05.05.2009 - Německé masakry na Češích v květnu 1945 zůstávají nepotrestány

Německé masakry na Češích v květnu 1945 zůstávají nepotrestány


Historici chtěji zpřesnit počty Čechů, kteří přišli o život, protože přesné počty neexistují.


Počty se týkají obětí nacismu z let války i komunismu v letech 1948 - 1989.


Němci se prý během Pražského povstání v roce 1945 dopustili hned několika masakrů na civilním obyvatelstvu. Během pěti dnů padlo nebo bylo zabito až 3700 Pražanů.


Většina vrahů je nepotrestána a Němci nevědí, kde oběti ani jejich vrazi jsou.


Válku a útěk z míst svých zločinů přežil například velitel pražského Gestapa Gerke, který dožil v Německu naprosto nerušeně.


Více na www.novinky.cz

"Němci nevědí, kde oběti jsou" řekl bych že němce nezajímá kde jsou oběti, podle článku neví kde jsou vrazi a předložené důkazy považovali původně za nedostatečné. Co je ale z článku hodně zarážející, je že od roku 1990 neexistuje žádný státní orgán zybývající se pátráním po podobných lidech a jejich výdáván, případně souzení. To mi na plyšových nástupcích komunistů přijde trochu zvláštní že zruší úřad který se zabývá něčím co je bezesporu správné, tedy snahou potrestat vraždění a zločiny.

Šimone nechápu slovo vyjadřující tvé pochybnosti o provedení těchto zločinů - tvůj zdroj je neobsahuje takže jde jen o tvojí pochybnost.





Tyto zločiny jsou zdokumentovány a tvé osobní pochybnosti sem rozhodně nepatří.

Když se budeme zajímat jen o velmi krátkou dobu Pražského povstání, tak jen část hrobů civilních obětí (dá - li se to hroby vůbec nazvat) a osob, zabitých mimo "bojovou linii" (v týlu německých vojsk) byla objevena a těla exhumována.
Faktem je, že dokumentované případy (místa vyjmenována v článku) svědčí o použití mimořádné brutálního násilí proti neozbrojeným civilistům včetně osob velmi starých, žen a malých dětí, u nichž lze jejich zapojení do povstání jen stěží předpokládat a uvěřit mu.


Dlouhou dobu po válce probíhalo pátrání po osobách, které se vracely z osvobozených koncentračních táborů či z totálního nasazení v Německu, prokazatelně daly o sobě vědět příbuzným již z území dosud neosvobozených Čech a kteří zde ještě před ukončením bojů a osvobozením "zmizeli"... Přitom jejich přítomnost na území Čech a Moravy (včetně Prahy) byla zaznamenána nestrannými svědky, kteří tyto navrátilce identifikovali na předložených fotografiích, ale ti nikdy domů nedorazili a jejich pohyb byl zachycen a zaznamenán Spojenci později v !záchytných! a repatriačních táborech uprchlíků na území Německa, kde uvedli, že se nechtějí vrátit domů a žádají o "umístění/ubytování" právě v Německu.
Existují (musím přiznat ne četné) zaznamenané výpovědi svědků, že osoby, vybavené doklady osob po nichž bylo pátráno, za něž se (s velkou pravděpodobností) pouze vydávaly, nebyly schopny mluvit česky kromě několika slov a ještě se silným přízvukem, ačkoliv podle dokladů měly pocházet z českých rodin a z Čech...
Shodou okolností, na rozdíl od "civilních" obětí ve vysokém nebo naopak ve velmi nízkém věku takto bylo pátráno jak v tehdejší ČSR, tak v zahraničí, po osobách ve většině případů mužského pohlaví, které v době svého "zmizení" v posledních dnech okupace byly ve věku mezi 20 a 35 lety, jejich zapojení do ozbrojeného odporu bylo považováno za nepravděpodobné a nebo dokonce jako zcela vyloučitelné.
Nelze vyloučit, že tyto osoby se mohly stát obětí snahy prchajících příslušníků Německých ozbrojených sil o získání civilního oděvu a dokladů proto, aby byla zakryta jejich skutečná identita v souvislosti s jimi spáchanými válečnými zločiny.
Stejně tak bylo v ČSR i v zahraničí pátráno po osobách podezřelých ze spáchání válečných zločinů..., přičemž pro zařazení těchto osob do pátrání musela být předložena dokumentace a důkazní materiál pro jejich obvinění a příslušníci československé armády působili ve spojeneckých pátracích orgánech/strukturách.


