Main Menu
User Menu

Petras, Sergej Vladislav

     
Příjmení:
Surname:
Petras
Jméno:
Given Name:
Sergej
Jméno v originále:
Original Name:
Sergej Petras
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
generálmajor ve výslužbě
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
08.11.1921 Moravská Ostrava /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
27.07.1997 Mariánské Lázně
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- vojenský přidělenec, Bulharská lidová republika
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
-
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
Karel Richter: Voják první linie. Válečná drama syna nepřítele lidu
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#619313Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Petras
Jméno:
Given Name:
Sergej
Jméno v originále:
Original Name:
Sergej Petras
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vojenská akademie
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
30.09.1943 podporučík pech.
25.08.1944 poručík
07.03.1945 nadporučík
15.05.1945 kapitán
01.08.1945 štábní kapitán
DD.MM.RRRR major
DD.MM.RRRR podplukovník
01.10.1959 plukovník
DD.05.1990 generálmajor ve výslužbě
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Vyznamenání:
Awards:

17.04.1943

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

17.04.1943

Medaile Za obranu Moskvy
Medal for Defence of Moscow
Медаль За оборону Москвы
-

17.04.1943

Medaile za odvahu
Medal for Bravery
Медаль За отвагу
-

21.12.1943

Leninův řád /1943-1956/
Order of Lenin /1943-1956/
Opден Ленина
-

28.03.1944

Řád Bohdana Chmělnického, 3. stupeň
Order of Bohdan Chmielnicki, 3rd Class
Opден Богдана Хмелницкого 3-й степени
-

27.05.1944

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

08.06.1944

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

27.10.1944

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

27.10.1944

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

27.10.1944

Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Czechoslovak medal "For Gallantry"
-

20.12.1944

Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Commemorative Medal of Czechoslovak Army Abroad

-

30.04.1945

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

19.05.1945

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

06.10.1945

Řád Alexandra Něvského
Order of Alexander Nevsky
Орден Александра Невского
-

DD.MM.1945

Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945
Medal for Victory over Germany in Great Patriotic War 1941-1945
Медаль За победу над Германией в Великой Отечественной войне 1941-1945 гг.
-

22.03.1946

Řád partyzánské hvězdy 3. třídy
Order of Partisan Star 3rd Class
Orden partizanske zvezde sa puškama
-

19.04.1947

Medaile za zásluhy I. stupeň
Medal for Merit 1st Class
-

DD.MM.1948

Sokolovská pamětní medaile
Commemorative Medals of Sokolov Battle
-

01.10.1984

Řád Vítězného února
Order of Victorious February
č. 578

DD.MM.RRRR

Řád rudé zástavy
Order of the Red Flag
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Karel Richter: Voják první linie. Válečná drama syna nepřítele lidu
https://vojenstvi.cz/vasedotazy_107.htm
vojenskaakademiehranice.ic.cz
www.prazskyhradarchiv.cz
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#619314Verze : 0
MOD
Generálmajor Sergej V. Petras


Velitel motorizovaného praporu samopalníků 1. čs. samostatné brigády v SSSR



Narodil se 7. listopadu 1921 v Moravské Ostravě v rodině úředníka a profesorky střední školy. Matka mu zemřela, když byl ještě chlapcem. Za velké krize v roce 1931 pak odjel spolu se svým otcem do SSSR, kde dokončil desetileté vzdělání a stal se grafikem v Moskvě. Později získal sovětské občanství a vystudoval kurz pro redaktory. V roce 1938 se oženil se sovětskou občankou Alexandrou I. Kazkovou, o rok později se jim narodil syn Vladislav a v roce 1951 ještě dcera Nina.


Když začala válka, narukoval do Rudé armády a zúčastnil se obrany Moskvy. Když se začala tvořit československá vojenská jednotka v SSSR, požádal o uvolnění z Rudé armády, aby se k ní mohl připojit jako dobrovolník. Bylo mu vyhověno a Sergej byl v únoru 1942 zařazen jako vojín motocyklové roty 1. čs. samostatného polního praporu v Buzuluku. V červnu pak byl přidělen k 3. rotě a 20. října k 1. čs. samopalnému praporu. Před odchodem na frontu v lednu 1943 byl povýšen na svobodníka.


