El Dorado Canyon

Autor: Martin Smíšek 🕔︎︎ 👁︎ 34.318


Do operace El Dorado Canyon se mimo jiné zapojilo  18  letounů F-111F z 48. TFW. Roje Remit, Karma a Jewel nesly laserem naváděné GBU-10, ostatní stroje měly podvěšeny  klasické „železné“ pumy (USAF)

5. dubna 1986 nastražili dva agenti libyjské tajné služby ve spolupráci se dvěma civilisty bombu v západoberlínské diskotéce „La Belle“, jenž byla často navštěvována příslušníky americké armády. Při výbuch zemřeli jeden americký voják a turecká dívka, zranění utrpělo na 300 osob. Vztahy mezi Libyí a Spojenými státy byly již tehdy značně napjaté. V zálivu Velká Syrta docházelo k potyčkám a incidentům mezi libyjskou armádou a americkou Šestou flotou, Libye byla navíc obviňována z podpory světového terorismu. Bombový útok na diskotéku „La Belle“ v Německu se tak pro Reaganovu administrativu stal záminkou k odvetnému leteckému úderu namířenému proti Libyi.

Reklama

První operace se rozběhly už 10. dubna 1986 - letouny RC-135 z 55. SRW se přesunuly na krétské letiště Helenikon, aby odsud prováděly průzkumné lety nad Středomořím. Americké námořnictvo několikrát vyslalo své EP-3A a EA-3B z jednotky VQ-2 ze španělské základny Rota na mise radiotechnického průzkumu podél libyjského pobřeží. Mezitím se na letištích ve Velké Británii začala shromažďovat flotila tankerů KC-135 a KC-10A, což bylo oficiálně deklarováno jako součást leteckého cvičení NATO. Ve skutečnosti se jednalo o přípravu na rozsáhlý letecký úder namířený proti Libyi označený El Dorado Canyon.


Mapa znázorňující trasu přeletu letounů F-111F a EF-111A

Samotná operace El Dorado Canyon se rozběhla v podvečer 14. dubna 1986. Mezi 17.45 a 20.55 odstartovalo ze základen Mildenhall, Lakenheath, Fairford a Upper Heyford ve Velké Británii celkem 40 tankerů KC-135A a KC-10A, 24 stíhacích bombardérů F-111F z 48. TFW a 5 letounů pro radioelektronický boj EF-111A z 42. ECS / 20. TFW. Protože Francie a Španělsko nepovolily přelet úderného svazu přes svá území, musely americké letouny po svém startu zamířit na jihozápad, obletět Pyrenejský poloostrov, letět kolem Gibraltaru a podél severoafrického pobřeží směrem na Tripolis. Během dlouhého přeletu došlo celkem ke čtyřem tankováním paliva za letu. Šest ze dvaceti čtyř F-111F a dva z pěti EF-111A tvořily zálohu, kdyby se na strojích určených pro nálet vyskytly závady (technické problémy se nakonec vyskytly u dvou F-111F). Po prvním tankování paliva se přebytečných šest F-111F a nakonec pouze jeden EF-111A oddělilo z formace a zamířily na své domovské základny ve Velké Británii. Když kolem 0.20 doletěly F-111F na určené místo, začaly z amerických letadlových lodí USS America a USS Coral Sea startovat tři E-2C a šest F-14A, které měly tvořit vzdušné krytí letounů US Air Force. O patnáct minut později vyslala osm A-6E (VA-55 “Warhorses”), jeden EA-6B (VAQ-135 “Black Ravens”) a osmnáct F/A-18A jednotek VFA-131“Wildcats”, VFA-132 “Privateers”, VMFA-314 “Black Knights” a VMFA-323 “Death Rattlers” i USS Coral Sea. V tutéž dobu odstartovalo z paluby USS America šest A-7E jednotek VA-46 a VA-72 společně se šesti A-6E, jedním EA-6B a osmi F-14A. Všechny F/A-18 a A-7E byly vybaveny protiradiolokačními řízenými střelami AGM-88 HARM a AGM-45 Shrike


