Ťiang Ťie-š'

Čankajšek
     
Příjmení:
Surname:
Ťiang Chiang
Jméno:
Given Name:
Ťie-š' Kai-shek
Jméno v originále:
Original Name:
蔣介石
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
generalissimus Generalissimo
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
31.10.1887 Feng-chua /
31.10.1887 Fenghua /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
05.04.1975 Tchaj-pej
05.04.1975 Taipei
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- prezident Taiwanu /1950-1975/ - president of Taiwan /1950-1975/
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- známy ako Čankajšek, čo vzniklo z výslovnosti mena, ktorými podpisoval svoje práce v kantonštine - Known as Chiang Kai-shek
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://sk.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cankaj%C5%A1ek
https://en.wikipedia.org/wiki/Chiang_Kai-shek
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#631462 Verze : 0
     
Příjmení:
Surname:
Ťiang Chiang
Jméno:
Given Name:
Ťie-š' Kai-shek
Jméno v originále:
Original Name:
蔣介石
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
https://sk.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cankaj%C5%A1ek
https://en.wikipedia.org/wiki/Chiang_Kai-shek
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#631463 Verze : 0
Čankajšek se narodil 31. října 1887 ve městě Xikou (pobřežní provincie Zhejiang, jihovýchodní Čína) do rodiny obchodníka solí. Čína procházela na přelomu století obdobím nestability a krize, doprovázeným několika vojenskými porážkami. Čankajšek proto roku 1906 vstoupil do vojenské akademie Pao-ting, roku 1907 odjel do Japonska, kde nastoupil do další vojenské akademie. Mezi léty 1909 a 1911 sloužil v japonské imperiální armádě. Od roku 1908 byl členem organizace Tong-Meng Hui (Revoluční Liga) vedené Sunjatsenem. Čankajšek se z Japonska vrátil právě včas, aby se zúčastnil revoluce, která vypukla po předčasném startu povstání proti vládnoucí čínské dynastii Čing 10. října 1911. Po ustanovení Čínské republiky se Čankajšek stal zakládajícím členem Kuomintangu, nacionalistické strany Číny, který vznikl 25. srpna 1912. V jeho čele stál opět Sunjatsen, který zde shromáždil různé revoluční skupiny. Kuomintang získal ve volbách do historicky prvního Národního shromáždění roku 1913 většinu. Prezident Čínské republiky, Jüan Š´-kchaj, generál, který se významně podílel na svržení císařské dynastie, však nebyl ochoten vzdát se své moci, kterou získal odměnou za pomoc povstalcům, a roku 1913 Národní shromáždění rozpustil a vládl sám pomocí vojenské síly. Kuomintang byl zakázán a přešel do ilegality.

Zatímco vůdce Kuomintangu Sunjatsen organizoval činnost hnutí z japonského exilu, Čankajšek cestoval mezi Japonskem a Šanghají, nad kterou ústřední čínská vláda neměla plnou kontrolu. Zde navázal kontakty s místním podsvětím a připravoval svržení nového čínského vládce. Ten však na sklonku roku 1915 vyhlásil obnovení monarchie, načež se proti němu postavily široké vrstvy čínské společnosti včetně jemu podřízených vojenských velitelů. V březnu 1916 byl svržen a země zůstala bez centrální autority. Země se rozdrobila (podobně jako už mnohkrát ve své historii), v čele jednotlivých správních celků stáli vojenští velitelé daných oblastí.

Do Číny se Sunjatsen vrátil roku 1918, aby ustavil svou vládu v Guangzhou (Kanton, jižní Čína), a Čankajšek se stal jeho vojenským poradcem. Roku 1923, poté co byla podpora Kuomintangu odepřena západními velmocemi, odcestoval Čankajšek na tři měsíce do Moskvy, kde dohodl podporu Sovětského svazu. Do Číny začaly proudit sovětští poradci, Kuomintang byl reorganizován po bolševickém vzoru, Komunistická strana Číny dostala instrukce spolupracovat s Kuomintangem. Její členové houfně vstupovali do Kuomintangu, přestože si zachovávali členství v Komunistické straně. Tak vzniklo spojenectví Kuomintangu s komunisty.

