Braniborsko-Nová marka

Autor: ing. Vilém Vácha 🕔︎︎ 👁︎ 20.163

Tudíž je jakýmsi místním doplňujícím zákonodárcem. Je zde i nebezpečí, že při silné žalobě je odsouzen snáze i nevinný a při silné obhajobě snáze je osvobozen vinný. Totéž platí o ostatních státních zaměstnancích (výkonná moc).

Reklama

Dokonce po připojení Hlučínska k ČSR (rok 1920) a po zrušení posledních pruských právních předpisů roku 1927 na Hlučínsku (pruské právo vykazuje lepší ochranu života, zdraví a majetku než právo ČSR odvozené z rakouského práva císaře a krále Františka I.), vznikla u těchto Čechů po roce 1927 z tohoto důvodu nenávist vůči ČSR. Z toho se dá usoudit, že české mentalitě je bližší jasné, účinné a srozumitelné právo popisující veškerou lidskou činnost a chránící slušné občany.

V Německu platí právo, jehož smyslem je všechno přesně jednoznačně popsat a ztotožnit obyvatele s ním. Toto právo vzniklo v Prusku za krále Fridricha Viléma I. (portrét vedle) a sjednocením Německa v 19.století se přeneslo na celé jeho území. Tento král provedl reformu tak, že všechny zákony vycházející ze staré německé tradice zrušil, zavedl nové zákony, jenž jsou srozumitelné, jednoznačně formulované a účinné. Došlo zde k odluce soudní, zákonodárné a výkonné moci. Takže dnes paradoxně v Německu jsou zákony, jenž nevychází ze staré německé právní tradice, ale z potřeb reálného života, zatímco dnes v České republice platí staré tradiční německé právo. To, co se říkalo o obyvatelích Pruska či ostatního Německa před zavedením práva od pruského krále Fridricha Viléma I., je to samé, co se dnes říká o České republice, tj.právní zmatek, chytráčkování, poklonkování, zlodějinky, strašpytlování, že jsou malí atd., ale zavedením tohoto práva se to o nich v Německu přestalo říkat.

Fridrich Vilém I. byl postavou, bez které by Prusko, ani dnešní vyspělé Německo (sjednocením Německa v roce 1871 se pruské právo přeneslo i do ostatních částí Německa), nebylo tak vyspělé a úspěšné. Fridrich Vilém měl víru ve své schopnosti a možnosti a taky je realizoval.

Ano, tento pruský král Fridrich Vilém I., je oním tvůrcem tohoto zázraku. Osobnost, která dala vzniknout takovému Prusku (Německu), jak ho vnímáme. Je to z tohoto hlediska jedna z největších osobností světových dějin.

Fridrich Vilém vládl v letech 1713-1740. Narodil se dne 14.08.1688 v Berlíně a zemřel dne 31.05.1740 v Postupimi. Po smrti svého otce, prvního pruského krále Fridricha I. dne 25.února 1713, se stal pruským králem.

Reklama

Celkem je známa jeho obliba ve vojsku, pro kterou se mu dodnes říká vojenský král (der Soldatenkönig), např. pověstná obliba v jeho osobní gardě, kde byli vysocí vojáci (die Langen Kerls). Tohoto typického vojáka znázorňuje obrázek vedle. Jeho armáda z roku 1713 o počtu 38.000 mužů vzrostla do roku 1740 na 83.000 mužů a byla jedna z nejlepších v té době.

Méně je však známo, že uměl zlikvidovat zločinnost, provést ziskovost státu, a to rozumnou jednoduchou daňovou politikou a ostatními právními předpisy. Toto vše uměl dokázat díky ozdravění státních financí. Byl to vlastně ideální ekonom a zákonodárce. Výsledkem toho byly jeho geniální a účinné zákony. Vytvořil tak ze zadluženého a problémového státu ve své době jeden z nejstabilnějších států s přebytkovým rozpočtem.

Dokázal razantně snížit výdaje státu, třeba i tím, že prodal Holanďanům v západní Africe v r.1717 na zlatonosném guinejském pobřeží (dnes Ghana) neperspektivní kolonii Groß-Friedrichsburg, kterou Braniborsko vlastnilo od 01.01.1683. Obdobně ani neusiloval o znovunabytí neziskové kolonie Arguin (západoafrický ostrov v dnešní Mauretanii), kterou Braniborsko vlastnilo od 01.10.1686 a 09.03.1721 ji dobyli Francouzi, po krátkém obléhání od 23.02.1721.

