>Suverenní řád Maltézských rytířů

Suverénní řád Maltézských rytířů (Ordine Sovrano Militare Ospedaliero di San Giovani di Gerusalemme detto di Rhodi e di Malta:
Suverénní rytířský a špitální řád sv.Jana Jeruzalémského na Rhodu a Maltě.



Rytířské řády i dnes vzbuzují pozornost svoji zdánlivou tajuplnosti a vznešenosti. O historii řádu Maltézských rytířů je napsáno mnoho knih , pojednání i vědeckých studii. Této problematice se rádi věnují především profesionální historici, případně bohatí sběratelé, faleristé. Není tedy od věcí se podívat na problematiku řádu z jiného, tak trochu obyčejného náhledu, na tu část, která je věnována charitě a humanitě, tedy tomu, k čemu byly tyto řády již v době svého vzniku předurčeny. O této problematice píše a to velmi dobře a fundovaně pan Jiří Županič, ve své knize „Nová šlechta Rakouského císařství „ . I když se autor zabývá především udělováním šlechtických titulů a problematikou s tímto spojenou, velmi dobře řeší i charitativní práci rytířských řádu naši bývalé monarchie. V úvodní části jsme se zabývali Řádem Německých rytířů a Mariánským křížem a v této části snad jen krátká zmínka o řádu Maltézských rytířů.


Nepochybně, vzorem pro charitativní práci Maltézského kříže se stává organizace Červeného kříže, jejíž stanovy byly vypracovány a schváleny na ženevské konferenci v roce 1864. Z iniciativy velkého bailli řádu Maltézských rytířů , opavského komtura (1847-1867) a pozdějšího českého velkopřevora (1867-1873 ) Františka hraběte Kolowrata-Krakowského a to již 15. května 1866, byl postaven a zařízen první vojenský lazaret maltézského řádu. Byl určen pro 14 důstojníků a jejich sluhů a dále pro 40 příslušníků mužstva. Tento lazaret byl umístěn ve Vídni, v budově někdejšího Emilienhofu. Lazaret se plně rozvinul během šesti týdnu a raněným sloužil do konce roku 1866. Jedním z tvůrců tohoto lazaretu byl pozdější magistrální rytíř řádu baron Mundy. Osoba tohoto pána je nejen zajímavá, ale souvisí s humanitární pomoci raněným a nemocným především ve válkách na Balkáně. Je to i jistý důkaz toho , proč se v našich podmínkách, našich sbírkách objevují Srbské, Bulharské ,Černohorské a další dekorace Červeného kříže. Byla to především osvobozovací válka Srbska v roce 1877-78, ale i pozdější válka Srbsko-Bulharská v roce 1885-1886 a i Balkánské války v letech 1912-1913, kdy řád působil na Balkáně.


MUDr. Jaromír svobodný pán Mundy (1822-1894).
Pocházel z novošlechtické rodiny, která se spříznila s aristokracii. Dědeček Jaromíra se narodil v roce 1751 v porýnském Monschau, ale již jako tovaryš v roce 1773 přichází do Brna. Začal pracovat jako dělník-tovaryš v dílně J.L. Köffilera. Byl pracovitý a brzy se osamostatnil a v Brně zakládá vlastní textilní dílnu, později továrnu. Peníze chytře investoval do nákupu půdy a velkostatků. Stává se tak pánem a majitelem panství Drnovce, Hvozdec, Říčany, Tišnov a Veveří. Císař Josef II. jej dne 20. dubna 1789 povýšil do stavu svobodných pánů.


Bylo to bohatství a peníze co otevřelo cestu jeho potomkům do vyšší společnosti. Jaromírův otec se oženil s Isabelou hraběnkou Kálnokyovou z Köröspatku (1799-1868).


Byl to však Jaromírův otec, který si přál, aby Jaromír nastoupil dráhu aktivního důstojníka. Mladý Jaromír bojoval v letech 1848-1849 v Itálii a po válce sloužil v Haliči. V roce 1855 odchází z armády a ve Würzbugu zahajuje studium a po čtyřech letech končí jako lékař. Jeho zkušenosti z armády jej nasměrovali k péči o raněné a nemocné, neb sám měl možnost poznat,že této problematice byla věnována malá pozornost. Již v roce 1866 se zapojuje do práce prvního lazaretu Maltézského řádu. A byl to právě on a je to jeho zásluha,že prosadil využití železnice k přepravě raněných od Hradce Králové do civilních nemocnic. Zde můžeme vidět počátek sanitních vlaků Maltézského řádu. Na konstrukci a zásadách provozu se opět baron Mundy podílel.


