Arras 1915

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 51.273

Již před vypuknutím I. světové války žilo ve Francii asi 10 000 Čechů a Slováků. Z toho asi 2 000 jich žilo v samotné Paříži. Tito Češi a Slováci se sdružovali v řadě krajanských či vlasteneckých spolků. Již od roku 1891 existoval v Paříži Sokol. V r. 1907 vznikl českoslovanský vzdělávací spolek „Rovnost“. Tyto dvě organizace měly po vypuknutí I. světové války v r. 1914 též rozhodující vliv na další následné události čs. krajanského života ve Francii a vznik jedné z prvních českých jednotek od bitvy na Bílé hoře r.1620 – „Rota Nazdar“ (ve stejnou dobu vzniká tehdy v r. 1914 v Rusku z tamních čs. dobrovolníků tzv. Česká družina a v Srbsku se hlásí mnoho čs. dobrovolníků do srbského vojska).

Hned po vypuknutí I. sv. války proběhla 28. 7. 1914 první česká demonstrace s heslem „Pryč s Rakouskem!“, čímž získávány značné sympatie francouzské občanské veřejnosti. Je založen v rámci čs. krajanských spolků koordinační výbor v Paříži k organizaci náboru čs. dobrovolníků do Cizinecké legie k ozbrojenému rozhodnému boji proti Rakousko-Uhersku a Německu, za osvobození a samostatnost českých zemí a Slovenska. Přijeli i čeští dobrovolníci z Anglie, kteří se hlásili do cizinecké legie se stejným cílem. Tím bylo vytvořit českou jednotku v rámci Cizinecké legie, která by byla na frontě zasazena do bojů.

Reklama

Od 21. 8. 1914 tedy probíhal, u Invalidovny v Paříži, zápis českých dobrovolníků do cizinecké legie. Z hlásících se českých dobrovolníků jich bylo následně asi 300 odvedeno a ti byli transportováni do tábora cizinecké legie v Bayonne. Zde z nich byla vytvořena 1. rota praporu C, v počtu asi 250 mužů, v rámci 2. pochodového pluku cizinecké legie. Této rotě velel francouzský kapitán Sallé. Rota prošla v Bayonne pod velením francouzských důstojníků dvouměsíčním výcvikem.

Jelikož velkou část této české roty tvořili Sokolové a vládla v jednotce bratrská atmosféra, oslovovali se její příslušníci navzájem „bratře“ a tykali si. Též používali sokolský pozdrav „Na zdar!“, kterým se často nejen při vycházkách po Bayonne vesele navzájem zdravili. Právě pro tento pozdrav začali Francouzi této české rotě C1 říkat rota „Nazdar“.

Jednotka dostala 13. 10. 1914 při přísaze věrnosti slavnostně svůj prapor s českým lvem od města Bayonne. Byl svěřen Karlu Bezdíčkovi, jenž se tak stal praporečníkem jednotky. 23. 10. 1914 rota „Nazdar“ ukončila výcvik a odešla jako součást Marocké divize na frontu u Remeše. 11. 12. 1914 měla již svého prvního padlého, 16letého Lumíra Březovského. Až do května 1915 byla rota „Nazdar“ na frontě u Remeše, kde se částečně účastnila obrany francouzských pozic.

Počátkem května 1915 byla celá Marocká divize přemístěna do oblasti Artois, kde nedaleko Arrasu byla do předních pozic v rámci divize zasazena i rota „Nazdar“ v sestavě praporu C u 2. pochodového pluku cizinecké legie.

Byl hlavním štábem připraven průlomový útok německé obrany v této oblasti. Provést jej měla Marocká divize a naplánován byl na 9. 5. 1915.

Dne 9. 5. 1915...

V 6.00 h zahájili Francouzi mohutnou silou dělostřeleckou přípravu do německých pozic před samotným útokem. Německé pozice byly brzy zahaleny mraky prachu a dýmu, mezi nimiž probleskovaly rudé výbuchy dopadajících dělostřeleckých granátů.