Pruský král Fridrich Vilém I. prodával i nepotřebné věci ze svého sídelního zámku (zbytečné koně, vozy) atd. Výdaje státu po této reformě směřovaly pouze na vzdělanost, soudy, úřady a ozbrojené síly. Ztotožnil tak obyvatele státu se svojí státní ideologií.

V duch své myšlenky být sám nositelem státu, tj.prvním úředníkem státu, začal král Fridrich Vilém I. vytvářet své geniální zákony. Již 4.března 1713 začal sám pracovat na novém zákoně „Justizordnung“ o postupu úřadů (obdoba našeho soudního a správního řádu), který vydal již 21.června 1713. Tento jeho zákon reálně vytvořil pověst silně výkonného pruského úředníka. Je to jeden z nejlepších správních postupů. Tímto zákonem odstartoval dnešní vysoce kvalitní německé právo.

V roce 1721 provedl reformu zemědělství „Wohlverbessertes Landrecht des Königreichs Preussen“, která způsobila stabilizaci a zbohatnutí venkova, kde žila většina populace Pruska a vytvářela se zde značná část tehdejšího pruského hrubého národního důchodu.

Na tehdejší dobu je zajímavé i ekologické myšlení pruského krále Fridricha Viléma I., když uzákonil svým výnosem, že každý sedlák před svou svatbou musí vysadit 12 stromů.

Sám rovněž vytvořil v roce 1722 „General-Oberste-Finanz-Kriegs-u.Domänendirektorium“. Tímto zákonem vytvořil jednotný systém řízení státu. Tento zákon zreformoval a zefektivnil řízení státu zřízením jednotné, jednoduché a účinné státní správy a vytvořil jako první na světě ústřední orgány státu ministerstva a v této podobě jsou známá i dnes. Tento model ministerstev dodnes přijalo za své mnoho států. Těmito geniálními zákony pomohl posílit moc Pruského státu.

Vytvořil navíc nejlépe vycvičenou a bojeschopnou armádu své doby a dobrým sociálním postavením příslušníků branné moci si zajistil jejich oddanost.

Reklama

Tento muž udělal zlom v dosavadním středoevropském myšlení, protože se do té doby tvrdilo, že se zločinností a špatným právem nelze nic dělat, ale on ukázal že to jde. Na počátku byl jediný, kdo z politiků takto uvažoval a dovedl svůj stát k dokonalosti a zlikvidoval svými jednoduchými a účinnými právními předpisy ve velice krátké době zločinnost (včetně stíhání potulných vagabundů).

Pruský král Fridrich Vilém I. zavedl již v roce 1717 povinou školní docházku, tedy v době, kdy v okolních státech neexistovala. Zakládal školy a významně podporoval univerzitu v Halle, Berlínskou akademii věd a s tím spojenou svobodu víry a myšlení. Dobře chápal, že cesta k úspěch vede přes vzdělanost, pracovitost, kázeň, myšlenkovou toleranci, disciplínu, rostoucí koupěschopnost populace v důsledku jednoduchého liberálního daňového systému (nízké daně) a likvidací zločinnosti.

Z něj si vzaly postupně příklad další státy, včetně Habsburské monarchie a Ruska. Bohužel, ty však nebyly schopny využít všech možností, které pruský model nabízí, díky kterým se výrazně lišily v horším slova smyslu od Pruska.

Právní politika Fridricha Viléma I. zapustila takové kořeny v německém národu, které mu umožnily stát se ekonomicky nejsilnější zemí současné Evropy.

Fridrich Vilém I. byl člověk, který měl své skvělé ozbrojené síly především na stabilizaci a obranu státu. Toto dokazuje jeho vojenská politika se silnou armádou, ale kromě zisku Horní Geldern v roce 1713 Ultrechským mírem a východu předních Pomořan se Štětínem a Limburgem v roce 1720 Stocholským mírem (Druhá severská válka), ji nepoužil. Sloužila mu vysloveně na obranu jeho režimu.

Pruský král Fridrich Vilém I. se uměl vyhýbat riskantním vojenským podnikům té doby, které by nevyhrál, jako byly ve 20. století z hlediska Pruska, respektive Německa, dobrodružné, neperspektivní, riskantní, ztrátové a zbytečné války typu 1. a 2. světová válka, ve kterých Německo jen ztratilo část populace, území a další majetek.

