Filipínská bojová umění
Kali, Eskrima a Arnis
Filipíny jsou ostrovní stát tvořený soustavou více jak 7 000 ostrovů rozprostírajících se jako součást Jihovýchodní Asie v Tichém oceánu. Obyvatelé těchto ostrovů si vytvořili svůj vlastní a jedinečný styl bojového umění. To bylo a je velice úzce spjato i s filipínskou národní kulturou. Na rozdíl od dnes komerčně známějších asijských bojových umění se toto bojové umění vyznačuje tím, že se bojovníci-žáci učí zacházet se zbraněmi od samého začátku výcviku a nikoliv až po dosažení určitého mnohdy dosti značného stupně odbornosti. Dnes samozřejmě existují stovky stylů, systémů či aplikací, přičemž většina z nich vychází ze stejného základu a principu. Během desetiletí se ale obecně vyvinuly do třech základních stylů, které se nazývají KALI, ESKRIMA a ARNIS. Ty sice vycházejí ze stejného základu, ale jejich techniky boje, výuky a použití zbraní se diametrálně liší.
Základy filipínského bojového umění sahají daleko do doby před španělskou kolonizací a i v dnešní době se mnohde vyučují podle tradičních metod. S technickým vývojem zbraní se však některé prvky boje změnily, aby se lépe přizpůsobily moderní době. Za mateřské filipínské bojové umění je považováno KALI, které bylo na ostrovy pravděpodobně přeneseno původními obyvateli z Indonésie.
V roce 1521 na ostrově Cebu přistáli první Evropané. Jednalo se o španělské námořníky, které vedl portugalský mořeplavec Fernando Magallan. Ten se se svými muži nechal vtáhnout do boje mezi dvěma znepřátelenými kmeny a byl zabit. To se zdařilo domorodým bojovníkům pod vedením náčelníka Lapu Lapu, jenž je dnes na Filipínách národním hrdinou. Dle některých pramenů se jednalo o vyznavače systému KALI. Ostatní Španělé ustoupili a odpluli.
O pár let později se ale Španělé na ostrovy vrátili, tentokrát s připravenými a dobře vyzbrojenými vojáky. Ti se zde vylodili, ostrovy dobyli a po dalších 300 let je kolonizovali. V roce 1543 dali pak Filipínám jejich název, podle tehdejšího španělského krále. Při obsazování ostrovů byli vojáci, při potyčkách s domorodci, znovu a znovu překvapováni pro ně neznámým ale značně efektivním stylem boje, při kterém bylo využíváno právě místní bojové umění. To však začalo být, a bylo stále více, ovlivňováno španělským a částečně i italským způsobem boje – šermu, především s mečem a s dýkou a to hlavně na střední a krátkou vzdálenost. Tak vznikly ve druhé polovině 16. století nové styly filipínského boje, které se nazývají ESKRIMA a ARNIS (ten později zanikl). Jelikož se španělský režim nad správou ostrovů neustále zpřísňoval a Španělé se začali obávat vzpoury domorodého obyvatelstva, bylo veškeré bojové umění zakázáno. Od té doby se cvičilo tajně a předávalo se individuálně, většinou v rámci rodin, které si tak postupně vytvářely svůj vlastní osobitý styl, případně bylo skryto do rituálního tance.
Tak až v roce 1920 byl na ostrově Cebu založen první komerční klub Labangon Fencing Club. Ten sjednocoval několik stylů systému ESKRIMA a jeho cílem byla výuka. U jeho zrodu stály rodiny Saavedre a Caněte. Kvůli vnitřním neshodám byla činnost klubu v roce 1931 ukončena.
V roce 1932 byla rodinami Saavedre a Caněte založena nová organizace Eskrimy nazvaná DOCE PARES, což znamená dvanáct párů. Název byl pravděpodobně odvozen od dvanácti velmistrů kteří stáli u jejího zrodu. Tato organizace, která funguje dodnes, pořádá soutěže a prosazuje se o jednotnou výuku a propagaci tohoto stylu. Prezidentem organizace a vůdčí osobností se stal Teodoro Saavedra.
Ke zdokonalení filipínských bojových umění přispěla také druhá světová válka, během které bylo používáno, kromě jiného, filipínskými partyzány v boji proti japonským okupantům. Mnoho členů organizace Doce Pares působilo také v jejich řadách. Theodoro Saavedra byl japonskými okupanty zajat a popraven, ale rodina Caněte spolu s dalšími mistry obnovila po válce činnost Doce Pares.
Jeden ze špičkových mistrů se společně s několika svými věrnými odtrhl od organizace a založil vlastní klub Balintawak Escrima.
Dnes je filipínské bojové umění používáno i filipínskou armádou, která zařadila systém KALI do výcviku speciálních jednotek. Ty tak mají nejednu příležitost vyzkoušet jeho účinnost v podmínkách skutečného boje.