Podle návrhu barona bylo v roce 1880 specielně pro české velkopřevorství Maltézských rytířů vyrobeno několik sanitních vlaků, které v době první světové války operovali na frontě a pomohly zachránit život tisícům raněných a nemocných vojáků. V roce 1869 dokonce baron Mundy na mezinárodním kongresu pomocných spolků přednesl své vize, které vtělil do závazných předpisů pro sanitní službu řádu Maltézských a Německých rytířů. Tyto pokyny byl v platnosti až do roku 1918.


Statistika:
V době od 21. srpna 1914 do 31. července 1918 sanitní vlaky Maltézského řádu urazil více jak 1 062 760 km a přepravily celkem 359 950 raněných a nemocných, tedy trpících a nešťastných vojáků. Každý vlak měl mi osádky dva zkušené lékaře a dalších šest ošetřovatelů. Řádové vlaky přepravovaly nemocné a raněné do svých řádových nemocnic a rehabilitačních středisek, které rytíři řádu spravovali v zázemí.



Poznámka:


Obrázek rytíře řádu na kterém vidíme příslušníka řádu Maltézských rytířů s řádovým mečem. Jeho dekorace dokazují, že působil na humanitárním poli na Balkánu. Na krku je jasně vidět srbský řád Sv. Sávy III. st. Dále rytířský kříž řád Františka Josefa. Další dekorací je kříž Donáta II.třídy řádu Maltézských rytířů. V horní řadě vyznamenání je opět řád Sv. Sávy IV. nebo V. stupně, kříž Mariánu II. třídy a poslední dekorace je Srbský řád Červeného kříže z roku 1876, zde jde o dekoraci I.typu.
Spodní řada vyznamenání začíná opět dekorací Červeného kříže Bulharska, následuje srbský kříž na válku z roku 1885-1886 (válka Srbsko-Bulharská). Další medaile již nejsou čitelné, snad je pamětní srbská medaile na osvobozovací válku z roku 1876-1878. Dle Donátu II. třídy je možno usuzovat, že jde o příslušníka řádu (nešlechtice), který se podílel na charitativní práci řádu. Mimo těchto řádových dekorací je tento pán nositelem i dalších řádu Vatikánu.


Literatura:
Václav Měřička: Orden und Auszechnungen. Praha 1966
Karl-Gustav Studenitz : Vom Zaber alter Orden und Ehrenzeichen
Birgit Strimitzer : Der Souveräne Malteser- Ritterorden
František Lobkowicz : Encyklopedie řádů a vyznamenání.
Ivan Koláčný : Řády a vyznamenání Habsburské monarchie
Roman Freiheer von Prochazka: Österreisches Ordenshanduch
Jan Županič : Nová šlechta Rakouského císařství
M. Gritzner: Handbuch der Ritter-und Verdienstorden
Petr Adam: Řád německých rytířů a jeho působení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Věra a Miroslav Hrochovi : Křižáci ve svaté zemi
J. Pořízka : Maltézští rytíři u nás.
H.Kirchner, Georg v. Truszczynski: Ordensinsignien und Auszechnungen des Souveränen Malteser Ritterordens.


Obrazová příloha:
Archiv: Alt.
Archiv Faleristika



Část 1

Část II.


V roce 1870 se baron Dr. Mundy stal magistrálním rytířem řádu Maltézských rytířů a následně jej český velkopřevor František hrabě Kolovrat – Krakovsky jmenoval generálním lékařem velkopřevorství.
V roce 1872 byl dokonce jmenován profesorem vídeňské university, kde přednášel o organizaci a zabezpečení vojenské sanitní služby. Mimořádné zásluhy a proslulost si získal svoji charitativní práci během svého působení na Balkáně. Během tažení armády císařství do Bosny a Hercegoviny v roce 1878 svoji autoritou prosadil vypravení prvních souprav sanitních vlaků Maltézských rytířů. Tyto vlaky byly v akci tři měsíce a přepravily více jak 3200 raněných vojínů.


