Guevara, Ernesto

Ernesto "Che" Guevara


Myslím si, že po bok té spousty více, či méně významných lidí, které jsou zde pospsány, tento člověk patří. Velký revolucionář, člověk bezmezně oddaný učení marxismu-leninismu, který V. I. Lenina považoval téměř za boha, se celý život úporně snažil rozšiřovat socialistickou revoluci po celém světě. Nekonečný dobrodruh a tak trochu i snílek, jehož sny se mu nakonec staly osudnými. Díky tomu však je i nyní považován za legendu a jeho tvář zdobí tisíce triček, loga restaurací a klubů, displaye mobilů, nebo i album kapely Rage Against The Machine. Je tomu ale tak? Byl to takový hrdina, jak si mnozí myslí?


Ernesto Guevara se narodil 14. června 1928 v Rosariu v Argentině, v početné a vcelku dobře zaopatřené rodině. V roce 1948 byl přijat na státní vysokou školu, vystudoval doktorát a stal se lékařem. V té době si také začal všímat extrémních rozdílů ve společnosti v zemích jižní ameriky, kde se v té době diktátorské režimy střídaly jako na běžícím páse. Guevara si je vzápětí zdůvodnil vlivem imperialistických mocností, především USA. Svým neustálým poukazováním se brzy stal trnem v oku vládní mašinerii a byl několikrát uvězněn jak v Argentině, tak i v Mexiku. Právě v Mexiku se v roce 1954 seznámil s bratry Fidelem a Raúlem Castrovými, se kterými začal plánovat invazi na Kubu, s cílem svrhnout diktátorský režim Fulgencia Batisty a roku 1956 na lodi Granma tam také připlouvají (Nejčtenější deník na Kube Granma má název podle této lodi). Roku 1959 se Castrovi daří státní převrat a Batista prchá ze země. Guevara, ač Argentinec, přijímá kubánské občanství a stává se guvernérem národní banky. Sice je to zarytý a zodpovědný člověk, ale o financování a rozpočtech státu neví téměř nic, proto přenáší stále větší podíl práce na své poradce a asistenty. Jeho revoluční nálady však úspěšným postupem na Kubě nebyly ukojeny a neustále se angažuje v revolučních náladách po celém světě. V roce 1964 mizí z kubánské veřejnosti a kapitalistická média si to hned vysvětlují, že byl Fidelem Castrem odstraněn. (V tzv. "Kubánské krizi" roku 1961 neměl téměř žádný podíl). V té době je již v Africe, v Kongu, kde se snaží o další revoluční činnost společně s hrstkou kubánských dobrovolníků a místních nadšenců. Po zásahu konžské armády musí v srpnu 1965 prchnout ze země a vrací se přes Moskvu a Prahu zpět na Kubu, ale již potají. V té době již nechce být veřejně opěvován a definitivně inklonuje k partyzánskému boji s cílem o převrat a pátrá po celém světě, kde by se mohl uplatnit. V té době je také v socialistickém světě brán jako odvážný bojovník za práva lidu (Ikdyž např. Castrovi, nebo Chruščovovi se jeho metody moc nezamlouvají), ve světě kapitalistickém je však brán jako krajně nebezpečný. V listopadu 1966 přijíždí do Bolívie, kde se ihned ujímá velení partyzánského odboje. Boj v nehostinných horách jej i celou jeho jednotku vysiluje a jeho boj se stává čím dál víc bez lesku a zbytečný. Guevara postupně slábne pod tíhou nemocí, nakonec je zajat a 9 října 1967 popraven. Fidelu Castrovi se poté podařilo získat jeho tělo a deník a převézt na Kubu.


Ernesto "Che" Guevara ("Che" byla přezdívka, kterou byl oslovován při kubánské revoluci a nikdy se jí nezbavil) byl v soukromí vemi skromný, pracovitý a neustále oddán svým myšlenkám a snům, čímž trpěla jeho rodina. V Mexiku poznal svou jedinou ženu, peruánskou marxistku Hildu Gadea, se kterou měl dceru Hilditu.


V 60. a 70. letech se ve světě zvedá vlna "svobody", kdy se mladá generace lidí snaží o kuturní revoluci, hippies bojují proti válce ve Vietnamu, mají Woodstock, LSD či marihuanu. Hledají své hrdiny a tam někde Ernesto Guevara umírá. Tam někde se také rodí jeho mýtus bojovníka za svobodu.