General Aviation PJ-1

General Aviation FLB začal v roce 1930 jako Fokker model F.15, navržený podle požadavku americké pobřežní stráže na dvoumotorový letoun pro záchranné úkoly na otevřeném moři a jeho autorem byl osvědčený Alfred A. Gassner. Základem se stal předchozí Fokkerův hydroplán, F.11-A, ovšem zvětšený o nějakých 15 % a s vylepšenou aerodynamikou. Na rozdíl od F.11-A také nešlo o amfibii. Trup byl z větší části z anodizovaného hliníku a alcladu, s přední částí s tuhou konstrukcí rozdělenou několika vodotěsnými přepážkami a zádí od "schodu" člunového dna vzad naopak lehkou skořepinou. Křídlo pak stále vycházelo z fokkerovské klasiky a mělo dřevěnou kostru potaženou překližkou. Kostra ocasních ploch a motorové gondoly byla ze svařovaných ocelových trubek, gondoly měly v přední části olejové nádrže a v zadní části motory Wasp v tlačném uspořádání zakryté prstencem. Čtyři palivové nádrže byly umístěny v křídle. Na bocích trupu byl umístěn otočný kapotovaný podvozek, určený ovšem pouze pro vyjíždění z vody.


Pobřežní stráž prostudovala několik návrhů od několika výrobců a nakonec vybrala právě F.15 (také AF.15 či GA.15). První ze strojů, které dostaly označení prostě FLB (FLying Lifeboat, létající záchranný člun), byl dokončen někdy na konci roku 1931 a byl přijat USCG v lednu 1932 jako FLB-8. Zbývající čtyři exempláře následovaly ještě během roku 1932. Ve službě dostaly všechny stroje vlastní jména - FLB-51 (původně chybně FLB-8) byl Antares, FLB-52 Altair, FLB-53 Acrux, FLB-54 Acamar, a FLB-55 Arcturus. Tři stroje byly zařazeny do služby na základně USCG v Cape May, New Jersey, zbylé dva v Miami na Floridě. V roce 1933 byl FLB-51 poslán do Námořní letecké továrny ve Filadelfii, kde dostal nové motory Pratt & Whitney R-1690 Hornet o 373 kW v těsných prstencích typu NACA, tentokrát otočené vpřed. Přestože byl v této podobě FLB-51 rychlejší o nějakých 24 km/h a zvedl se i dolet, nakonec nebyl žádný další upraven.


V roce 1934 byly FLB přejmenovány - General Aviation Corp. byla mezitím sloučena s mateřskou General Aviation Manufacturing Corp. a ta vzápětí s North American Aviation, a z General Aviation FLB se staly General Aviation (či North American) PJ-1. Pouze FLB-51 byl přejmenován na PJ-2. Ve službě těchto pět strojůmělo velmi velmi působivý záznam záchranných akcí na otevřeném moři, které by jinak nebyly možné. Velké nároky a a nasazení ale vedly k tomu, že byly PJ-1 vyřazovány již po necelých deseti letech provozu. FLB-54 Acamar byl vyřazen v polovině roku 1937, FLB-52 Altair na počátku roku 1940, FLB-53 Acrux na konci stejného roku, a oba zbývající stroje, FLB-51 Antares a FLB-55 Arcturus na konci roku 1941.

Johnson, E. R. United States Naval Aviation, 1919-1941. McFarland, Jefferson 2011. ISBN 978-0-7864-4550-9.
Johnson, E. R. American Flying Boats and Amphibious Aircraft: An Illustrated History. McFarland, 2009. ISBN 0786439742.
Swanborough, G., Bowers, P. M. United States Navy Aircraft since 1911. Putnam Aeronautical Books, London 1990, ISBN 0-85177-838-0.
www.flightglobal.com
www.flightglobal.com