V bitvě u Sokolova prokázal odvahu a zručnost a v květnu 1943 byl v hodnosti četaře zařazen do poddůstojnické školy v Novochopersku. Po jejím úspěšném absolvování v červenci byl jmenován velitelem 2. čety roty samopalníků tankového praporu nově zformované 1. čs. samostatné briády. Již v září téhož roku dosáhl důstojnické hodnosti a zúčastnil se osvobozování Kyjeva a bojů u Bílé Cerkve. 12. prosince 1943 mu byl udělen Řád Lenina a v březnu 1944 obdržel svůj první Československý válečný kříž 1939 a v květnu a červnu pak druhý a třetí. Od 1. dubna 1944 velel 1. rotě samopalníků, se kterými již jako poručík prošel boji na Dukle. Tam byl dvakrát raněn a vyznamenán dalšími dvěma Československými válečnými křížmi 1939. Jako velitel samopalníků se vyznamenal v bojích u Jasla a při osvobozování Slovenska. Svoji bojovou cestu zakončil jako nadporučík v bojích za osvobození Ostravy u Boletic, kde byl 16. dubna 1945 těžce raněn. V následujících měsících obdržel ještě dva Československé válečné kříže 1939 a byl povýšen na kapitána.


Po skončení války pak od června do září 1945 zajišťoval se svoji rotou spornou československo-polskou hranici na Těšínsku. Od 1. srpna 1945 byl přijat do trvalého služebního poměru v hodnosti štábního kapitána. Již v té době se začaly projevovat následky těžkého zranění z války, které vyvrcholily počátkem roku 1948 jeho odchodem do výslužby v hodnosti majora. Poté pracoval jako trafikant v Jablonci nad Nisou a do činné služby se vrátil až v roce 1958. Od 1. října 1959 sloužil jako zástupce vojenského atašé v Bulharsku v hodnosti plukovníka. Od roku 1970 dělal vědeckého pracovníka u Vojenského historického ústavu až do roku 1976, kdy odešel do důchodu. Byl i nadále činný v Čs. svazu bojovníků za svobodu a roku 1990 byl povýšen na generálmajora.


Zemřel 12. července 1997 v Praze.



Zdroje: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 -1945
Archiv autora

URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#120294Verze : 1
Jednotka v bitvě u Sokolova: Samopalná četa (jmenný seznam)
Kmenové číslo: 253/m
Zapsán do stavu 1.ČSSPP: Buzuluk 14.2.1942
Vyznamenání:
1948 - Sokolovská pamětní medaile
Čs. medaile za chrabrost před nepřítelem
7x Čs. válečný kříž 1939
Sovětský Řád Lenina


1941 - příslušník Rudé armády, účastník bojů o Moskvu.
V Buzuluku člen fotbalového družstva čs.vojenské jednotky.
1945 - zatímní velitel motorizovaného praporu automatčíků, ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu.


Zdroj: Miroslav Brož - HRDINOVÉ OD SOKOLOVA, Avis 2005
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#148148Verze : 0
Sergej Petras se narodil 08.11.1921 v Moravské Ostravě. Jeho otec, Vladislav Petras, byl oficiálně úředníkem v družstevní organizaci, ve skutečnosti vyslaný agent Kominterny s cílem organizace komunistické strany v Československu. Jeho máma, Maria Isakijevna, rozená Kuzněcovová pocházela z Rigy. S Vladislavem Petrasem se seznámila na stranické schůzi v Sovětském svazu.