Hornety jednotky VMFA-323 “Death Rattlers” z USS Coral Sea zajistily potlačení libyjské protivzdušné obrany v okolí města Benghází. USS Coral Sea patřila k relativně malým letadlovým lodím, a tak na své palubě neměla ani jednu jednotku vyzbrojenou těžkými Tomcaty, zato však disponovala hned čtyřmi squadronami vybavenými letouny F/A-18A Hornet. El Dorado Canyon byl pro stroje F/A-18 druhou bojovou akcí (premiéru si odbyly při operaci Prairie Fire namířené opět proti Libyi v březnu 1986)

Letouny US Navy nejprve paralyzovaly protivzdušnou obranu v okolí města Benghazi. Corsairy a Hornety přiletěly kvůli momentu překvapení v minimální výšce a během tří minut vypálily přes dvacet střel HARM a Shrike, které zneškodnily aktivní radiolokátory. Intrudery jednotky VA-55 tak měly otevřenou cestu ke svému cíli – letecké základně Benina, jenž se nacházela jihovýchodně od Benghazi. Šest A-6E podporovaných jedním EA-6B k letišti dorazilo minutu po 2.00 místního času. Svými pumami zde zničily čtyři MiGy-23, dva Fokkery F.27 a dva vrtulníky Mi-8, dalších dvanáct MiGů bylo poškozeno. Stroje A-6E VA-34 z USS America současně provedly nálet na kasárna strážních jednotek al-Jamahuriyah v Benghazi. Tento cíl Američané považovali za jedno z několika velitelských středisek teroristů v Libyi. Během těchto dvou náletů přišlo o život údajně na osmdesát Libyjců.

Ve stejné době, kdy se systém protivzdušné obrany v okolí Tripolisu začal stávat minulostí, vletěly do libyjského vzdušného prostoru ve výšce kolem 60 m stroje F-111F "jištěné" třemi EF-111A. Z povzdálí jim vzdušné krytí zajišťovalo několik Tomcatů z USS America.

Reklama


Cílem náletů se stalo i letiště Benina (USAF)

Jako první útočil tříčlenný roj Remit na objekt Aziziyah, který byl považován za hlavní centrálu libyjského terorismu. Letouny odhodily své laserem naváděné pumy GBU-10 z výšky 150 metrů. Jedna z pum minula Kaddafího velitelství a rezidenci jen o 15 metrů. Jako poslední následoval roj Karma, osádka prvního F-111F své pumy svrhla 2 700 metrů od cíle, kde poškodily čtyři zahraniční ambasády. Druhý stroj odhodil pumy GBU-10 přesně a zamířil směrem pryč z libyjského vzdušného prostoru. Deset minut po druhé hodině, asi 30 kilometrů od Tripolisu však jedna z osádek Tomcatů zahlédla na hladině ohnivou kouli, přesná příčina havárie letounu s volacím znakem Karma 52 zůstává dodnes záhadou. Jeho osádka ve složení Capt. Fernando Ribas Dominici a Capt. Paul Lorence zahynula.

Další se na scéně objevil roj Jewel, jehož cílem se stala základna Sidi Bilal, která sloužila jako školící středisko teroristů pro provádění podmořských sabotáží. Nad vojenskou část letiště v Tripolisu zamířily roje Puffy a Lijac, které z výšky 70 metrů svrhly celkem 24 bržděných pum Mk.82 AIR. Pumy zničily tři Il-76 používané pro přesun teroristů, další dva tyto letouny a několik vrtulníků bylo poškozeno.

Kolem třetí hodiny ráno se u tuniského pobřeží uskutečnilo první dotankování letounů F-111F a EF-111A při cestě zpět. Jeden F-111F musel kvůli problémům s pravým motorem zamířit na španělskou základnu Rota. V ranních hodinách 15. dubna se ještě rozběhla pátrací akce po osádce stroje Karma 52, jež byl jedinou ztrátou během této operace. 

Pro americké letectvo byl El Dorado Canyon po technické stránce úspěchem, protože se podařilo zajistit přelet relativně velké formace letadel na vzdálenost 9 600 km. Tento úspěch zkalila ztráta jednoho stroje a řada poruch, které se během letu vyskytly na několika letadlech F-111F. V každém případě to byla cenná lekce, jejíž poznatky byly využity při operacích Desert Shield a Desert Storm v oblasti Perském zálivu v roce 1991.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více