Pruský král Fridrich Vilém I. udělal takový myšlenkový přelom do práva, podobně jako první čínský císař Čchin Š´-chuang-ti (narozen 259 př.n.l., vládl v letech 246 - 210 př.n.l. a v r.221 př.n.l. sjednotil Čínu), který vyšel z učení legismu (viz můj článek Vitalita systému, Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry č.1 z roku 1997 a Organizovaný zločin, Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry č.2 z roku 1998) nebo současný singapurský politik Lee Kuan Yew (viz mé články Brunei a Singapur, Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry, 4.díl, r.1999 a Lee Kuan Yew - úspěšný světový politik a ekonom, Neakceptovatelné pravdy 1/2000).

Z tohoto chápaní vlastně reálné právní předpisy vytváří společnost. Nekvalitní právní předpisy vytváří problémy společnosti. Kvalitní právní přepisy zase umožňují odstranění problémů společnosti.

Zásady Fridricha Viléma I., realizovaná v praxi, tj. zákon a pořádek, přičemž zákon musí byt jednoduchý, jednoznačný, rychlý a účinný, daly vzniknou vysoce kvalitnímu německému právu, ale nemá cenu, abych zde opisoval německé zákony. Případným zájemcům doporučuji projít si německé zákony, které najdete např. na www.recht.dea hned pochopíte kvalitu práva v porovnání s právem ostatních států včetně České republiky. Není to z důvodu, že by to bylo německé právo, ale z důvodu, že to vynalez člověk, který uměl řešit problémy, a to byl král Fridrich Vilém I. Na jeho odkaz navázal v jeho právním duchu hned jeho syn, pruský král Fridrich II. Veliký (vládl v letech 1740-1788), kodifikací pruského práva. V duchu pruského krále Fridricha Viléma I. jsou odchovaní ale i následní zákonodárci Německa, počínaje jeho nástupcem až po dnešek.

Na toto jeho právo si většina populace velice dobře zvyká a identifikuje se s ním. Toto vysoce kvalitní právo motivuje Němce, že se ztotožnili co nejvíce s Německem a tak vlastně splnil sen každé mocenské elity, co nejvíce ztotožnit populaci se státem. Tyto úspěchy pak vytváří hrdost populace a oddanost státu a na druhé straně státní oporu svým státním příslušníkům v kvalitním právu, která je právě Němcům a Německu dost často záviděna.

Není bez zajímavosti, že mnoho Čechů právě upoutal Pruský stát (od roku 1871 Německý stát) po zavedení právních předpisů pruským králem Fridrichem Vilémem I. Hlavně pro své výborné zákony se do Pruska, později Německa,  přistěhovali např.:

1) v letech 1727-1747, tedy v období rozkvětu Pruska, se přes 350 českých rodin usadilo na území dnešního Berlína v oblastech nazývaných Rixdorf (dnes západoberlínská čtvrť Neukölln), Nová Ves, Schönberk, Velká lípa, Kepník, Friedrichshain a Bockshagen.

2) Ve druhé polovině 18.století se další Češi stěhují do Pruska. Vzniká české osídlení Střelínsko v Dolním Slezsku a Opolsko v Horním Slezsku. Obě území byly až do roku 1945 součástí Německa.

3) Dále vzniká po získání Pruské části Polska, tzv. Jižního Pruska (Südpreussen) v roce 1793, další české osídlení v Sycovsku (území na východ od Vratislavi). Toto území se sice stalo v roce 1807 součástí Napoleonem I. Bonaparte vytvořeného Varšavského velkovévodství, ale v roce 1815 jeho menší západní část, tzv.velkovévodství Poznaňské (Posen), včetně Sycovska, připadla zase Prusku. V roce 1918 připadlo Sycovsko obnovenému Polsku.

4) Dále vznikly v Jižním Prusku roku 1803 v blízkosti Lodže lokality Kúcov čili Kučov (Kuców) a Zelov (Zelów). V Zelově dodnes žije komunita 300 Čechů, kteří jsou potomky těchto přistěhovalců a do roku 1957 zde fungovala i česká škola. Větší východní část Jižního Pruska, včetně Kúcova a Zelova, se stala v roce 1815, při zrušení Varšavského velkovévodství, součástí Ruska v rámci Kongresovky (Ruské Polsko). V roce 1918 se pak stali součásti Polska.

