Řád zlatého rouna

Order of Golden Fleece
Rád Zlatého rúna
Orden del Toisón de Oro
     
Název:
Name:
Řád zlatého rouna Order of Golden Fleece
Název v originále:
Original Name:
Orden del Toisón de Oro
Datum vzniku:
Date of Establishment:
DD.MM.1430
Datum zániku:
Date of Termination:
DD.MM.RRRR
Struktura:
Structure:
- -
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
fr.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Rad-zlateho-rouna-t39559#625877 Verze : 0
     
Název:
Name:
Řád zlatého rouna Order of Golden Fleece
Název v originále:
Original Name:
Orden del Toisón de Oro
Datum vzniku:
Date of Establishment:
DD.MM.1430
Datum zániku:
Date of Termination:
DD.MM.RRRR
Komponenty:
Components:
- -
Klenot:
Badge:
- -
Klenot foto avers:
Badge Photo Obverse:
Klenot foto revers:
Badge Photo Reverse:
-
Hvězda:
Star:
- -
Hvězda foto avers:
Star Photo Obverse:
-
Hvězda foto revers:
Star Photo Reverse:
-
Stužka:
Ribbon Bar:
- -
Fotografie:
Photograph:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
fr.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Rad-zlateho-rouna-t39559#625878 Verze : 0
Josef L. Hrdý
Španělské zlaté rouno.
Řád zlatého rouna (Španielská vetva)