V době srbsko-turecké války v roce 1876-1877 dokonce osobně převzal organizaci a zabezpečení srbského zdravotnictví a poději za rusko-turecké války řídil sanitní službu. Tuto funkci vykonával i během srbsko-bulharské války v roce 1885. MUDr. Mundy však jako lékař a humanista nezabezpečoval jen zdravotní službu protiturecké koalice, ale jako člen Červeného půlměsíce organizoval a osobně působil v několika nemocnicích osmanské armády. Jistě,že i z tohoto důvodu byl baron Mundy všeobecně váženou a uznávanou osobností a také jedním z nejvíce vyznamenaných a dekorovaných jedinců této doby.. Nikdy však tyto řády a vyznamenání nenosil . Považoval se za služebníka řádu a podepisoval se vždy jen dr. Mundy nebo J. Mundy.


Pokud porovnáváme ohlas ideálu humanismu je zajímavé,že i když Mundy působil v řádu Maltézských rytířů, idea charity a pomoci potřebným získala v rakousko-uherské společnosti výraznější odezvu u řádu Německých rytířů. Při podrobnějším zkoumání je možná tato obliba i v tom,že tento řád byl osobnosti svého velmistra úzce svázán s císařským rodem. Na stranu druhou byl přece jen Maltézský řád považován za více mezinárodní neb je samostatnou organizací se státním statutem a velmistrem,který sídlil v Římě.


Pro naplnění křesťansko-charitativních úkolů musel Maltézský řád, tak jako řád Německý využít bohatství vzmáhajícího se měšťanstva. Zde však Maltézský řád dokázal jít vlastní cestou. Johanité se totiž na rozdíl od řádu Německých rytířů rozhodli svou členskou základnu posílit o institut donátů. Tedy na odkaz kdysi existující služebné členy řádu, které byly neurozeného původu. Došlo k zřízení funkce či lépe institutu donátů rozdělených do dvou tříd.


Justiční donát I.třídy a donát II.třídy.


U těchto osob však nebyl vyžadován šlechtický původ, ale zcela samozřejmá byla podpora řádu a zde konkretně finanční příspěvky do špitálního fondu.


Vlastním odznakem donátů je stejně jako u ostatních rytířů osmihrotý (maltézský ) kříž, který má mezi rameny kříže vloženy císařské orly a samotný kříž je převýšen korunou. U donátů je ale horní rameno není smaltované, ale zůstává v základní barvě kovu (zlaté). Donát I. třídy byl nošen na náhrdelní stuze kolem krku. Donát II. třídy je dekorace nošená na náprsní stuze na hrudi. Justičním donátům ještě náležel jednoduchý připínací kříž na levé straně hrudi. U profesních rytířů je kříž osmihrotý, u donátu I. třídy je bez horního ramene.


Byla to právě charitativní práce maltézského řádu za kterou císař František Josef I. v roce 1881 povýšil českého velkopřevora Othenia hraběte Lichnowského – Werdenberga (1826 – 1887) do stavu knížat. Po hraběti již tento titul nosili všichni další jeho nástupci v tomto úřadu. Zároveň se český velkopřevor stává prvním prelátem v Českém království hned po arcibiskupovi. Je možno bez nadsázky říci, že hraběti Lichnowskému řád vděčí za obnovu své slavné historie. Hrabě Lichnowski spolu s Dr. Mundym byli ti správní muži, kteří stáli u zrodu sanitní služby Maltézských rytířů, a kteří dokázali zabezpečit finanční sílu řádu, kterou tak dobře zúročili v letech světové války 1914-1918.


Poznámka:


V Čechách tento řád působí již od roku 1180-(1183 )a to nepřetržitě. České velkopřevorství je tedy nejstarší v celém řádu. Řád dále uděluje svým členům Maltézský záslužný řád, který má šest tříd a dále záslužné medaile (zlatá, stříbrná, bronzová). Je dobře vědět i to, že u Maltézského řádu nacházíme mezi rameny lilie. Výjimka je právě pro členy z Čech, Rakouska a Slezska, kteří jako jediní mají mezi rameny na místo lilii dvouhlavé orly.


Literatura je uvedena v úvodní části článku.


Část 2