Hlavními zbraněmi filipínských bojových umění jsou krátká ratanová tyč (dlouhá cca 70 cm) a nůž. Tyto zbraně jsou však používány také v kombinaci s dlouhou tyčí (cca 1 m) mečem nebo mačetou. Jednotlivé zbraně se používají sólo nebo v páru. Velice účinné jsou jejich techniky i pro boj beze zbraně, nebo pro boj s improvizovanými zbraněmi, např. osobními věcmi (deštník, tužka apod.). U většiny filipínských bojových umění je kladen hlavní důraz na odzbrojení soupeře–protivníka, při tom se předpokládá i vyřazení ruky, která zbraň drží (zlomení, vykloubení apod.). Při výcviku je pak kladen velký důraz také na práci nohou, držení těla a mrštnost.
Jednotlivé styly filipínských bojových umění najdeme dnes i v Čechách. Jmenujme si alespoň ty nejvýznamnější z nich.
COMBAT SERRADA ESCRIMA
Styl sestavený dnes již nežijícím velmistrem Angelem Cabalesem. Do Čech ho z Německa přivezl Klaus Filbrant.
LAKAS KATORSE
Čistě filipínský systém vytvořený Ricardem René Casiňem. Do Čech byl z Filipín dovezen panem Martinem Hradeckým a Máriem Tachecím.
Ti vyučují oba zmíněné styly v rámci své školy reálné obrany.
LATOSA ESCRIMA
První filipínský styl dovezený v 90. letech do Čech panem Ivanem Rzounkem.
CACOY DOCE PARES ESCRIMA
Dnes vysoce vážená asociace eskrimy založená v roce 1932 na ostrově Cebu. Pořádá soutěže a organizuje jednotnou výuku a propagaci tohoto stylu. V Čechách vyučuje pan Radek Pucholt.
PEKITI TIRSIA KALI
Styl vyvinutý rodinou Tortal z ostrova Negros.
V Čechách je hlavním trenérem pan Aleš Bruner.
MODERN ARNIS
Byl vytvořen z již zaniklého stylu Arnis panem Remy A. Preasasem.
V Čechách je hlavním trenérem pan Tomáš Severa, který je zároveň oficiálním zástupcem pro Českou republiku.
Zdroje:
http://www.serrada.cz
http://www.modernarnis.cz
http://www.docepares.blog.cz
http://www.wikipedia.cz
http://pekiti-tirsia.cz
Zeměpis světa – Columbus s.r.o. 1999
Kali, Eskrima a Arnis
Filipíny jsou ostrovní stát tvořený soustavou více jak 7 000 ostrovů rozprostírajících se jako součást Jihovýchodní Asie v Tichém oceánu. Obyvatelé těchto ostrovů si vytvořili svůj vlastní a jedinečný styl bojového umění. To bylo a je velice úzce spjato i s filipínskou národní kulturou. Na rozdíl od dnes komerčně známějších asijských bojových umění se toto bojové umění vyznačuje tím, že se bojovníci-žáci učí zacházet se zbraněmi od samého začátku výcviku a nikoliv až po dosažení určitého mnohdy dosti značného stupně odbornosti. Dnes samozřejmě existují stovky stylů, systémů či aplikací, přičemž většina z nich vychází ze stejného základu a principu. Během desetiletí se ale obecně vyvinuly do třech základních stylů, které se nazývají KALI, ESKRIMA a ARNIS. Ty sice vycházejí ze stejného základu, ale jejich techniky boje, výuky a použití zbraní se diametrálně liší.
Základy filipínského bojového umění sahají daleko do doby před španělskou kolonizací a i v dnešní době se mnohde vyučují podle tradičních metod. S technickým vývojem zbraní se však některé prvky boje změnily, aby se lépe přizpůsobily moderní době. Za mateřské filipínské bojové umění je považováno KALI, které bylo na ostrovy pravděpodobně přeneseno původními obyvateli z Indonésie.
V roce 1521 na ostrově Cebu přistáli první Evropané. Jednalo se o španělské námořníky, které vedl portugalský mořeplavec Fernando Magallan. Ten se se svými muži nechal vtáhnout do boje mezi dvěma znepřátelenými kmeny a byl zabit. To se zdařilo domorodým bojovníkům pod vedením náčelníka Lapu Lapu, jenž je dnes na Filipínách národním hrdinou. Dle některých pramenů se jednalo o vyznavače systému KALI. Ostatní Španělé ustoupili a odpluli.
