Short Folder

V roce 1912 se britská admiralita začala zajímat o potenciál plovákových letadel, které prosazoval Horace Short, jeden ze zakladatelů firmy Short Brothers, a objednala stavbu několika letadel Short pro čerstvě vzniklé Námořní křídlo Královského leteckého sboru RFC. Na počátku roku 1913 patentoval Horace Short systém umožňující sklápění křídel vzad, takže se letadlo dalo snáze uložit na palubu lodi. (Patent ovšem Shortovi vynesl pouze 15 liber, od T. O. M. Sopwithe, který ho použil na svých Sopwith 807 a 860. Ostatní firmy se s placením neobtěžovaly.) V dílnách v Eastchurchi se potom začali soustředit na vývoj plovákového letadla právě se skladatelnými křídly. První z řady těchto letadel, logicky označovaných jako Short Folder, byly stroje Short S.63 a S.64 (u námořnictva jako No.81 a 82). Oba stroje byly velice podobné předchozímu typu Short S.74, ale jejich křídla byla dvoupříhradová s delšími horními křídly a byly poháněny dvouhvězdicovým čtrnáctiválcovým rotačním motorem Gnome o výkonu 119 kW/160 hp. Na krytu motoru stál výrazný komín, sloužící k odvádění motorových spalin.

Během námořních manévrů roku 1913 byl Short No.81 nesen na palubě nosiče hydroplánů Hermes, který patřil k Červené flotě. Byl vybaven bezdrátovým rádiem Rouzet, se kterým podnikl 21. června 1913 dva úspěšné průzkumné lety. 24. července podnikl další let, zkomplikovaný bouřlivým mořem a mlhou, a o dva dny později byl poškozen při drsném přistání na hladinu. Byl ovšem zprovozněn do příštího dne. 1. srpna No.81 vzlétl, pilotován Cdr. Samsonem a pozorovatelem Lt. Fitzmauricem, z Great Yarmouthu a překonal přes 100 kilometrů, aniž by zahlédl Modrou flotu, když uvolněná část kapoty zastavila motor. No.81 tak byl nucen přistát na hladině, přičemž si zničil plováky a silně poškodil ocasní plochy, naštěstí však byl na dohled od německé lodi Clara Mennig, která je vyzvedla. Na Hermesu mezitím poznali, že nastal problém, vypočítali jejich přibližnou polohu podle radiových signálů, které No.81. před poruchou vysílal, a vyslali HMS Mermaid, aby po stroji pátrala. Cestou na odhadnutou pozici se Mermaid setkala s Clarou Mennig a poškozený letoun tak našel cestu zpět na Hermes. Druhý letoun, No.82, se dostal do služby v roce 1914, a v létě onoho roku byl použit k prvnímu leteckému pátrání po ponořené ponorce, A.7.

Oba Shorty dokázaly užitečnost sklopitelných křídel a bylo přistoupeno ke stavbě i dalších strojů. Není známa přesná podoba strojů No.89, 90 a 186, pravděpodobně se ale nijak zásadně nelišily od No.81 a 82 a měly i stejný motor. Nejznámější Shorty Folder, jak byly s oblibou nazývány, ale byly další čtyři, čísla 119-122. Ty se od No.81 lišily většími trojpříhradovými křídly a větší oblejší směrovkou, která se později stala běžnou na ostatních plovákových Shortech, a upravenými vzpěrami plováků. Tyto stroje nastoupily do služby stanici RNAS Isle of Grain mezi březnem a červnem 1914 a byly přítomny na námořní přehlídce na kotvišti Spithead v červenci 1914.