Řád zlatého rouna je jedním z exklusivních vyznamenání, která od svého založení ve středověku procházejí evropskými dějinami až do dnešních dnů. Zřejmě to bylo dáno tím, že brzy po svém založení v roce 1430 burgundským vévodou Filipem Dobrým (1419-1467) přechází velmistrovství řádu v roce 1477 sňatkem burgundské princezny Marie s Maxmiliánem Rakouským do evropsky významného habsburského domu, aby se natrvalo stal rodinným řádem tohoto rodu.
Po dosednutí mladší větve Habsburků na český trůn v roce 1526 se stává součástí i našich dějin, protože mezi rytíře řádu se dostávají i významní členové českých a moravských šlechtických rodů, pokud ovšem podporují habsburskou politiku. Jejich řadu zahajuje Vratislav z Pernštejna (1530-1582) a Jáchym z Hradce (1526-1565), jimž Zlaté rouno bylo uděleno španělským králem Filipem II. V roce 1555 a 1561 jako 229. 243. řádovému rytíři v pořadní od doby založení.
Právě na tomto případě je vidět, kým byl vlastně řád udělován totiž španělským králem ze starší větve Habsburků, kteří drželi dědičné velmistrovství Řádu zlatého rouna. Pokud tedy chtěl Ferdinand I. jako český nebo uherský král či arcivévoda rakouský udělit toto vyznamenání někomu ze svých politických odpůrců, potom musel nejprve projednat tuto záležitost se svým španělským bratrem. Tato praxe trvala až do začátku 18. století, kdy španělští Habsburkové vymírají po meči i přeslici a situace s udělováním Zlatého rouna se zkomplikovala.
Poslední Habsburk na španělském trůně Karel II. dne 01.11.1700 umírá. Potomků nezanechal, španělský trůn byl uprázdněn a nastal boj o jeho obsazení. Situace byla komplikovaná. Pretedenti na španělský trůn byli vlastně tři. Nejblíže k němu měl Josef Ferdinand Bavorský jako vnuk Karlovy sestry Markéty Terezy. Ale ten již roku 1699 zemřel a ze hry tedy vypadl. Zůstali dva uchazeči rakouský arcivévoda Karel a francouzský dauphin Filip z Anjou. Ve své závěti Karel II. ustanovil svým nástupcem právě tohoto Bourbona. Příbuzenské vztahy španělských Habsburků a francouzských Bourbonů byly poměrně úzké. Ludvík XIII. měl totiž za manželku španělskou infantku Annu Habsburskou, která byla sestrou Karlova otce, tedy Filipovou tetou a sám Ludvík XIV. měl také za manželku španělskou princeznu, která byla Karlovou nevlastní sestrou pocházela z prvního manželství jeho otce Filipa IV.
Ovšem nástupem Bourbonů na španělský trůn by byla porušena tehdejší křehká mocenská rovnováha, protože by to znamenalo umocnění francouzské nadvlády nad velkou části evropského kontinentu, což se samozřejmě nelíbilo Anglii a jejím spojencům Portugalsku a Holandsku a rovněž to nebylo v zájmu podunajské monarchie, která by tak ztratila jakýkoliv vliv v západním Středomoří. Proto tedy vystoupil důrazně na politickou a posléze i válečnou scénu rakouský arcivévoda Karel, mající za sebou svého otce císaře Leopolda I. a po jeho smrti v roce 1705 svého staršího bratra Josefa I. I jeho nárok byl nezpochybnitelný, již tím, že habsburský dům nadále trval ve své mladší větvi. Mimo to první manželkou jeho otce Leopolda I. byla taktéž španělská infantka Markéta, i když Karel a jeho starší bratr Josef pocházeli až ze třetího manželství Leopoldova s Elenorou Falckoneuburskou, tedy přímý příbuzenský vztah ke starší habsburské španělské linii tu nebyl. Válka o dědictví španělské se mezi Bourbony a Habsburky táhla řadu let, odehrávala se na území španělském, ale i v Nizozemí a prakticky skončila v roce 1713 utrechtským mírem, kterým se rozdělila mezi Bourbony a Habsburky suverenita nad španělskými državami v Evropě.
Pokud se týká Zlatého rouna, tak i velmistrovství bylo předmětem dědictví a válku i o toto řádové důstojenství podstatně ovlivnila.