O pár let později se ale Španělé na ostrovy vrátili, tentokrát s připravenými a dobře vyzbrojenými vojáky. Ti se zde vylodili, ostrovy dobyli a po dalších 300 let je kolonizovali. V roce 1543 dali pak Filipínám jejich název, podle tehdejšího španělského krále. Při obsazování ostrovů byli vojáci, při potyčkách s domorodci, znovu a znovu překvapováni pro ně neznámým ale značně efektivním stylem boje, při kterém bylo využíváno právě místní bojové umění. To však začalo být, a bylo stále více, ovlivňováno španělským a částečně i italským způsobem boje – šermu, především s mečem a s dýkou a to hlavně na střední a krátkou vzdálenost. Tak vznikly ve druhé polovině 16. století nové styly filipínského boje, které se nazývají ESKRIMA a ARNIS (ten později zanikl). Jelikož se španělský režim nad správou ostrovů neustále zpřísňoval a Španělé se začali obávat vzpoury domorodého obyvatelstva, bylo veškeré bojové umění zakázáno. Od té doby se cvičilo tajně a předávalo se individuálně, většinou v rámci rodin, které si tak postupně vytvářely svůj vlastní osobitý styl, případně bylo skryto do rituálního tance.
Tak až v roce 1920 byl na ostrově Cebu založen první komerční klub Labangon Fencing Club. Ten sjednocoval několik stylů systému ESKRIMA a jeho cílem byla výuka. U jeho zrodu stály rodiny Saavedre a Caněte. Kvůli vnitřním neshodám byla činnost klubu v roce 1931 ukončena.
V roce 1932 byla rodinami Saavedre a Caněte založena nová organizace Eskrimy nazvaná DOCE PARES, což znamená dvanáct párů. Název byl pravděpodobně odvozen od dvanácti velmistrů kteří stáli u jejího zrodu. Tato organizace, která funguje dodnes, pořádá soutěže a prosazuje se o jednotnou výuku a propagaci tohoto stylu. Prezidentem organizace a vůdčí osobností se stal Teodoro Saavedra.
Ke zdokonalení filipínských bojových umění přispěla také druhá světová válka, během které bylo používáno, kromě jiného, filipínskými partyzány v boji proti japonským okupantům. Mnoho členů organizace Doce Pares působilo také v jejich řadách. Theodoro Saavedra byl japonskými okupanty zajat a popraven, ale rodina Caněte spolu s dalšími mistry obnovila po válce činnost Doce Pares.
Jeden ze špičkových mistrů se společně s několika svými věrnými odtrhl od organizace a založil vlastní klub Balintawak Escrima.
Dnes je filipínské bojové umění používáno i filipínskou armádou, která zařadila systém KALI do výcviku speciálních jednotek. Ty tak mají nejednu příležitost vyzkoušet jeho účinnost v podmínkách skutečného boje.
Hlavními zbraněmi filipínských bojových umění jsou krátká ratanová tyč (dlouhá cca 70 cm) a nůž. Tyto zbraně jsou však používány také v kombinaci s dlouhou tyčí (cca 1 m) mečem nebo mačetou. Jednotlivé zbraně se používají sólo nebo v páru. Velice účinné jsou jejich techniky i pro boj beze zbraně, nebo pro boj s improvizovanými zbraněmi, např. osobními věcmi (deštník, tužka apod.). U většiny filipínských bojových umění je kladen hlavní důraz na odzbrojení soupeře–protivníka, při tom se předpokládá i vyřazení ruky, která zbraň drží (zlomení, vykloubení apod.). Při výcviku je pak kladen velký důraz také na práci nohou, držení těla a mrštnost.
Jednotlivé styly filipínských bojových umění najdeme dnes i v Čechách. Jmenujme si alespoň ty nejvýznamnější z nich.
COMBAT SERRADA ESCRIMA
Styl sestavený dnes již nežijícím velmistrem Angelem Cabalesem. Do Čech ho z Německa přivezl Klaus Filbrant.
LAKAS KATORSE
Čistě filipínský systém vytvořený Ricardem René Casiňem. Do Čech byl z Filipín dovezen panem Martinem Hradeckým a Máriem Tachecím.
Ti vyučují oba zmíněné styly v rámci své školy reálné obrany.
LATOSA ESCRIMA
První filipínský styl dovezený v 90. letech do Čech panem Ivanem Rzounkem.
CACOY DOCE PARES ESCRIMA
Dnes vysoce vážená asociace eskrimy založená v roce 1932 na ostrově Cebu. Pořádá soutěže a organizuje jednotnou výuku a propagaci tohoto stylu. V Čechách vyučuje pan Radek Pucholt.
PEKITI TIRSIA KALI
Styl vyvinutý rodinou Tortal z ostrova Negros.
V Čechách je hlavním trenérem pan Aleš Bruner.
MODERN ARNIS
Byl vytvořen z již zaniklého stylu Arnis panem Remy A. Preasasem.
V Čechách je hlavním trenérem pan Tomáš Severa, který je zároveň oficiálním zástupcem pro Českou republiku.
Zdroje:
http://www.serrada.cz
http://www.modernarnis.cz
http://www.docepares.blog.cz
http://www.wikipedia.cz
http://pekiti-tirsia.cz
Zeměpis světa – Columbus s.r.o. 1999