Šiškin, Vasilij Ivanovič

Podpolkovnik Vasilij Ivanovič Šiškin

Šiškin vstoupil do armády v roce 1931 a navštěvoval Permskou vojenskou školu leteckých mechaniků, kterou dokončil o rok později. Následně byl poslán do Borisoglebské vojenské letecké školy pilotů. Tu úspěšně dokončil v roce 1936.

Od září 1940 sloužil Šiškin u 43. IAP jako velitel 3. eskadrily, u jednotky ho zastihl také německý útok. Jeho pluk spadal pod Kyjevský vojenský okruh a byl vyzbrojen směsicí stíhaček I-16 a I-153. Od počátku se Šiškin zapojil v čele svých mužů do bojů s útočníkem, pluk se věnoval zejména útokům proti pozemním cílům. Již v červenci se jeho jméno objevilo v novinách ve spojitosti s úspěšným zničením německého shromaždiště se skladem paliva. Ráno 23. srpna 1941 vedl pětici letounů I-153 k útoku na most přes Dněpr u Okuninova. Přes silnou protiletadlovou palbu se letcům podařilo most zničit.

O tom, že podobné akce jsou velmi nebezpečné, se Šiškin přesvědčil na podzim, kdy byl jeho letoun zasažen protiletadlovou palbou. Zraněný pilot musel přistát na nepřátelském území, zbylí piloti jeho roje však palbou odehnali blížící se německé vojáky, jeden z nich přistál poblíž a velitele zachránil před zajetím.

Dne 30. ledna 1942 navrhl velitel pluku Šiškina na titul Hrdina Sovětského svazu, ve zdůvodnění mimo jiné napsal, že zničil nebo se podílel na zničení 300 vozidel, 13 dělostřeleckých baterií, tří mostů přes Dněpr, zabití 3 500 vojáků a sestřelení 12 letadel. Provedl 126 bojových vzletů, polovinu z nich tvořily útoky proti pozemním cílům. Navržené vyznamenání mu bylo uděleno 27. března 1942, jeho Zlatá hvězda nese číslo 842.

V létě 1942 byl Šiškin povýšen na majora a na stíhačkách Jak-1 bojoval u Stalingradu. V průběhu bojů byl zřejmě převelen k 512. IAP*, kde také zastával funkci velitele eskadrily. V té době kolchozníci z kolchozu "Signal revoluciji" v Saratovské oblasti koupili letoun Jak-1b výrobního čísla 34104 a rozhodli se ho věnovat Hrdinovi Sovětského svazu majoru Šiškinovi. Po překonání jistých byrokratických obtíží se jim jejich záměr zdařil a v listopadu zástupci kolchozu letoun předali vybranému pilotovi. Tento letoun se tak stal prvním, který lidé v zázemí, dělníci, zemědělci ale např. i děti, věnovali letcům na frontě.

Není však úplně jasné, u které jednotky Šiškin v té době stále sloužil. Zda to byl stále 512. IAP nebo 291. IAP, první pluk kterému velel, zřejmě však jen krátce, či již byl velitelem 581. IAP. Všechny tyto události se odehrály v průběhu listopadu a prosince 1942.

V čele 581. IAP se Šiškin účastnil závěrečných bojů o Stalingrad, během celé bitvy provedl přes 55 bojových letů, sestřelil nejméně tři nepřátelské stroje a dalších pět zničil na zemi. Stále byl velmi aktivní v útocích na pozemní cíle, zničil dalších nejméně 31 vozidel, 45 nákladních vagonů a zabil 70 vojáků.

Se svou jednotkou se v létě 1943 účastnil bojů u Kurska. Velmi úspěšný den měl 5. července, kdy se podílel na sestřelení dvou bombardérů He 111 a pak sám zničil dva doprovodné Fw 190.

Později jeho jednotka bojovala v sestavě 1. běloruského frontu. V červnu 1944 byl jeho pluku přidělen titul "gardový" a přečíslován na 55. GIAP, zároveň byl Šiškin povýšen do hodnosti podpolkovnik. V té době se také pluk podílel na podpoře Operace Bagration, tedy sovětského útoku na Pobaltí. Jeho piloti se opět vyznamenali při útocích proti pozemním cílům. V té době také výzbroj pluku doplnily americké stíhačky P-39 Airacobra.

Šiškin pak vedl svou jednotku i do závěrečných bojů nad Německem, jeho celkové válečné "skóre" se zastavilo na čísle 28 (12 samostatných a 16 společných) vítězství, kterých dosáhl během 156 soubojů, celkem absolvoval 541 bojových letů.

Kromě Zlaté hvězdy Hrdiny SSSR obdržel Šiškin tato vyznamenání: 2x Leninův řád, 5x Řád Rudého praporu, Řád Suvorova III. stupně, Řád Velké vlastenecké války I. stupně a Řád Rudé hvězdy.

I po válce zůstal Šiškin v řadách letectva, do zálohy odešel v roce 1956 ve své poslední válečné hodnosti podpolkovnik. Usadil se poté v Kyjevě, kde také v roce 1992 zemřel.

*Poznámka:
Některé prameny jeho službu u 512. IAP neuvádějí.

Prameny:
Polák, T. – Shores, C.: Stalinovi sokoli, 2. Část, Deus, Praha 2004
Быков, M.: Асы Великой Отечественной, Яуза, Эксмо,
Москвa; 2007
https://airaces.narod.ru/all9/shishkin.htm - fotografie
www.warheroes.ru - portrét
https://www.allaces.ru/p/people.php?id=3324