Longstreet, James

Lieutenant General James Longstreet
/8.1.1821-2.1.1904/





“Jestliže nás některá z těch kulek nebo střepin má dostat, jistě si nás najde...″


Narodil se v Edgefieldu v Jižní Karolíně, ovšem mládí prožil na severu Georgie, kde měli bavlníkové plantáže jeho rodiče. Dostal jméno po otci a i zevnějškem se mu dost podobal. Byl stejně urostlý a také proto bylo rozhodnuto o jeho vojenké kariéře. Studium vojenské akademie ve West Pointu dokončil v roce 1842. Ačkoliv se narodil v Karolíně, působil v Alabamě a dostával plat od Louisianské vlády, nejraději se vracel do Georgie. Ovšem jeho domovem byl v postatě celý Jih.


Jako většina jeho kolegů, bojuje v Mexiku pod velením Zachary Taylora a utrpí zranění v bitvě u Chapultepec. Po mexické válce se vrací na svůj post do Alabamy. Po bouřlivých událostech roku 1861 a odtržení jižních států od Unie rezignuje na hodnost majora v U. S. Army a nabízí své služby nově vniklé Konfederaci. Nemá ale přehnané ambice a jeho konání je spíše záležitost vlastenecká. Ve vznikající konfederační armádě počítá s funkcí, kterou naposledy vykonával ve federální armádě a to sice pokladníka. Ke svému překvapení je ale povýšen na plukovníka pěchoty.


V první velké bitvě občanské války u Manassasu již velí 3. virginskému pluku jako brigádní generál. Po vítězství rebelů v tomto střetnutí Longstreet postupně povyšuje a buduje si stále důležitější postavení ve velitelském sboru C.S.A. Vytváří uzavřený spolek s generály P. T. Beauregardem a Josephem Johnstonem jako jakousi opozici proti vládě v Richmondu a jejímu způsobu vedení války. Během McClellanovy poloostrovní ofenzivy do Virginie v roce 1862 již jako generálmajor sehrál důležitou úlohu u Williamsburgu při krytí ústupu Johnstona k Richmondu. Když Robert E. Lee převzal po Johnstonovi velení ve Virginii a začal formovat tzv. Severovirginskou armádu, stanul Longstreet po jeho boku. Ti dva už spolu leccos zažili a stali se z nich přátelé. Lee byl vždy otevřený vůči názorům svých podřízených velitelů ale pro svého “starého válečného koně″ Jamese měl zvláštní slabost. Longstreet dostal velení 1. sboru, stal se druhým nejvyšším velitelem armády a dočasně se uklidnil ve svých sporech s politickým a vojenským vedením.


Brzy se stal mezi svými vojáky a důstojníky velmi oblíbeným. V Sedmidenní bitvě a druhé bitvě u Manassasu brilantně předvedl své ofenzívní schopnosti, u Sharpsburgu a Fredericksburgu zase mistrnou obranu. Někdy před Gettysburgskou kampaní v roce 1863 začíná Longstreet opět reptat a kritizovat jak Leea, tak konfederační vládu a některé velitele. Vypracoval plán na ulehčení obleženému Vicksburgu, důležitému opěrnému bodu Konfederace na Mississippi a pomoc Tennesseeské armádě Braxtona Bragga u Chattanoogy. Severovirginská armáda si ale nemohla dovolit oslabovat své řady vysíláním posil na západ. Lee to věděl a proto prosadil svou strategii tj. invazi na sever. Chtěl tím odlákat jednotky Unie ze západu k obraně Washingtonu a také řádně probrat čerstvou úrodu dosud válkou nepoznamenaného území nepřítele. Jižanští vojáci už se totiž celé měsíce pořádně nenajedli.


U městečka Gettysburg v Pennsylvanii se Leemu naskytla neobyčejná příležitost vnutit nepříteli bitvu, která mohla rozhodnout celou válku. Sled dalších událostí ale postupně změnil zprvu výhodné postavení Jižanů v masakr na obou stranách a Leeovu porážku. Ač se Longstreet celou dobu snažil Leea odradit od ofenzivního vedení bitvy, Pickettův katastrofální útok znamenal konec všem nadějím a ústup Severovirginské armády zpět do Virginie.


Po neúspěchu u Gettysburgu věčný nespokojenec Longstreet opět vytáhl své argumenty pro ofenzivu na západní frontě. Tentokrát byl vyslyšen, ovšem mezitím se jeho krušné předpovědi již zčásti naplnily. Vicksburg padl, Grant měl volný prostor pro postup na jih a východ a Bragg musel ustoupit od Chattanoogy do severní Georgie.


Longstreet vyrazil se dvěma divizemi, obešel Unií okupované Knoxville a ráno 20. září stanul na levém křídle Tennesseeské Bragovy armády. U říčky Chickamauga nastala pro tuto válku neobvyklá situace. Jižané měli snad poprvé významnou početní převahu nad federálními jednotkami. Longstreetovy vojáci se okamžitě vrhají do útoku proti Rosencransovým yankeeům. Úspěch by mohl znamenat poslední šanci na obrat v průběhu války. Kolem jedenácté hodiny se podaří prolomit unionistickou linii a do vzniklé trhliny se začnou valit jedna konfederační divize za druhou. Střed a pravé křídlo Unie se rozpadá a obrací na útěk. Zůstává pouze Thomasův sbor aby zbrzdil jižanské pronásledování. Ztráty Unie se pohybují okolo 16 000 mužů. Jižané mají ztráty ještě o něco vyšší ale proti rozprášeným seveřanům mají navrch.


Během obléhání federálních jednotek v Chattanooze jsou po několika nerozhodných operacích Longstreetovi muži odvoláni ke Knoxville. To byl také jeden z faktorů, proč se nakonec situace obrátila. Unionisté se vymanili z hluboké defenzivy a s pomocí Grantových a Shermanových posil donutili Bragga ustoupit. Pokus Konfederace o zvrat na západě byl definitivně zmařen. Po několika núspěších Longstreet vzdává snahy o dobytí Knoxville a velí k přesunu svých vojsk do Blain's Cross Roads. Nemá dostatek obléhacích děl a munice a navíc ho ohrožují blížící se posily Unie.


Ačkoliv stále věrný Konfederaci a Leeovi, Longstreet ke konci války opět poněkud zatrpkl. Byl těžce raněn během bojů v zákopech “Divočiny″. Po zotavení, během obléhání Petersburgu se svými veterány operoval na sever od řeky James. Když se Lee rozhodoval o jednáních s generálem Grantem o ukončení bojů, Longstreet mu prý řekl: “Jděte tam generále ale budou-li podmínky příliš nevýhodné, vraťte se a budeme bojovat až do konce″. Grant byl proti očekávání velkorysý a o dva dny později Severovirginská armáda složila zbraně.


Po válce Longstreet dokonce s Grantem navázal přátelství a dal se k republikánům. Když se pak Grant stal prezidentem, jmenoval Longstreeta vyslancem v Turecku (). Po návratu ještě působil v několika veřejných funkcích. Umírá roku 1904 v Gainsville v Georgii jako poslední z velkých velitelů CSA.


Více na http://bob.zbroj.info

Pamatnik generala Longstreeta v Gettysburgu (PA)
autor: Gary Casteel