Prapor C prováděl poslední přípravy na útok. Na druhé straně v útočném úseku tohoto praporu byly německé pozice důkladně připraveny. Nacházely se na terénní vlně severozápadně od vesnice La Targette. Francouzi tyto opevněné, hluboké a dobře připravené německé pozice nazývali Ouvrages Blanes. Jelikož zde byla křídová zemina, po vykopání těchto německých pozic byla viditelná, vyházená před vykopané německé zákopy, svou bílou barvou do kraje.

Reklama

Cílem praporu C bylo dobýt tyto pozice, a po jejich dobytí pokračovat v postupu dále k dobytí druhé německé linie. V případě úspěchu měl prapor postupovat dále na kotu 140, kterou se měl snažit dobýt. Byl to těžký úkol, jenž byl svěřen velitelem Marocké divize na bedra pluku cizinecké legie. První rotu praporu C tvořili Češi. Právě tento prapor měl útočit v první linii jako průlomová jednotka, na což byli jeho příslušníci hrdí. Nejistota se měnila v nedočkavost, kdy všichni již chtěli konečně do útoku vyrazit a zaplašit tak přemítání nad životem a smrtí. Vedlo je nadšení pro boj za svobodu své české země.

V 9.40 h přišel rozkaz k přesunu do výchozího postavení k útoku. Prapor C se tedy přemístil a jeho příslušníci věděli, že zbývá jen pár minut do útoku. Důstojníci nedočkavě kontrolovali ručičky svých hodinek a posledními pohledy přehlíželi své mužstvo před bojem. Všichni cítili, že budoucí boj bude těžký, a že mnoho jich v něm padne. Doufali však, že to bude rozhodující bitva této války, která snad potom nebude moci již dlouho trvat. Zároveň každý doufal, že jemu se smrt, která si již připravovala kosu, vyhne.

V 10.00 h Francouzi zastavili dělostřelbu. Jednotlivé prapory vyrazily k útoku. Prapor C vyskočil ze zákopů a zaútočil na obávané Ouvrages Blanes. V úseku praporu C útočila v první linii česká rota C1 (rota „Nazdar) na pravém křídle. Vedle ní, uprostřed úseku praporu, útočila polská rota C2. Na levém křídle útočila v první linii belgicko-lucemburská rota C3. Za polskou rotou C2 uprostřed útočila ve druhém sledu řecká rota C4. V čele jednotlivých jednotek byli v útoku jejich důstojníci, kteří šli svou neohrožeností příkladem, což velmi mužstvo povzbuzovalo a dodávalo mu to jistotu. K Ouvrages Blanes se vedle sebe postupující roty C1, C2, C3 dostaly s minimálními ztrátami, pro odhodlaný rychlý postup, kdy se německá obrana nestačila po francouzské dělostřelbě ještě zcela vzpamatovat. Brzy však dobrovolníci praporu C měli pocítit odhodlání Němců, kteří se počali tvrdě bránit. I na útočící prapor C se brzy snesla německá dělostřelba a přesná silná palba německých pušek a kulometů. Záhy padl v čele svého praporu C jeho velitel mjr. Noiret se svým pobočníkem kpt. Rousseauem, jenž byl vedle něho. Prapor pocítil další první citelné ztráty. Ty se nevyhýbaly ani české rotě „Nazdar“. Na Ouvrages Blanes tak padl i praporečník roty Karel Bezdíček (Podle jedné verze byl zasažen střelou do hrudníku, padl do německého zákopu, kde na jeho dně, mezi mrtvými a raněnými Němci, zemřel. Podle další verze byl zde rozmetán dělostřeleckým výbuchem.) Spolu s ním byl navždy ztracen i prapor roty „Nazdar“, který jí věnovali občané města Bayonne a který měl v boji Karel Bezdíček omotaný kolem těla. Nikdy se již nenašel. Dále padl velitel 4. čety české roty „Nazdar“, ppor. Andreani. Brzy tak na zemi u Ouvrages Blanes v tratolištích krve leželo několik českých dobrovolníků. Padlých a  raněných. Ti ranění, kteří toho byli schopni, se snažili odplazit do zákopu či díře po granátu, ve snaze ukrýt se před vražednou střelbou nepřítele.

