (Praha 1924-1929)
Vejnar Jindřich – Úderný prapor: Kronika 1 úderného praporu sibiřských legií (Domažlice 1930)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více