V roce 1911 provedl italský kapitán Guidoni první odhození torpéda z letadla a o rok později propagoval použití letadel pro torpédové útoky americký admirál Fiske. To už začaly diskuse na toto téma i v britském námořnictvu, kde práci o možnostech létajících nosičů torpéd sepsal poručík Hyde-Thomson. Kapitán Sueter, velitel leteckého oddělení admirality, si vyžádal jeho převelení k Námořnímu křídlu RFC, aby zde pracoval na jeho uskutečnění a o spoulpráci byl požádán i T. O. M. Sopwith. Pod jeho vedením vznikl torpédový bombardér Sopwith Special, ale prvním britským strojem, ze kterého bylo torpédo vypuštěno, se stal právě Short Folder. Právě po přehlídce na Spitheadu proběhla debata mezi Sqn.Ldr. A. M. Longmorem, velitelem Calshotské letky, která zde předvedla jeden z Folderů, a Prvním lordem admirality Winstonem Churchillem o možnosti úpravy Folderu No.121. Během týdne Horace Short navrhl nové vzpěry mezi plováky, které umožňovaly zavěšení torpéda, a 28. července 1914 provedl Longmore v Calshotu první odhoz torpéda z britského letadla. (Mnohem pozdější zmínka Horacova bratra Oswalda Shorta, tvrdí, že skutečně první vypuštění torpéda provedl večer předtím firemní pilot Gordon Bell, to se ale nezdá pravděpodobné.)

Vzápětí vypukla Velká válka, ale žádný Short Folder nebyl nikdy použit k torpédovému útoku na německou loď, ačkoli byly k jeho nesení upraveny nejméně dva další stroje. Torpédová námořní letadla zůstala zatím pro britské námořnictvo spíše okrajovou záležitostí, přednost dostaly klasické bombardéry - spíše experimentální Folder s torpédem např. nemohl mít na palubě druhého pozorovatele, protože by ho neunesl. Experimenty s torpédy ale během srpna 1914 pokračovaly, a pro případné nasazení byly urychleně připraveny improvizované nosiče hydroplánů Empress, Engadine a Riviera. Engadine a Riviera byly přímo určené k provozu torpédových letadel v Severním moři, a přestože jejich tři FOldery nebyly nikdy k torpédovým útokům použity, bylo to spíše kvůli vytížení jejich nosičů při jiných úkolech. Foldery 119 a 120 pilotované Flt. Cdr. Robertem Peelem a Flt.Lt. A. N. Mileyem z paluby HMS Engadine společně s pěti dalšími stroji RNAS podnikly na vánoce 1914 nálet na přístav Cuxhaven. Mileyho No.120 se nedokázal vrátit ke své lodi a u ostrova Nordeney byl po vyzvednutí osádky ponorkou E.11 zničen. Nálet nebyl přehnaně úspěšný, z devíti letadel dvě neodstartovala a čtyři byla ztracena, ale přesto donutil obě zúčastněné strany uvědomit si potenciál námořního letectva.

Tři Shorty Folder, byly na počátku roku 1915 poslány do Afriky asistovat při honu na německý lehký křižník Königsberg, který se v té době nacházel v deltě tanganjické řeky Rufiji. První letecké pátrání po něm podnikl zkonfiskovaný létající člun Curtiss, který ale byl sestřelen, a neúspěšné byly i dva Sopwithy 807, které dorazily na ostrov Niororo v únoru 1915. Shorty dorazily na palubě ozbrojené dopravní lodi Laconia v dubnu 1915 do Durbanu, a 23. května přilétly na Niororo. V té době již beznadějně zastaralé Foldery podnikly několik průzkumných letů, při kterých se jim podařilo křižník i vyfotografovat, ale vlhké a horké podnebí se na nich silně podepsalo (žádný z nich např. nebyl schopen vzlétnout s bombami, aby loď napadl ze vzduchu) a jeden z nich byl Němci sestřelen; v pátrání po německém nájezdníkovi je potom vystřídaly nově dorazivší Farmany F.27 a Caudrony G.III. To byl asi definitivní konec kariéry Folderů, na které ale mezitím navázaly "Foldery nové generace" Short 74, Short 166 a později také velice úspěšný typ Short 184, pro které se přezdívka "Folder" také někdy používala.

Zdroj"
Thetford, Owen. British Naval Aircraft since 1912, Naval Institute Press, Annapolis 1991, ISBN 1-55750-076-2.
Mason, Francis K. British Bombers since 1914, Putnam, London 1994, ISBN 0-85177-861-5.
Bruce, J. M. Short Seaplanes, In: Flight, 1956-1957.
http://aviastar.org/air/england/short_folder.php
http://www.airwar.ru/enc/other1/folder.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Short_Folder
http://www.worldwar1.co.uk/konigsbe.html

Short Folder


Zdroje :
http://aviastar.org/air/england/short_folder.php

Short Folder


Zdroje :
http://aviastar.org/air/england/short_folder.php