Vladislav Petras, narozen pět dní před koncem roku 1892, byl povolán do rakousko-uherské armády na podzim 1914 k jihlavskému Pěšímu pluku č. 81. V březnu 1915 byl nasazen na frontě v prostoru Tarnova. V květnu 1915 přeběhl na ruskou stranu v prostoru Sieňavy. V zajateckém táboře Darnica u Kyjeva se mu zalíbili myšlenky bolševické proletářské revoluce. V druhé polovině roku 1917 vstoupil do československých legií na Rusi. v Berezani, kde se tvořil 7. československý střelecký pluk. V únoru 1918 vstoupil v Kyjevě do oddílu Rudých gard a stal se jejich čelním představitelem. V březnu 1918 přešel k Rudé armádě a vstoupil do řad národní sekce VKS (b). Ve stejné době se stává agitátorem pro působení mezi českými vojenskými jednotkami, s cílem mobilizace krajanů na obranu vítězství řijnové revoluce. S Jaroslavem Haškem v dubnu 1918 působil v náborovém středisku pro formovní čs. internacionálních oddílů v Samaře. Po bojích o Penzu s československými legionáři v květnu 1918 v něm započali hlodat pochybnosti o správném směru bolševické revoluce.


V prosinci 1920 mu tajemník exekutivy Kominterny Berezin svěřil důležitý úkol – stát se tajným agentem Kominterny v Československu pod oficiálním diplomatickým krytím sovětské obchodní mise. Bylo mu přidělené krycí jméno Jarkovský. Jeho úkolem byla i organizace Komunistické strany Československa. Později je přeložen do berlínské pobočky sovětské obchodní mise. V Berlíně v září 1925 opustila Marija Isakijevna svého manžela a syna Sergeje a odešla za svým milencem, německým internacionalistou. Proto Vladislav Petras podal žádost o rozvod, které bylo v lednu 1928 vyhověno. Nasledující rok se vrátil do Prahy. V roce 1927 se stává správcem sovětské obchodní mise. Agitační činnost Vladislava Petrase začala sledovat policie. Počas svého úkolu kurýra do lázní Baden-Baden se setkává se svou druhou manželkou - Rakušankou Alexandrou Schneeovou, která byla taky rozvedená a z prvního manželství měla syna Richarda. V červenci 1928 se Vladislav Petras se oženil podruhé.


Ve stejné době Vladislava Petrase začala policie a kontrašpionáž více sledovat. V roce 1929 mu odmítli prodloužit cestovní pas. Aby nebyla odhalena Petrasova činnost agenta Kominterny, požádal svého nadřízeného o odchod do Moskvy. Bylo mu vyhověno a dne 31.06.1931 odjíždí do Moskvy jako kinoinstruktor u Sojuzfilmu. V roce 1936 je vyloučen z Komunistické strany a později je přeřazen na místo mistra v dílně. V době stalinských čistek je 04.03.1938 zatčen orgány NKVD a uvězněn ve vyšetřovací vazbě. Je obviněn z práce pro československou a německou špionáž.


Po otcově uvěznění se Sergeji Petrasovi a Alexandře Katkovové narodil syn Vladislav. V roce 1940 ukončil školní docházku v desítiletce maturitní zkouškou. Zaměstnal se jako fázový rozkreslovač v moskevských atelierech kresleného filmu. Když Německo zaútočilo na SSSR, Sergej se okamžitě rozhodnul dobrovolně vstoupit do Rudé armády, protože si chtěl vydobýt pozici, ze které by se co nejúčinněji mohl dovolat spravedlnosti pro svého otce. Kvůli uvěznění jeho otce ale nebyl do Rudé armády přijat. Přijali ho jako dobrovolníka do 6. protipožární roty 1. moskevského mládežníckého pluku protipožární ochrany na Manéžním náměstí. Tam prošel základním vojenským výcvikem beze zbraně.


V době prvního německého náletu na Moskvu v noci ze 21. na 22.07.1941 vykonával hlídku na stanovišti hlásné služby. Při Běloruském nádraží zachránil z hořícího domu devítiletého kluka. Za tenhle čin byl velitelem pluku navrhnut na vyznamenání medailí „Za odvahu“.