5) Další Češi žili (již od středověku) na území získaném Pruskem v roce 1742, tj. v Českém koutku (11 českých vesnic v západním výběžku Kladska), který v roce 1945 měl cca 5.000 Čechů, a na jihovýchodu Pruského Slezska, tj. již výše zmiňované Hlučínsko, Ratibořsko a Hlubčicko (viz můj článek Holasicko, Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry díl 5. z roku 1999). Hlubčicko a Ratibořsko (od roku 1945 součást Polska) mělo v roce 1918 dohromady 17 českých vesnic a populaci 13.500 Čechů a bylo těsně za hranicemi Hlučínska. Hlučínsko získalo v roce 1920 Československo. Dodnes se Čechům z Hlučínska říká prajzáci, zatímco oni Čechy z bývalého území c.k. Rakousko-Uherské monarchie nazývají císařáci.

6) Souhrnně v roce 1895 bylo 76.078 občanů Pruska české národnosti. Tvořili tak jednu z velkých českých komunit žijících mimo území zemí koruny české.

7) V 90.letech 19.století a na začátku 20.století proběhla emigrační vlna z Českých zemí a v důsledku toho v roce 1914 na území Pruského království, především ve Vestfálsku, žilo dle historičky Ludmily Kárníkové 70-110 tis.rodáků z Českých zemí. Celkem v roce 1914 v tehdejší Německé říši (císařství) žilo 200-250 tis.rodáků z Českých zemí.

8) Po roce 1945 se většina české populace žijící na německém území, přičleněném k Polsku, odstěhovala do Československa (především oblast Tepelska, Náchodska, Hronovska a Hlučínska), ale i do Spolkové republiky Německo.

9) To, že české mentalitě je blízká německá společnost i dnes, která vznikla z pruských právních předpisů pruského krále Fridricha Viléma I., dokládá i to, že z více než 400.000 Čechů emigrovaných po roku 1948 do západního světa se jich cca 200.000 usadilo v Spolkové republice Německo.

10) Sám T.G.Masaryk byl silně ovlivněn západním myšlením, a to za svého pobytu v Německu (studoval v Lipsku v letech 1876-1878), USA, Švýcarsku a jinde v západním světě, tedy v duchu přesného logického racionálního myšlení s důrazem na proveditelnost svých vizí, myšlenkovými postupy. Svým způsobem tedy podobně jako král Fridrich Vilém I. Toto jeho současné myšlení se zřetelně odlišovalo od myšlení jeho součastníků, kteří mysleli v mezích stávajících průměrných právních předpisů Rakouska-Uherska. Proto se T.G.Masaryk z politika roku 1914, kdy byl svými současníky málo chápan a českou politickou reprezentací izolován, stal v průběhu 1914-1918 realizátorem a vůdčí osobností české společnosti a toto zakončil, jakožto morální a politická vůdčí osobnost českého národa, ve funkci presidenta ČSR.

11) To, že pruské právo bylo pozitivní i pro jiné Čechy, kteří s ním přišli do styku, jsem popsal ve svých článcích Co dál ? (Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry č.4 z roku 1999) a Holasicko (Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry č.5 z roku 1999).

Dá se říci, že dnes nepotřebujeme německou nadvládu, ale kvalitní soudobé německé právo převzít.

Shrnuli to z globálně-politického úhlu, v myšlení, politice a skutcích krále Fridricha Viléma I. je klíč k budoucím potencionálním úspěchům každého jednotlivce i celých národů. Že tyto myšlenky jsou v minulosti i dnes užitečné, snad nejlépe dokazuje:

A. Schopnosti státu vycházejícího z pruského práva krásně ukazuje, že po 2.světové válce totálně zničené Německo se znovu umělo samo postavit na nohy, tak jako bájný Fénix z popela. Toto jejich tajemství poválečného úspěchu Německa je hlavně v právních předpisech. Pruské právo ukázalo své skvělé vlastnosti i to, že v rámci komunistického sovětského bloku za Německé demokratické republiky (NDR) mělo toto východní Německo nejlepší výsledky z RVHP. Podobně vykázalo západní Německo po 2.světové válce své vysoké úspěchy v rámci západní Evropy. Dnešní demokratické Německo se v důsledku své silné ekonomiky, rostoucí z kvalitního práva, které stojí na principech jasně určených právním myšlením Fridricha Viléma I., stalo mozkem, pilířem a srdcem Evropské unie.

