Stříbrná a bronzová pamětní medaile spolku Custozza - Lissa 1866

Stříbrná a bronzová pamětní medaile spolku CUSTOZZA-LISSA 1866 - vydaná v roce 1906 v Praze...

Stříbrná medaile Custozza-Lissa 1866.
V současné době především u mladších sběratelů a zájemců o vojenskou histrorii dochází k renesanci zájmu o válku z let 1866 a tedy i o dekorace,které se k této době přímo vztahuji. Existuje řada zajímavých medailí,které jsou v dostupné literatuře popsány především v práci Václava A. Měřičky. Faleristicky zajímavé jsou i veteránské kříže,které se vyskytuji především v rakouských zemích a u nás jsou téměř neznámé. Zcela chybí znalosti a přehled veteránských dekorací z bývalých zemí Uherského království.Mezi takové klasické pamětní medaile, s kterou se seznámí každý sběratel dekoracíé bývalé monarchie, se řadí bronzová a "stříbrná" medaile Custozza-Lissa 1866.Souvislosti , vznik a udělování této medaile popsal VAM v časopise Drobná plastika ročník 1969 a není potřeba na jeho práci nic měnit či upřesňovat.Autor vychází z dobového tisku.Tvrzení o ražbě v bronzu a ve stříbře je však nepřesné. Je evidentní,že v roce 1968-69,tedy v době vzniku zmiňovaného článku měl VAM k dispozici medaili bronzovou ve v váze 20g a dále medaili postříbřenou ve váze 22,5g.Již tento váhový rozdíl ukazuje na pouhé postříbření medaile.
V roce 1978 jsem získal tuto medaili raženou ve stříbře.Váha medaile činí 18,5g.Na hraně dekorace je puncovní značka pro ryzost stříbra 800/1000 a dále značka klenotníka VMS /vídeňská firma Vincenz Mayers a syn).Celá zakázka byla ražena ve Vídni i proto mají medaile odpovídající kvalitu, postříbření je perfektní, bezchybné.Medaile se udělovala v roce 1906,tedy v době kdy většina veteránů dosáhla věku více jak 60 let.Byla to tedy záslužná činnost,která se omezila na Prahu a okolí,ale i tak nemůžeme hovořit o pouze české záležitosti. Musíme se uvedomit,že především v letech 1866 mezi vojáky tak zvaných českých pluků(rgtm.11,28,36,75) tedy ty,které zde uvádí autor, je nutno řadit nejen Čechy ve smyslu tak jak je chceme chápat dnes,ale i vojáky z Moravy, dále pražské Němce, ale především u 28. pluku velké množství pražských Židů,kteří se však vetšinou hlásili k německé národnosti. V této různorodosti byla slabost,ale možná i síla monarchie.
Samotnou medaili si musel každý veterán zakoupit. Rozdíl ceny bronzové a postříbřené medaile byl nepatrný a proto si většinou veteráni zakoupili pěknou lesklou " stříbrnou" medaili. Tím je dána i vzácnost medaile bronzové.tedy takové,která byla dostupná i veteránům,kteří živořili na okraji společnosti,ale na své mládí a s nim spojené hrdinské činy byli právem pyšni. Stříbrná kvalitně ražená a puncovaná medaile a její udělování je poněkud složitější záležitost.Tuto medaili obdrželi na památku a vzpomínku na rok 1866 polní zbrojmistr Czibulka,generálmajor Pfeiffer a další vysocí důstojníci pražské posádky.Medaile nebyla určena k nošení na stejnokroji,ale jako pamětní pro sponzory a vysoké důstojníky,kteří převzali záštitu nad celou slavnosti.Stříbrná medaile je svým výskytem a určením elitařská a tedy i vzácná.
Netypická zelená stuha měla symbolizovat naději a štěstí. V roce 1906 v Čechách a hlavně v Praze nebyla národnostní situace zralá pro velkorysá gesta, barvy císařského domu to být nemohly a tak se zdá,že právě zelená,ttedy neutrální a netypická barva může vyhovovat všem zúčastněným stranám.Snad ani z těchto důvodů medaile nenese portrét panovníka a pouhý nápis CUSTOZZA-LISSA 1866 v tomto případě, zcela postačuje.O této medaili se zmiňuje i Roman von Procházka ve svém díle Osterreichisches Ordensbuch z roku 1979. Uvádí však jen medaili raženou v bronzu,které připisuje logicky červeniou stuhu. I když je medaile Custozza-Lissa 1866 doplňkem každé sbírky, jde stále jen o veteránskou medaili,kterou jen těžko můžeme vydávat za typicky českou záležitost.Tato medaile znamená mnohem více- je to postoj vojáků i společnosti,kteří v roce 1866 bránili svoji vlast, a na to můžeme, či musíme být právem hrdí.