Do Rudé armády byl príjat až v době bezprostředního ohrožení Moskvy dne 03.11.1941. Byl zařazen do pohotovostního pluku na severozápadním okraji Moskvy ve směru na Krasnou Poljanu. Z důvodu nevyjasněnosti jeho občanství a obvinění otce byl vzápětí přeřazen k pracovním oddílům, kde umísťovali politicky nespolehlivé. Tam taky prožil svůj první boj s nepřítelem. Při odrážení útoku se rozběhl k opuštěnému dělu a podařilo se mu ním zničit tank. Ve stejné chvíli tank vystřelil směrem na dělo a výbuch granátu Sergeje od něj odhodil, zůstal ležet na sněhu. Jeho čin pomoh jednotce odrazit německý útok. Zraněného Sergeje odvezli na plukovní obvaziště. To bylo v noci napadeno, no s pomocí se útok podařilo odvrátit. Za boj si Sergej vysloužil návrh na vyznamenání. Po zveřejnění výzvy na vstup do československého vojska v SSSR požádal o přeložení k československým jednotkám. Jeho žádosti bylo vyhověno, protože se velitelé zbavili problému, jestli může Sergej bojovat se zbraní v ruce a zda mu můžou udělit navržená vyznamenání.


V kujbyševské úřadovni čs. vojenské mise se prezentoval 11.02.1942. Nasledující den přijel do Buzuluku, kde prošel přijímacím řízením a dne 14.02.1942 i odvodovým řízením. S kmenovým číslem 253 ho přidělili ke 1. československému polnímu praporu – motocyklové rotě, které velil Václav Kovařík. Byl přijat i do útvarového fotbalového týmu. Později u praporu vznikla četa rozvědčíků s velitelem ppor. Antonínem Sochorem. Do ní (Samopalná četa, podle jiných zdrojů četa automatčíků) byl vybrán i Sergej. Po složení přísahy 1. čsspp s ním odešel na frontu. Za bojovnost při obraně Sokolova byl navržen na vyzamenání Československým Válečným křížem 1939. Obdržel ho dne 17.04.1943, spolu s ním rovněž byl vyznamenán sovětskými medailemi „Za odvahu“ a „Za obranu Moskvy“. Po absolvování sovětského učiliště byl v druhé polovině roku 1943 jmenován velitelem čety samopalníků (Československý tankový prapor) a povýšen do hodnosti podporučíka.


Po bojích o Kyjev byl navržen společně s Richardem Tesaříkem a Josefem Buršíkem na Titul hrdiny SSSR a medaili Zlaté hvězdy a medaili „Za chrabrost“ (? - pozn. JP). Zlatá hvězda mu ale byla orgány NKVD zamítnuta a udělili mu jenom Leninův řád.


Rozšířením 1. československé samostatné brigády na 1. československý armádní sbor se z Petrasovy čety stává rota samopalníků Motorisovaného samopalnického praporu s velitelem Antonínem Sochorem v podřízenosti 1. československého tankového pluku. Na podzim 1944 je povýšen do hodnosti poručík. Po zranění npor. Antonína Sochora v bojích o kótu 534 převzal 14.09.1944 Sergej Petras velení nad Motorisovaným samopalnickým praporem.
V době bojů o kótu Obšár byl opět zraněn. Převezli ho na obvaziště do města Dukla. Tam byl gen. Ludvíkem Svobodou povýšen na nadporučíka a vyznamenán medailí „Za chrabrost“. V listopadu 1944 obdržel pátý Československý válečný kříž 1939.


Po vyléčení ze zranění byl v Moskvě za zásluhy při osvobozování Ukrajiny vyznamenán „Řád Bohdana Chmelnického“ III. st. Dne 16.11.1944 si po dlouhém čekání spůsobeném válkou vzal za manželku matku jeho syna Vladislava - Alexandru Ivanovnu Katkovovou. K jednotce se vrátil koncem listopadu 1944.


V lednu 1945 v podtatranské obci Štrba se konečně dozvěděl o osudu svého otce od generála NKVD Žukova. Podle ním předloženého dokumentu měl zemřít na následky nemoci 10.06.1941. Z odtajněných archivů NKVD se ale po letech dozvěděl skutečný datum otcovy smrti – 13.08.1938.
Po nástupu Nikity Chruščova na čelo SSSR byl případ jeho otce opětovně prošetřen a následně byl Vladislav Petras posmrtně rehabilitován.