Bourboni s uchopením moci ve Španělsku nijak nelenili a tak Filip z Anjou, vnuk vládnoucího francouzského krále Ludvíka XIV., byl slavnostně ve Fontainebleau prohlášen španělský králem jako Filip V. a v závěru téhož roku slavnostně vtáhl do Madridu. Pokud se týká Zlatého rouna, tak na výzvu španělských řádových rytířů složil 4. května 1701 přísahu velmistra, o týden později byl uznán dalšími 11 nizozemskými rytíři a ujal se svých velmistrovských práv, když 3. června jmenoval nové rytíře. Byli jimi jak jinak nejprve příslušníci bourbonského rodu Filip I. a Filip II. Vévodové z Orleansu Karel Ludvík vévoda z Barry Pavel vévoda z Beauvilliers Bavorský Wittelsbach kurfiřt Karel Albert (v roce 1741 jako odpůrce Marie Terezie dobyl Prahu a prohlásil českým králem).
Tento postup samozřejmě vyvolal rozkol mezi řádovým rytířstvem. Ne všichni uznali Filipa V. jako španělského krále a ne všichni jako velmistra řádu Zlatého rouna. Dokonce i několik španělských řádových rytířů tuto realitu neuznalo a stranilo nadále Habsburkům.
Prestiž Habsburků také vzrostla tím, že ve válce o dědictví španělské se arcivévoda Karel zmocnil celého řádového archivu, pokladnice a mobiliáře souvisejícího s velmistrovským úřadem a podařilo se mu vše dopravit do Vídně. Protože však katolické Nizozemí, které připadlo mírem Habsburkům, bylo řádovou kolébkou a sídlil tam i řádový pokladník volený z řad nizozemské šlechty, byl archiv a klenotnice řádu převezena do Bruselu Nesetrvaly tam dlouho, protože od roku 1794 ohrožovala francouzská revoluční vojska rakouské Nizozemí rozhodli se úředníci řádu převést celý řádový poklad do bezpečí a tak vše zase putovalo zpět do Vídně, kde je uložen dodnes (část je uložená ve Světské klenotnici v Hofburgu).
Na rakouské straně byl vývoj zjednodušeně následující. Císař Josef I. se v roce 1703 zřekl nároku na španělský trůn ve prospěch svého mladšího bratra Karla, aby bylo jasno, kdo je pretendentem na tento trůn, ovšem ještě v průběhu válek o španělské dědictví císař Josef I. předčasně v roce 1711 umírá a na císařský trůn v prosinci toho roku je vyzdvižen ve Frankfurtu arcivévoda Karel jako Karel VI. Karel svého povýšení okamžitě využívá i v zájmu Zlatého rouna. Dne 8.ledna 1712 skládá přísahu jako 8. velmistr řádu z habsburského domu a hned příští den v slavnostní promoci jmenuje první dva řádové rytíře pod habsburskou moci. Tím bylo dokonáno rozdělení řádu na dvě větve bourbonskou a habsburskou a ani další mírová jednání, která ukončila válku a ani pozdější konference,na kterých španělská a rakouská strana se setkaly např. roku 1724 v Cambray nebo 1748 v Cáchách na postavení řádu již nic nezměnily. Zbývá než dodat, že do rozdělení řádu v roce 1700 bylo jmenováno celkem 618 rytířů Zlatého rouna. Další vývoj rakouské větve řádu Zlatého rouna je odborně podrobně zpracován a zde jen odkaz na příslušnou literaturu:
Česká literatura o řádu Zlatého rouna není sice rozsáhlá, ale v podstatě danou problematiku pokrývá. Nejvíce se tímto slavným řádem zabýval Václav Měřička jednak ve svých souhrnných pracích:
Orden und Ehrenzeichnungen, Praha 1966
Orden und Ehrenzeichen der Öesterreichisch-ungarischen Monarchie, Wien-München 1974
a jednak v dalších článcích a menších pracích:
Řád Zlatého rouna, Faleristická příloha oběžníků ČsPDP Praha č. 10. 1956,
Zlaté rouno ve faleristice a numismatice, Numismatické listy, r. XXXVIII 1983,
Řád Zlatého rouna a Kolowratové, Ročenka 90 ČNS pobočka Ustí nad Orlicí 1991,
Řád Zlatého rouna,Faleristický časopis SIGNUM III. řada č.1, březen 1998.
Dalším,který se Řádem Zlatého rouna zabýval byl František Lobkowicz:
Řád Zlatého rouna a válka o dědictví španělské, DP, Praha
Das Goldene Vliesz in Böhmen, Archiv für Sippenforschung, Heft 38, Wiesbaden 1970,
Zlaté rouno v Zemích českých, Zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha
Od dalších autorů je třeba připomenout:
Michal Z.: Kdy byl založen řád Zlatého rouna.DP.r. VII-1970,
Semrád Otto: Colana Erbovního krále řádu Zlatého rouna.DP, r.X.-1973,
Semrád Otto: Ve službách Zlatého rouna, DP.r.X.-1973,
Semrád Otto: Řádové symboly na rohanském pečetidle, DP, r.XV.-1978,
Semrád Otto: Portrétní galerie rytířů Zlatého rouna na zámku Kunštát. GHI Brno, ročník IV.2000.
Publikované se svolením Ing. Hrdého a redakce Signa
Upravil 10.05.2009 slimo
Řád zlatého rouna - Karel II.(typický habsburský ret)

