Přehled článků autora

Chammurabi byl šestým amorejským králem starobabylonské říše, vládl přibližně v letech 1792 až 1750 př. n. l. Jeho předchůdcem byl jeho otec Sin-Muballit, který abdikoval kvůli podlomenému zdraví. Během své vlády dobyl Elam a městské státy Larsa, Ešnunna a Mari. Vyhnal z trůnu asyrského krále Ishme-Dagana I. a donutil jeho syna Mut-Aškura platit tribut, čímž se téměř celá Mezopotámie dostala pod babylónskou nadvládu.

V 1. pol. 3. tis. př.n.l. docházelo postupně v Mezopotámii k formování městských států, v jejichž čele stály dědičné vladařské dynastie. Proto se tato fáze nazývá ranědynastickým obdobím.

V akkadském období byl poprvé vytvořen větší státní útvar, který na delší dobu (asi 150 let) sjednotil celou Mezopotámii a přechodně ovládl i okolní oblasti (Asýrie, Elam). Jeho tvůrci navazovali na dřívější krátkodobé sjednocovací pokusy, které se datují již do ranědynastického období (např. Eanatum z Lagaše).

Vláda třetí dynastie urské znamenala významný přelom v mezopotámaských dejinách, neboť po dlouhém období rozdrobenosti bylo opět nastoleno centrální vedení pro celou Babylonii. Urští vladaři věnovaly mnoho usilí vybudování systému centrální správy, který by umožnil co nejefektivnější využívání hospodířských zdrojů země.

Pro toto období mezopotámských dějin, které vyplňuje první polovinu 2. tisíciletí př.n.l., máme k dispozici prakticky nepřeberné množství písemného materiálu, který nám umožňuje dostatečně nahlédnout do událostí tohoto období. O ekonomických a sociálních poměrech nás informují desetitisíce administrativních záznamů, smluv, soukromých a úředních dopisů, právnických sbírek a jiných textů.