Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

Autor: Jana Ordáňová 🕔︎︎ 👁︎ 20.110

2. Obecná ustanovení První republiky

Obecná ustanovení byla přijata ústavou revolučního Národního shromáždění 29. 2. 1920. Ústava zřídila 5 správních obvodů (země Česká, země Moravská, země Slezská, země Slovenská a Podkarpatská Rus). Toto rozdělení platilo až do roku 1928, kdy se počet snížil na 4 (došlo ke sloučení země Moravské a Slezské v zemi Moravsko - Slezskou). Země se dále dělily na okresy, v jejichž čele stáli okresní hejtmani, kteří řídili okresní úřady. Hejtmani byli státními úředníky, kteří služebně podléhali zemskému prezidentovi. Okresní zastupitelstvo jmenoval ministr vnitra - okresy do 40 000 obyvatel = 18 členů, do 70 000 = 24, do 100 000 = 30, nad 100 000 = 36 členů. V okresním výboru zasedalo 8 členů a 8 náhradníků, předsedal mu hejtman či jeho zástupce.

V Československu existovalo v roce 1920 cca 16 000 obcí. Obce měly volené samosprávy a obecní zastupitelstvo volené občany (9-60 členů). Toto zastupitelstvo dále volilo obecní (městskou) radu. Výjimku tvořila statutární města, která stála na úrovni okresních hejtmanství, přičemž starosta zastával funkci hejtmana a musel být potvrzen vládou (Praha, Brno, Olomouc,…). Starosta zastával v obci významné postavení. Měl moc nad místní policií ve všem kromě záležitostí, které ze zákona příslušely státním orgánům. Starosta měl dokonce i právo trestat přestupky (společně s dvěma obecními staršími) dle místních policejních předpisů. Mohl uložit pokutu až do výše 200,- Kč (peníze byly odváděny do obecní pokladny) a mohl nařídit až 48hodinové vězení. Problematiku ustanovení o organizaci politické správy, využití policie a četnictva popsal Macek: „Působnost okresních úřadů vykonávala ve svých obvodech některá velká města se zvláštními statusy a města se zřízeným magistrátem. Organizace zemských a okresních úřadů byla upravena župním zák. č. 126/ 1920 Sb. z. a n. Zák. č. 125/ 1927 Sb. z. a n., o organizaci politické správy. Úřady s povšechnou policejní pravomocí měly k realizaci určené policejní funkce své výkonné strážní sbory. Výkonným orgánem státních politických úřadů bylo četnictvo, výkonným orgánem státních policejních úřadů byly sbory uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti, výkonnými orgány obcí komunální policie. V případě, kdy tyto prostředky nestačily k udržení pořádku a bezpečnosti, mohlo být povoláno vojsko.“[2]

Reklama

Zákon č. 2/ 1918 Sb. z. a n. z 2. 11. 1918 položil organizační základ jednotlivých ministerstev. Vzniklo jich celkem dvanáct. Ministerstvo vnitra (dříve Úřad pro správu vnitřní) získalo do svých kompetencí správu policie a četnictva a od poloviny 30. let i Stráž obrany státu (SOS). Na Slovensku získal na starost vojsko a četnictvo politik a čelní představitel Československé sociálně demokratické strany dělnické Ivan Dérer a v Čechách byl jmenován ministrem vnitra Antonín Švehla, který tak držel ve svých rukou skutečnou moc.[3] Peroutka k tomu o Švehlovi dodal: „Šel do ministerstva vnitra, poněvadž zde se rozhodovalo o pořádku ve státě a dělala se tam ústava. To bylo výhodné pole pro jeho organizační schopnosti, neboť daleko více než myslitelem nebo průkopníkem a obhájcem idejí je organizátorem. Mlčky rozšiřoval svou pravomoc. Skoro nepozorovaně převedl četnictvo z kompetence ministerstva národní obrany pod svou správu.“[4]

Ministerstvo vnitra se členilo od roku 1919 na prezidium[5] a 18 oddělení, z nichž bylo 16 seskupeno ve 4 odbory.[6] Záležitosti četnictva a policie spravovala napřed jednotlivá oddělení, což záviselo na zemském uspořádání, poté spadala správa centrálně pro celé území. Četnickou agendou se zabývalo 13. oddělení, od roku 1937 dvanácté oddělení, státní policii mělo na starost druhé oddělení a administrativní policii zase oddělení páté.[7]

V průběhu let docházelo k organizačním změnám, které se dotýkaly hlavně převodu působnosti mezi jednotlivými odděleními a změny struktury. Výrazné změny proběhly v roce 1928, kdy byl počet odborů snížen na 6 se sedmnácti odděleními v čele s generálním velitelem četnictva. Poslední změny se udály v roce 1937. Z bezpečnostního hlediska bylo posíleno třetí oddělení, které zajišťovalo státně bezpečnostní službu, věci tiskové, kinematografické (i filmová cenzura) a věci státobezpečnostní.[8]

Poznámky

[2] MACEK, P., UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva II. Československá republika (1918 - 1939). Police History, Praha 1999, s. 20.

[3] PEROUTKA, F.: Budování státu 1, 2 (1918 - 1919). Academia, Praha 2003, s. 138-141.

Reklama

[4] TAMTÉŽ, s. 562-563.

[5] Prezidium mělo na starosti úřední činnost ministra, záležitosti personální a i některé záležitosti bezpečnostní služby.

[6] Odbor I. se čtyřmi odděleními se zabýval záležitostmi ústavními a zákonodárnými, organizací politické správy, věcmi mezinárodních smluv, redakcí Sbírky zákonů a nařízení a Věstníku MV a záležitostmi archivu a knihovny. Odbor II. s pěti odděleními obstarával záležitosti organizace bezpečnostních úřadů a administrativní policie, problematikou volební a vystěhovaleckou. Odbor III. se čtyřmi odděleními řídil věci vojenské, branného zákona, domobrany, mobilizace a četnictva. Odbor IV. se třemi odděleními měl na starost věci jazykové, samosprávní a finanční. Info z: MACEK, P., UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva II. Československá republika (1918 - 1939). Police History, Praha 1999, s. 17.

[7] MACEK, P., UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva II. Československá republika (1918- 1939). Police History, Praha 1999, s. 15- 17.

[8] TAMTÉŽ, s. 18-19.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více