Čankajšek se po svém návratu stal roku 1924 velitelem nově vzniklé vojenské akademie Whampoa, kde vychovával loajální a úspěšné důstojníky. Roku 1925 zemřel Sunjatsen a Čankajšek nastoupil na jeho místo vůdce Kuomintangu a zároveň se stal vrchním velitelem všech ozbrojených sil Kuomintangu.

V červenci 1926 spustil "Severní výpravu", když vedl nacionalisty podél pobřeží na sever a obsadil všechna území, kterými prošel. Zlomil tím moc vojenských velitelů kontrolujících severní Čínu, v lednu 1927 přesunul své sídlo do Wuhanu v centrální Číně a v březnu dobyl Šanghaj. Poté se rozhodl zlomit moc komunistů - 12. dubna zrušil spojenectví s Komunistickou stranou Číny a neočekávaně napadl a pobil tisíce jejích členů na území, které ovládal. Vytvořil novou vládu bez zástupců Komunistické strany, vyloučil její členy z Kuomintangu a vypověděl sovětské poradce. Do konce roku 1927 měl Kuomintang pevně ve svých rukou, podporován svými konzervativními spojenci. V červnu 1928 dobyl Peking. 1. prosince 1927 se oženil se sestrou vdovy po Sunjatsenovi, Soong Mai-ling. Předtím se však musel rozvést se svou první ženou a slíbit, že přestoupí ke křesťanství (dosud byl buddhistou), což také roku 1929 učinil. Jeho nová žena se aktivně zapojovala do politiky, avšak neporodila svému manželovi žádné dítě.

Po dobytí Pekingu byl roku 1928 jmenován generalissimem a stal se předsedou nové nacionální vlády, přičemž ve svých rukách soustředil prostřednictvím různých funkcí a titulů prakticky veškerou moc. Rozsáhlé oblasti Číny (především na severu) přesto zůstávaly v rukou vojenských velitelů, kteří se stali spojenci Čankajška a podřídili se mu. Jeho vláda se pokusila Čínu a její hospodářství vyvést z krize - bylo modernizováno soudnictví, bankovnictví a měna, školství, budovány dálnice a železnice, smazáván státní dluh, podporováno zemědělství a průmysl. Přesto nebyla většina reforem dotažena dokonce - politická situace v Číně stále nebyla stabilní. Roku 1930 a 1931 byly s velkými ztrátami potlačeny dvě vzpoury vojenských velitelů, kteří se nehodlali podvolit nové vládě. V zemi však především nadále zuřila občanská vláka mezi vládním Kuomintangem a komunisty vedenými Mao Ce-tungem. Ti ustavili v další jihovýchodní čínské provincii - Jiangxi - Čínskou sovětskou republiku.

Poté co v Německu zvítězil nacismus, přicestovali do Číny němečtí vojenští poradci, aby podpořili Čankajškův boj proti komunismu. Roku 1934 pak Čankajšek spustil už páté tažení zaměřené na likvidaci komunistů, které vyústilo ve slavný Dlouhý pochod - komunistická armáda unikla z obklíčení a pak během více než roku překonala tisíce kilometrů, aby se stáhla do hornaté oblasti v severní Číně.

