Koncem listopadu 1937 schválil Výbor obrany Rady lidových komisařů SSSR nový mobilizační plán Dělnicko-rolnické rudé armády na období let 1938 až 1942. Nejmarkantnějším výsledkem nového plánu byl nárůst válečného početního stavu armády o více než 20 %, na 6,5 milionu vojáků. Aby toho bylo dosaženo, bylo rozhodnuto jak o zvýšení počtu jednotek mírového i válečného stavu, tak o celkové reorganizaci některých druhů vojsk, zvláště pak tankových jednotek a letectva. Zároveň byla akceptována základní organizační změna na nejvyšším stupni, vyčlenění samostatného Lidového komisariátu vojenského námořnictva a předání námořních leteckých jednotek do jeho kompetence.
Podle mobilizačního plánu měly být dosavadní letecké brigády, tvořené letkami o desítkách strojů, přejmenovány na letecké sbory a reorganizací původních letek měly vzniknout nové letecké brigády, podřízené těmto novým leteckým sborům. Někdy mezi listopadem 1937 a březnem 1938 však došlo ke změně, pravděpodobně kvůli dosažení terminologické jednotnosti. Místo nových leteckých brigád byly tvořeny letecké pluky, opětovně organizované do leteckých brigád.
Tato skutečnost vytvořila dosti zmatenou situaci, neboť letecké brigády, existující do jara 1938, měly jen málo společného s leteckými brigádami, existujícími od jara 1938. Původní letecké brigády, jež se vyvíjely od konce dvacátých let a postupně byly jednou či vícekrát přečíslovány, se na jaře buď zčásti transformovaly, nebo byly zcela rozpuštěny. Daná proměna závisela na typu brigády a na původním složení.
Obecně lze říci, že původní letecké brigády byly tvořeny jednodruhovými letkami, přičemž počet letadel v nich se lišil podle druhu letectva. Stíhací letky a lehké bombardovací letky byly tvořeny třemi oddíly (velitelský letoun a tři roje po třech letounech) a velitelským strojem, tedy 31 bojovými stroji. Těžké bombardovací letky byly tvořeny 12 až 15 bombardovacími letouny. Nová organizace, jež se zaváděla od jara 1938, vytvářela jednodruhové letecké pluky o pěti letkách (12 až 15 letadel).
Většina původních těžkých bombardovacích leteckých brigád byla na počátku roku 1938 tvořena čtyřmi těžkými bombardovacími letkami, jednou dálkovou průzkumnou letkou a jednou stíhací letkou. Celkem tedy měla k dispozici necelých 50 bombardovacích, 12 až 15 průzkumných a přes 30 stíhacích letadel. Naproti tomu stíhací nebo lehká bombardovací brigáda byly tvořeny třemi až čtyřmi letkami příslušného typu, přičemž každá z nich měla přes 30 letadel.
Právě počty letadel a pilotů byly pro proměnu organizační struktury určující. Původní těžké bombardovací letecké brigády byly proměněny na letecké pluky, přičemž pro vznik pěti nových plukovních letek byly využity původní těžké bombardovací a průzkumné letky. Původní stíhací letky těchto brigád byly vyčleněny a staly se základem nových stíhacích leteckých pluků. Naproti tomu u původní stíhací letecké brigády a lehké bombardovací letecké brigády byly zrušeny, přičemž jejich letky se staly základem nových stíhacích leteckých pluků či lehkých bombardovacích leteckých pluků. Pokud původní letka byla na plném stavu a měla zkušené piloty, stala se základem nového leteckého pluku, doplněného o další letouny a piloty přímo z leteckých škol. Pokud letky nebyly na plných stavech, byly nové letecké pluky vytvářeny sloučením dvou až tří těchto letek.
Situaci ještě komplikuje skutečnost, že počátkem roku 1938 začalo hromadné přezbrojování bombardovacího letectva. Počet těžkých bombardérů TB-3 byl omezován ve prospěch vzniku dálkových bombardovacích jednotek s letouny DB-3. Stejně tak počet lehkých bombardérů R-5 byl omezován ve prospěch vzniku rychlých bombardovacích leteckých pluků s letouny SB, zároveň pak byla část jednotek se stroji R-5 reorganizována na bitevní letecké pluky se stroji R-Z. Některé změny původních jednotek na dálkové a rychlé bombardovací pluky byly provedeny hned na jaře 1938, některé až v průběhu roku 1938 a některé teprve v roce 1939. Proto se nově přidělená čísla leteckých pluků ještě během léta a podzimu 1938 měnila, také některé nově vytvořené těžké bombardovací letecké pluky byly v období 1938/1939 přejmenovány na dálkové bombardovací letecké pluky.
