Humor a satira ve válečné próze

Autor: Evžen Petřík / Oněgin 🕔︎︎ 👁︎ 17.239

Několik pohledů na Hlavu

Když v roce 1961 Hlava XXII poprvé vyšla, nikdo nemohl tušit, že se z této knihy stane časem bestseller, který jen v anglickém jazyce dosáhne počtu 10 mil. výtisků.

První recenze a kritiky byly skutečně zdrcující. Například Sunday Times Book Review psal, že je kniha „příliš dlouhá, opakující se, monotónní a jedná se o emoční mišmaš“.[40] New York Magazine ještě přitvrdil: „Hlava 22 není opravdová kniha. Jsou to pocity hozené na papír.[41]

Reklama

Orville Prescott však o díle již v roce 1961 vizionářsky napsal: „Hellerova Hlava 22 není typicky úspěšný román. Dokonce to není ani dobrý román. A dokonce to není ani dobrý román dle konvenčních měřítek. Není však žádných pochyb, že je to nepodivuhodnější román, který byl napsán o americkém letectvu za 2. světové války. Divoce originální, vybroušeně komické, brutálně příšerné a oslňujícím způsobem provedené dílo na jedné straně pravděpodobně rozhořčí velmi mnoho čtenářů, stejně jako jim poskytne potěšení. V každém případě je to jedna z prvotin roku a může svého autora proslavit.

Zpočátku si kritika s Hellerovou hlavou nevěděla rady – váhala, zda jej má zařadit do tvorby groteskní či surrealistické. Obecně však můžeme tvrdit, že se vzrůstající popularitou spisovatele se lepšily i recenze, které časem z Hlavy XXII učinily „monumentální artefakt současné americké literatury[42]. Velkou roli však určitě hrála i skutečnost, že se americká literatura začala ubírat poněkud jiným směrem než v období předešlém, což znamenalo především ústup literatury non-fikce na úkor beletrie.

Zatímco v Americe byly pohledy na Hlavu XXII velmi různorodé, v Československu byla kniha přijata vesměs pozitivně. Není bez zajímavosti, že dílo přijala kladně jak oficiální kritika, tak samotní čtenáři – každá strana však z jiného důvodu. Oficiálním místům se totiž líbily útoky na „imperialistickou americkou armádu“, stejně jako kritika kapitalismu. Na přebalech knih, v doslovech atd. pak můžeme číst: „Satirický román amerického spisovatele, jenž jím vyvolal v Americe senzaci a získal nejširší čtenářské vrstvy...Připomíná Haškova Švejka způsobem, jímž zesměšnil imperialistickou válečnou mašinérii a výstražně ukázal lidské slabosti, které jsou její oporou a důsledkem.[43]

Inteligence i obyčejný čtenář pak knihu přivítal mj. kvůli kritice armády – kritiku však neviděl v tak úzkém výřezu jako propaganda. Hlava XXII totiž útočí proti všem armádám (tedy i ČSLA) a vysmívá se byrokracii, kšeftařství, totalitě a dalším věcem, které byly tak typické pro socialistické Československo. Nezbytnou složkou přispívající k k takovému úspěchu pak byl samozřejmě kvalitní humor, kterého není (zvláště pak v Československu té doby) nikdy dost.

O tom jak a čím zapůsobila Hlava XXII na českého (československého) čtenáře nám vypovídají vzpomínky Michala Žantovského: „...Yossarian trvá na tom, že musí existovat nějaká jiná realita, podstupuje konflikty při jejím hledání a nakonec se za ní s plným vědomím nějakého výsledku vydává. To z něj učinilo hrdinu pro ztracenou generaci ,normalizovaných´ dvacátníků u nás doma, i když se oficiální literární věda snažila udělat z románu o blbosti každé armády román o blbosti amerického imperialismu.

Uměli jsme svého Yossariana nazpaměť, uměli jsme jeho dialogy s Natelym, s Orrem,...i s dalšími figurami a figurkami, které všechny měly své protějšky v naší každodenní realitě. A všichni jsme důvěrně znali absurdní situaci jednoho z nejpůsobivějších okamžiků románu, kdy za Yossarianem přijdou plukovník Cathcart a podplukovník Korn a nabízejí mu propuštění z armády zdánlivě zadarmo. ,Jediné, co od vás žádáme, je mít nás rád,‘ vysvětluje užaslému Yossarianovi podplukovník Korn. V tomto nesmyslném požadavku je jeden z klíčů k totalitním systémům – diktátoři či autokrativní režimy jsou často stejně kruté, tupé a nelidské, ale nevyžadují, aby je člověk měl rád.[44]


[40] http://www.theherald.org/98/11/11/Heller

Reklama

[41] Tamtéž.

[42] http://www.nytimes.com/books/98/02/15/home/Heller.htm

[43] Voříšková, J. Humor a satira v próze. Soupis literatury z fondu KK od roku 1960. Plzeň, 1960. S. 13.

[44] Žantovský, M. Šest zastavení s Josephem Hellerem, s. 21.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více