Toto pátraní, pokud se nemýlím, vedly do roku 1989 (1990) jak orgány vojenské, tak bezpečnosti... Je pravděpodobné, že v období před rokem 1989 toto pátrání bylo již jen formální, nicméně právě formální pátrání je důležité pro udržení jmen a údajů hledaných osob v pátracích seznamech a databázích mezinárodních organizací.


Je třeba přiznat, že vzhledem k vývoji politické situace v ČSR i v celé Evropě se i v případě předložení důkazního materiálu a dohledání osob, podezřelých ze spáchání válečných zločinů, mnohdy tyto nepodařilo zadržet, vydat k nám a postavit před soud...
Důvody v těchto případech byly různé.

Pokud jde o otázku fotodokumentace Pražského povstání a (v tomto případě) civilních obětí v tomto krátkém období, můžu jen doporučit knihu Zdeňka Roučky SKONČENO A PODEPSÁNO s podtitulem DRAMA PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ, vydalo ZR a T, Vojanova 15, Plzeň v roce 2003, ISBN 80-238-9597-4

Pozorně jsem pročetl rento příspěvek a souhlasím s tím,že zločiny proti lidskosti musí být potrestány. Ale jsou zde i mladší přátelé a tak snad na vysvětlení několik přikladu k přemýšlení:


Chrudim-prostor Pišťovy-Bumbálka-7. května bratranec moji matky s pistolí v ruce vyzývá četu vojáků, kteří se vracejí ze střeleb ke kapitulací. Je velícím poručíkem střelen do břicha, ošetřen a operován německým lékařem, předán do péče civilních lékařů, přežil a stal se z něho partyzán.


Trhová Kamenice-můj zájem tam byl a trochu jsem to i zde na stránkách www.valka popsal. Ale pokud ustupuje rozzuřená vojenská soldateska a někdo na ně vystřelí z brokovnice je to čin hrdiny či blbce. Pokud katolický farář se propůjčí k hlídání zajatců a šikanuje a ponižuje je to hodné katolického faráře. Ti lidé pro mě jsou stateční, ale minimálně nerozumní


Holice, město s muzeem cestovatele Holuba, ano, zde došlo k masakru, kde bylo více jak 70 mrtvých, ale opět jediná úniková cesta pro ustupující jednotky. Předzvědný malý oddíl partyzáni zastavili, zmasakrovali, mrtvé Němce nechali ležet na náměstí. Další již pravidelná jednotky ustupující z fronty s děsem v srdci zmasakrovala obránce. Byl to hrdý vzdor občanů a já jej ctím a klaním se ji. Ten masakr byl veliký, ale ani KSČ se k tomuto lidovému povstání moc nehlásila.


Jihlava-zajatecký tábor s nápadným množství sebevražd.
Chrudim- 11. května jsou "padlé dívky" vyholeny a hnány tak zvanou "Širokou ulicí" přes celou Chrudim k hřbitovu, každý si mohl udeřit, jedna to nepřežila, byla zahrabána u zdi hřbitova. Na výpadové silnici směr na Kočí se váleli mrtvoly německých žen a dětí ještě 15. května (můj děda organizoval odklízení a měl i dostatek fotografii ze zvěrstev obou stran!


Pardubice, teprve v šedesátých letech byl v tichosti odstraněn hromadný hrob ubitých Němců. A to jen z důvodů, že začala era hledačů.


Pražské povstání, vzdor potlačené hrdosti to komentovat nechci, neb si těch lidí nesmírně vážím a když pominu, že ten můj strýček za to své postřelení obdržel medaili za chrabrost 1939 a získal statut odbojového pracovníka, je mi těch statečných lidí v Praze líto, neb oni nesplňovali zákonné podmínky k získání titulu odbojový bojovník dle paragrafu (nevzpomenu si).