Literatura: ČASOPIS SIGNUM, ČÍSLO 4 Z ROKU 2003

V roce 2005 jsem díky laskavosti pražského sběratele a přítele Jiřího B. získal stříbrnou medaili Custozza-Lissa 1866.Jedná se jednoznačně o stříbrnou ražbu v kvalitním stříbře vyšší ryzosti.Medaile není puncována a její váha činí 20,7g.Co však je zajímavé, medaile je označena firmou výrobce PICHL(viz obrázek)
Můj příspěvek se nemůže této skutečnosti vyhnout.Současně mi ale zatím není jasné, v jakém období a z jakého důvodu byla tato stříbrná medaile ražena.Víme,že existuje, sice vzácně,ale její identitu potvrzuje ražba ve stříbře s oficielní značkou a puncem na hraně dekorace. Pravděpodobně tyto oficielní stříbrené medaile jsou limitovány objednávkou a četnosti udílení: Jako prestižní ji obdrželi vyšší důstojníci 8.pražského sboru a velitelé regimentů,případně i vyšší státní úředníci,kteří se nějakým způsobem podíleli na oslavách vítězného tažení.
Stříbrná medaile s označením PICHL je mimořádně krásná, je to jemná ražba, odlišná od ražeb ze známých sbírek.Závěsné ouško i kroužek jsou subtilnější.Nápis Custozza-Lissa je proveden menším a jemnějším písmem.Letopočet 1866 charakteristický u klasických medailí číslici 8, větší a v horní části neu
zavřenou, je v tomto případě provedena jako ostatní číslice tradičně.Pod štítekm s letopočtem je vyraženo prosté PICHL.
Rub medaile nesoucí známé válečné trofeje je typický jemným,ale precizním zpracováním.Dělové koule( na každé straně najdeme pět kusů) jsou ostře odděleny, chybí jedna dělová hlavěň a orámování praporů.Celek je rámován vavřínovými listy,které v tomto případě působí robustněji a jsou řazeny obráceně, tedy zleva do prava:Ražba medaile je dovedena k dokonalosti, je provedena jemněji než je tomu u medailí z oficielní objednávky.Otázkou zústává,proč se uskutečnila doražba této sice zajímavé,ale nikoliv mimořádné medaile, a zda byla v tomto typu ražena i medaile bronzová. Pro výrobu této medaile musela být zhotovena specielní raznice, což znamená,že zájem o tuto medaili v tehdejší české společnosti existoval..Firma PICHL byla firmou obchodní,tedy zajístté i firmou ziskovou. Mohl si snad tuto medaili zakoupit každý zájemce?Této doměnce však neodpovídá vzácnost a výskyt medaile. Do dnešního dne jsem zachytil pouze další a jediný exemplář. Může jít o nabídkovou ražbu,která však byla drahá a tak byla upřednostněna vídeňská firma. Dnes již není možno jednoznačně říci, bylo to tak či jinak. Obracím se na kolegy, pokud podobnou ražbu máte ve své sbírce, pište a popište ji zde.
Publikováno v časopise SIGNUM u roku 2005
Obrázky:

V Pražských novinách z roku 1906 byl zveřejněn článek s názvem:


Čtyřicáté výročí bitvy u Custozzy roku 1866
Text:
Bylo to 24. června r. 1866,kdy rakouská armáda v síle 85.000 mužů,již velel arcivévoda Albrecht započala operace proti armádě italské,již velel generál La Marmora.Vlaši přestoupili tehdy dva dny předtím řeku Mincio se dvěmi armádními sbory,co zatím třetí sbor zůstal bezúčelně u Guito a Cialdini, s velmi silným čtvrtým sborem počal rovněž operovati.Jakmile arcivévoda Albrecht zpozoroval,že Vlaši postupují s velkou lehkomyslností, dobyl dne 24.června ráno výborné pozice vlašské. Boj rozputal se poté na celé čáře a zuřil při úpalu slunečném po celý den. O 7.hodině večerní byli Vlaši úplně na hlavu poraženi a ustoupili za Mincio. Ztráty jejich činily 8.250 mužů. mezi nimi bylo 4.350 zajatých, rakouská armáda ztratila 7.850 mužů, z nichž zajato bylo 2000.Pozdějiv červenci svedli Rakušané vítěznoui námořní bitvu u Lissy(Visu). Spolek Custozza-Lissa 1866 v Praze oslavuje jubileum to zvláštní slavnosti,která se koná dnes a o níž se ještě zmíníme.


V dalším čísle 174 těchto novin, v úterý dne 26.června 1906 byla v rubrice Denní zpávy uveřejněno celé vyprávění o průběhu slavnosti. V článku se výslovně uvádí,že organizátorem celé slavnosti byl spolek Custozza-Lissa 1866( za podpory mecenášů - sponzorů)slavnost byla oznámena o 5.hodině ranní šesti děl. výstřely a o 8.hodině seřadil předseda spolku průvod. O 10.hodině byla sloužena slavná mše v kostele sv. Salvátora,kde bylo mnoho veteránů,vysloužilců z války i se svými medailemi.Pochod byl doprovázen hudbou pražských ostrostřelců za účasti posádky 28.pěšího a 75.pěšího pluku. Byl přítomen i velící pražský generál,polní zbrojmistr Czibulka, generál-major Pfeiffer a další důstojnící posádky.Čestným předsedou se stal opět pan Jiří Marek.


O objevení medaile a její tradice se zasloužil především pan Bohunmír Tuhý, známý sběratel militarii a památek na válku z roku 1866. Medaile není známá ani v Rakousku či Maďarsku a můžeme ji rádi považovat za ryze českou tradici. Medaili podrobně popsal pan Václav Měřička . O problematiku medaile se zajímal další zkušený sběratel pan Jan Vacek z Jaroměře. Text převzat z Pražských novin a toto povídání je jen vzpomínka na zde uvedené pány.