Všechny tyto změny vyvolávají zmatky v odborné i popularizační literatuře, jejichž důvodem je jak nepochopení způsobu reorganizace, tak i setrvačnost zápisů v archivních dokumentech. Ke každé letecké jednotce z let 1938 a 1939 je proto zapotřebí přistupovat individuálně, protože ke stabilizaci poměrů došlo až po skončení sovětsko-finské války. A aby ono tvrzení o stabilizaci poměrů mělo také nějaké čertovo kopýtko, je třeba si uvědomit, že od léta 1940 přecházelo sovětské vojenské letectvo z brigádní organizace na divizní, a že čísla divizí se v několika případech ještě v průběhu podzimu 1940 minimálně jednou měnila.
Podle mobilizačního plánu měly být dosavadní letecké brigády, tvořené letkami o desítkách strojů, přejmenovány na letecké sbory a reorganizací původních letek měly vzniknout nové letecké brigády, podřízené těmto novým leteckým sborům. Někdy mezi listopadem 1937 a březnem 1938 však došlo ke změně, pravděpodobně kvůli dosažení terminologické jednotnosti. Místo nových leteckých brigád byly tvořeny letecké pluky, opětovně organizované do leteckých brigád.
Tato skutečnost vytvořila dosti zmatenou situaci, neboť letecké brigády, existující do jara 1938, měly jen málo společného s leteckými brigádami, existujícími od jara 1938. Původní letecké brigády, jež se vyvíjely od konce dvacátých let a postupně byly jednou či vícekrát přečíslovány, se na jaře buď zčásti transformovaly, nebo byly zcela rozpuštěny. Daná proměna závisela na typu brigády a na původním složení.
Obecně lze říci, že původní letecké brigády byly tvořeny jednodruhovými letkami, přičemž počet letadel v nich se lišil podle druhu letectva. Stíhací letky a lehké bombardovací letky byly tvořeny třemi oddíly (velitelský letoun a tři roje po třech letounech) a velitelským strojem, tedy 31 bojovými stroji. Těžké bombardovací letky byly tvořeny 12 až 15 bombardovacími letouny. Nová organizace, jež se zaváděla od jara 1938, vytvářela jednodruhové letecké pluky o pěti letkách (12 až 15 letadel).
Většina původních těžkých bombardovacích leteckých brigád byla na počátku roku 1938 tvořena čtyřmi těžkými bombardovacími letkami, jednou dálkovou průzkumnou letkou a jednou stíhací letkou. Celkem tedy měla k dispozici necelých 50 bombardovacích, 12 až 15 průzkumných a přes 30 stíhacích letadel. Naproti tomu stíhací nebo lehká bombardovací brigáda byly tvořeny třemi až čtyřmi letkami příslušného typu, přičemž každá z nich měla přes 30 letadel.
Právě počty letadel a pilotů byly pro proměnu organizační struktury určující. Původní těžké bombardovací letecké brigády byly proměněny na letecké pluky, přičemž pro vznik pěti nových plukovních letek byly využity původní těžké bombardovací a průzkumné letky. Původní stíhací letky těchto brigád byly vyčleněny a staly se základem nových stíhacích leteckých pluků. Naproti tomu u původní stíhací letecké brigády a lehké bombardovací letecké brigády byly zrušeny, přičemž jejich letky se staly základem nových stíhacích leteckých pluků či lehkých bombardovacích leteckých pluků. Pokud původní letka byla na plném stavu a měla zkušené piloty, stala se základem nového leteckého pluku, doplněného o další letouny a piloty přímo z leteckých škol. Pokud letky nebyly na plných stavech, byly nové letecké pluky vytvářeny sloučením dvou až tří těchto letek.
Situaci ještě komplikuje skutečnost, že počátkem roku 1938 začalo hromadné přezbrojování bombardovacího letectva. Počet těžkých bombardérů TB-3 byl omezován ve prospěch vzniku dálkových bombardovacích jednotek s letouny DB-3. Stejně tak počet lehkých bombardérů R-5 byl omezován ve prospěch vzniku rychlých bombardovacích leteckých pluků s letouny SB, zároveň pak byla část jednotek se stroji R-5 reorganizována na bitevní letecké pluky se stroji R-Z. Některé změny původních jednotek na dálkové a rychlé bombardovací pluky byly provedeny hned na jaře 1938, některé až v průběhu roku 1938 a některé teprve v roce 1939. Proto se nově přidělená čísla leteckých pluků ještě během léta a podzimu 1938 měnila, také některé nově vytvořené těžké bombardovací letecké pluky byly v období 1938/1939 přejmenovány na dálkové bombardovací letecké pluky.
Všechny tyto změny vyvolávají zmatky v odborné i popularizační literatuře, jejichž důvodem je jak nepochopení způsobu reorganizace, tak i setrvačnost zápisů v archivních dokumentech. Ke každé letecké jednotce z let 1938 a 1939 je proto zapotřebí přistupovat individuálně, protože ke stabilizaci poměrů došlo až po skončení sovětsko-finské války. A aby ono tvrzení o stabilizaci poměrů mělo také nějaké čertovo kopýtko, je třeba si uvědomit, že od léta 1940 přecházelo sovětské vojenské letectvo z brigádní organizace na divizní, a že čísla divizí se v několika případech ještě v průběhu podzimu 1940 minimálně jednou měnila.