Sedmiletá válka [1756-1763]

Suvorov je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců všech dob, nejvíce se asi proslavil svým přechodem Alp po Hannibalově vzoru, byť bez slonů. Generálů ovšem v jeho rodině bylo víc, úspěchů Alexandra Vasilijeviče však nedosáhli. Je ironií, že tento muž, opora carského režimu a rázný potíratel francouzských revolučních vojsk, se stal jedním ze symbolů a tradičních legendárních opor sovětské armády.

Bitka sa odohrala v období tzv. Sedemročnej vojny, neďaleko obce Křečhoř, do histórie však vošla ako bitka pri Kolíne. Hoci nedokázala rozhodnúť o výsledku celého konfliktu, jej význam je nesporný. Išlo o prvý ťažký úder expanzívnej politike Fridricha II. Pruského a zároveň znamenala zvrat v Prusko – Rakúskej vojne, v ktorej dovtedy Rakúsko ťahalo za kratší koniec. Okrem toho sa tu ukázalo viac ako kdekoľvek inde, že rozhodujúcim faktorom nemusia byť len dlhoročné skúsenosti, ale predovšetkým osobná odvaha a hrdinstvo jednotlivých vojakov, hoci by „im ešte ani fúzy nenarástli“....

Prusko-rakouský konflikt, známý jako války o slezské dědictví, probíhající v rámci sedmileté války, se nevyvíjel pro Habsburskou říši příliš dobře. V bitvě u Lovosic 1. října 1756 a pak u Štěrbohol 6. května 1757 byli Rakušané poraženi a Prusové oblehli Prahu. Během následujících dní zahájili její ostřelování z těžkých děl. Na pomoc obležené Praze vytáhlo z Moravy vojsko v čele s hrabětem Leopoldem Daunem a naproti mu vyrazili Prusové, vedeni králem Bedřichem (Fridrichem) II. Vojska se setkala v blízkosti Kolína.

Střetnutí pruských a rakouských vojsk v průběhu sedmileté války, ve kterém stálo proti sobě na 120 000 vojáků. Bitva u Prahy patřila k nejkrvavějším střetnutím své doby, šlo o první a pravděpodobně jedinou bitvu v dějinách, při níž padli dva maršálové.

Stručný prehľad zaujímavých faktov o jazdeckých jednotkách habsburskej armády v rokoch 1740-80.

Životopis rakouského polního maršála, jenž obdržel malý kříž Vojenského řád Marie Terezie při prvním udílení.

Pruský král – filozof Fridrich Veliký, alias „starý Fric“ někdy kolem poloviny 18. století považoval ruská vojska za pouhé hordy barbarů. Bylo to ovšem ještě předtím, než jeho skvělá armáda zakusila hořkost porážek, které jí uštědřily pluky ruských „barbarů“ v bitvách sedmileté války (1756–1763), a kozáčtí koně se napájeli vodou ze Sprévy. Ale jak se to všechno přihodilo, si můžeme říct někdy jindy. Naše dnešní povídání je o tom, jak vyslanci západních mocností v Rusku ošálili své chlebodárce a jak se ruské loďstvo stalo pánem Černého moře.

Rok 1758 se v habsburské monarchii nesl ve znamení neúspěšného pokusu Friedricha II. dobýt Olomouc. Obléháí trvalo déle, ež pruský král původně zamýšlel, a tak musel nechat vypravit na 4000 vozů se zásobami. Rakouský vojenský teoretik o tom později napsal: „Vypadalo to téměř tak, jako by se celé pruské povoznictví odváželo do rakouského státu, aby zde vedlo obrannou válku o své vlastní bytí a nebytí“.