Dne 16.04.1945 byl v průběh bojů o Bolatice Sergej Petras těžko zraněn. Do hlavy ho zasáhla střepina a zasypaly ho úlomky zdiva. Spolubojovníkům se ho podařilo odtransportovat na ošetřovnu, kde se ho lékařům podařilo zachránit. Několik střepin mu ale zůstalo uvíznutých v jeho hlavě do konce života. Prožité těžké zranění mu spůsobilo doživotní zdravotní problémy. Za hrdinství v bojích obdržel sedmý Československý válečný kříž 1939.


Po propuštění z nemocnice se ještě v létě 1945 zúčastnil jako velitel jednotky vojenského zajišťování pohraničního území republiky. Po složitých jednáních se v létě 1946 podařilo jeho ženě a synovi prestěhovat do Československa. Nakonec byl jako válečný invalida demobilizován v hodnosti major v roce 1948. V rámci osídlováni pohraničí po odsunu Sudetských Němců se přestěhovali z Ostravy do Jablonce nad Nisou. Tam Sergej Petras nejdříve dělal národního správce v továrně, poté převzal ze zdravotních důvodů provozování trafiky. V roce 1950 se stal obchodním plánovacím referentem zahraničně obchodní společnosti Merkuria. V roce 1951 se mu narodila dcera Nina.


V roce 1953 byl jako záložní důstojník opět povolán do vojenské činné služby. Se svou rodinou se přestěhoval do Prahy. Dálkovým studiem si doplnil vojenské vzdělání a absolvoval vojenskou akademii. Díky svým znalostem jazyků byl umístěn na zahraničním oddélení MNO. V lednu 1963 byl jmenován vojenským přidělencem v Bulharské lidové republice.


Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl Sergej Petras normalizací přemístěn do Vojenského historického ústavu. V roce 1976 odešel do výslužby v hodnosti plukovník. Plně se zapojil do činnosti československého svazu invalidů a Svazu protifašistických bojovníků.


V devadesátých letech byl prezidentem Václavem Havlem povýšen do hodnosti generálmajor ve výslužbě.


Sergej Petras zemřel 27.07.1997 za léčebného pobytu v Mariánských Lázních ve věku 76 let, jeho milovaná žena Alexandra v říjnu nasledujícího roku.


Pozn. Na príprave knihy Voják první linie sa podieľali deti Sergeja Petrasa - Vladislav a Nina.


Zdroj:
Karel Richter: Voják první linie. Válečná drama syna nepřítele lidu
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#619312Verze : 2
MOD
Diskuse
Dobrý den, jsem dcera Sergeje Petrase a jsem zcela nešťastná, co je na Vašich stránkách o mým otci omylem uvedeno. Jste navštěvovaný a uznávaný zdroj informací a o to je to pro nás nepříjemné. Rádi bychom s mým bratrem Ing. Vladislavem Petrasem uvedli otcův životopis na pravou míru. S panem Brožem, kterého uvádíte jako zdroj, jsme v blízkém kontaktu. Můžeme Vám poslat skutečný životopis, fota, přehled všech vyznamenání. Trváme na opravě. Děkuji za odpověď. Nina Petrasová
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#499381Verze : 0
Dobry den,
samozrejme, poslete prosim zivotopis a jakekoliv dalsi informace, ktere budeme moci uverejnit, primo na mou adresu havelka@valka.cz a ja zajistim aktualizaci vyse uvedeneho.
S pozdravem
Radek Havelka / Admin
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#499385Verze : 0
MOD
Píši s velkým časovým odstupem, ale rozhodnutí opravit chybné údaje a fakta o životě našeho otce jsme s mým bratrem nezměnili. Jen nám to dlouho trvá. Jsme si vědomi velké zodpovědnosti - chceme zveřejnit jen ověřené skutečnosti a tak hledáme, pátráme. Zjistili jsme, že chyby se objevují i v renomovaných publikacích... Nina Petrasová
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#510342Verze : 0
Dúfam, že v aktuálnom životopise Vášho otca sú skutočnosti uvedené správne. V prípade objavenia sa nepresností ich prepracujem.
URL : https://www.valka.cz/Petras-Sergej-Vladislav-t33219#619315Verze : 1
MOD