Česká rota „Nazdar“ postupovala neohroženě v útoku dále, nezastavujíce se, nedbajíce vlastních ztrát. Svým příkladem strhávala i ostatní roty praporu C k dalšímu útoku, kterým se ztráty též nevyhýbaly. Např. velitel polské roty C2, kpt.Osmont, byl v čele své roty raněn, velel však dále. U belgicko-lucemburské roty C3 její velitel, kpt. Jourdenil padl. Dále u této roty padl i jeden z velitelů čet a další byli zraněni. Raněn do hlavy byl i velitel podpůrné kulometné čety, por. Ramirez. Smrt si v řadách praporu C vybírala krutou daň. Přesto však prapor na svém úseku útočil odhodlaně dále. Překonal první obávanou linii nepřítele a před ním byla druhá. Za praporem C postupoval ve druhém sledu prapor D. Jelikož se mezitím již na linii Ouvrages Blanes německé dělostřelectvo přesně zastřílelo, měl zde při postupu prapor D silné ztráty, byť postupoval ve druhé linii. Padl zde velitel tohoto praporu, mjr. Muller, dále velitel roty D2 i dva velitelé čet. Brzy prapor D dohnal v postupu prapor C, který se v té době již tvrdě rval s Němci ve druhé linii.

Když prapor C dobyl i druhou německou linii, vyrazil přes silnici, vedoucí k Arrasu, směrem na kotu 140. Ta byla odtud vzdálena asi 3 km. Těsně za praporem C se hnul k útoku tímto směrem i prapor D. Jako třetí útočná vlna na tomto úseku, se připravoval ve východišti útoku prapor A, jenž se mezitím přesunul od dvora Berthonval, na pokyn velitele pluku pplk.Cota, jenž celý útok řídil z předních francouzských zákopů.

Česká rota „Nazdar“ (C1) pokračovala tedy v útoku na kotu 140, za neutuchající nepřátelské dělostřelby a kulometné palby. Střepinou z vybuchlého granátu byl, po překročení arraské silnice severně od vesnice La Targette, do stehna zraněn velitel roty, francouzský kpt. Sallé. Viděl, že rychlého postupu se nemůže osobně dále se zraněním účastnit, zavolal tedy k sobě českého čet. Štafla. Ukázal mu na kotu 140 a dal rozkaz pokračovat v útoku tímto směrem.

Reklama

Velká část jednotek praporu C tak v boji brzy přišla o své velitele. Mužstvo však spořádaně a odhodlaně útočilo dále i bez svých velitelů, bez rozkazů. V této situaci ztratila u arraské silnice  česká rota „Nazdar“ (C1), tvořící pravé křídlo útočícího praporu C a zároveň pravé křídlo i celé 1. marocké brigády, ztratila dotyk se sousedním 156. francouzským pěším plukem. Do nekrytého pravého boku tak čeští dobrovolníci byli zasaženi silnou palbou nepřítele směrem od vesnice Neuville saint Vaast, kde byl opevněn. Němci zde měli několik kulometů a zuřivě se zde bránili. Rozhořel se tvrdý boj českých dobrovolníků o tuto vesnici.