Od roku 1931 však Čína bojovala i s vnějším nepřítelem - Japonsko zaútočilo na Mandžusko. Čankajšek rozhodl, že nejdříve vyřeší vnitřní záležitosti (občanskou válku) a pak vnější (válku s Japonskem). Prohlásil, že "Japonci jsou kožní nemocí, která se dá vyléčit, zatímco komunisté jsou nemocí duševní, která zasahuje celé tělo." Tato strategie však byla v Číně velmi nepopulární, většina Číňanů považovala vnějšího nepřítele za větší hrozbu než komunisty. A když se Čankajškovi stále nedařilo s komunisty se vypořádat, mladý generál Žhang, který vládl v Mandžusku a vedl přímou válku s Japonci, se rozhodl jednat. 12. prosince 1936 společně s dalšími spojenci zajmuli Čankajška a přinutili ho vzdát se své dosavadní strategie a soustředit se nejdřív na poražení Japonců. Žhanga to sice stálo politickou kariéru a osobní svobodu (až do roku 1990 byl v domácím vězení, dožil se sta let a zemřel roku 2001 v Thajsku), nicméně roku 1937 bylo skutečně uzavřeno křehké příměří s komunisty a v srpnu Čankajšek vyslal půlmilionovou armádu složenou z nejlepších vojáků k obraně Šanghaje.

Bitva o Šanghaj trvala až do listopadu, obě armády disponovaly zhruba stejným počtem vojáků, Japonci nakonec město dobyli. Na obou stranách dosáhly ztráty skoro 50%. Čína neměla dostatečné zdroje, aby mohla pomýšlet na úspěšné znovudobytí tohoto území, a proto se od tohoto okamžiku víceméně pouze bránila. Japoncům se během následujícíh let podařilo ještě dobýt několik čínských měst, ale jejich plán na dobytí Číny během tří měsíců byl zhacen.

Roku 1940 už bylo příměří s komunisty minulostí a Čankajšek se opět zaměřil na své úhlavní nepřátele - nejlepší nacionalistické jednotky bojovaly nikoliv proti Japoncům, nýbrž proti komunistům na severozápadě země.

Důležitým zvratem byl japonský útok na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Druhá světová válka se jím rozšířila do Tichomoří a Čína se zařadila mezi Spojence. Čankajšek získal především jednoho velmi silného spojence - USA. Na základě Zákona o půjčce a pronájmu proudil do Číny americký vojenský materiál, Čankajšek se oficiálně stal vrchním velitelem spojeneckých sil v Číně, dokonce se zúčastnil Káhirské konference (s Rooseveltem a Churchillem; jeho žena ho tam doprovázela jako sekretářka a tlumočnice). USA si logicky představovaly, že Čankajšek se bude podílet na co nejrychlejší porážce Japonska, avšak Čankajšek měl jiné záměry. Cvičil vojáky, shromažďoval vojenský materiál a připravoval se na další válku s komunisty, o které si byl jist, že po porážce Japonska přijde. Za tento postup byl tvrdě kritizován především americkými poradci a veliteli v Číně, avšak silná lobby v USA i cenzura informací opouštějících Čínu učinila z Čankajška v USA velice populárního muže.

Když Japonsko kapitulovalo, čínští komunisté okamžitě využili situace a začali obsazovat území, které dosud okupovala japonská armáda. Komunisté vedení Mao Ce-tungem měli ve zbrani asi půl milionu mužů, k čemuž je nutno připočíst ještě polovojenské jednotky domobrany a milicí. Čína byla po vleklé válce zcela zdevastována, nefungovala doprava, hospodářství bylo sužováno vysokou inflací a zemědělská výroba byla velmi malá. Za této situace USA pokračovaly v hospodářské pomoci a pomáhaly též s přesunem jednotek Kuomintangu na sever (Kuomintang byl považován ze legitimní vládu Číny a jako takový měl právo obsadit území opuštěná Japonci), avšak do hrozící občanské války se přímo zapojit nechtěly. Když komunisté označili Čankajška za fašistu, další kolo této války se stalo nevyhnutelným.

Čankajšek byl nucen, aby si zachoval podporu USA, reformovat nacionalistický režim sužovaný korupcí. Roku 1947 byla vydána nová liberárnější ústava a na jejím základě byl Čankajšek roku 1948 zvolen opět čínským prezidentem. Američané se na rozdíl od něj domnívali, že komunisté se spokojí s ovládnutím severu Číny, a navíc že nebudou schopni odolat případnému soustředěnému útoku Kuomintangu. Oba tyto předpoklady se velmi brzy ukázaly jako mylné.