Karel II.(typický habsburský ret)
Řád zlatého rouna - Klenot řádu s brilianty

Klenot řádu s brilianty
Řád zlatého rouna - Král ma na kyrysu řád Zlatého rouna

Král ma na kyrysu řád Zlatého rouna
Řád zlatého rouna - Další obraz ctnostného panovníka s řádem Zlatého rouna

Další obraz ctnostného panovníka s řádem Zlatého rouna
URL : https://www.valka.cz/Rad-zlateho-rouna-t39559#312135 Verze : 1
Španělská větev řádu Zlatého rouna:
Jiné je to se španělskou větví Zlatého rouna.Původní statuta byla dodržována oběma stranami prakticky po celé 18.století a bylo nepsaným pravidlem,že ten,kdo byl jmenován řádovým rytířem jednou stranou nemohl obdržet stejné důstojenství od strany druhé.Bourbonští španělští králové jmenovali rytíři především své přívržence z řad španělské,italské a francouzské nobility.Jsou to jména dnes nám nic neříkající,protože politické zájmy Českých zemí byly problematice Iberského poloostrova zcela vzdálené.Zcela výjimečně se mezi jmény najde i jméno známé z našeho historického prostoru jako byl:
Sedmihradský kníže František II.Rákoczi(rytířem 1708)
Saský princ Albert Kazimír(rytířem 1738)
Bavorský kurfiřt Maxmilián III.(rytířem 1742)
Vesměs šlo o odpůrce Habsburků,ale mezi asi 230 řádovými rytíři 18.století představuji naprosto zanedbatelné procento.
Španělské dějiny 19.a 20.století jsou,jak je obecně známé,velmi složité,naplněné vnějšími a vnitřními válkami,boji o nástupnictví,sociálními revolucemi.To vše se odrazilo i na vývoji španělského Zlatého rouna.Prvním otřesem byli napoleonské války.
Slabošský španělský král Karel IV.se jednak ani nezastal svých francouzských příbuzných v době Velké francouzské revoluce a nakonec i dokonce povolal mezi řádové rytíře samotného Napoleona a jeho bratra Josefa.Ti se mu odvděčili tím,že krále i s jeho rodinou včetně prince Ferdinanda vylákali v roce 1805 do francouzského města Bayonne,tam je zajali,přinutili krále Karla k abdikaci a španělský trůn uzurpoval Josef Bonaparte.Větší část španělské politické representace tuto uzurpaci neuznala a prohlásila novým králem infanta Ferdinanda,toho jména VII.Francouzi neobsazenou část Španělska a bojující území řídila ve jménu nového mladého krále Junta Suprema Gubernativa del Reino_Nejvyšší vládní rada království.Na pomoc Španělům v osvobozovacím boji přišli na pomoc Angličané a zde se vyznamenal generál Artur Wellesley,pozdější lord Wellington,který byl nakonec jmenován generalissimem spojených anglicko-španělských vojsk.Pro své úspěchy v osvobozovacím boji se rozhodla v roce 1812 Nejvyšší rada vyznamenat Wellesleye řádem Zlatého rouna.To ovšem byl velký průlom do řádových statut,protože řádovým rytířem se mohl stát jen šlechtic římskokatolického vyznání a tomuto požadavku anglický generál neodpovídal.Ferdinand VII.po svém faktickém nastoupení na trůn sice rozhodnutí z roku 1814 schválil,ovšem zároveň pověřil řádové kancléřství na názor Svaté stolice.Odpověď z Říma nebyla zcela jednoznačná.Papež se vyjádřil v tom smyslu,že toto udělení nekatolíkovi sice bude sankcionováno,ale že vyznamenaný nemůže být počítán mezi pravé řádové rytíře podle platných statut a nevztahují se tedy na něj duchovní milosti,jímž je řád nadán.Tím bylo vlastně řečeno,že v takovém případě je nutno považovat vyznamenání Zlatým rounem za vnější osobní efekt,ale vyznamenaný není členem řádového rytířského společenství.Tím se význam řádu umenšil,ale na druhé straně umožnil španělským králům využívat Zlatého rouna jako záslužného osobního řádu.
Hned po napoleonských válkách Ferdinand udělil Zlaté rouno i dalším nekatolíkům jako:Ruskému carovi Alexandrovi I.
Pruskému králi Fridrichu Vilémovi III.
Anglickému princi Jiřímu(později králi Jiřímu IV.)
Nizozemskému Vilému Oranžskému
Vůbec bylo udělování Zlatého rouna španělskými vládci v 19.století dosti benevolentní.Přispěly k tomu královské dekrety Isabely II. Z roku 1847 a 1851,kterými sice Zlaté rouno zůstalo nejvyšším španělským vyznamenáním,ale nabylo charakter řádu záslužného.Vedle španělských grandů proto nacházíme celou řadu příslušníků vládnoucích evropských domů,ať již to byli katolíci nebo ne,a úplnou kuriositou bylo vyznamenání osmanských sultánů:
Abdula Azise v roce 1870
Abdula Hamida II.v roce 1880
Tuniského beje Mohameda v roce 1870
Mezi vyznamenanými dále nacházíme příslušníky japonské císařské rodiny a v roce 1902 siamského krále Ramu VI.
Perského šáha Mozaffar-ad-Dína
Pokud šlo o šlechtické osoby nebo korunované hlavy,tak snad ještě by bylo možno akceptovat význam španělského Zlatého rouna,ovšem vyznamenávání občanských osob-byť na vysoké úrovni-znamenalo další snížení prestiže španělské větve řádu.Zde mám na mysli vyznamenávání francouzských prezidentů:
Louise Thierse (1871)
Julese Grévyho (1882)
Felixe Faurea (1889)
Emila Loubeta (1902)
Ale ani poslední předválečný král Alfonso XIII.(1902-1931),děd nynějšího španělského krále,nijak řád neozdravil a Zlaté rouno se i ve 20.století zůstalo záslužným řádem španělského království.Španělská republiky v roce 1931 anulovala tento řád jako monarchistický a zajímavé,že na řád nevztáhl tuku ani generál Franko,který akceptoval,že šéf bourbonského domu barcelonský vévoda don Juan,syn Alfonse XIII.,žijící mimo Španělsko v exilu,byl i velmistrem řádu a ve svém exilu udělil dle záznamu Zlaté rouno třikrát:
Svému synu infantu Juanu Carlosovi(pozdějšímu králi)
Belgickému králi Baudouinu
Řeckému králi Pavlovi I.
Literatura a prameny(viz první část článku)
Řád zlatého rouna - Lord Wellington s řádem Zlatého rouna