B. Za vlády císaře Mutsuhito 1867-1912 v období Meidži provedlo Japonsko rekonstrukci svého systému zavedením pruského vzoru státní správy (prefektur), ozbrojených sil a ostatních zákonů (např.japonská ústava z roku 1899 byla inspirována pruskou ústavou) Tím se proměnilo ve velmoc a jako jediný asijský stát nebylo v této době kolonií ani polokolonií. Japonsko mělo v té době heslo Fukoku kiohei, což by se mohlo do češtiny přeložit jako: „zem nech zbohatnout a vybuduj silnou armádu“. Japonsko bylo jediným státem v Asii, které si vzalo příklad z Pruska. Na těchto principech stojí i dnešní moderní Japonsko, které je dnes velice silným státem nejen v Asii, ale i na světě.

C. Podobnou inspirací pruským právem bylo přijetí zákona o Limited Liabilty Company (LLC) v roce 1977 státem Wyoming v USA. Tento zákon kopíruje německý obchodní zákoník z roku 1892, který vyvěrá z myšlení krále Fridricha Viléma I. Wyomig se stal po přijetí tohoto zákona ekonomicky úspěšným státem Unie. Po vzoru Wyomingu tento zákon přijala v roce 1982 Florida a po roku 1990 ostatní státy USA. Mimo jiné díky těmto zákonům a dalším svým mnohým přednostem má USA v současné době silnou ekonomiku a došlo k silnému ekonomickému růstu americké ekonomiky a pevnosti dolaru.

D. Vždyť i v kantonu Neuchâtel (Neuenburg) ve Švýcarsku si na pruské právo možná vzpomene leckterý právník. Tento kanton byl v letech 1707-1805 součástí Pruska a v letech 1814-1848 jako kanton Švýcarska pod vládou pruského krále. Mnoho z pruského právního myšlení zde zapustilo kořeny. V mnohém inspirovalo právní reformy v celém Švýcarsku v roce 1848 a následujících letech. Švýcarsko je dnes kapitálově silnou zemí jedině díky svému kvalitnímu právu (viz můj článek PROSPERITA: Švýcarsko - země úspěchu, Neakceptovatelné pravdy 1/2001).

E. Město Tiao-čou (Tsingtau) s přístavem Kiaučou (Kiautschou) o rozloze 552 km2 v dnešní Číně (obsazené Německem 14.11.1897 a 06.03.1898 pronajaté Německému císařství od Čínského císařství, drželi Němci až do roku 1914) si toto bývalé německé území velice oblíbil Mao (narozen 26.12.1893 a zemřel 09.09.1976) pro svou upravenou a disciplinovanou atmosféru, která byla větší než v jiné části Číny. Mao zde v Tiao-čou a Kiaučou s oblibou trávil dovolenou. Čínské učení legismu a mnoho z německé minulosti této části Číny ho zde inspirovalo k vytvoření a posílení stabilnějšího politického systému v Čínské lidové republice a díky němu tento politický systém existuje i dnes.

F. Svým způsobem jsou na rozvojový třetí svět neobvykle stabilizovány bývalé německé kolonie, kromě již zmiňovaného bývalého německého území v Číně: Togo, Kamerun, Namibie, Tanzanie, Nauru, Papua-Nová Guinea (Země císaře Viléma), Mikronésie, Palau, Marshallovy ostrovy a Západní Samoa. V těchto zemích, které byly před rokem 1918 součástí Německé koloniální říše, se do dneška jen okrajově zapustilo něco z německého právního prostředí. Stejně tak v Turecku, které bylo za 1.světové války spojencem Německa v čtyřspolku a bylo jím silně ovlivněno. Nicméně tyto země jsou stabilnější v tomto rozvojovém třetím světě než bývalé kolonie jiných států v podobné zeměpisné oblasti, které nezažily německý právní systém.

G. Shrnout to lze takto - myšlenky a právo pruského krále Fridricha Viléma I., z kterého čerpaly nejvíce tyto ekonomiky (viz výše uvedené body A.-D.), je to také jedním z mnoha faktorů úspěchů těchto čtyř vyvinutých ekonomik. Tyto čtyři země jsou také čtyři největší kapitálové mocnosti současného světa. Tyto ekonomiky daly základ čtyřem hlavním světovým měnám €uro, Yen, Americkému dolaru a Švýcarskému franku.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více