Potom však člověk vidí film Kočár do Vídně a začne přemýšlet. Ještě později začnu studovat Benešovy dekrety a jeden dekret říká, že ti lidé co mlátili mladé 16-20 holky v Chrudimi jsou vlastně hrdinové. Že RG, která bila Němce jen z titulu že jsou Němci, občas některého i zastřeli, že to je v pořádku, pokud tak učinil do konce června roku 1945. Že když poručík, frontový bojovník Svobodovy armády zastřelil ženu, která držela v náručí dítě, že to je v pořádku. Jak by bylo nám, kdybychom řešili dekret třeba Adenaura s tím, že v letech 1933-45 to bylo v pořádku. Pokud chceme řešit hnusoty německé, řešme i hnusoty české, jinak jsme stejní. Jak je nám nepříjemný pan Posselt se svým svazem vyhnanců.


Je to jen zamyšlení, celkem chápu, že bude jednoduché z toho co jsem napsal odvodit, že jsem zaprodanec, ale jen nechci vidět svět z pohledů jedné strany. Ten problém je hodně složitý, nepopírám zločiny německého Wehrmachtu i když to se Němci dosti vztekají, ale nepopírám i bestialitu naší po roce 1945. Zkusme se jen zamyslet, nic více, nic méně. Ti stateční lidé si to zaslouží neb bojovali za svoji vlast.

Myslim si, ze v cechach byla jeste situace docela prehledna, tezko si ale dokazeme predstavit co se primo posledni dny valky delo napriklad v totalne vybombardovanem Berline, kolik zbytecne mrtvych lidi na vsech stranach.... Kolik vrazd.

Obávám se že ani v čechách nebyla situace moc přehledná, do určité míry jsou známy masakry a zabíjení civilistů ustupujícími vojsky, často za tím stálo "hrdinství" někoho kdo si na poslední chvíli vystřelil a armáda si to nenechala líbit a odpověděla zabíjením civilů. Tyhle věci pokud vím celkem zdokumentovány jsou. Co není zdokumentováno skoro vůbec je bohužel činost RG a to především v těsně poválečné době. Něco dokázali zdokumentovat němci, ale jde o výpovědi vyhnanců, které u nás mají dost nejistou váhu (bohužel se jim nevěří předem, což je asi chyba) a samozřejmě jsou občas používány účelově. Ono těch zabíjení a dalších zločinů bylo zřejmě dost na obou stranách, doložené masakry jak zajatých vojáků tak německých civilistů jsou u nás sice spíše vzácné, ale asi ne proto že by k nim nedošlo, spíše že se nezaznamenaly.


Nemíním posuzovat zda ten kdo si vystřelí na projíždějící kolonu a pak zdrhne do lesa je hrdina, nebo šílenec, tu dobu jsem nezažil a nevím jak bych se choval já, většina si asi neuvědomovala že němci se pomstí na lidech z okolí. Ale už se nějak nedokážu srovnat s bandami RG které po válce zabíjeli lidi, jejichž jedinou vinou obvykle bylo že byli jiného národa. A už vůbec se nesrovnám s tím že se tyhle činy prohlásí dekretem za hrdinství a prominou. To že na našem území má něco na svědomí i Rudá armáda je věcí další, ale to bylo věcí jejich velitelů a přiznám se že alespoň v něčem dokážu jejich činy chápat, byť nikoli omlouvat.

On je jeste tady jeden dalsi rozmer, oni Nemci bohuzel take nektere zlociny nemuzou potrestat, nebot je vykonali obcane jinych statu nez Nemecka.


Ke konci valky se na uzemi CSR stahovali v podstate veskere jednotky SS, ktere jeste existovali. Velka vetsina z nich byli cizinci (vcetne Jugoslavcu, Sovetu, apod.), kteri se po valce vratili vetsinou do svych zemi. Takze pokud bychom chteli potrestat musime kontaktovat napr. Dansko, Norsko, Holandsko, apod.


Napriklad masakr, ktery se stal tusim v Motole, byl proveden jednotkami ze zapadni Evropy - prokazatelne slo zrejme o Holandany. Proces dohledani techto osob je neuveritelne tezky, nejdriv je nutne najit jmena, pak bud pres vojenske archivy dohledat narodnost a teprve pote dale pokracovat v dalsi zemi. Neuveritelne narocny proces a bohuzel obavam se, ze se do nej nikdo nepusti.

Hlavne by asi vynalozena prace a usili nebyla adekvatni vysledku, prece jenom z primych akteru uz tezko bude nekdo nazivu a kdyz, tak v nepotrestatelnem stavu.