Lord Wellington s řádem Zlatého rouna
URL : https://www.valka.cz/Rad-zlateho-rouna-t39559#312143 Verze : 1
Současnost:Historie nástupu současného Juana Carlose na španělský trůn je známá.Jeho otec vévoda don Juan se musel podrobit nátlaku generála Franca a vzdát se nároku na trůn v roce 1969 ve prospěch svého syna prince asturského Juana Carlose.ten byl proto odeslán z portugalského exilu k Francovi na výchovu,musel absolvovat příslušné vojenské akademie a civilní správní studia,aby se potom po smrti generalissima mohl stát králem.To se také v roce 1975 stalo.S královskou mocí převzal Juan Carlos po dohodě s otcem i velmistrovství španělského řádu Zlatého rouna jako 11.suverén bourbonského domu a v průběhu posledních 25 let jmenoval i on několik nových řádových rytířů a dam,když se omezil(mimo příslušníky své úzké rodiny) pouze na korunované hlavy jako :
Švédského krále Karla Gustava
Lucemburského velkovévodu Jana
Nizozemskou královnu Beatrix
Dánskou královnu Margaretu
Japonského císaře Akihito
Jordánského krále Huseina
Britskou královnu Alžbětu II
Belgického krále Alberta II
Norský král Herold V.(poslední záznam je z roku 1995 a bude nutno jej doplnit)
Vzácná udílení řádu posledním španělským králem by mohla prestiž španělské větve Řádu Zlatého rouna obnovit.
Nakonec je třeba se zmínit ještě o výtvarném zpodobnění španělského Zlatého rouna a rozdílů oproti rounu rakouskému.Základní složení řádového klenotu zůstalo zachováno tj.(od shora) ornamentálně pojatá křesací ocílka,pod ní křesací kámen s plameny a konečně dole zavěšené beránčí rouno.Na rakouském řádu je na držadle křesací ocílky,které je modře smaltováno vždy řádové heslo:
PRETUM LABORUM NON VILE
Ne nepatrná odměna za námahu,které na španělském chybí a ornamentální ztvárnění je odlišné natolik,že až potlačuje ocílku.Střední část na rakouském klenotu má černě smaltovaný křesací kámen pokrytý bílými jiskrami,na španělském je tento kámen nahrazován broušeným drahokamem,nejčastěji akvamarínem,vlastní beránčí rouno je pojato u obou větví řádu obdobně.Taktéž kolany obou větví řádu jsou si velmi podobné.Pokud se nosí řád jako nákrční dekorace tak na jasně červené stuze v obou případech.
Poznámka:
Předneseno na valné hromadě Moravské genealogické a heraldické společnosti v Brně dne 12.2.2000
Tento skvělý článek Ing. Hrdého byl uveřejněn ve faleristickém časopise SIGNUM BRNO, číslo 10, III.řáda červen roku 2000.Pro potřebu www.válka.cz s laskavým svolením autora a redakce časopisu zpracoval Altmann
Doplňující literatura:
LA TOISON D´OR catalogue 14 juliet-30 septembre 1962 Bruges
URL : https://www.valka.cz/Rad-zlateho-rouna-t39559#312165 Verze : 1
ESP - Rád Zlatého rúna /Ordre Illustrede la Toison ďOr/
Rád ktorý ako rodinný rád v roku 1430 založil burgunský vojvoda Filip Dobrý ktorý vládol v rokoch 1419 až 1467. Rád bol dedičný aj po ženskej línií a tým v roku 1477 cez Maximiliána Rakúskeho prešiel spolu s manželkou a burgundským vojvodstvom do Habsburskej dŕžavy. Po vojne o Španielske dedičstvo sa roku 1725 rozdelil na tzv. rakúsky a španielsky. Španielský sa od Rakúskeho delí tým že sa udeľuje aj nekatolíkom.
Udeľuje sa iba v jednej triede:
Pôvodne bol nosený na reťazi, neskôr na červenej stuhe. Reťaz je určená iba na radové slávnosti.
Hlavným symbolom je zlaté rúno z barana s hlavou. Od 17. stor. je rúno prevesené na čierne smaltovanom kameni s bielymi škvrnami z ktorého strán šľahajú červené plamene na koncoch zlatené. Nad kameňom je ocieľka na ktorej je znázornený boj Jásona s drakom.. Nad ňou sú zaokrúhlené do modra smaltované držadla s heslom rádu Odmena za námahu nie nepatrná /Pretium laborum non vile/ a vzadu heslo Nie inak /Non aliud/. Zavesený je na coulande zavesenom na radovej stuhe.
URL : https://www.valka.cz/Rad-zlateho-rouna-t39559#150388 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více