Nina Ivanovna Sosnina – členka odbojové organizace Komsomolu v Žitomirské oblasti
(1923 – 1943)
Hrdinka Sovětského svazu
Narodila roku 1923 v malé vsi Ivanovské oblasti v rodině lékaře. Sosninovi se záhy přestěhovali do Kyjeva, kde měl otec Niny pracovat na městské klinice, ale protože vypukla epidemie tyfu, vzdal se dobrovolně slibné kariéry a odešel na pomoc do Malinu v Žitomirské oblasti. Tam se za ním později odebrala i jeho rodina a Nina zde studovala střední školu. Plánovala studium na filologické fakultě Moskevské univerzity, její plány však změnila válka.
Po okupaci města vstoupila do ilegální mládežnickou organizaci v Malinu. Její členové, mezi nimiž byli i děti tzv. kulaků - „nepřátel lidu“, roznášeli letáky a získávali informace pro místní partyzány. Kromě styků s příslušníky ROA Nina také navázala blízký kontakt s důstojníkem slovenské posádky ve městě, Jánem Antalem. S partyzány se koncem srpna 1943 zúčastnila boje u Bílé Krynice, při kterém byl raněn vedoucí skupiny Pavel Taraskin. Spolu s ním pak byla 31. srpna obklíčena trestní jednotkou SS v domě svého otce, který měl mladého partyzána operovat. Nina se odmítla vzdát a začala po Němcích pálit z lehkého kulometu. Nerovný boj trval několik hodin. Nakonec byl dům esesáky zapálen a partyzáni v něm zahynuli hrdinskou smrtí.
Po válce byla Inna dvakrát navržena na titul Hrdina SSSR in memoriam, ale dvakrát to bylo vyššími místy zamítnuto, poprvé kvůli postojům Niny k „třídním nepřátelům“, podruhé kvůli vztahu se slovenským vojákem. Teprve poté, co byl Ján Antala vypátrán a osobně přijel do Malinu, aby objasnil okolnosti svého tehdejšího vztahu s Ninou, byl jí 8. května 1965 titul udělen.
V městkém parku Malinu stojí dnes obelisk s pamětní deskou odbojářů. Jméno Niny Sosniny nese škola, kde se učila a ulice v několika ukrajinských městech. Její příběh byl popsán v knize S. S. Smirnova «Семья», podle které byl natočen film «Семья Сосниных».
Příběh je popsán i v knize Kazimiera J. Cottama: Woman in War and Resistence
(1923 – 1943)
Hrdinka Sovětského svazu
Narodila roku 1923 v malé vsi Ivanovské oblasti v rodině lékaře. Sosninovi se záhy přestěhovali do Kyjeva, kde měl otec Niny pracovat na městské klinice, ale protože vypukla epidemie tyfu, vzdal se dobrovolně slibné kariéry a odešel na pomoc do Malinu v Žitomirské oblasti. Tam se za ním později odebrala i jeho rodina a Nina zde studovala střední školu. Plánovala studium na filologické fakultě Moskevské univerzity, její plány však změnila válka.
Po okupaci města vstoupila do ilegální mládežnickou organizaci v Malinu. Její členové, mezi nimiž byli i děti tzv. kulaků - „nepřátel lidu“, roznášeli letáky a získávali informace pro místní partyzány. Kromě styků s příslušníky ROA Nina také navázala blízký kontakt s důstojníkem slovenské posádky ve městě, Jánem Antalem. S partyzány se koncem srpna 1943 zúčastnila boje u Bílé Krynice, při kterém byl raněn vedoucí skupiny Pavel Taraskin. Spolu s ním pak byla 31. srpna obklíčena trestní jednotkou SS v domě svého otce, který měl mladého partyzána operovat. Nina se odmítla vzdát a začala po Němcích pálit z lehkého kulometu. Nerovný boj trval několik hodin. Nakonec byl dům esesáky zapálen a partyzáni v něm zahynuli hrdinskou smrtí.
Po válce byla Inna dvakrát navržena na titul Hrdina SSSR in memoriam, ale dvakrát to bylo vyššími místy zamítnuto, poprvé kvůli postojům Niny k „třídním nepřátelům“, podruhé kvůli vztahu se slovenským vojákem. Teprve poté, co byl Ján Antala vypátrán a osobně přijel do Malinu, aby objasnil okolnosti svého tehdejšího vztahu s Ninou, byl jí 8. května 1965 titul udělen.
V městkém parku Malinu stojí dnes obelisk s pamětní deskou odbojářů. Jméno Niny Sosniny nese škola, kde se učila a ulice v několika ukrajinských městech. Její příběh byl popsán v knize S. S. Smirnova «Семья», podle které byl natočen film «Семья Сосниных».
Příběh je popsán i v knize Kazimiera J. Cottama: Woman in War and Resistence