Roku 1947 komunisté, nyní už otevřeně podporováni Sovětským svazem, spustili generální ofenzívu a dosáhli řady vítězství. Na počátku roku 1949 padl Peking a Čankajšek 21. ledna 1949 rezignoval, aby umožnil svému dosavadnímu viceprezidentovi (který se tímto stal úřadujícím prezidentem) pokusit se vyjednat příměří. Komunisty však už za této situace nemohlo uspokojit nic jiného než totální vítězství nad hroutícím se Kuomintangem, a tak jednání ztroskotala. Čankajšek pak během roku 1949 řídil poslední odpor nacionalistů proti komunistům na jihu Číny, a z jeho beznadějného postavení, kdy společně se svým synem vedl obranu poslední nacionalistické výspy - vojenské akademie ve městě Chengdu - ho vysvobodilo letadlo, které ho 10. prosince 1949 přepravilo na Tchaiwan.

1. března 1950 se Čankajšek opět ujímá svého prezidentského postu v hlavním městě Tchaiwanu - Taipei. Oficiální název státu zní Čínská republika, zatímco komunisté na pevnině vládnou Čínské lidově demokratické republice. Ačkoliv nový stát je titulárně demokratický, existuje zde jakýsi výjimečný stav do doby, než bude obnovena kontrola nad pevninskou Čínou a poraženo komunistické povstání, Čankajškův režim je silně autoritativní vládou jedné strany (Kuomintangu) s prvky osobní diktatury. Americká vojenská pomoc byla zastavena, avšak ještě roku 1950 je po vypuknutí korejské války obnovena (Čankajšek následně opět mírně liberalizuje svůj režim). Následuje reorganizace armády.

Za nové situace, kterou přinesla studená válka, se většina západních demokratických států přiklání na Čankajškovu stranu a považuje ho za legitimního vládce Číny. Čínská republika dokonce zasedá na čínské křeslo v OSN a dalších světových organizací. Čankajšek proklamuje snahu znovudobýt celou pevninskou Čínu a k nelibosti svých spojenců dokonce několikrát vyloďuje na čínském pobřeží záškodnické jednotky Kuomintangu. Především americká hospodářská podpora však za Čankajškovy vlády (prezidentem byl opětovně zvolen v letech 1954, 1960, 1966 a 1972) udělala z Tchaiwanu prosperující zemi se silnou ekonomikou. Vztahy USA s Čínou se na přelomu 60. a 70. letech zlepšily a komunisté byli uznáni za legitimní vládce Číny - Čínská lidově demokratická republika vystřídala v OSN zástupce Čínské republiky. Tím se mezinárodní váha Tchaiwanu podstatně snížila.

Čankajšek zemřel 5. dubna 1975 ve věku 88 let a jeho tělo bylo dočasně uloženo v Tzuhu s tím, že po znovusjednocení Číny bude pohřben v rodném městě. Na jaro 2005 se však chystá plnohodnotný pohřeb bývalého vládce Číny na nejslavnějším vojenském hřbitově na Tchaiwanu, i když stále zůstává záměrem Čankajškův hrob v případě sjednocení Číny přesunout na pevninu.

Vnímání osoby Čankajška v pevninské Číně je pochopitelně negativní - je považován za muže, jenž, ač v čele nacionálního hnutí, neudělal to nejlepší pro čínské národní zájmy, neboť namísto proti Japoncům bojoval proti komunistům. Avšak ani na Tchaiwnu není Čankajšek populární historickou postavou, a to především kvůli svému autoritativnímu režimu, v jehož čele až do své smrti stál. Po demokratizaci, která v zemi proběhla na začátku 90. let, dokonce zmizely bankovky a poštovní známky s jeho portrétem. Ani ve vlastní straně - Kuomintangu - není připomínán tak často, jako jeho syn, který se po otcově smrti stal premiérem a později prezidentem, nebo zakladatel hnutí Sunjatsen. Avšak i jeho zarytí odpůrci mu přiznávají důležité zásluhy na sjednocení Číny v době, kdy byla rozdělena mezi vojenské velitele vládnoucí svým oblastem, a hlavně na hospodářské propseritě Tchaiwanu. Důsledky jeho politiky jasně jsou viditelné dodnes - Tchaiwan zůstává nezávislým státem (a patří ke koloritu tamní oblasti, že komunistická Čína čas od času vyhrožuje jeho připojením ke svému dělnickému ráji) a především zůstává prosperující zemí s vysokou životní úrovní.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cankaj%C5%A1ek
https://en.wikipedia.org/wiki/Chiang_Kai-shek

URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#66522 Verze : 3

Citace - pilot.pirx :

"dokonce se zúčastnil Káhirské konference (s Rooseveltem, Churchillem a Stalinem; ...)"

Jestli jsou i ostatní fakta v článku pravdivá jako toto... Sad((((.


Pro pilot.pirx,
přikládám pamětní foto z Káhirské konference (1943).

Odkazy
https://catalog.archives.gov/id/10503196
china.usc.edu
https://www.britannica.com/event/Cairo-Conference
www.loc.gov
Ťiang Ťie-š - Převzato ze serveru Flickr.

Převzato ze serveru Flickr.
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#638649 Verze : 1

Diskuse

Vážení,
o kterého Čankajškova syna se jedná? Pokud je mi známo, tak měl tři syny:
1/ Ťiang Ťing-kuo (1910-1988)
2/ Ťiang Wej-kuo (1916-1997)
3/ Mao Č'-kuo (1948)
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#580654 Verze : 0
Ťiang Wej-kuo byl adoptivní a Mao Č'-kuo byl mimino, takže řeč je o Ťiang Ťing-kuovi.
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#580656 Verze : 0
Příteli,
předpokládám, že na bojích s komunisty se podíleli oba starší synové.
O Ťiang Ťing-kuovi je mi známo, že delší dobu žil v SSSR, ale nevím nic o jeho kariéře po návratu do Číny.
O Ťiang Wej-kuovi je mi známo, že byl v Německu na zkušenou a jako poddůstojník Wehrmachtu se účastnil záboru Rakouska. Po návratu do Číny se aktivně účastnil bojů a koncem války velel jednotce Shermanů.
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#580658 Verze : 0
Spoluvelitelem při obraně Čcheng-tu byl Ťing-kuo.
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#580660 Verze : 0
asi jen malá poznámka: Stalin se té konference nakonec nezúčastnil, údajně aby si nenaštval Japonce, kteří v/s Čínou válčili (to že válčili s Američany i Brity třejmě nevadilo)
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#638656 Verze : 0
Moje poznámka se týkala toho "a Stalinem". Ten na té fotografii opravdu není.
Stalin opravdu na káhirské konferenci nebyl. Mělo to dvě příčiny. Jednak od říjnové revoluce nebyl v zahraničí (s výjimkou teheránské a postupimské konference (panický strach z atentátu) a jednak právě kvůli Čankajškovi - USA, Velká Británie a Čína byyl ve válečném stavu s Japonskem, zatímco mezi SSSR a Japonskem platila smlouva o neútočení. V roce 1943 si Stalin nemohl a nechtěl dovolit ji porušit ani diplomatickými aktivitami. Je sice otázkou, zda by Japonsko mělo na to, odpovědět nějakou vojenskou akcí, ale nekonec, nebylo to v tu dobu ani v zájmu USA.
Tzv. káhirská konference proto měla dvě části. První se uskutečnila před teheránskou schůzkou Velké trojky, na druhé části pak Churchill a Roosevelt seznámili Čankajška s výsledky jednání se Stalinem.
(zdroj: Paměti W.L.S.Churchilla, Blairova Hitlerova ponorková válka a další knihy)
URL : https://www.valka.cz/Tiang-Tie-s-t14206#653693 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více