1683 - 1699 Turecká válka

1683 - 1699 - Turecká válka

Roku 1678 vypuklo v Uhrách povstání Imicha Thököliho, kterého podporovali Turci. Ti toho využili jako záminky a zahájili známé obléhání Vídně, kde byli 1683 poraženi po příchodu polských jednotek vedených králem Janem Sobieskim.
turci sice po Dunaji ustoupili, ale válka pokračovala a jak Polsko, tak Habsburkové velice stáli o ruskou pomoc. Poláci utrpěli v roce 1685 od Turků těžkou porážku a tak příštího jara dorazilo polské poselstvo do Moskvy ve snaze uzavřít rusko-polské spojenectví. Po vleklých jednáních dosáhly obě strany svých cílů. Polsko oficiálně odstoupilo Kyjev Rusku a navždy se zřeklo nároku na toto město. Ve Varšavě si král Jak Sobieski zoufal nad ztrátou Kyjeva a kdy se smlouvou vyslovil souhlas, z očí mu kanuly slzy. Ruská regentka carevna Sofie se zavázalo, že vyhlásí válku osmanské říši a zahájí útok na slutánova vazala, krymského chána. Ruským motivem tedy v prvním střetu s Tureckem nebylo dobytí Cařihradu, ale aby potvrdilo svůj nárok na Kyjev.
V květnu 1687 se vydala ruská armáda o 100 tisících mužích na pochod cestou na Orel a Poltavu. Velitel kníže Vasilij Golicyn postupoval pomalu v obavách z toho že mu tatarská jízda objede vojska a napadne týl. 13.6. tábořil na dolním Dněpru, 240 km od Perekopu, zatím beze střetu s nepřítelem. Tataři zlolili jinou taktiku a zapálili step, aby ruská vojska neměla žádnou píci. Necelých sto kilometrů od Perekopu Golicyn zastavil a dal se na ústup. V hlášeních do Moskvy vylíčil úspěch, ale realita byla jiná - čtyřměsíční pochodování stálo jeho armádu 45 tisíc mužů, aniž by došlo k boji s nepřítelem.
v tažení roku 1687 Poláci víceméně drželi své pozice, Rakousko a Benátky dobyly některé pozice v Uhrách a Egejském moři. Další rok byl bez ruské akce, zatímco proti Polsku se soustředila turecká vojska a sultánův spojenec francouzský král Ludvík XIV. zaútočil na habsburské državy v Německu. V této situaci zvažoval polský král Jan Sobieski i rakouský císař Leopold o míru s Turky. S pokračováním bojů souhlasili jen za podmínky, pokud Rusko dostojí svům závazkům a obnoví nápor na Krym.
Na jaře 1688 boj zahájil výpad tatarského chána na Ukrajinu , ohrožoval Poltavu a Kyjev a postoupil téměř ke Karpatům. Na podzim se vracel na Krym s 60 tisíci zajatci. Počátkem března vyrazil Golicyn na jih se 112 tisíci muži a 450 děly. u Samary se k armádě připojil kozácký ataman Mazepa s 16 tisíci jezdci. v polovině května když se vojsko blížilo k Perekopské šíji, se objevil oddíl 10 tisíc tatarských jezdců a napadl Kazaňský pluk, jemož velel Boris Šeremetěv (budoucí maršál). Rusové byli přemoženi a po prolomení jejich linií se dali na útěk. Tataři se obrátili na zásobovací vozy, ale Golicynovi se podařilo jejich útok zastavit dělostřeleckou palbou. 16. května přišly přívalové děště a kolem trénu se objevil další tatsrský oddíl, ale opět se dělostřelectvu podařilo útok odrazit. 30. května dorazili Rusové přes hliněný val, který se táhl napříč Perekopskou šíjí. Golicyn s unaveným vojskem se nepokusil o útok, zahájil vyjednávání o možném separátním míru a po neúspěchu jednání se opět dal na ústup, zatímco do Moskvy opět posílal zprávy o vítězství. Ztráty tohoto tažení - 35 tisíc mužů a 70 děl.




.........................