Spojené království Velké Británie a Severního Irska (GBR)

313. československá stíhací peruť RAF (No.313 (Czechoslovak) fighter squadron RAF) patřila k celkem čtyřem perutím československého letectva v rámci britského královského letectva Royal Air Force.

Bitva o Británii je první čistě leteckou bitvou v dějinách válek. Celý její průběh se odehrával pouze ve vzduchu, kde se také rozhodlo o výsledku. Tak jak je pojmenována dnes ji nazval Winston Churchill, který po té co byla poražena Francie prohlásil: „Bitva o Francii skončila. Očekávám, že začne bitva o Británii“. A historie mu dala za pravdu, opravdu necelý měsíc po podepsání příměří mezi Francií a Německem se na britském nebi utkala RAF a Luftwaffe.

Luftwaffe

V období od září 1939 do léta 1940 převálcovala německá válečná mašinérie velkou část Evropy a její blitzkrieg je možno zcela určitě považovat za účinný. Luftwaffe měla na těchto vítězstvích svůj nesporný podíl. Vždy však bojovala jako součást německých válečných jednotek. Stejně jako v Polsku i západním tažení stál před ní úkol získat převahu ve vzdušném prostoru, ale je velmi důležité si uvědomit, že se to dělo zároveň s postupem Wermachtu. Bitva o Británii měla být jiná. Luftwaffe musela nejdříve vybojovat vzdušnou převahu samostatně a pak teprve měl na řadu přijít Wermacht.

V každé bitvě závisí výsledek nejen na dobrém vojenském vedení, ale také na technických možnostech zbraní. Právě v bitvě o Británii se ukázalo jak malé technické rozdíly mohou hrát velkou roly. Proto se nyní podívejme čím Luftwaffe v době bitvy disponovala.

Úkolem RAF bylo odolat německému útoku a zároveň si ponechat dostatečnou sílu k obraně v případě invaze na britské ostrovy. Na její straně stála houževnatost, chuť bránit vlast nebo bojovat proti nenáviděné Luftwaffe a touha vytrvat až do vítězného konce. Bitva o Británii byla jednou z rozhodujících bitev II. sv. v. a v případě porážky Británii v tomto střetnutí je velmi pravděpodobné, že tvář Evropy by dnes vypadala zcela jinak. Mnozí z těch, co bojovali v této bitvě si to moc dobře uvědomovali. Dnes můžeme jen s obdivem a úctou hledět k mužů, kteří denně vykonali několik bojových vzletů a mnohdy i po sestřelení se ještě týž den vraceli ke svým jednotkám, aby znovu vzlétali k obloze bojovat proti nacistické hrozbě.

Kromě již výše zmíněných Supermarine Spitfire Mk I a Hawker Hurricane Mk I použilo stíhací velitelství RAF k obraně ostrovů také Boulton Paul Defiant Mk I a Bristol Blenheim MkI upravený jako těžký (převážně noční) stíhač. Stroje Spitfire a Hurricane tvoři drtivou většinu všech stíhacích letadel, přičemž i mezi nimi měly Hurricany nadpoloviční převahu. Oba typy byly u britských letců oprávněně velmi oblíbené.

Bitva začala 10. července a skončila 31. října 1940, přičemž její vrchol nastal 15. září. V různých pramenech se můžeme setkat s datací bitvy většinou od července do října 1940, ale někdy také od srpna do října nebo prosince 1940.

Obsah

Bitva o Británii je první čistě leteckou bitvou v dějinách válek. Celý její průběh se odehrával pouze ve vzduchu, kde se také rozhodlo o výsledku. Tak jak je pojmenována dnes ji nazval Winston Churchill, který po té co byla poražena Francie prohlásil: „Bitva o Francii skončila. Očekávám, že začne bitva o Británii“. A historie mu dala za pravdu, opravdu necelý měsíc po podepsání příměří mezi Francií a Německem se na britském nebi utkala RAF a Luftwaffe.

Zlomovým bodem, který odděluje 1. fázi od druhé, je Adler Tag. Německé velení stanovilo tento den, jako den kdy má být sražena RAF na kolena a v dalších několika dnech zcela paralyzována. Optimismus převládající mezi německými špičkami byl způsoben zejména nedostatečnou informovaností o síle soupeře.

Hned na první den je plánován mohutný útok. Už od rána bylo velmi dobré počasí slibující náročný den pro obě strany.

Možná že některý z čtenářů uvažuje proč je potřeba mluvit ještě o nějaké čtvrté fázi, když už bylo na počátku října zcela jasné, že k invazi nedojde.

V této bitvě se vítězem stala RAF, i přestože Luftwaffe měla znatelnou převahu. Vyjma několika náletu na vyloďovací jednotky a Berlín se Britové výhradně bránili a je nutno přiznat, že houževnatost pilotů, mechaniků a ostatního personálů nejen na letištích, ale obsluha radarů, pozemní pozorovatelé, je obdivuhodná.

Na konci 17. storočia sa do pozornosti európskych panovníkov dostávala otázka nástupnictva po bezdetnom Karolovi II. Zabratie španielskeho dedičstva by totiž viedlo k narušeniu rovnováhy na európskom kontinente...

Poslední část uvádějící pouze zdroje, ze kterých jsem v průběhu psaní tohoto článku čerpal.

První díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku - "Jak moc byla tato pomoc pro SSSR přínosná?" Podle většiny názorů by Sovětský svaz Německo porazil i bez této pomoci. Je asi jasné, že tyto informace proudí především z řad komunistických historiků, nícméně jaká je vlastně realita?

10. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR.

„Sovětský svaz by se bez dodávek spojeneckých letadel v kritické situaci neobešel!“ vs. „Dodávky letadel tvořily pro Sovětský svaz pouze 2 % všech strojů.“
Toto jsou pouze dva z celkových pohledů na problematiku dodávek letecké techniky v rámci Lend Lease. Jaké jsou však reálné údaje a data za roky 1941 a 1942?

11. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR.
„Sovětský svaz by se bez dodávek spojeneckých letadel v kritické situaci neobešel!“ vs. „Dodávky letadel tvořily pro Sovětský svaz pouze 2 % všech strojů.“
Toto jsou pouze dva z celkových pohledů na problematiku dodávek letecké techniky v rámci Lend Lease. Jaké jsou však reálné údaje a data za roky 1941 a 1942?

Dvanáctý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR, snažící se odhalit základní otázku -  „Jak moc byla pomoc v protiletadlových systémech pro SSSR přínosná?“ Po dlouhou dobu byla tato pomoc z výčtu spojenecké pomoci účelově vynechávána.