U polské roty C2 tehdy padl již raněný její velitel francouzský kpt. Osmont. Prapor C měl ve své sestavě při útoku i dvě podpůrné kulometné čety. První velel český por. Dostál a druhé zastupující francouzský čet. Chapelle. Obě kulometné čety se během rychlého útoku prakticky ještě nedostaly ke střelbě, snažily se však postupovat společně s ostatními útočícími jednotkami. Chvíle těchto čet přišla tehdy, když byl ztracen kontakt se sousedním 156. francouzským plukem, který zůstal pozadu a bojoval u vesnice La Targette. Bylo nutné odkrytý pravý bok české roty „Nazdar“ a tím vlastně celého praporu C bránit. Kulometná četa českého por. Dostála, nedbajíce vzduchem svištících kulek, se rozvinula v sestavě české roty „Nazdar“ před vesnicí Neuville s.V. a brzy opětovala kulometnou palbu na krytého nepřítele. Během silné palby povzbuzoval por. Dostál v útoku i české dobrovolníky roty „Nazdar“ (C1), nadšen jejich odhodláním. Kulometná četa měla brzy v prakticky odkrytém terénu značné ztráty, způsobené silnou a přesnou německou palbou. Kulometu se tak musel chopit i por. Dostál. Česká rota „Nazdar“ rychle postupovala v silné nepřátelské palbě, se značnými ztrátami, od arraské silnice v odkrytém stoupajícím terénu dále směrem na kotu 140, dle původního rozkazu. Tehdy  byl smrtelně zasažen do prsou u svého kulometu i český por. Dostál. Český dobrovolník Fišer, který běžel kolem, se u něho zastavil a byl přítomen jeho posledním okamžikům života. Ten, s posledními slovy „Pomstěte mne hoši a pozdravujte naše doma...“ dal Fišerovi svůj dalekohled. Takřka ve stejnou dobu byl těžce raněn i zastupující velitel druhé kulometné čety, francouzský čet. Chapelle.

V boji dobyté německé pozice „Ouvrages Blanes“ byly již v té době zajištěny praporem A.

Od zahájení útoku uplynula hodina. Prapor C nyní vedl již poslední zbylý důstojník, ppor. Sauzey. Byla dobyta kota 123 a celý prapor se soustředil k dobytí koty 140, k níž bojem postupovali i čeští dobrovolníci roty „Nazdar“ (C1). V 11.30 h se podařilo, s velkou zásluhou české roty „Nazdar“ (C1), kotu 140 po tvrdém boji dobýt. Část české roty pokračovala v odhodlaném útoku však dále, až k lesíku, vzdálenému asi 800 m jihovýchodně od koty 140. Tehdy byl poslední důstojník praporu C francouzský ppor. Sauzey raněn, brzy nato padl. Prapor C, jenž měl v dosavadním boji velké ztráty a jeho jednotky byly tak značně prořídlé,  byl tak zcela bez důstojníků. Došlo tedy ke spojení zbylých příslušníků praporu C s prapory D a A, které jej v útoku následovaly v dalších vlnách, a které též měly již vysoké ztráty. Došlo k vytvoření nových skupin, v jejichž čela se stavěli důstojníci z praporů D a A. Z praporu D se velitel roty D4, francouzský kpt. Husson de Sampigny, ujal velení nad zbytkem české roty „Nazdar“ (C1). Pod jeho provizorním vedením rota, posílena i příslušníky roty D4, pokračovala v útoku a podařilo se jí proniknout východním směrem až k loveckému zámečku u dvora La Folie, který Němci houževnatě bránili.

Zhruba v tuto dobu, ve 12.45 h byl střepinou z vybuchlého nepřátelského granátu zraněn v předních francouzských pozicích velitel pluku, pplk. Cot. Ten, ještě před tím než byl odnesen, zdůraznil svému zástupci mjr. Colletovi nutnost dobýt dvůr La Folie, jelikož z tohoto směru hrozil případný německý protiútok. Tehdy byl při přesunu na nové velitelské stanoviště, na dobyté kotě 123, těžce zraněn i velitel 1. marocké brigády, plk. Pein. Velení celé 1. marocké brigády tak zůstalo na bedrech mjr. Colleta, který současně vedl svůj pluk, což bylo nad rámec jeho možností.

156. francouzský pěší pluk konečně dobyl vesnici La Targette a pokračoval rychle v dalším postupu, ve snaze vyplnit mezeru po boku praporu C, který měl stále odkrytý pravý bok. Brzy se tento pluk vložil do boje v západní části vesnice Neuville s. V., kde bojoval o každý dům, jelikož Němci se stále houževnatě bránili.

Francouzské dělostřelectvo nestačilo posunovat podpůrnou palbu za postupujícími jednotkami, a v tuto chvíli střílelo do vlastních řad, což jen zvyšovalo ztráty, již způsobené nepřítelem. Jedno z ohnisek této vlastní palby byl právě úsek u loveckého zámečku nedaleko dvora La Folie, kde v tu chvíli bojovali čeští dobrovolníci roty „Nazdar“. Byli to poslední dosud statečně bojující, fyzicky však již vyčerpaní, čeští dobrovolníci, které vedl čet. Štafl. I přes velkou únavu však nehodlali v útoku zastavit, či se stáhnout. Bojovali zde statečně o každý kus země. A přitom měli další ztráty...

V 16.00 h dal mjr. Collet rozkaz zastavit další postup a přejít k houževnaté obraně dobytých pozic. V 17.15 h mohl mjr. Collet konečně předat velení nad 1. marockou brigádou pplk. Dauganovi, který zrovna dorazil. Teprve v 19.00 h dorazila příslušníkům pluku, bránícím se v dobytých pozicích, posila ve formě jednoho praporu 8. pluku Zuavů. Ti rychle posílili v obraně předních dobytých pozic příslušníky pluku, tedy i v úseku české roty „Nazdar“ (C1).  Brzy dorazily další jednotky Zuavů, kterým pluk cizinecké legie předal zcela obranu dobytých pozic a shromáždil se. Z boje se tak mohly stáhnout i zbytky české roty „Nazdar“ (Úspěch boje 2. pluku cizinecké legie nebyl bohužel dále nijak vojensky využit a obránci byli brzy zatlačeni německým protiútokem do výchozích pozic.)

Druhý den, 10. 5. 1915, se brzy ráno celý pluk stáhl z fronty až nedaleko dvora Berthonval, kde zůstal celý den na odpočinku po včerejším boji. Příslušníci pluku se konečně mohli najíst, napít, odpočinout si a duševně se zregenerovat. Večer potom se pluk přesunul do vesnice Mont saint Eloy, nesoucí znatelné známky po bojích, kde se ve zříceninách domů na noc ubytoval. Zůstával však stále v pohotovosti pro případ potřeby nového zasazení do boje. Pohotovost tak trvala celou noc a celé dopoledne příštího dne. Až odpoledne 11. 5. 1915, ve 13.00 h mohl mjr. Collet odvést svůj pluk do zákopů o Bertonvalu, kde dobrovolníci pluku cizinecké legie zůstali v záloze Marocké divize do večera 12. 5. 1918. Následný den, 13. 5. 1915, byla na svém úseku celá Marocká divize vystřídána a byla stažena do týlu k regeneraci.

Celá Marocká divize měla z boje 9. 5. 1915 vysoké ztráty. Ty se nevyhnuly ani české rotě „Nazdar“ (C1). Z 250 jejích příslušníků jich v tomto boji 42 padlo a dalších 90 bylo zraněno. Mezi padlými příslušníky roty byli např. náčelník pařížského Sokola Josef Pultr a předseda krajanského spolku Rovnost Josef Šíbal. Celý prapor C byl pro vysoké ztráty rozpuštěn,  česká rota „Nazdar“ tak přestala existovat, jelikož nebylo ani připravených záloh k doplnění stavu jednotky. Zbylí příslušníci roty byli převeleni do různých jednotek. Do jara 1918 se účastnili v řadách francouzských jednotek ještě bojů např. u Souchez, Suippes, Belloy en Santere, Auberine, Hangard. V létě 1918 bylo rozhodnuto o vzniku čs. legie ve Francii, jako regulérního československého vojska. Z fronty tehdy bylo staženo dosud žijících asi 50 příslušníků původní české roty „Nazdar“ a byli zařazeni do řad čs. vojska ve Francii.

Hlavní použité prameny:
Archivní materiály autora - záznamy výpovědí některých účastníků
Boháč Jaroslav - Kronika československé legie ve Francii - Rota Nazdar 1914-1916 (Praha 1938)
Preininger Ladislav a Kruh francouzských legionářů - sborník Československá legie ve Francii 1914-1918 (Praha 1928)
Roubal V. a Kubička J. - Lumír Březovský mladistvý hrdina (Praha 1934?)
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka - Českoslovenští legionáři (1914-1920) (Praha 1996)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více